Kadlec T., Braumber J. (2025): Aragonit a kalcit na puklinách serpentinitu z kamenolomu Bernartice. - Minerál, 33, 2, 153-158, České Budějovice.
Mezi sběrateli minerálů již dobře známý kamenolom se rozkládá na levém břehu vodní nádrže Švihov v blízkosti malé obce Bernartice vzdálené asi 5 km sz. od Dolních Kralovic a 7 km j. od Zruče nad Sázavou. Na ložisku serpentinitu původně těžila Správa okresních silnic bývalého okresu Ledeč nad Sázavou, a to hlavně kamenivo pro údržbu místních silnic a cest. V roce 1939 byl založen nový kamenolom, který byl po 2. světové válce ve vlastnictví Státní silniční správy v Čáslavi (Vavřínová 1950). V roce 1950 byl provoz kamenolomu zastaven a zařízení demontováno. Během let 1967 a 1968 byl v této oblasti proveden nový geologický průzkum a tato lokalita byla zařazena mezi ložiska vhodná k těžbě kameniva. O opětovném otevření ložiska a zahájení těžby se začalo uvažovat v roce 1971 v souvislosti s výstavbou blízké dálnice D1. Státní podnik Severokámen Liberec o rok později zahájil na ložisku těžbu (Rybařík 1972). Od roku 1975 byl kamenolom Bernartice ve správě těžební organizace Středočeské kamenolomy a štěrkopískovny n. p. Praha. Tento státní podnik byl po roce 1989 přetransformován na Středokámen Praha. V roce 1992 získala kamenolom do pronájmu firma Terobet. Během roku 1994 proběhla privatizace, ve které získala kamenolom Bernartice soukromá firma SHB s.r.o., která těží kamenivo do současnosti. V dnešní době má kamenolom čtyři etáže a těžba probíhá na nejspodnější z nich.
Předložený článek informuje o nálezu krystalů aragonitu a kalcitu, jakožto pro lokalitu nových minerálů, který uskutečnil druhý z autorů v kamenolomu Bernartice.
Geologie lokality
Z regionálně–geologického hlediska spadá ložisko a jeho okolí k pestré sérii české větve moldanubika, které je tvořeno sillimaniticko–biotitickými a biotitickými pararulami. Někdy obsahují tyto pararuly vložky serpentinitů, eklogitů, amfibolitů, ortorul, erlanů a kvarcitů. Výjimečné postavení mezi těmito vložkami zaujímá těleso serpentinitu, které se nachází severně od obce Bernartice a ve kterém je založen kamenolom. Serpentinitový peň jenž je konkordantně uložený v pararulách zhruba mezi údolím Želivky a Borovského potoka, protažený ve směru zhruba V–Z, je asi 3,5 km dlouhý a maximálně 800 m široký (Beneš a kol. 1963). Těleso kromě serpentinitu obsahuje asi 250 m dlouhou polohu eklogitu oválného tvaru, z níž byl těžen v malém lůmku kámen pro výstavbu dálnice na počátku 2. světové války. V sousedství byl zjištěn i amfibolit.
Petrograficky byl serpentinit studován v minulosti Kratochvílem (1947). Makroskopicky se jedná o zelenošedou horninu s vnitřní smyčkovou strukturou, tvořenou relikty olivínu a tremolitem. Akcesorickými součástmi jsou magnetit, picotit a chlorit. Na stavbě horniny se dále podílejí značnou měrou minerály serpentinové skupiny. Vlastní ložisko tvoří j. část serpentinitového tělesa, kde naprosto převládá zelenočerný jemnozrnný serpentinit. Kadlec (2019) uvádí ze serpentinitového tělesa výskyt amfibolů, jenž byl zastižen při těžbě zářezu během modernizaci dálnice D1. V těsné blízkosti pegmatitového tělesa se vyskytla až 4 × 2 m velká poloha hrubě krystalického a světle zeleného až pistáciové zbarveného aktinolitu. Pegmatit byl lemován jehlicovitými až vláknitými krystaly tremolitu, které byly sdružených do snopkovitých agregátů o délce do 3 cm. V přípovrchových partiích serpentinit často velmi značně zvětrává za vzniku velkých kulovitých až laločnatých konkrecí opálu (Pauliš a kol. 2011).
Mineralogie puklin v serpentinitu
Typickým znakem pro místní serpentinity jsou žíly křídově bílého magnezitu. Mocnost těchto žil se pohybuje od několika mm do 40 cm. Spolu s magnezitem se na žilách objevují bělavé hmoty SiO2. Kratochvíl (in Tuček 1963) popsal žilku magnezitu s povlakem α-cristobalitu (patrně tzv. cristobalitový opál). Z dalších minerálů uvádí Tuček (1963) z puklin serpentinitů dolomit, klinochlor, tremolit a mastek.
Pauliš a kol. (2010) popisují z příjezdové cesty na nejspodnější patro 10 až 25 cm mocnou žilnou strukturu tvořenou převážně světle béžovým dolomitem s lokálními akumulacemi huntitu, který tvořil křídově bílé, měkké a rozpadavé práškovité agregáty o rozměrech až 5 × 10 cm.
Z puklin serpentinitu na 4. patře popisuje Vrtiška (2019) krystalické kůry vzácného hydromagnezitu, který tvořil až 2,5 mm velké polokulovité agregáty složené z bílých jehlicovitých až lupenitých perleťově lesklých krystalů nebo čiré podélně rýhované krystaly do velikosti 1 mm.
Na puklinách v desilikovaných pegmatitech se vyskytují hroznovité a kořenovité agregáty dendritického opálu a kulovité agregáty krystalů magnezitu. Kadlec (2023) se dále zmiňuje o výskytech vrstev bezbarvého, šedého, šedomodrého až šedočerveného chalcedonu, které měly laločnatý povrch s hojnými kulovitými výběžky.
Nově se zeolity na puklinách serpentinitu a v dutinách pegmatitů zabývali Sejkora a kol. (2023). Chabazit odpovídá svým složením nejčastěji chabazitu-Ca, vzácný je chabazit-Mg a chabazit-K. Světle šedé jehlicovité krystaly o délce do 10 mm, korodované a pseudomorfované Mg-Al-Si-(Ca) hmotou blízkou saponitu, odpovídají thomsonitu-Ca. Dále je zmiňován harmotom, který tvoří bílé skelně lesklé prizmatické krystaly o velikosti do 0,5 mm.
Popis nálezů
Koncem prosince 2023 byla na několika balvanech deponie v z. části 3. patra nalezena zajímavá puklinová mineralizace, která nebyla doposud v kamenolomu pozorována. Balvany značných rozměrů byly s největší pravděpodobností vyvezeny k dalšímu zpracování ze 4. patra, kde momentálně probíhá těžba kamene.
Aragonit tvoří dva rozdílné druhy radiálně paprsčitých agregátů. Typ I se skládá z tence jehlicovitých krystalů o délce až 3 cm, které jsou téměř bezbarvé nebo šedobílé. Mají skelný lesk, v krátkovlnném UV světle žlutobílou luminiscenci a narůstají přímo na alterovaný serpentinit. S tímto typem asociovaly krystaly kalcitu, které jsou na lokalitě velmi vzácné. Krátce sloupcovité až čočkovité krystaly jsou omezené ditrigonálním prizmatem a romboedrem. Mají světle šedobílou barvu, skelný lesk a vzácně uzavírají světle zelené agregáty pravděpodobně chloritu. Místy byl přítomen lahvově zelený opál. Typ II aragonitových agregátů je zcela odlišný. Tence stébelnaté krystaly aragonitu jsou hustě radiálně uspořádány. Středy agregátů jsou tvořeny bělavou hmotou připomínající chalcedon, pak následuje čirý aragonit, jehož barva přechází k okrajům do světle okrové. V UV světle vykazuje světle žlutobílou luminiscenci pouze světle okrový aragonit. Radiální agregáty nasedají na tenkou vrstvu téměř čirého opálu (hyalit), který tvoří na puklině drobně ledvinité náteky. V krátkovlnném UV světle má opál výraznou žlutozelenou barvu. Spolu s aragonitem typu II narůstají na hyalit hrubě štěpné krystaly kalcitu o velikosti až 5 cm. Jsou šedavé až bezbarvé a mají skelný až perleťový lesk.
Ve výše popisované deponii velkých balvanů byl dále zaznamenán hojný výskyt křídově bílého huntitu na žilách béžově zbarveného dolomitu, až 3 cm dlouhé krápníkovité agregáty chalcedonu v dutinách magnezitové žíly, velké ukázky tmavě zeleného antigoritu nebo lištovité krystaly enstatitu. Hojný je křídově bílý lasturnatě štěpný magnezit.
Závěr
Aragonit a kalcit jsou pro lokalitu novými minerály. Z kamenolomu Bernartice jsou doposud v literatuře popsány tyto minerály (41): aktinolit, albit, almandin, andezín, antigorit, aragonit, biotit, dolomit, dravit, enstatit, fluorapatit, harmotom, hercynit, huntit, hydromagnezit, chabazit-Ca, chabazit-K, chabazit-Mg, chalcedon, chamosit, chryzotil, ilmenit, kalcit, klinochlor, křemen, magnetit, magnezit, mastek, muskovit, oligoklas, olivín, opál, pyrop, saponit, sepiolit, skoryl, spessartin, thomsonit-Ca, titanit, tremolit a wad.
Lokalita má i do budoucna poměrně velký nejen mineralogický, ale i petrografický potenciál. Serpentinity totiž představují zajímavé geologické prostředí, ve kterém se mohou vyskytovat i dosti vzácné minerály a jejich asociace. Detailní studium by si zasloužily především místní desilikované pegmatity s turmalínem a granátem; turmalíny z nich se zabýval Prokop (2018).
Podobné společenství minerálů jako v bernartických serpentinitech se vyskytuje v České republice na více místech. Je to například kamenolom U Pustého mlýna u Hrubšic (aragonit, dolomit, huntit, hydromagnezit, chalcedon, magnezit, opál a další), zatopený lom Borek u Vilémova (aragonit, brucit, hydromagnezit, kalcit atd.) nebo zaniklý lom Věžná (huntit, chalcedon, magnezit, opál).
Další nálezy nejen z kamenolomu Bernartice jsou pravidelně zveřejňovány také na www.mineralogist.cz. Lokalita je soukromým pozemkem, kam je vstup bez povolení majitele přísně zakázán.
Poděkování
Autoři by rádi poděkovali dr. Luboši Vrtiškovi z Národního muzea v Praze za provedenou RTG analýzu aragonitu a kalcitu a Ing. Petru Paulišovi z Kutné Hory za korekturu předkládaného textu.
Pohled od západu na kamenolom Bernartice, prosinec 2023. Foto T. Kadlec
Aragonit typu I na puklině serpentinitu, šířka záběru: 30 mm. Foto T. Kadlec
Aragonit typu I v asociaci se zeleným opálem, šířka záběru: 45 mm. Foto T. Kadlec
Krystaly kalcitu na puklině serpentinitu, šířka záběru: 21 mm. Foto T. Kadlec
Radiálně paprsčité agregáty aragonitu typu II na hyalitu, šířka záběru: 27 mm. Foto T. Kadlec
Ukázka aragonitu typu II a hyalitu v UV světle, šířka záběru: 38 mm. Foto T. Kadlec
Literatura
Beneš K. a kol. (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000 M-33-XXII Jihlava. − Geofond, Praha.
Kadlec T. (2019): Nález amfibolů v dálničním zářezu u Bernartic. – Minerál (České Budějovice), 27, 6, 514–516.
Kadlec T. (2023): Minerály desilikovaných pegmatitů z kamenolomu Bernartice. – Minerál (České Budějovice), 31, 6, 515–524.
Kratochvíl F. (1947): Příspěvek k petrografii českého krystalinika. − Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 14, 449–536. Praha.
Pauliš P., Kadlec T., Jebavá I., Civiš S., Smutný Z. (2011): Mineralogie kamenolomu Bernartice u Dolních Kralovic. – Minerál (České Budějovice), 19, 6, 492–500.
Pauliš P., Veselovský F., Kadlec T., Franc J. (2010): Huntit z kamenolomu Bernartice u Dolních Kralovic (Česká republika). − Bull. mineral. − petrolog. Odd. Nár. Muz., 18/1, 85–88.
Prokop J. (2018): Komplexní studium turmalínů z pegmatitů v serpentinitech moldanubika. – Disert. práce, PřF MU, Brno, 156 s.
Rybařík V. (1972): Závěrečná zpráva Bernartice. − MS Geoindustria Jihlava.
Sejkora J., Pauliš P., Dolníček Z., Plášil J., Škoda R. (2023): Zeolity z lomu Bernartice u Zruče nad Sázavou (Česká republika). – Acta Musei Moraviae, Scientiae geologicae, 108, 2, 171–193.
Tuček K. (1963): Poznámky k některým novým nálezům pyroxenů. − Čas. Mineral. Geol., 8, 4, 385–391. Praha.
Vavřínová M. (1950): Soupis lomů ČSR, č. 38, okres Ledeč nad Sázavou. − Vědecko-technické nakladatelství, Praha.
Vrtiška L. (2019): Hydromagnezit z hadcového lomu Bernartice. – Minerál (České Budějovice), 27, 5, 448–451.