Fe1-xS (x=0-0.2)
Je jemně zrnitý nebo kusový; vzácně tvoří tence až tlustě tabulkovité šestiboké krystaly. Barva: žlutohnědý až bronzově hnědý; lesk: kovový; vryp: černý; magnetický; T = 3,5-4,5; h = 4,6-4,7. Vyskytuje se na hydrotermálních rudních žilách; v některých vyvřelých a metamorfovaných horninách.
Vlastějovice: Tombakově hnědý pyrhotin je místy hojný na kalcitových nebo křemen-kalcitových žilách protínajících skarn; tvoří hypautomorfní zrna velikosti maximálně 1 cm. Tento typ pyrhotinu je magnetický. V mikroskopické formě je běžný v masivních mylonitech hostících antimonovou mineralizaci, kde se pyrhotin vyskytuje ve čtyřech generacích. Pyrhotin I doprovázený chalkopyritem vytváří v masivním sfaleritu inkluze. Masivní pyrhotin II uzavírá starší sfalerit a bývá postižen přeměnou na disulfidy a oxidy Fe. Mladší hypautomorfně až xenomorfní pyrhotin III tvoří v mylonitu sloupečkovité zrna nebo oválná zrna zpravidla srůstající s chalkopyritem. Nejmladší sloupečkovitý pyrhotin IV zarůstá do karbonátu, který vyplňuje křemenné drúzovité dutinky (1/).
Z puklin biotit-muskovitických ortorul pochází dvě generace pyrhotinu. Starší pyrhotin I nasedá na křemen a je často porostlý mladším pyritem (perimorfóza pyritu po pyrhotinu). Krystalky mladšího pyrhotinu II porůstají krystaly kalcitu. Obě generace tvoří hexagonálně tabulkovité krystaly veliké až 1 cm. Tento pyrhotin není magnetický (2/).
Literatura:
1/ Brabec, P. (2002): Antimonová mineralizace ve Vlastějovicích, Dipl. práce, PřF UK Praha, 51-54
2/ Kadlec, T. (2008): Alpská parageneze typu A ve Vlastějovicích, čas. Minerál, 4, 315-318
3/ Koutek, J., Žák, L. (1951): Předběžná zpráva o žíly s antimonovými rudami na magnetovcovém ložisku ve Vlastějovicích v Posázaví, Věst. Ústř. Úst. geol., 26, 358-359
4/ Koutek, J., Žák, L. (1953): Epigenetické antimonové rudy na magnetovcovém ložisku skarnovém ve Vlastějovicích v Posázaví, Sbor. Ústř. Úst. geol, Odd. geol., 20, 593-612