Na litošickém ložisku byly zjištěny geneticky rozdílné minerální asociace. K primárním asociacím patří minerály slabě metamorfovaných kyzových břidlic (pyrit a pyrhotin) a mangan.ferolitů (manganatý siderit, tzv. oligonit), které vznikly během sedimentace a diageneze těchto sedimentárních komplexů. Mimo vlastní rudní minerály je podstatně zastoupen i kolofán-apatit (Žák a Povondra 1960). Intruze chvaletické žuly způsobila kontaktní metamorfózu a podmínila genezi tzv. pyrit-pyrhotinových rohovců, které obsahují rovněž dialogit, magnetit, dannemorit (manganogrunerit) a manganatý apatit (Žák 1972).
Činný kamenolom Chraberce firmy Eurovia Kamenolomy a.s. se nachází v jihozápadní části Českého středohoří přibližně 4 km s. od Loun. Geomorfologicky se lokalita rozkládá v České tabuli v oblasti Dolnooharecké tabule. Vlastní ložisko je tvořeno teriérními vulkanickými horninami. Podloží ložiska je reprezentováno sedimenty svrchní křídy. Těženou horninou je tmavě šedý, sloupcovitě až deskovitě odlučný bazanit (Přikryl 2006). Podle petrografického popisu (F. Fediuk) se jedná o nefelinický bazanit, který vedle dominantního klinopyroxenu (40% v základní hmotě, 7% vyrostlice), olivínu (13%), bazického plagioklasu (10%) obsahuje nefelín s analcimem (20%) a magnetit (až 10%).
V minulosti se vlastějovickými kalcity nejvíce zabýval Turnovec, v té době zaměstnanec podniku Karborundum n. p. v Benátkách nad Jizerou. Turnovec, spolupracoval v 60. letech minulého století se závodním geologem vlastějovických dolů J. Čujanem a profesorem J. Koutkem. Za jejich přispění sepsal v roce 1969 souhrnnou práci s názvem Hydrotermální kalcitové žíly magdalénského skarnového ložiska u Vlastějovic nad Sázavou, otištěnou v časopisu Národního Muzea v Praze. Kalcitové žíly pronikající skarnová tělesa rozdělil podle způsobu uložení na žíly vázané svým vznikem na pegmatity, žíly vázané na mylonitové zóny a žíly vyplňující pukliny a otevřené tektonické linie.
Corkit PbFe3(PO4)(SO4)(OH)6 je supergenní sulfát patřící mezi bezvodé sulfáty s cizími anionty, přesněji do řady alunitu ze skupiny beudantitu. Krystalizuje v soustavě trigonální a jeho pseudokubické a klencovité krystaly mají žlutavou, žlutozelenou až skoro zelenočernou barvu. Někdy tvoří ledvinité až zemité povlaky. Má skelný lesk, dobrou štěpnost podle báze a nejčastěji vzniká alterací galenitu.
Dunitové uzavřeniny v migmatitizované biotitické pararule jsou v pohledském lomu poměrně běžným jevem; mají kruhovitý tvar a dosahují velikosti až 1 m. Vyskytují se především na jihovýchodní stěně nejspodnější lomové etáže. Typický je pro ně reakční lem vůči okolní hornině tvořený jemně vláknitým bílošedým antofylitem mocným až 3 cm. Na tuto vláknitou zónu kolmo nasedají tabulkovité krystaly biotitu (flogopit) o velikosti až 5 mm. Vláknitý antofylit v sobě nahodile uzavírá opakní minerály (chromit, pyrhotin a arzenidy niklu) a tabulky flogopitu (Mokrá 2015).
Cinnabarit HgS prvně popsal z těškovského lomu sběratel minerálů František Janouš (1995). O cinnabaritu se zmiňuje v popisu minerálů první lomové etáže těžené v 80. letech minulého století, kde byl jeho výskyt dosti častý. Cinnabarit zde tvořil červené práškovité výplně křemenných dutinek, vždy bez přítomnosti limonitu v silně prokřemenělých partiích horniny.