Corkit PbFe3(PO4)(SO4)(OH)6 je supergenní sulfát patřící mezi bezvodé sulfáty s cizími anionty, přesněji do řady alunitu ze skupiny beudantitu. Krystalizuje v soustavě trigonální a jeho pseudokubické a klencovité krystaly mají žlutavou, žlutozelenou až skoro zelenočernou barvu. Někdy tvoří ledvinité až zemité povlaky. Má skelný lesk, dobrou štěpnost podle báze a nejčastěji vzniká alterací galenitu.
Dunitové uzavřeniny v migmatitizované biotitické pararule jsou v pohledském lomu poměrně běžným jevem; mají kruhovitý tvar a dosahují velikosti až 1 m. Vyskytují se především na jihovýchodní stěně nejspodnější lomové etáže. Typický je pro ně reakční lem vůči okolní hornině tvořený jemně vláknitým bílošedým antofylitem mocným až 3 cm. Na tuto vláknitou zónu kolmo nasedají tabulkovité krystaly biotitu (flogopit) o velikosti až 5 mm. Vláknitý antofylit v sobě nahodile uzavírá opakní minerály (chromit, pyrhotin a arzenidy niklu) a tabulky flogopitu (Mokrá 2015).
Cinnabarit HgS prvně popsal z těškovského lomu sběratel minerálů František Janouš (1995). O cinnabaritu se zmiňuje v popisu minerálů první lomové etáže těžené v 80. letech minulého století, kde byl jeho výskyt dosti častý. Cinnabarit zde tvořil červené práškovité výplně křemenných dutinek, vždy bez přítomnosti limonitu v silně prokřemenělých partiích horniny.
Oxidické minerály manganu patří u nás mezi poměrně málo prostudované minerální skupiny. Přes jejich častý výskyt jsou až na výjimky (např. manganit, pyroluzit nebo lithioforit) sběratelsky nepříliš zajímavé, obtížně identifikovatelné a mnohdy bývají popisované jako "psilomelan" (souhrnné označení pro blíže nespecifikované tvrdé oxidické Mn-minerály často s obsahem Ba), "wad" (práškovité formy) nebo jen jako Mn(Fe) - oxidy.
Jiří Litochleb a kol., čas. Minerál XV., 2007/1
Těškovský lom je poměrně mladá lokalita. Těžba zde probíhá zhruba 30 let. Za tuto dobu si lokalita získala velice dobrou pověst jak u sběratelů systémových minerálů (fosfáty), tak i u sběratelů křemenných hmot. Nalézá se v masivu svrchnokambrických vulkanitů Křivoklátsko-rokycanského pásma, na okraji CHKO Křivoklátsko, nedaleko dálnice Praha - Plzeň. V lomu jsou těženy ryolity, místy s nedokonalou hrubě sloupcovitou odlučností.
Pavel Černý, čas. Minerál XIX., 2011/4
Turmalíny z lokality detailně studoval Povondra a kol. (1987, 1998). V Přibyslavicích se vyskytuje několik odlišných typů především černého turmalínu, a to v ortorulách, granitu a pegmatitech. Nejběžnější turmalín I - oxy-skoryl Na(Fe22+Al)Al6(Si6O18)(BO3)3(OH)3O (Bačík a kol. 2011) tvoří automorfně omezené sloupcovité krystaly, několik mm velké, seskupené do tenkých vrstev nebo nepravidelných hnízd v muskovit – turmalinické ortorule. Tenké vrstvy běžně vykazují náznaky foliace a lokální lineace. Turmalín II (oxy-skoryl, skoryl) se vyskytuje jako středně až hrubě zrnité agregáty v „hybribních ortorulách“ v okolí amfibolitických xenolitů.
Zaniklé přibyslavické lomy nedaleko Golčova Jeníkova se vedle krásných ukázek krystalů almandinu a vzácného ferronigeritu proslavily především výskytem fosfátů. Z lokality je popsáno kolem 30 druhů fosfátů, z nichž je nejběžnější fluorapatit, graftonit, trifylin a messelit. Z dalších to je aluaudit, beraunit, crandallit, dufrenit, ferrisicklerit, ferroalluaudit, heterosit, jahnsit, kakoxen, lipscombit, ludlamit, mélonjosephit, mitridatit, fosfofyllit, rockbridgeit, sarkopsid, strengit, strunzit, torbernit, triplit, triploidit, vivianit a xantoxenit.
Kalcit CaCO3 je minerál s největším bohatstvím krystalových tvarů. Bylo popsáno přes 550 krystalových často vzácných tvarů a přes 1500 typů krystalových spojek. Na lokalitě Vlastějovice se vyskytuje kalcit v mnoha krystalových tvarech; poměrně vzácné jsou jehlicovité dlouze protažené klencovité krystaly. Na severní stěně pátého patra lomu se tento typ kalcitu vyskytuje na mocné tektonické poruše, kde narůstá na ledvinité náteky chalcedonu.
Vysokotlaká modifikace Al2(SiO4)O - kyanit a vysokoteplotní - sillimanit představují důležité horninotvorné minerály Al – bohatých metamorfitů, původně pelitických sedimentů. Spolu se třetí modifikací – andalusitem slouží jako indikátory tlaku a teploty při metamorfóze. Kyanit a sillimanit mají stejné chemické složení, častá je izomorfní příměs Fe nebo Ti. Liší se však krystalograficky a fyzikálními vlastnostmi.
Pyrhotin se ve vlastějovických lomech vyskytuje ve čtyřech odlišných paragenezích. Na puklinách biotit-muskovitických ortorul tvoří na krystalech křišťálu hexagonální tabulkovité krystalky o velikosti do 1 cm. Tombakově hnědý pyrhotin je místy hojný na kalcitových nebo křemen-kalcitových žilách protínajících skarn; tvoří hypautomorfní zrna velikosti maximálně 1 cm. V mikroskopické formě je běžný v masivních mylonitech hostících antimonovou mineralizaci, kde se pyrhotin vyskytuje ve čtyřech generacích.
Borosilikát hliníku dumortierit (Al,Fe3+)7(SiO4)3(BO3)O3 se vyskytuje v zaniklých lomech u Přibyslavic nedaleko Golčova Jeníkova poměrně vzácně. Tvoří bezbarvé až světle modré radiálně paprsčité agregáty zarůstající do jemně vláknitého bílošedého sillimanitu v ortorulách. Až 1 cm dlouhé krystaly dumoertieritu v sillimanitu se vyskytují v asociaci s muskovitem, biotitem a granátem.