Jednou z charakteristických vložek v převažujících pararulách pestré skupiny moldanubika jsou grafitem bohaté horniny. Jsou představované grafitickými kvarcity a grafitickými pararulami, které vznikly nejspíše metamorfózou sedimentů bohatých organickým materiálem. Zajímavou a poměrně vzácnou minerální paragenezí, která je na tyto horniny typicky vázána, je puklinová mineralizace mladších fosfátů (wavellit, variscit a další) se zvýšeným podílem vanadu. Vizuálně se vanadová komponenta projevuje pestrým, někdy zonálním zbarvením wavellitu, který nabývá různých odstínů modré, zelené a žluté barvy a je označován jako vanadový wavellit (Bouška a Povondra 1969).
Pro vlastějovický lom je typický výskyt fluoritu v kontamonivaných pegmatitech a na hydrotermálních epigenetických kalcitových žilách pronikajících skarn. Dalším typem výskytu je fluorit na puklinách biotit-muskovitických ortorul a migmatitů v nejbližším okolí skarnového tělesa na Holém vrchu. Nenápadné, málo mocné pukliny SZ-JV směru jsou hojné na čtvrtém a vzácné na pátém lomovém patře. Fluorit tvoří krystaly tvaru krychle velké až 1cm. Barvu má světle fialovou až černofialovou; vzácně je čirý. Sukcese minerálů výplně puklin je křemen – pyrhotin I – pyrit – fluorit – kalcit I – pyrhotin II – kalcit II - sádrovec (Kadlec 2008).
Berthierit je nejhojnější rudní minerál antimonové mineralizace ve Vlastějovicích, která je vázána na mylonitizovaný skarn nebo poruchy v biotit-muskovitické ortorule. Tvoří zrnité až celistvé nebo stébelnaté agregáty ocelově šedé barvy, časem nabíhající do hnědé barvy. Stébla berthieritu velikosti až 30 cm bývaly na puklinách mylonitu radiálně seskupené do vějířkovitých útvarů. Vzácně tvoří berthierit v dutinách alterované ortoruly drobné krystalky (do 10 mm) narůstající na křemen. Vzhledné ukázky berthieritu pocházejí z karbonátových žilek pronikajících mylonit nebo ortorulu. Po odleptání karbonátu kyselinou HCl, bylo možné získat až 3 cm dlouhé podélně rýhované krystaly berthieritu. Často je berthierit nahrazován supergenními minerály jako je stibikonit, senarmontit nebo chapmanit.
Činný lom Zdechovice spravovaný firmou Kamenolomy ČR s.r.o. se rozkládá 500 m západně od Zdechovic vzdálených 6 km západně od Přelouče. Hlavní těženou horninou je jemnozrnný dvojslídný granit proterozoického stáří. Časté jsou také polohy tmavých fylitických břidlic s drobovými a tufitickými partiemi a tělesa bazických vulkanitů. Na puklinách silně alterovaného granitu se vyskytují mladší mineralizace v podobě krystalů křemene, sideritu, fluoritu, hematitu, chloritu a jílových minerálů.
Losertová a Losos (2014) uvádějí z Cetoraze u Pacova minerál ze skupiny pyrochloru - ferritungstit (W,Fe3+)(O,OH)3 var. hydrokenoelsmoreitu ◻2W2O6(H2O), který vzniká zatlačováním (hydrotermální alterace) wolframitu (ferberit) a scheelitu. Ferritungstit byl na lokalitě nově zaznamenán koncem roku 2016, a to ve formě oktaedrických krystalů do velikosti 1 mm. Barvu má žlutavě zelenou až olivovou a je průsvitný až průhledný.
Profesor Josef Kratochvíl se narodil 28. července 1878 ve Žlebech u Čáslavi a zemřel 1. listopadu 1958 v Praze. Laureát státní ceny byl významný český mineralog, petrolog, geolog a pedagog. Zaměřil se na historii dolování, ložiskovou mineralogii a především na topografickou mineralogii, jíž věnoval své celoživotní osmisvazkové dílo Topografická mineralogie Čech, které co do rozsahu nikdy nebylo překonané a ze kterého čerpaly generace geologů a mineralogů. Původní vydání Topografické mineralogie Čech z let 1937–1948 bylo pětisvazkové a dodatečně na přání čtenářů ho Kratochvíl doplnil o šestý svazek (1952): Rejstřík k topografické mineralogii Čech podle minerálů, ve kterém odrazil i nové názvosloví z roku 1948. Doplněné osmisvazkové vydání, které již rejstřík obsahovalo jako součást osmého svazku, vyšlo roku 1957 a znovu v 60. letech.