Typickým jevem kozákovských vulkanitů, které jsou velmi dobře odkryty těžbou v lomu ve Smrčí u Semil (pliocenní nefelinický bazanit), jsou ultramafické olivinické xenolity. Jejich zelená barva a hrubě zrnitá stavba je v bazanitu velmi nápadná; velikost xenolitů se pohybuje od 1 cm do výjimečných 60 cm. Xenolity jsou horniny tvořené čtyřfázovým systémem: převládá olivín, méně jsou zastoupeny ortopyroxeny, klinopyroxeny a chromspinel. Složení xenolitů tak nejčastěji odpovídá dunitu nebo lherzolitickému peridotitu. Olivín má složení forsteritu s asi 12 % fayalitové složky, pyroxen odpovídá enstatitu s 30-50 % ferosilitové složky. Původ ultramafických xenolitů lze předpokládat ve svrchním plášti, v hloubce 30 – 80 km. Odtud byly vyneseny alkalickou bazaltoidní taveninou, která vystupovala podél geologických struktur z větších hloubek.
Prof. RNDr. Josef Staněk, CSc. napsal ve svých vzpomínkách o sběrateli minerálů Ing. Antonínu Kašpárkovi (*11. září 1925 - †20. března 2013): "...Byl u nás prvním sběratelem, který začal získávat minerály vlastní prací a ve velkém množství. Tak začal na Bobrůvce, kterou překopal snad celou. V tomto stylu pokračoval i na dalších lokalitách až do pozdního věku. Měl na minerály neobyčejný postřeh, žádný neunikl jeho zraku. Objevil řadu vzácných, nenápadně vyhlížejících nerostů - v tom byl opravdu mistr. Během svého života nashromáždil desetitisíce ukázek."
Nalezený vzorek grafitické pararuly či kvarcitu o velikost 12x5,5x4,5 cm byl nalezen během polního sběru nedaleko Černovic na Táborsku. Na puklině je hojný drobně krystalický křemen, na který nasedají jehličkovité kulovité agregáty wavellitu s radiálně paprsčitou vnitřní stavbou. Barva wavellitových agregátů je zonální, přičemž středy jsou v různých odstínech modré a kraje trávově zelené až žlutozelené. V horní části vzorku převládá modrý wavellit.
Jednou z charakteristických vložek v převažujících pararulách pestré skupiny moldanubika jsou grafitem bohaté horniny. Jsou představované grafitickými kvarcity a grafitickými pararulami, které vznikly nejspíše metamorfózou sedimentů bohatých organickým materiálem. Zajímavou a poměrně vzácnou minerální paragenezí, která je na tyto horniny typicky vázána, je puklinová mineralizace mladších fosfátů (wavellit, variscit a další) se zvýšeným podílem vanadu. Vizuálně se vanadová komponenta projevuje pestrým, někdy zonálním zbarvením wavellitu, který nabývá různých odstínů modré, zelené a žluté barvy a je označován jako vanadový wavellit (Bouška a Povondra 1969).
Pro vlastějovický lom je typický výskyt fluoritu v kontamonivaných pegmatitech a na hydrotermálních epigenetických kalcitových žilách pronikajících skarn. Dalším typem výskytu je fluorit na puklinách biotit-muskovitických ortorul a migmatitů v nejbližším okolí skarnového tělesa na Holém vrchu. Nenápadné, málo mocné pukliny SZ-JV směru jsou hojné na čtvrtém a vzácné na pátém lomovém patře. Fluorit tvoří krystaly tvaru krychle velké až 1cm. Barvu má světle fialovou až černofialovou; vzácně je čirý. Sukcese minerálů výplně puklin je křemen – pyrhotin I – pyrit – fluorit – kalcit I – pyrhotin II – kalcit II - sádrovec (Kadlec 2008).
Berthierit je nejhojnější rudní minerál antimonové mineralizace ve Vlastějovicích, která je vázána na mylonitizovaný skarn nebo poruchy v biotit-muskovitické ortorule. Tvoří zrnité až celistvé nebo stébelnaté agregáty ocelově šedé barvy, časem nabíhající do hnědé barvy. Stébla berthieritu velikosti až 30 cm bývaly na puklinách mylonitu radiálně seskupené do vějířkovitých útvarů. Vzácně tvoří berthierit v dutinách alterované ortoruly drobné krystalky (do 10 mm) narůstající na křemen. Vzhledné ukázky berthieritu pocházejí z karbonátových žilek pronikajících mylonit nebo ortorulu. Po odleptání karbonátu kyselinou HCl, bylo možné získat až 3 cm dlouhé podélně rýhované krystaly berthieritu. Často je berthierit nahrazován supergenními minerály jako je stibikonit, senarmontit nebo chapmanit.