Sádrovec se nahodile vyskytuje na puklinách zvětralých skarnů a ortorul nebo na středověkých haldách na vrchu Fiolníku jako supergenní minerál vznikající z pyritu. Tenké téměř čiré až 1 cm dlouhé krystalky seskupující se do vějířkovitých agregátů uvádí z puklin ve dvojslídných ortorulách Kadlec (2008). Sádrovec se vyskytoval v asociaci s pyritem, pyrhotinem, fluoritem, kalcitem a křemenem. Fišera et al. (2005) popisují z puklin rul čiré, tence sloupcovité až jehličkovité krystaly sádrovce narůstající na hojnoploché krystaly pyritu a křemene. Délku krystalů uvádějí 1-3 mm, šířku 0,2-0,3 mm.
Černé, černošedé a vzácně temně modré dipyramidální krystaly anatasu velikosti do 3 mm se vyskytují na puklinách alpského typu v rulách ve společnosti s křemenem, muskovitem, klinochlorem, adulárem, fluoritem, pyritem, turmalínem, apatitem, brookitem či rutilem. Krystaly mají silný polokovový až diamantový lesk a jsou často příčně rýhované. Anatas bývá vzácně doprovázen světle hnědými až žlutohnědými tence tabulkovitými krystaly brookitu o velikosti do 2 mm.
Mineralogicky zajímavé minerály oligoklasových desilikovaných pegmatitů z Bernartic jsou především zeolity - chabazit a natrolit, které byly zjištěny především na jeho puklinách a v dutinách. Chabazit tvoří bílé, skelně lesklé až 4 mm velké klencové, krychli blízké krystaly porůstající v hojném měřítku pukliny pegmatitu. V krátkovlnném UV světle má chabazit světle zelenkavou barvu a chemismem odpovídá chabazitu-Ca se zvýšeným obsahem BaO (4,5 hm. %). Spolu s ním se vyskytují světle šedé až křídově bílé jehlicovité krystaly, dosahující délky cca 10 mm, které jsou blízké natrolitu. Krystaly tohoto zeolitu jsou většinou korodované a zčásti paramorfované opálu podobnou hmotou. Natrolit je starší než chabazit, jehož drobné krystalky ho na některých místech porůstají. Vzhledem k tomu, že ve zjištěném chemickém složení je v kationtové části zastoupen v podstatě pouze hořčík, je zřejmé, že popisovaná fáze odpovídá natrolitu pouze strukturně a vzhledově. Původní natrolitová hmota byla z převážné části nahrazena hořečnatou substancí, jejíž zdroj je třeba hledat v následném vzniku dolomitové výplně na totožné tektonicky porušené zóně.
Luminiscence je schopnost minerálu emitovat světlo ve viditelné oblasti po předchozím obdržení určitého kvanta energie, v našem případě vln ultrafialového světla. Tento jev je podmíněn obsahem cizích iontů ve struktuře, které působí jako tzv. aktivátory. Minerály, které vykazují luminiscenci během ozařování UV světlem se označují jako fluorescentní. Roli aktivátorů zde hrají přechodné prvky, jejichž elektrony se excitací dostávají do vyšších energetických hladin a při návratu do normálního stavu emitují záření ve viditelné oblasti. Barva emitované fluorescence je závislá na energii budícího záření a chemickém složení minerálu. Zdroj: mineralogie.sci.muni.cz.
V kamenolomu Bernartice byly hojné, otevřené pukliny SZ-JV směru se sklonem 85° k SV a délky více než 15 m. Stěny puklin pokrývala souvislá vrstva chalcedonu (var. křemene), jejiž mocnost dosahovala až 1 cm. Chalcedon byl bezbarvý, šedý, šedomodrý až šedočervený. Povrch chalcedonu byl laločnatý s hojnými kulovitými výběžky. Vzácně byl chalcedon porostlý drobnými krystalky křišťálu. Bernartice se v současnosti řadí k mineralogicky nejzajímavějším, mineralogickým lokalitám hadců v ČR a lze předpokládat, že ještě v budoucnu překvapí mnoha novými nálezy zajímavých minerálů.
Nedaleko Čejova u Humpolce se nacházejí v pegmatitech krystaly zeleného fluorapatitu narůstající na ortoklas v asociaci s albitem a vzácně krystaly křemene. Dne 30. 7. 2002 byl tento výskyt ověřen výkopovými pracemi, které poskytly pěkné, sbírkové ukázky krystalického fluorapatitu. Až 5 cm dlouhé často zonálně zbarvené a bází ukončené krystaly byly nalezeny v jílem vyplněných pegmatitových dutinách, ve kterých narůstaly na živce nebo byly volně uloženy v jílu. Vzácné byly oboustranně ukončené krystaly, které byly souměrně zonální.