Kadlec T., Braumber J. (2025): Aragonit a kalcit na puklinách serpentinitu z kamenolomu Bernartice. - Minerál, 33, 2, 153-158, České Budějovice.
Mezi sběrateli minerálů již dobře známý kamenolom se rozkládá na levém břehu vodní nádrže Švihov v blízkosti malé obce Bernartice vzdálené asi 5 km sz. od Dolních Kralovic a 7 km j. od Zruče nad Sázavou. Na ložisku serpentinitu původně těžila Správa okresních silnic bývalého okresu Ledeč nad Sázavou, a to hlavně kamenivo pro údržbu místních silnic a cest. V roce 1939 byl založen nový kamenolom, který byl po 2. světové válce ve vlastnictví Státní silniční správy v Čáslavi (Vavřínová 1950). V roce 1950 byl provoz kamenolomu zastaven a zařízení demontováno. Během let 1967 a 1968 byl v této oblasti proveden nový geologický průzkum a tato lokalita byla zařazena mezi ložiska vhodná k těžbě kameniva. O opětovném otevření ložiska a zahájení těžby se začalo uvažovat v roce 1971 v souvislosti s výstavbou blízké dálnice D1. Státní podnik Severokámen Liberec o rok později zahájil na ložisku těžbu (Rybařík 1972). Od roku 1975 byl kamenolom Bernartice ve správě těžební organizace Středočeské kamenolomy a štěrkopískovny n. p. Praha. Tento státní podnik byl po roce 1989 přetransformován na Středokámen Praha. V roce 1992 získala kamenolom do pronájmu firma Terobet. Během roku 1994 proběhla privatizace, ve které získala kamenolom Bernartice soukromá firma SHB s.r.o., která těží kamenivo do současnosti. V dnešní době má kamenolom čtyři etáže a těžba probíhá na nejspodnější z nich.
Kadlec T. (2025): Andalusit z kamenolomu Těchobuz u Pacova. - Minerál, 33, 2, 131-134, České Budějovice.
Činný kamenolom Těchobuz, spravovaný firmou Kamenolomy ČR s.r.o., se rozkládá 1,5 km v. od obce Těchobuz ležící 6,5 km sz. od Pacova. Lom byl založen krátce po 2. světové válce. V provozu byly dva menší lomy, které se postupem těžby spojily v jeden. V roce 1954 byl lom elektrifikován přípojkou z Těchobuze. V průběhu roku 2005 bylo na základě hydrogeologického průzkumu a vrtného průzkumu odsouhlaseno provedení zahloubení na celkem 4 lomové etáže. V dnešní době má kamenolom 4 patra, délku přibližně 320 m, šířku 200 m a hloubku 35 m a je založený v pestré sérii české části moldanubické oblasti (Mísař a kol. 1983). Kvarcity v okolí Pacova přiřazuje René (2002) ke kvarcitů, které vytvářejí ložní polohy na rozhraní pestré a jednotvárné skupiny. Tyto kvarcity se vyskytují zejména v blízkosti drobových pararul jednotvárné skupiny, do nichž často přecházejí. Jedná se o pruh kvarcitů táhnoucí se od Pacova přes Hořepník, Červenou Řečici do okolí Vojslavic. Těženou horninou je biotitický, amfibolický a pyroxenický kvarcit přecházející do kvarcitických a biotitických pararul s vložkami erlanů a amfibolitů (Suk a kol. 1979).
Kadlec T. (2025): Spessartin-turmalínové pegmatity s kasiteritem z kamenolomu Vlastějovice. - Minerál, 33, 4, 307-313, České Budějovice.
Skarnové ložisko Vlastějovice, vzdálené 5,5 km východně od Zruče nad Sázavou ve středním Posázaví, je významnou českou lokalitou pegmatitů, které byly během svého vzniku ovlivněny kontaminačními a následovně hydrotermálními procesy, které měly za následek vznik pro pegmatity neobvyklých minerálních asociací. Z vlastějovických pegmatitů je známo přibližně 76 druhů minerálů.
Kasiterit a spessartin jsou ve vlastějovickém lomu velmi vzácnými minerály místních pegmatitů pronikajících skarny. Jako první je z lokality uvádí Kadlec (2009) v rámci své rigorózní práce. Kasiterit popisuje jako černá zrna o velikosti do 0,5 mm v asociaci s Sn bohatým titanitem, Nb-rutilem a magnetitem v hrubozrnném turmalín-spessartinovém pegmatitu pronikajícím granátický skarn na východní stěně 4. lomové etáže kamenolomu na Holém vrchu v březnu 2007. Ze stejného pegmatitu zmiňuje také spessartin (sps60 alm30 grs10) v podobě automorfně omezených zrn velikosti až 1 cm zarostlých do K-živce.
Kadlec T. (2025): Pegmatity pegGJ VII s žezlovými krystaly křemenu a almandin-spessartinem od Golčova Jeníkova. – Minerál, 33, 2, 122-130, České Budějovice.
Širší okolí Golčova Jeníkova, vzdáleného asi 18 km jv. od Čáslavi, patří geologicky do monotónní jednotky moldanubika a je tvořené sillimanit-biotitickými pararulami a migmatity, místy s přechody do kvarcitických rul (Chlupáč et al. 2011). V oblasti jsou poměrně hojné miarolitické pegmatity a na ně vázané albit-muskovitické žíly s dutinami obsahujícími krystaly křemene, živců, muskovitu, turmalínu, granátu, apatitu a dalších minerálů (Kadlec 2016, 2021, 2022, 2024, Kadlec a Venclík 2021, Kadlec a Doležal 2024).
Předložený článek popisuje nález nového pegmatitu označeného jako pegGJ VI, který byl nalezen během mineralogické prospekce nedaleko Golčova Jeníkova v polovině února 2024. Ve skutečnosti se jedná o soubor 6 pegmatitových žil, které byly objeveny na relativně malém prostoru, a proto jsou v evidenci žil vedeny pod jedním označením. Všechny pegmatity byly dutinové a poskytly velké množství mineralogických ukázek. Detailně je popsán nejmocnější pegmatit, v jehož dutině byly nalezeny žezlové vývoje křemenných krystalů s velkými krystaly ortoklasu a pegmatit s krystaly almandin-spessartinu a albitu.
Kadlec T. (2024): Fluoritové ložisko Kožlí u Ledče nad Sázavou. - Pod Blaníkem, 27, 3, 2-6. Vlašim.
Ekonomicky málo významné fluoritové ložisko se nachází v lesním terénu přibližně 1,5 km jižně od obce Kožlí u Ledče nad Sázavou v údolí Hradišťského potoka, 400 m západně od Peckého mlýna na stejnojmenném potoce. Šlo o jedno z prvních těžených fluoritových ložisek v České republice, které následovně zastínila těžba na významných ložiscích jako Harrachov, Vrchoslav, Jílové u Děčína, Moldava či Běstvina. Mineralogické ukázky krystalů fluoritu z ložiska Kožlí jsou však mezi sběrateli ceněné a nechybí takřka v žádné sbírce.
Kadlec T. (2025): Pegmatity s berylem a dalšími minerály u Řendějova. - Pod Blaníkem, 29, 1, 2-5, Vlašim.
Granitické pegmatity jsou magmatické, většinou žilné, hrubozrnné a světlé horniny se zcela charakteristickými rysy. Jsou to hlavně pegmatitové textury, zonální stavba pegmatitových těles a celkové chemické složení blízké granitu. Pegmatity poměrně často obsahují velké krystaly nebo vzácné minerály, mnohdy drahokamových odrůd, kvůli kterým jsou intenzivně vyhledávány sběrateli minerálů, ale také komerční těžbou.
Beryl Be3Al2(Si6O18) je křemičitan beryllia a hliníku, vyskytuje se hlavně v pegmatitech, tvoří šestiboké sloupcovité krystaly a nejčastěji má světle žlutozelenou barvu. Někdy může být také bílý, bezbarvý a různě zbarvený. Na základě barvy se rozlišují různé variety berylu; bezbarvý je goshenit, trávově sytě zelený smaragd, světle modrozelený akvamarín, žlutozelený heliodor a růžový morganit. V České republice je beryl znám z mnoha pegmatitových lokalit; velké krystaly pocházejí z Meclova a Otova u Poběžovic a drahokamové odrůdy z Písecka. V oblasti Podblanicka jsou však berylové pegmatity vzácné.