Kadlec T., Venclík V. (2023): Nový dutinový lithný pegmatit z Přibyslavic u Čáslavi. - Minerál, 31, 4, 291-311, České Budějovice.
Obec Přibyslavice se rozkládá 7 km j. od Čáslavi a 5,5 km sz. od Golčova Jeníkova a patří mezi známé české mineralogické, petrologické a geologické lokality. Severně od obce leží celkem 6 zaniklých lomů, jenž poslední byl s přestávkami v provozu až do počátku 90. let minulého století. Lokalita se proslavila především výskytem velkých krystalů almandinu (Nováček 1931), agregáty primárních a sekundárních fosfátů (Povondra et al. 1987), vzácného minerálu nigeritu, který byl pro Českou tehdy Československou republiku jako první popsán právě z Přibyslavic (Čech et al. 1978) či jako typová lokalita nového turmalínu – oxy-skoryl (Bačík et al. 2013). Celkem je z tamních lomů a okolí známo přibližně 90 druhů minerálů.
Předložený text informuje o dutinovém pegmatitovém tělese s Li, Sn, Nb-Ta, Be a Zr-U mineralizací, které bylo objeveno v říjnu 2017 při mineralogické prospekci v okolí přibyslavických lomů a na konci roku 2019 až 2021 otevřeno výkopovými pracemi. Ty potvrdily, že se jedná o zcela unikátní nález, který nemá v oblasti Přibyslavic obdoby a který je mimořádný i v celé oblasti moldanubika. V rámci rozsáhlého průzkumu byl nález označen autory jako Přibyslavice LiPeg I.
Z předchozího průzkumu již byl publikován v časopisu Minerál pegmatit Přibyslavice LiPeg III, který poskytl pro lokalitu výjimečné ukázky krystalického fialového fluorapatitu (Kadlec a Venclík 2020). Během terénního průzkumu, který probíhá do dnešních dnů, byly nalezeny další zajímavé pegmatity, které budou po detailním zpracování také zveřejněny.
Idealizovaný vertikální řez pegmatitové žíly Přibyslavice LiPeg I ve směru JZ-SV: 1 – biotitická pararula na kontaktu s pegmatitem, 2 – granitická jednotka, 3 – muskovitická jednotka, 4 – blokové K-živce, 5 – grafická jednotka, 6 – křemenná jádra, 7 – albitová jednotka, 8 – hrubě lupenitý lepidolit, 9 – jemně zrnitý lepidolit, 10 – dutinový lepidolit, 11 – kasiterit (kolečko), columbit (trojúhelník), 12 – dutina s krystaly křemene, 13 – elbait, 14 – apatit
Autoři článku ve výkopu pegmatitu Přibyslavice LiPeg I; 19.9.2021. Foto: T. Kadlec
Nálezový stav jednoho z největších nalezených krystalů křemene posetého elbaitem a narůstajícím na lepidolit; 30.11.2019. Foto T. Kadlec
Z dutiny právě vytažené ukázky krystalického křemene s lepidolitem a elbaitem; 30.11.2019. Foto: T. Kadlec
Z dutiny právě vytažený krystal křemene; rozměry vzorku: 23 × 10 × 10 cm. Foto: V. Venclík
Geologie oblasti
Po geologické stránce je okolí Přibyslavic budováno především komplexem ortorul a granitu na ploše přibližně 3 km2 a biotitickými nebo sillimanit-biotitickými pararulami s vložkami amfibolitů, pegmatitů a křemenných žil v blízkosti kontaktu moldanubika a kutnohorského krystalinika. Breiter et al. (2005) přiřazuje místní komplex leukokratních ortorul k blanickému typu. Pás přibyslavické ortoruly má směr V-Z a jednotlivá tělesa jsou protažena shodně s foliací okolních pararul. Ortorula je prorážena v lomu č. 4 silně frakcionovaným drobnozrnným muskovitickým granitem, který tvoří peň o průměru kolem 50 m a žilami několika typů pegmatitů.
Geomorfologicky spadá zkoumaná oblast do Golčovojeníkovské pahorkatiny v rámci Hornosázavské pahorkatiny mezi nejvyšším bodem Tisá skála (392 m. n. m.), Stroupínovským potokem a obcí Adamov vzdálené 1,5 km s. od Přibyslavic.
Mineralogie hornin v okolí Přibyslavic
Biotit-muskovitické pararuly, do kterých intrudovaly přibyslavické ortoruly a granit, tvoří podstatnou část okolí lokality. V závislosti na minerálním složení mají béžově šedou až béžově černou barvu, jsou drobně až středně zrnité, texturně masivní až plástevnaté s výraznou vnitřní foliací. Struktura pararul je převážně lepidogranoblastická. Z minerálů převládají slídy (biotit, muskovit), křemen, K-živce a plagioklasy. Akcesoricky se vyskytuje sillimanit, turmalín a rutil. V údolí Bratčického potoka se na puklinách pararul občas vyskytují drobné drúzovité křemenné žilky s krystaly o velikosti do 3 cm. V pararulách se vzácně objevují protáhlá tělesa erlanů a amfibolitů a křemenné žíly. Jižně od obce se na polích vyskytují velké úlomky křemene ve varietě křišťál, které mají šperkařskou kvalitu.
Přibyslavické muskovit-turmalinické ortoruly se středně až jemnozrnnou texturou jsou mineralogicky značně heterogenní. Na jejich složení se v různých poměrech podílí hlavně K-živec, albit, křemen, muskovit, biotit a turmalín. Akcesorický je fluorapatit a granát a vzácný zirkon, nigerit, magnetit, pyrit, ilmenit a grafit (Povondra et al. 1987). K-živec odpovídá svým složením ortoklasu a je často perthitický (subparalelní prorůstání s albitem). Granát je almandin s příměsí přibližně 15-25 % spessartinové komponenty (Breiter et al 2005). Co se týče turmalínu, v ortorulách převládá skoryl a oxy-skoryl (Povondra et al. 1998, Bačík et al. 2013). Ortoruly občas obsahují xenolity amfibolitů s rutilem, ilmenitem a titanitem (Kadlec a Venclík 2023) nebo až 1 m velké křemenné čočky (Tisá skála).
Jemnozrnný muskovitický granit pronikající ortoruly se skládá z křemene, ortoklasu, albitu a muskovitu. Almandin se vyskytuje v malých (≤ 5 mm) krystalech a turmalín je vzácný (skoryl, foitit). Z akcesorií je to např. jemně vláknitý šedobílý sillimanit v nodulích do 1 cm, do kterých často zarůstá šedomodrý až blankytně modrý jehlicovitý dumorthierit, tmavě hnědý až oranžový staurolit, černý kasiterit, tmavě zelený gahnit v zrnech o velikosti do 1 mm (Povondra et al. 1987) nebo manganem bohatý siderit (Prachař et al. 1983). Vzácný je nigerit, který tvoří až 4 × 4 × 1 mm velké, tmavě hnědé pseudohexagonální krystaly.
Čočkovitá až 0,5 m mocná a několik m dlouhá aplitická tělesa v ortorulách obsahují K-živec, křemen, muskovit, skoryl a tmavě zelený fluorapatit v zrnech o velikosti až 3 cm. Almandin tvoří v aplitech automorfně omezené krystaly až 3 cm velké nebo křemen-granátové nodule o průměru až 10 cm.
Pro přibyslavický komplex jsou typické hrubozrnné (pegmatoidní) horniny a pegmatity uložené jak v muskovit-turmalinické ortorule tak muskovitickém granitu. Dominuje v nich křemen, ortoklas, albit a muskovit, místy je hojný turmalín, biotit, granát a apatit. Z tohoto typu horniny pocházejí, mezi mineralogy známé, akumulace fosfátů (trifylín, graftonit, sarcopsid, ferroalluaudit, ludlamit, messelit, mitridatit, fosfofyllit, rockbridgeit, strunzit, vivianit ad.) popisované mineralogy a sběrateli od 30. do 80. let minulého století (Povondra et al. 1987, Doubek 1997). Pegmatitové horniny mají často blokovou texturu; písmenkové srůsty K-živce s křemenem stejně jako dutiny jsou poměrně vzácné. Kadlec a Venclík (2020) popisují z této horniny (pegmatit Přibyslavice LiPeg III) dutiny se světle fialovými až 1 cm velkými krystaly fluorapatitu, muskovitu, ortoklasu, albitu, křemene, skorylu a tmavě modrého elbaitu.
Neobvyklý je poměrně běžný výskyt grafitu v místních pegmatitech. Grafit tvoří šedočerné, měkké, nepravidelně ohraničené agregáty až 5 cm velké. V pegmatitech se vyskytuje dále arzenopyrit, který srůstá s löllingitem, tmavě zelený gahnit, mikroskopický anatas, černošedý ilmenit v krystalech až 2 cm velkých, jemně vláknitý sillimanit, stříbřitě zelený cookeit se zarostlým jehličkovitým sagenitem (var. rutilu), hematit či limonit (Povondra et al. 1987).
Výskyty lithných pegmatitů v okolí Přibyslavic
Ze strmě uložené, silně frakcionované žíly pegmatitu pronikající muskovitický granit v lomu č. 4, popisuje Povondra et al. (1987) křemen, ortoklas, albit (modrý cleavelandit), muskovit, apatit, fosfáty, elbait, lepidolit, amblygonit, columbit, kasiterit, löllingit a zirkon. Světle růžové až bělavé K-živce jsou intenzivně zatlačovány bílým albitem I. Drobné dutiny v pegmatitu jsou vyplněny téměř čirými krystaly albitu II, které porůstají starší generaci K-živců. Muskovit tvoří až 5 cm velké tabulky. Černé, až 4 cm dlouhé krystaly turmalínu jsou vzácně lemované světle až tmavě zeleným nebo tmavě modrým elbaitem. Růžový rubellit a bezbarvý achroit jsou vzácné. Světle modravý apatit tvoří dobře omezené krystaly. Kasiterit se vyskytuje jako až 2 cm velká tmavě hnědá až hnědočerná zrna nebo jako krystaly z části omezené plochami. Černohnědé kovově lesklé tabulkovité krystaly columbitu jsou až 4 mm dlouhé a asociují s kasiteritem. Ze vzácných dutin pocházejí až 5 cm velké krystaly záhnědového křemene potaženého tenkou vrstvou mladšího bílého křemene s muskovitem a albitem.
Šrein et al. (2004) popisuje nález dvou zaoblených úlomků pegmatitu s makroskopickým lepidolitem z materiálu nejnižší terasy nad vodotečí Bratčického potoka cca. 200 m od vrcholu Tisé skály. Na prvním, 15 × 15 × 10 cm velkém valounu zarůstaly do bílého až nažloutlého poloprůhledného křemene krystaly lepidolitu uskupené do sloupečků až 2 cm dlouhých a 0,8 cm širokých. Lepidolit měl narůžovělou nebo růžově fialovou barvu a sloupečky se různě křížily a prorůstaly. Samostatně se v těchto křemenných masách vyskytovaly shluky muskovitu odděleně od lepidolitu. Druhý nalezený vzorek byl velký 8 × 7 × 5 cm a skládal se z agregátů lupínků a destiček fialově růžového lepidolitu. Drobné, až 3 mm velké tabulky měly tmavší odstín do fialova, zatímco velké vrtulovitě zprohýbané lupeny měly velikost až 1 cm a byly světlejší. Lepidolit s obsahem až 4,87 % Li2O odpovídá svým složením trilithionitu (Šrein et al. 2004). Z druhého valounu popisují autoři ještě drobné krystalky columbitu-(Mn).
Starý et al. (2004) uvádějí výskyt až 15 mm velkých, růžovofialových miskovitých agregátů lepidolitu na křemenné žilovině a destičkovitých mléčně bílých krystalků apatitu z haldového materiálu po těžbě cínu mezi obcemi Přibyslavice a Bratčice.
Kadlec (2016) zmiňuje z přibyslavického lomu č. 4 pegmatit s poměrně hojným columbitem a kasiteritem. Pegmatit s výraznou symetrickou vnitřní zonálností měl po okrajích drobně zrnitou až aplitickou texturu, která přecházela přes hrubozrnnou zónu do blokových K-živců a křemenného jádra. Kontakt s okolním muskovitickým granitem byl neostrý. K-živce měly bílošedou až světle růžovou barvu a tvořily dobře štěpná zrna o velikosti až 10 cm. Hojný byl muskovit v podobě tence tabulkovitých krystalů sdružených místy do radiálně paprsčitých agregátů o velikosti do 5 cm. Křemen byl šedobílý, místy záhnědový a v centrálních částech žíly tvořil krystaly o velikosti do 3 cm, které byly často porostlé drobně krystalickým muskovitem. Některé dutiny byly zcela vyplněny béžově zbarveným blíže neurčeným jílovým minerálem. Hojný apatit měl šedozelenou, tmavě zelenou či šedobílou barvu a vyskytoval se v podobě hypautomorfně omezených zrnech do 2 cm velikých. V drobných dutinách K-živců krystalizovaly dokonale omezené téměř čiré krystalky albitu o velikosti nepřesahující 1 cm. Nalezeny byly také sloupcovité krystaly elbaitu (do 1 cm) zarůstající do hrubě krystalického muskovitu. Elbaity byly barevně zonální podle osy c, směrem k vrcholu přecházela barva od černé přes tmavě až světle zelenou k téměř čiré. Kasiterit byl černý a na okrajích zrn prosvítal do tmavě hněda. Tvořil nedokonale omezená zrna o velikosti do 3 cm nebo vzácně jednotlivé krystaly až 1 cm velké. Nejčastěji zarůstal do K-živce v centrálních partiích pegmatitu, ale bylo nalezeno i několik zrn na rozhraní pegmatitu s granitem. V asociaci s kasiteritem se vyskytoval méně hojný černý columbit, jehož krystaly byly dlouze a tence tabulkovité o délce až 3 cm (!). Columbit zarůstal buď do muskovitu, K-živce nebo byl na rozhraní křemen – K-živec. Velmi vzácně bylo nalezeno několik ukázek drobných krystalů columbitu v dutinách K-živců. Zajímavá je asociace columbitu s apatitem, do kterého často přednostně zarůstá nebo výskyt s křídově bílým práškovitým dickitem.
Jedna z největších nalezených ukázek s krystaly křemene porostlé lepidolitem s elbaitem narůstající na albit s velkými lupeny lepidolitu; rozměry vzorku: 26 × 22 cm. Foto: T. Kadlec
Velká ukázka oboustranně ukončených krystalů křemene na dutinovém lepidolitu; rozměry vzorku: 21 × 17 cm. Foto: T. Kadlec
Krystalický agregát dutinového lepidolitu s krystaly křemene a elbaitem; rozměry vzorku: 14 × 10 cm. Foto: T. Kadlec
Krystaly křemene narůstající na vrtulovité krystaly lepidolitu; rozměry vzorku: 12,5 × 8 cm. Foto: T. Kadlec
Krystaly křemenu narůstající na dutinový lepidolit a albit; rozměry vzorku: 17 × 16,5 cm. Foto: T. Kadlec
Popis nálezu nového lithného pegmatitu
V říjnu roku 2017 bylo nalezeno několik pegmatitových bloků v údolí Bratčického potoka v oblasti nazývané Zálesí asi 1 km sv. od Přibyslavic. Až 1 m velké balvany byly nahodile rozmístěno na levém břehu potoka. V pegmatitovém materiálu byly během prvních návštěv nalezeny vedle základních minerálů barevné turmalíny (verdelit), kasiterit, sulfidy a columbit. Následovaly další nahodilé návštěvy a vše vyvrcholilo v listopadu 2019, od kdy probíhaly téměř dva roky výkopové práce, a to až do září 2021. Průběh kopání pegmatitu a návštěv jak si jej zaznamenal první z autorů do terénního deníku: Přibyslavice - pegmatit u potoka do Bratčic: 28.11.2019 – první kopání bylo úspěšné, nalezen kasiterit, náznaky krystalů křemene a několik vzorků s lepidolitem (!), 30.11.2019 – druhá návštěva byla ve znamení krystalů křemene, proběhlo otevření mohutné pegmatitové dutiny a k ní přilehlých křemenných jader s lepidolitem, 3.12.2019 – pokračování ve vybírání dutiny a její dotěžení, desítky vzorků velkých krystalů křemene s lepidolitem a verdelitem, 19.12.2019 – práce na pravé straně výkopu se zbytky křemenných jader s lepidolitem, 2.1.2020 – rozšíření výkopu, sledování kontaktů pegmatitu s okolní horninou a kopání sond v okolí hlavního výkopu, 28.1.2020 – práce pokračují především na zóně blokových K-živců, nalezeny kasiterit, columbit a sulfidy a vzácně lepidolit; za polohou K-živců pegmatit rychle vykliňuje do pararuly, 2.2.2020 – kontrola lokality, v haldovém materiálu nalezeny kasiterity a verdelity, 5.3.2020 – práce na druhé polovině zóny blokových K-živců s hojných kasiteritem, drobně krystalickým modrým elbaitem a vzácným columbitem a lepidolitem; další dutiny ani jakékoliv jejich náznaky se nepodařilo již nalézt, 5.5.2020 – návštěva pegmatitu s prof. Milanem Novákem, doc. Honzou Cempírkem a jeho studentem Mgr. Frantou Novotným; odběry vzorků na studium chemismu minerálů, nalezeno pár ukázek lepidolitu a zelených turmalínů, 21.5.2020 – prohlídka lokality s akademiky z Masarykovy univerzity (prof. Novák, doc. Škoda, Mgr. Novotný). Ve výkopových pracích ještě pokračovali autoři v listopadu (15.11., 24.11. a 27.11.2020) a 18.12.2020, kdy sledovali pokračování albitové jednotky s lepidolitem východním směrem. V kopání autoři pokračovali 12.9.2021, kdy se podařilo nalézt několik ukázek krystalů křemene narostlých na lepidolitu a velmi kvalitní vzorky velkých kasiteritů. Poslední návštěva proběhla 19.9.2021, kdy byl výkop zasypán a terén vrácen do původního stavu, tak jak bylo domluveno s lesní správou. Během nahodilých návštěv roce 2022 a 2023 bylo nalezeno ve zbytcích haldoviny ještě několik ukázek dutinových verdelitů, lepidolitu a kasiteritu.
Po geologické stránce proniká pegmatitové těleso biotitickou pararulu v blízkosti kontaktu s muskovit-turmalinickou středně zrnitou ortorulou. Pararula je jemně až středně zrnitá, strukturně lepidoblastická až porfyroblastická a texturně výrazně břidličnatá. Foliační plochy v pararule mají směr převážně SZ – JV pod úhlem 75-85˚ k JZ. Kontakt pegmatitu s pararulou je ostrý a diskordantní vůči její vnitřní stavbě. Těleso pegmatitu má dlouze protažený čočkovitý tvar s maximální mocností 4 m a lze u něj rozlišit od okrajů do středu několik jednotek lišících se strukturně, velikostí zrna i minerálním složením. Centrální části žíly byly postiženy mladší tektonikou v podobě běžných puklin, místy se znatelným posunem a podrcenými polohami.
Dominantní je granitická jednotka, tvořící hlavně okrajové části pegmatitu, která je hrubě zrnitá (velikost zrna do 2 cm) a tvořena světle růžovým nebo béžových K-živcem, šedobílým plagioklasem, světle šedým křemen, biotitem a vzácně drobně krystalickým turmalínem a muskovitem. Na kontaktu této jednotky s pararulou jsou místy nahromaděny až 1 cm dlouhé jehlicovité krystaly tmavě hnědého turmalínu, tvořící exokontaktní lem pegmatitu v pararule.
Směrem do centrálních částí tělesa následovala muskovitická jednotka, která tvořila protažené polohy lemující křemenná jádra a albitovou jednotku. V jejím složení převládal šedý křemen v masách 5-10 cm velkých a hlavně muskovit, který zarůstal do křemene a tvořil tabulkovité pérovitě seskupené a perleťově lesklé krystaly o rozměrech do 12 × 4 × 0,5 cm. Světle růžové K-živce a béžové plagioklasy byly málo běžné. Oproti nim byl v muskovitické jednotce poměrně hojný, do muskovitu zarůstající, zelený turmalín. Jeho krystaly o velikosti až 8 × 4 × 4 cm měly černé středy, které přecházely ke světle zeleným až jablečně zbarveným okrajům. Do muskovitu této jednotky místy hojně zarůstaly dlouze protažené tabulkovité podélně rýhované a kovově lesklé krystaly columbitu o délce do 1 cm. V křemenu a částečně K-živcích byly nalezeny až 6 cm (!) velké hrubě štěpné agregáty hnědočerného kasiteritu; u některých byly patrny krystalové plochy. V blízkosti blokových K-živců se vzácně vyskytovaly až 5 mm velká zrna tmavě šedohnědého zirkonu, která měla kolem sebe vyvinuty pleochroické dvůrky tmavě rezavě červené barvy.
Blokové K-živce tvořily izolované polohy po obou stranách středové drúzovité dutiny. Světle béžové hrubě štěpné K-živce v individuích o rozměrech do 10 × 10 × 10 cm tvořily téměř monominerální partie se vzácným šedým křemenem bez slíd. Do K-živce vzácně zarůstal drobný modře zbarvený turmalín, který lemoval silně alterovaná zrna fosfátů. Velmi vzácný byl světle růžový rubellit. Na okrajích a puklinách byly K-živcové polohy zatlačovány žlutavým tabulkovitým albitem. Na rozhraní muskovitické jednotky a blokových K-živců byly vzácně nalezeny polohy se sulfidy. Nepravidelné agregáty o velikosti do 5 cm zarůstaly do K-živců a byly složeny z křemene, zeleného turmalínu a stříbřitě lesklých sulfidů. Vlastní sulfidy tvořily štěpná zrna a zrnité agregáty o velikosti do 3 × 1 cm nebo hypautomorfně omezené na plochách rýhované krystaly až 3 mm velké. Sulfidy byly po obvodu místy zatlačovány žlutozelenými povlaky nebo zcela nahrazeny béžově šedou až nazelenalou celistvou hmotou. V rámci žíly byla poměrně vzácně vyvinuta grafická jednotka představovaná srůstem křemene a K-živce, která tvořila 10 cm velké polohy přímo v blokových K-živcích nebo na jejich okrajích.
Typickým znakem pegmatitu byla přítomnost několika větších a menších křemenných jader. Křemen byl šedavý a ojediněle obsahoval drobné dutiny s krystaly křemene a na mě narůstající muskovit. Na okolí křemenných jader byl vázán výskyt dvou odlišných forem lepidolitu. Lepidolit I tvořil v křemenu jemnozrnné až šupinkovité agregáty o průměru do 20 cm. Krystaly o velikosti 1–4 mm měly světle růžovou až světle fialovou barvu a výrazný perleťový lesk. Mezi křemennými jádry a po jejich obvodu byl vyvinut lepidolit II. Až 15 cm velké agregáty měly růžově fialovou barvu a byly složeny z 2 cm velkých miskovitě až vrtulovitě zakřivených tabulkovitých krystalů. Mezi křemennými jádry a blokovými K-živci byla vyvinuta až 10 cm mocná albitová jednotka. Tu tvořil světle béžový velmi vzácně namodralý tabulkovitý albit, jehož tence tabulkovité krystaly byly uspořádány do paralelních až pérovitých srůstů. Do albitu zarůstal lepidolit II, černá zrna kasiteritu, tabulkovitý columbit a velmi nenápadný beryl. Ten tvořil světle žlutavé až bezbarvé sloupcovité krystaly o rozměrech až 4 × 0,5 × 0,5 cm. Silně korodovaný beryl byl často zatlačován mladším světle béžovým bertranditem.
Centrální části žíly dominovala velká dutina o rozměrech 120 × 100 × 40 cm, která poskytla velké množství sběratelsky velmi atraktivního materiálu. Dutina měla nepravidelný tvar, kdy se v jz. části hluboce nořila do hloubky až 1,5 m od povrchu. Původní krystalová výzdoba byla zachována v sv. části dutiny, ostatní byla díky mladším tektonickým pochodům zborcená do dolních částí dutiny. Křemen I tvořil až 23 × 10 × 10 cm velké krystaly, které byly světle záhnědové, vzácně přecházející do křišťálu. Jednotlivé krystaly se vzájemně nahodile prorůstaly nebo tvořily hypoparalelní srůsty. Z části je porůstala velmi tenká vrstva mladší generace křemene II, která měla šedobílou až bělavou barvu. Krystaly křemene místy narůstaly na dutinový lepidolit II, jehož radiálně uspořádané kulovité agregáty o průměru kolem 10 cm narůstaly na stěny dutiny. Zonální agregáty byly mocné až 5 cm a složeny z tabulkovitých krystalů. V centrální zóně mocné do 2,5 cm byly lepidolity vrtulovitě zprohýbané a růžově fialové. Pak následovala 1 cm tlustá světle růžová zóna minimálně zprohýbaných krystalů. Směrem k vnějším částem lepidolitových agregátů měly tence tabulkovité již nezprohýbané krystaly šedobílou až šedavou barvu s velmi slabým růžovým nádechem. Tato 1,5 cm mocná zóna byla nápadně radiálně zonální, kdy ve vzdálenosti 14 a 12 mm od vnějšího okraje agregátu byly 1 mm mocné bělavé zóny a 3 mm od povrchu 2 mm mocná světle růžová poloha. Povrch kulovitých agregátů byl složen z 3 mm vysokých a 8 mm dlouhých tabulkovitých světle žlutavých krystalů směřujících do centra agregátů. Místy byly hojné krystaly albitu, které porůstaly stěny dutiny. Měly šedobílou až šedožlutou barvu, délku do 2 cm a vzájemně paralelně srůstaly nebo tvořily pérovitě seskupené agregáty. Albit byl především v dutině alterován a místy až rozpadavý. Na krystaly křemene narůstal žlutavý tabulkovitý až šupinkovitý muskovit. Tvořil polykrystalické agregáty o průměru do 1 cm. Ojediněle byl v dutině nalezen krystalický agregát muskovitu o rozměrech 20 × 15 × 15 cm. Na křemen narůstal elbait, jehož dlouze sloupcovité trigonální krystaly s vertikálním rýhováním byly často ukončeny pyramidami a dosahovaly délky až 5 cm. Oboustranné ukončení bylo vzácné. Krystaly dutinového elbaitu měly proměnlivou barvu, místy byly až průhledné. Nejběžnější byla světle zelená až modrozelená barva, která v podélném směru k ukončení krystalu přecházela do tmavě zelené vzácně až černozelené. Některé velmi tenké krystaly byly téměř bezbarvé. Některé elbaity byly přednostně zatlačovány slídou nebo značně alterovány. Středy krystalů byly nahrazeny jemně lupenitými porézními agregáty muskovitu. Místy byly poměrně hojné krystaly apatitu, které narůstaly na křemen a lepidolit. Tvořili dvě odlišné formy; buď krátce sloupcovité až soudečkovité šestiboké světle růžové až světle fialové krystaly zakončené spojkou pyramidy a báze nebo nízce prizmatické až tabulkovité šedobílé krystaly omezené pouze pyramidou. Jejich velikost se pohybovala kolem 1 mm, výjimečně až 5 mm, a vzájemně se prorůstaly do nepravidelných agregátů. Některé z nich byly zonálně nebo sektorově zbarveny. Krystaly všech minerálů v dutině a stěny mladších puklin v pegmatitu hojně porůstaly do 2 mm velké klencovité tmavě hnědé krystaly místy silně limonitizovaného karbonátu, původně pravděpodobně sideritu. Limonit také tvořil ledvinité náteky.
Celá dutina byla vyplněna písčitojílovitou zeminou, úlomky pegmatitu a jednotlivých minerálů. Hojné byly také až 10 cm velké zemité agregáty limonitu volně uložené v dutině, které uzavíraly ostrohranné úlomky muskovitu, živce, křemene a ulámané krystaly elbaitu.
Leštěný vzorek růžového lepidolitu zarůstajícího do křemene; rozměry vzorku: 22,5 × 16 cm. Leštil: J. Heřmánek. Foto: T. Kadlec
Krystaly křemenu posety zelenými elbaity na světle růžovém lepidolitu s albitem; rozměry vzorku: 17 × 15 cm. Foto: T. Kadlec
Leštěný vzorek růžového lepidolitu a světle zelenkavého elbaitu zarůstajícího do křemene společně s berylem; rozměry vzorku: 23,5 × 19,5 cm. Leštil: J. Heřmánek, Foto: T. Kadlec
Leštěný dutinový agregát lepidolitu s výraznou vnitřní zonální stavbou a krystaly šedobílého apatitu; rozměry vzorku: 13 × 7 cm. Leštil: V. Venclík. Foto: T. Kadlec
Krystal elbaitu o délce 7 mm na křemenu společně s lepidolitem. Foto: T. Kadlec
Chemismus minerálů
Chemismus vybraných minerálů byl zkoumán pomocí Ramanovy spektroskopie a elektronové mikrosondy Cameca SX 100 v Laboratoři elektronové mikroskopie a mikroanalýzy na spojeném pracovišti ÚGV MU a ČGS v Brně. Studované vzorky a jejich preparáty z pegmatitu Přibyslavice Lipeg I byly označeny jako I/1-17 a Li01-19. Bodové analýzy na mikrosondě zadával Mgr. Petr Gadas, Ph.D. a doc. Mgr. Radek Škoda, Ph.D. a Ramanově spektroskopii doc. Mgr. Jan Cempírek, Ph.D. Převážnou část analytických dat vybraných minerálů zpracoval Mgr. František Novotný.
Turmalíny
Na kontaktu granitické jednotky a pararuly odpovídá tmavě hnědý jehlicovitý turmalín Ca obohacenému skoryl-dravitu (Ca 0,1-0,22 apfu; Fe 1,4-1,57 apfu; Mg 1,01-1,35 apfu; Mg/(Mg+Fe) 0,41-0,46). Drobně krystalický černý turmalín z granitické jednotky je foitit s dominantní vakancí v pozici X (0,52-0,54 apfu, Fe 1,89-1,95 apfu). V muskovitické jednotce hojný zelený turmalín zarůstající přednostně do muskovitu má jádra krystalů odpovídající skorylu-foititu (vak. 0,43 apfu; Na 0,57 apfu) a směrem k okrajům přechází do elbaitu (Na 0,75-0,82 apfu; Al 7,27-7,47 apfu; Li 0,91-1,15 apfu; F 0,62-0,66). Modře zbarvený turmalín z blokových K-živců je lithiem bohatý skoryl (Na 0,74-0,83 apfu; Al 6,86-7,07 apfu; Li 0,49-0,67 apfu). Z blokových K-živců byly také analyzovány tmavě zelené turmalíny z blízkosti sulfidů. Ty svým složením odpovídají skoryl-elbaitu (Na 0,89 apfu; Al 7,01-7,12 apfu; Li 0,84-0,90 apfu; F 0,73-0,82 apfu). Zelený turmalín zarůstající do lepidolitu v blízkosti křemenných jader je poměrně čistý elbait (Na 0,77-0,81 apfu; Al 7,30-7,39 apfu; Mn 0,12-0,13 apfu; Li 1,08-1,10 apfu; F 0,60-0,63 apfu). Dutinové zelené až modrozelené elbaity se zvýšenou vakancí ve strukturní pozici X (0,12-0,34 apfu) mají obsahy Na 0,66-0,86 apfu, Al 7,07-7,12 apfu, Mn 0,13-0,14 apfu, Li 0,76-1,03 apfu a F 0,44-0,75 apfu. V rámci světle růžových turmalínů z blokových K-živců spadá několik analytických bodů do pole rossmanitu o průměrném složení (□0,53Na0,45) (Li1,19Al1,91) Al6 (Si5,89O18) (BO3)3 [(OH)3,52F0,48]. Všeobecně se v turmalínech směrem od okraje do centra pegmatitu zvyšují obsahy Mn, Li, F a AlY, oproti tomu klesají obsahy Fe a Mg.
Ternární diagramy s chemismem popisovaných turmalínů z pegmatitu Přibyslavice Ligeg I.
Li slídy
Dutinové agregáty složené z lithných slíd vykazují výraznou vnitřní zonalitu. Jádra odpovídají Li-muskovitu (Li 0,33-0,48 apfu), dále pokračuje dominantní trilithionit (Li 1,25-1,67 apfu; Al 1,93-2,40 apfu; F 1,09-1,57 apfu) a poměrně vzácný polylithionit (Li 1,73-1,95 apfu; Al 1,59-1,85 apfu; F 1,68-1,89 apfu), který tvoří úzké vnější lemy na trilithionitu. Tmavé slídy (sk. biotitu) nebyly v rámci tohoto článku z pegmatitu zkoumány, ale pravděpodobně odpovídají siderofylitu nebo annitu.
Oxidy Nb-Ta a Sn
Z muskovitické jednotky a blokových K-živců pocházejí drobné krystaly Nb-Ta oxidů, které svým složením odpovídají columbitu-(Fe) (Nb 1,23-1,82 apfu; Ta 0,12-0,68 apfu; Fe 0,54-0,72 apfu; Mn 0,28-0,44 apfu). V albitové jednotce byly nalezeny tabulkovité krystaly černého columbitu-(Mn) (Nb 0,98-1,37 apfu; Ta 0,61-0,97 apfu; Fe 0,42-0,45 apfu; Mn 0,53-0,56 apfu), který měl výraznou vnitřní oscilační zonálnost, kdy směrem k okrajům roste obsah Ta a snižuje se Nb při konstantních poměrech Fe a Mn. Vnější lemy krystalů představuje tantalit-(Mn), jemuž ve strukturní pozici B dominuje Ta nad Nb (Ta/(Ta+Nb) 0,501-0,512; Fe 0,42-0,44 apfu; Mn 0,50-0,56 apfu). Černý kasiterit má průměrný chemismus Sn0,95-0,99O1,99.
Diagram s chemismem oxidů Nb-Ta.
Další minerály
Žlutý beryl má průměrné složení Be2,94 Al1,96 (Si5,99O18) s obsahem 0,27 apfu Na. Beryl je často zatlačován mladším bertranditem s téměř ideálním složením Be3,95 (Si1,97O7) (OH)2. Bertrandit byl analyzován na elektronové mikrosondě a zároveň ověřen pomocí Ramanovy spektroskopie.
Apatity, jehož krystaly se našly ve velké dutině, spadají svým složením do pole fluorapatitu s průměrným vzorcem Ca4,82Sr0,11Mn0,02 (P1,01O4)3 F1,14. Kromě fluorapatitu byly v pegmatitu identifikovány také další fosfáty, a to minerál se složením LiAl1,1 (PO3,91) (OH)0,55 F0,45 na rozhraní montebrasit-amblygonit s mírnou převahou montebrasitové komponenty. Montebrasit tvořil šedivá, často značně alterovaná, kostrovitá zrna o velikosti až 2 cm v jednotce blokových K-živců. Montebrasit byl často lemován světle modrým elbaitem. V hlavní dutině narůstal na lepidolit velmi vzácně tlustě tabulkovitý až sloupečkovitý šedobílý hydroxylherderit s průměrným chemismem Ca1,06Be (P0,99O3,59) (OH)0,97. Jeho krystalky o velikosti do 2 mm byly často seskupeny do paralelních srůstů.
V asociaci s kasiteritem se vyskytují mikroskopická zrna uraninitu U0,93O2. Tmavě šedohnědá zrna s výrazným pleochroickými dvůrky z muskovitické jednotky odpovídají zirkonu o chemismu Zr0,97Hf0,03(SiO3,99).
Složení živců bylo studováno pouze v rámci albitové jednotky. Albit má téměř ideální průměrné složení Na1,01(Al1,01Si2,97O7,97). Ze sulfidů byl určen arzenopyrit FeAsS s nepatrnou příměsí Ni a v jeho blízkosti minerál blížící se složením farmakosideritu.
Krystaly zeleného elbaitu zčásti porostlé lepidolitem; délka krystalů: 8 mm. Foto: T. Kadlec
Zelenomodrý elbait na lepidolitu; délka krystalu: 7 mm. Foto: T. Kadlec
Vzácný světle růžový rubelit-rossmanit v křemenu a albitu; šířka záběru: 18 mm. Foto: T. Kadlec
Černý kasiterit v K-živci s muskovitem; rozměry vzorku: 7,5 × 5,5 cm. Foto: T. Kadlec
Nálezový stav ukázek s kasiteritem; 12.9.2021. Foto: T. Kadlec
Diskuse a závěr
Podle souhrnné studie Nováka (2005) a používané klasifikace granitických pegmatitů (Černý et al. 2012) lze nově objevený pegmatit Přibyslavice Lipeg I klasifikačně přiřadit k lepidolitovému subtypu komplexních Li pegmatitů, pro který je typický lepidolit jako dominantní lithný minerál, a dále také elbait, beryl, amblygonit, spodumen, petalit, mikrolit kasiterit, columbit nebo tantalit. Lepidolitové pegmatity jsou nejhojnějším subtypem; u nás je známo kolem 50 samostatných žil, z nichž je nejznámější Rožná, Dobrá Voda, Laštovičky, Dolní Bory a dále např. Jeclov, Chvalovice či Puklice.
Na základě klasifikace (např. Černý1991, Černý a Ercit 2005 a Černý et al. 2012) lze nový pegmatit v závislosti na chemické signatuře k mateřské granitické hornině přiřadit do skupiny LCT pegmatitů (typické prvky Li, Cs a Ta). Dle chemického složení by mohl být geneticky spojen s komplexem ortorul, resp. průnikem mladšího granitového tělesa do ortorul. V okolí Přibyslavic se pravděpodobně nevyskytuje pouze jeden popisovaný lithný pegmatit, ale bude se jednat o lokální roj těles, na což poukazují dřívější výzkumy a nálezy (Starý et al. 2004, Šrein et al. 2004) a také poznatky z nového autory prováděného průzkumu oblasti (lom č. 4 a 5). Pole lithných pegmatitů by mohlo sahat až k obci Podmoky u Golčova Jeníkova, kde byly v náplavách potoka Brslenka nalezeny také barevné turmalíny.
Hrubě lupenitý lepidolit a krystaly křemene včetně dalších nalezených minerálů z popisovaného pegmatitu se značně podobají pegmatitu č. 21 z Dolních Borů (Němec 1980, Staněk 2009), od kterého se nově popisovaný pegmatit liší: 1) nepřítomností granátu, andalusitu a dumorthieritu, 2) přítomností Be minerálů (beryl, hydroxylherderit, bertrandit) a 3) pravděpodobnou nepřítomností topazu. Jistá podobnost je i se slavným pegmatitem Dobrá Voda. Mineralogické rozdíly oproti pegmatitu Dobrá Voda jsou: 1) přítomnost Be minerálů, 2) velmi vzácný rubelit, 3) přítomnost sulfidů (arzenopyrit), 4) nepřítomnost spodumenu a topazu a 5) absence vzácných minerálů Sb (stibiotantalit, stibiomikrolit, cesstibtantit).
Velikost nalezené dutiny je mezi českými lithnými pegmatity výjimečná. Její úctyhodné rozměry 120 × 100 × 40 cm jsou pro tento typ pegmatitů neobvyklé, stejně jako až 23 cm velké krystaly křemene. Z pegmatitu Dobrá Voda jsou popisované hojné dutiny, které poskytly až 20 cm dlouhé sloupcovité krystaly křemene (Novák a Staněk 1999). Z pegmatitu Dolní Bory č. 21 pocházejí až 10 cm dlouhé krystaly křemene potažené tenkou vrstvou mladšího šedobílého křemene.
Až 10 cm velké radiálně uspořádané agregáty dutinového trilithionitu z pegmatitu Přibyslavice Lipeg I představují jedny z nejlepších ukázek tohoto typu z České republiky. Dutinové lepidolity pocházejí vzácně např. z pegmatitů Laštovičky či Dolní Bory č. 21, a ne v takto bohatých ledvinitých agregátech.
Oboustranně ukončený krystal křemene na lepidolitu a s narostlým světle zeleným elbaitem; rozměry vzorku: 7 × 4,5 cm. Foto: T. Kadlec
Krystal žlutého berylu v levé části přeměněný na bertrandit zarůstající do lepidolitu s křemenem; šířka záběru: 49 mm. Foto: T. Kadlec
Zonálně zbarvené krystaly fluorapatitu na křemenu a lepidolitu; šířka záběru: 15 mm. Foto: T. Kadlec
V případě nálezu hydroxylherderitu se jedná s největší pravděpodobností o čtvrtou českou lokalitu. Prvně byl pro naše území popsán z Rožné – Boroviny (Sekanina 1950). Následovně byl nalezen také v pegmatitu Bílý kámen u Lázní Kynžvart (Veselovský et. al 2007) a beryl-columbit-fosfátovém pegmatitu v Novohradských horách (Zikeš a Welser 2009).
Na základě mikroanalýz zjištěný rossmanit ze skupiny turmalínů je také málo běžný minerál. Z českých lithných pegmatitů je uváděn např. z Rožné, Dobré Vody, Laštoviček nebo Radkovic u Hrotovic (Selway et al. 1998, 1999).
Co se týče nalezených až 6 cm velkých hrubě štěpných agregátů hnědočerného kasiteritu, patří mezi největší z České republiky. Ve většině lithných (např. Rožná, Dobrá Voda, Ctidružice, Jeclov, Nová Ves u Českého Krumlova, Vernéřov) a dalších pegmatitech (např. Vlastějovice, Věžná) se vyskytuje kasiterit v zrnech kolem velikosti 1–2 cm.
Zajímavý je výskyt sideritu na puklinách a v dutinách popisovaného pegmatitu. Výskyty manganem bohatého sideritu z místních ortorul shrnuje Prachař et al. (1983). Označuje je jako nejmladší puklinové minerály přibyslavické žuly. Obdobný výskyt silně limonitizovaného sideritu jako na pegmatitu LiPeg I zaznamenali autoři i v dalších dutinových pegmatitech v okolí Přibyslavic. Je to např. doposud nepublikovaný výskyt dutinového lithného pegmatitu z lomu č. 4 (Přibyslavice LiPeg V).
Je dosti pravděpodobné, že během výkopů a výzkumů nebyly identifikovány všechny minerální druhy, které se v pegmatitu vyskytují. Podezření padá např. na cookeit, který nebyl na vybraných preparátech potvrzen, často velmi nenápadný topaz, fosfáty či silikáty Li.
V pegmatitu Přibyslavice LiPeg I byly identifikovány tyto minerály (27): albit, amblygonit, arzenopyrit, beryl, bertrandit, biotit, columbit-(Fe), columbit-(Mn), elbait, farmakosiderit, fluorapatit, foitit, hydroxylherderit, kasiterit, křemen, limonit, montebrasit, muskovit, ortoklas, polylithionit, rossmanit, siderit, skoryl, tantalit-(Mn), trilithionit, uraninit a zirkon; přičemž bertrandit, beryl, hydroxylherderit, montebrasit, rossmanit, tantalit-(Mn) a uraninit jsou pro lokalitu Přibyslavice nově popsanými minerály.
Lokalita se nachází v lesním porostu na soukromém pozemku a výkopové práce byly prováděny na základě povolení správce pozemku. V případě zájmu o nalezené minerály pro podrobnější mineralogické studium či doplnění sbírek kontaktujte autory. Další informace o nové lokalitě včetně dalších fotografií minerálů naleznete také na internetových stránkách www.mineralogist.cz.
Ukázka krystalů křemene porostlá světle fialovými fluorapatity; rozměry vzorku: 5 × 4 cm. Foto: T. Kadlec
Elbait zarostlý do muskovitu; šířka záběru: 32 mm. Foto: T. Kadlec
Krystal křemene posetý zelenými elbaity na lepidolitu s albitem; rozměry vzorku: 10 × 8,5 cm. Foto: T. Kadlec
Modrý elbait lemující alterovaný montrebrasit; šířka záběru: 53 mm. Foto: T. Kadlec
Poděkování
Rádi bychom poděkovali panu Miroslavu Šenkýřovi za povolení vjezdu na soukromý pozemek, Františku Novotnému za přepočty mikroanalýz, Janu Cempírkovi a Petru Gadasovi za mikroskopické studium minerálů, Radku Škodovi za konzultaci ohledně chemismu fosfátů a zprostředkování doplňujících mikroanalýz a prof. Milanu Novákovi za společné návštěvy na lokalitu včetně odborného výkladu nad nalezenými vzorky. Poděkování patří také Tomáši Hofírkovi za konzultaci ohledně českých lithných pegmatitů a jejich mineralogie a Jiřímu Tomanovi za poskytnutí literárních zdrojů.
Literatura
Bačík P., Cempírek J., Uher P., Novák M., Ozdín D., Filip J., Škoda R., Breiter K., Klementová M., Ďuďa R., Groat L. A. (2013): Oxy-schorl, Na(Fe2+2Al)Al6(Si6O18)(BO3)3(OH)3O, a new mineral from Zlata Idka, Slovak Republic and Pribyslavice, Czech Republic. – American Mineralogist, 98, 485–492.
Breiter K., Novák M., Koller F., Cempírek J. (2005): Phosphorus – an omnipresent minor element in garnet of diverze textural types from leucocratic granitic rocks. – Mineralogy and Petrology, 85, 205–221.
Čech F., Rieder M., Novák F., Novotný J. (1978): Accessory nigerite in a granite from central Bohemia, Czechoslovakia. – Neu. Jb. Mineral., Mh., 337–346.
Černý P. (1991): Rare-element granitic pegmatites. I. Anatomy and internal evolution of pegmatite deposits. – Geoscience Canada, 18, 49–67.
Černý P., Ercit T. S. (2005): The classification of granitic pegmatites revisited. – Canad. Mineral 43: 2005–2026
Černý P., London D., Novák M. (2012): Granitic pegmatites as reflection of their sources. – Elements 8: 289–294
Doubek Z. (1997): Zaniklá lokalita Přibyslavice u Čáslavi. – Minerál, 5, 2, 85–87, Brno.
Kadlec, T. (2016): Pegmatit s columbitem a kasiteritem z Přibyslavic. Mineralogist.cz [online]. Ledeč nad Sázavou, 30. 11. 2016. Dostupné z: https://www.mineralogist.cz/pegmatit-s-columbitem-fe-a-kasiteritem-z-pribyslavic
Kadlec T., Venclík V. (2020): Nález krystalů fluorapatitu a dalších minerálů u Přibyslavic na Čáslavsku. – Minerál, 28, 4, 306–315, České Budějovice.
Kadlec T., Venclík V. (2023): Výskyt asociace ilmenit – titanit a rutilu z Vaňkátova lomu u Přibyslavic na Čáslavsku. - Minerál, 31, České Budějovice.
Němec D. (1980): Nález lithného pegmatitu u Dolních Borů na západní Moravě. – Časopis pro mineralogii a geologii, 25(4), 446.
Nováček R. (1931): Granáty československých pegmatitů. – Věst. Král. Čes. Společ. Nauk., Tř. mat. –přírodověd., 38, 1–55.
Novák M. (2005): Granitické pegmatity Českého masívu; mineralogická, geochemická a regionální klasifikace a geologický výzkum. – Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 3–74.
Novák M., Staněk J. (1999): Lepidolitový pegmatit od Dobré Vody u Velkého Meziříčí, západní Morava. – Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 3–44.
Povondra P., Lang M., Pivec E., Ulrych J. (1998): Tourmaline from the Přibyslavice peraluminous alkali-feldspar granite, Czech Republic. Journal of Czech Geological Society, 43, 3–8.
Povondra P., Pivec E., Čech F., Lang M., Novák F., Prachař I., Ulrych J. (1987): Přibyslavice peraluminous granite. – Acta Universitatis Carolinae, Geologica, 183–283.
Prachař I., Povondra P., Novák F. (1983): Manganese-rich siderite from granite at Přibyslavice near Čáslav. – Acta Universitatis Carolinae, Geologica, 13-25.
Sekanina J. (1950): Amblygonit a herderit z Rožné. – Práce Mor. Akad. Věd přír., svazek XXII, spis 7, sešit 6, 211–218, Brno.
Selway J. B., Novák M., Černý P., Hawthorne F. C. (1999): Compositional evolution of tourmaline in lepidolite-subtype pegmatites. – Eur. J. Miner., 11, 569–584, Stuttgart.
Selway J. B., Novák M., Hawthorne F. C., Černý P., Ottolini L., Kyser T. K. (1998): Rossmanite LiAl2Al6(BO3)3Si6O18(OH)4, a new alkali deficient tourmaline: Description and crystal structure. – Amer. Mineralogist, 83, 894–900, Washington.
Staněk J. (2009): Minerály Borů a Cyrilova u Velkého Meziříčí. – Obec Bory, Česká republika, 102 s.
Starý J., Šanderová J., Tomášek J. (2004): Tisá skála – pozůstatky po dolování cínu. In: Macek L., Hošková J., Zimola D (eds.): Stříbrná Jihlava 2004: sborník příspěvků. – Muzeum Vysočiny Jihlava, 96–103.
Šrein V., Starý J., Kolman J. B., Šťastný M., Šreinová B. (2004): Lepidolit z Přibyslavic u Čáslavi. – Bull. mineral. - petrol. Odd. Nár. Muz., 12, 189–192.
Veselovský F., Odruš P., Gabašová A., Škoda R., Hloušek J., Bouše P., Malec J. (2007): Komplexní mineralogická studie pegmatitu „Weisser Stein“ u Lázní Kynžvartu. – MS, ČGS, Praha.
Zikeš J., Welser P. (2009): Jihočeské minerály a jejich produktivní lokality III. – Minerál, 17, 4, 341–345, České Budějovice.