Od posledního výskytu minerálů antimonového zrudnění ve vlastějovickém lomu uběhlo více jak 6 let. Koncem roku 2020 těžaři odstřelili jv. lomovou stěnu 5. patra s posledními zbytky této mineralizace. Jednalo se o složitý žilník asi 10 křemen-kalcitových žilek s mocností do 7 cm pronikajících silně alterovanou ortorulu šedožluté až světle nazelenalé barvy. Nejhojněji se vyskytoval berthierit v jehlicích až 5 cm dlouhých a drobně krystalický antimonit. Vzácné byly tenké rezavě červené povlaky senarmontitu a rezavě žluté stibikonity. Velmi vzácný byl jablečně zelený chapmanit. Z dalších sulfidů byl přítomen pyrit a pyrhotin v drobných krystalcích.
Granáty jejiž chemismus se mění od spessartinu v centrech krystalů k almandinu na okrajích se vyskytují v dutinových pegmatitech pronikajících pararuly v okolí Golčova Jeníkova. Světle až tmavě červené místy světle oranžové až téměř bezbarvé krystaly ojediněle dosahují velikosti až 2,5 cm a zarůstají mezi tabulkovité krystaly muskovitu nebo narůstají na záhnědové krystaly křemene. Zajímavý je jejich korodovaný povrch s množstvím tenkých odskoků.
Zonálně zbarvené oktaedrické krystaly fluoritu o velikosti až 2 cm pocházejí z tektonicky podrcených poruch v biotitických granitech. Světle zelenkavé, zelené, světle fialové až černofialové fluority nasedají na drobně krystalický křemen, který porůstá ostrohranné křemenné úlomky. Spolou s fluoritech se vyskytuje pyrit s podobě hojnoplochých drobných krystalů a nízce klencovité krystaly karbonátu.
Nedaleko malé vesnice Kvasetice na Havlíčkobrodsku lze na starých haldičkách po těžbě polymetalických rud nalézt krystalované ukázky pyromorfitu. Jeho typicky zelené sloupečkovité až jehlicovité krystaly jsou až 5 mm dlouhé a místy se sdružují do radiálně paprsčitých agregátů. Pyromorfit narůstá na krystalický křemen či přímo na horninové úlomky. Z dalších minerálů lze na lokalitě nalézt pyrit, cerusit, sádrovec a další blíže neurčené supergenní minerály.
Neobvyklý vývoj opálu pochází z miarolitického hydrotermálně alterovaného pegmatitu pronikajícího zelenočerný jemnozrnný serpentinit. Pegmatitové těleso mělo kolísavou mocnost od 30 do 120 cm a na kontaktu s okolní horninou vyvinutý až 10 cm mocný reakční lem tvořený vláknitým amfibolem a mastkem. Pegmatit pronikal serpentinit ve směru S-J pod sklonem 70-80 st. v délce několika desítek m. Světle šedomodrý až téměř čirý opál tvořil kulovité náteky o velikosti do 1 mm. Zajímavá je afinita opálu k šedočerným dendritickým agregátům oxidů Mn a Fe, na které výhradně narůstá. V krátkovlnném UV světle vykazuje opál výraznou zelenožlutou až citrónovou barvu.
Stěny pukliny nejprve porůstala starší generace šedobílého kalcitu I, tvořící krátce skalenoedrické krystaly o velikosti do 5 mm, na které hojně narůstal křídově bílý až světle růžový stébelnatý laumontit o délce krystalů do 8 mm. Ty byly často seskupené do ježkovitých agregátů. Místy byl hojný šedobílý baryt v tlustě tabulkovitých krystalech o délce do 4 cm, seskupených do radiálně paprsčitých agregátů. Na laumontit nahodile nasedal mladší kalcit II, jehož hojnoploché krystaly měly narůžovělou barvu a rozměry až 3 × 1,5 cm. U kalcitu II byly vzácně pozorovány zdvojčatělé srůsty krystalů.