Vanadinit je vanadičnan olova s chlorem. Bývá červený, hnědý, oranžový, žlutý, průsvitný až neprůhledný, diamantově až medově lesklý, neštěpný, křehký. Tvoří tlustě tabulkovité až sloupcovité krystaly a ledvinité a vláknité agregáty. Vzniká jako produkt oxidace galenitu, zejména v oblastech se suchým a teplým podnebím, často bývá doprovázen cerusitem a wulfenitem. Zdrojem vanadu jsou horninotvorné minerály hostitelských hornin olověných ložisek, z nichž je tento prvek vyluhován hydrotermálními roztoky. Vanadinit není nijak zvlášť hojným minerálem. Mezi sběrateli je ovšem velmi oblíben, protože na mnohých nalezištích se vyskytuje v podobě velmi atraktivních ukázek. Na sběratelském trhu se dnes nejčastěji objevují pěkné ukázky vanadinitu z Maroka, zejména z olověných dolů v Mibladenu u Mideltu, odkud pocházejí bohaté drúzy tlustě tabulkovitých šestibokých až 3 cm velkých červených krystalů. Zvláště atraktivní jsou drúzy silně lesklých červených krystalů narůstajících na drúzy bílých tence tabulkovitých krystalů barytu.
Zdroj: www.velebil.net
Gahnit ZnAl2O4 byl pojmenován v roce 1807 (Karl Marie Ehrenbert von Moll) podle švédského chemika a mineraloga Johana Gottlieba Gahna (1745-1818), který jej objevil na ložisku mědi a zlata Fulan ve Švédsku. U nás se vyskytuje akcesoricky v pegmatitech (Otov I, Přibyslavice, Maršíkov, Ostředek, Salisov) nebo skarnech (Županovice, Smrček). Výskyt z Cetoraze popisuje Bernard (1992) takto: "Specifický typ představuje regionálně metamorfovaný žilník s wolframitem a gahnitem v Cetorazi u Pacova, vázaný na kyselé žuly, po metamorfóze změněné na ortoruly. Tvoří zde až 2 cm velké často podle [111] zdvojčatělé tmavozelené xx." Také v dnešní době se zde dají najít pěkné ukázky tohoto poměrně vzácného minerálu...
Profesor Ferry Fediuk napsal o výskytu rulových granátů v kutnohorském krystaliniku v Bernardově knize Mineralogie Československa toto: "K mineralogicky zvlášť pozoruhodným lokalitám granátů v rulách patří zejména Starkoč a Zbyslav u Čáslavi, kde průhledné červenofialové almandiny dosahují velikosti až 5 cm. Některé almandiny (Nováček 1931) mají též sytě červenou barvu, kromě nich se však vyskytují i růžově červené; v živcové obrubě kolem nich se mj. objevuje i apatit."
Thulit je trojmocným manganem bohatá růžová varieta sorosilikátu zoisit {Ca2}{Al3}(Si2O7)(SiO4)O(OH), který spadá do skupiny epidotu. Růžový zoisit byl prvně popsán z norské lokality Kleppan (Sauland). U nás se tato poměrně vzácná varieta zoisitu vyskytovala či vyskytuje v asociaci s prehnitem, adulárem a titanitem na žilách alpského typu např. v Horkách či Markovicích u Čáslavi.
Typickým jevem kozákovských vulkanitů, které jsou velmi dobře odkryty těžbou v lomu ve Smrčí u Semil (pliocenní nefelinický bazanit), jsou ultramafické olivinické xenolity. Jejich zelená barva a hrubě zrnitá stavba je v bazanitu velmi nápadná; velikost xenolitů se pohybuje od 1 cm do výjimečných 60 cm. Xenolity jsou horniny tvořené čtyřfázovým systémem: převládá olivín, méně jsou zastoupeny ortopyroxeny, klinopyroxeny a chromspinel. Složení xenolitů tak nejčastěji odpovídá dunitu nebo lherzolitickému peridotitu. Olivín má složení forsteritu s asi 12 % fayalitové složky, pyroxen odpovídá enstatitu s 30-50 % ferosilitové složky. Původ ultramafických xenolitů lze předpokládat ve svrchním plášti, v hloubce 30 – 80 km. Odtud byly vyneseny alkalickou bazaltoidní taveninou, která vystupovala podél geologických struktur z větších hloubek.
Prof. RNDr. Josef Staněk, CSc. napsal ve svých vzpomínkách o sběrateli minerálů Ing. Antonínu Kašpárkovi (*11. září 1925 - †20. března 2013): "...Byl u nás prvním sběratelem, který začal získávat minerály vlastní prací a ve velkém množství. Tak začal na Bobrůvce, kterou překopal snad celou. V tomto stylu pokračoval i na dalších lokalitách až do pozdního věku. Měl na minerály neobyčejný postřeh, žádný neunikl jeho zraku. Objevil řadu vzácných, nenápadně vyhlížejících nerostů - v tom byl opravdu mistr. Během svého života nashromáždil desetitisíce ukázek."