Berthierit je nejhojnější rudní minerál antimonové mineralizace ve Vlastějovicích, která je vázána na mylonitizovaný skarn nebo poruchy v biotit-muskovitické ortorule. Tvoří zrnité až celistvé nebo stébelnaté agregáty ocelově šedé barvy, časem nabíhající do hnědé barvy. Stébla berthieritu velikosti až 30 cm bývaly na puklinách mylonitu radiálně seskupené do vějířkovitých útvarů. Vzácně tvoří berthierit v dutinách alterované ortoruly drobné krystalky (do 10 mm) narůstající na křemen. Vzhledné ukázky berthieritu pocházejí z karbonátových žilek pronikajících mylonit nebo ortorulu. Po odleptání karbonátu kyselinou HCl, bylo možné získat až 3 cm dlouhé podélně rýhované krystaly berthieritu. Často je berthierit nahrazován supergenními minerály jako je stibikonit, senarmontit nebo chapmanit.
Činný lom Zdechovice spravovaný firmou Kamenolomy ČR s.r.o. se rozkládá 500 m západně od Zdechovic vzdálených 6 km západně od Přelouče. Hlavní těženou horninou je jemnozrnný dvojslídný granit proterozoického stáří. Časté jsou také polohy tmavých fylitických břidlic s drobovými a tufitickými partiemi a tělesa bazických vulkanitů. Na puklinách silně alterovaného granitu se vyskytují mladší mineralizace v podobě krystalů křemene, sideritu, fluoritu, hematitu, chloritu a jílových minerálů.
Losertová a Losos (2014) uvádějí z Cetoraze u Pacova minerál ze skupiny pyrochloru - ferritungstit (W,Fe3+)(O,OH)3 var. hydrokenoelsmoreitu ◻2W2O6(H2O), který vzniká zatlačováním (hydrotermální alterace) wolframitu (ferberit) a scheelitu. Ferritungstit byl na lokalitě nově zaznamenán koncem roku 2016, a to ve formě oktaedrických krystalů do velikosti 1 mm. Barvu má žlutavě zelenou až olivovou a je průsvitný až průhledný.
Profesor Josef Kratochvíl se narodil 28. července 1878 ve Žlebech u Čáslavi a zemřel 1. listopadu 1958 v Praze. Laureát státní ceny byl významný český mineralog, petrolog, geolog a pedagog. Zaměřil se na historii dolování, ložiskovou mineralogii a především na topografickou mineralogii, jíž věnoval své celoživotní osmisvazkové dílo Topografická mineralogie Čech, které co do rozsahu nikdy nebylo překonané a ze kterého čerpaly generace geologů a mineralogů. Původní vydání Topografické mineralogie Čech z let 1937–1948 bylo pětisvazkové a dodatečně na přání čtenářů ho Kratochvíl doplnil o šestý svazek (1952): Rejstřík k topografické mineralogii Čech podle minerálů, ve kterém odrazil i nové názvosloví z roku 1948. Doplněné osmisvazkové vydání, které již rejstřík obsahovalo jako součást osmého svazku, vyšlo roku 1957 a znovu v 60. letech.
Velké množství informací mohou zájemci o české uranové minerály a jejich lokality načerpat z nově vydané knihy autorského kolektivu (P. Pauliš, K. Babka, J. Sejkora, P. Škácha) „Uranové minerály České republiky a jejich nejvýznamnější naleziště“, která nyní vyšla v nakladatelství Kuttna, a která monograficky shrnuje původní výsledky mineralogického výzkumu všech 130 minerálních druhů s obsahem uranu zjištěných v České republice, včetně nejnovějších objevů, které nebyly v odborné literatuře dosud publikovány. Objemná (570 stran) celobarevná publikace je uvedena přehledem komplikované a v některých obdobích i tragické historie vyhledávání a dobývání uranových rud v České republice a podrobným přehledem vybraných 22 uranových ložisek, rudních a mineralogických výskytů, na kterých byla zjištěna zajímavější uranová mineralizace. Vedle textu jsou jednotlivé lokality charakterizovány fotografiemi, které dokumentují jejich historický i novodobý stav, příp. i geologickými mapkami či řezy. Nejvíce prostoru v knize získal náš mineralogicky nejbohatší revír Jáchymov a největší český uranový revír Příbram. Těžištěm knihy je podrobný popis a vyobrazení všech minerálů uranu zjištěných v České republice. V současné době je jich u nás známo 130, z nichž 30 bylo u nás poprvé popsáno (většina v Jáchymově). Absolutně nejdůležitější rudou je oxid uranu uraninit, na některých ložiscích byl vedle něho využíván i silikát uranu – coffinit, a případně i další minerály. Hlavně přeměnou uraninitu vzniká různorodé společenství supergenních uranových minerálů. Jak je zřejmé z doprovodných fotografií, řada z nich se vedle nápadného zbarvení může pochlubit i dokonale vyvinutými krystalovými tvary. Největší počet uranových minerálů objevíme mezi fosfáty, arzenáty a vanadáty (47), resp. oxidy a hydroxidy (31).
Petr Pauliš, čas. Minerál XXIV., 2016/4
V první souborné práci o lokalitách a minerálech Čáslavska z roku 1911 uvádí Josef Kratochvíl následující: "Ze všech nalezišť nejkrásnější kusy poskytl lom Markovický, odkud pocházejí skoro úplně volné mléčně bílé, až jak malá pěst veliké analcimy, krásou vyrovnající se fasským. Analcimy sněhově bílé se střídajícími se také tak velikými krystaly růžových vápenců na společné podložce musí radostí naplniti každého i největšího labužníka - sběratele. Zde také najde se laumontit rozpadavý bílý i pevnější, růžově zbarvený."