Kadlec T. (2023): Krystaly klinozoisitu a grosuláru z kamenolomu Nemojov u Pelhřimova. - Minerál, 31, 4, 336–340, České Budějovice.
Rozsáhlý, pětietážový kamenolom Nemojov spravovaný firmou Českomoravský štěrk a.s. se rozkládá přibližně 8 km jihovýchodně od Pelhřimova na západním svahu Nemojovského vrchu. Geologicky spadá převážná část území lomu do monotónní skupiny české větve moldanubika, resp. k moldanubickému plášti centrálního plutonu (Mísař et al. 1983). Krystalické břidlice moldanubika jsou zde zastoupeny cordieritickými rulami a migmatity nebulitického charakteru, geneticky spjatými s kontaktní metamorfózou a migmatitizací biotiticko-sillimanitických pararul.
Petrograficky tvoří rulový komplex nahnědle šedé, dosti monotónní a silně migmatitizované cordierit-biotitické ruly až migmatity s nevýrazně paralelním uspořádáním horninových minerálů (nevýrazná břidličnatá textura). V drobně zrnité strukturně lepidogranoblastické hornině lze identifikovat živce, křemen, biotit, cordierit, lokálně sulfidy, výjimečně turmalín. Místy slabě sericitizovaný živec je zastoupen ortoklasem a kyselejším plagioklasem (oligoklas). Na živce bývají vázány akcesorické minerály (sillimanit, apatit). Podružné horninové složky moldanubika zastupuje sekundární, drobně lupenitý a hypautoblasticky omezený muskovit, silně pinitizovaný tlustě sloupcovitý cordierit a sulfidické rudní minerály – pyrit a pyrhotin (Godany et al. 2014).
Výskyty granátů na lokalitě
Kadlec et al. (2016) popsal jako první z kamenolomu výskyt vápenato-silikátových hornin. Během relativně krátké doby byla zastižena těžebními pracemi na východní stěně nejspodnějšího patra horninová škála afinní k pestré skupině moldanubika, která byla tvořena především grafitickými pararulami s vložkami mramorů a skarnů. Z mramorů zmiňuje relativně vzácný hnědočervený až tmavě červený granát, jenž chemismem odpovídá grosuláru a tvoří automorfně omezené krystaly o velikosti do 1 cm seskupené na plochách paralelních s kontaktem. Ze skarnů uvádí hojný grosulár s příměsí andraditu, který měl světle hnědou až hnědočervenou barvu a tvořil nepravidelná zrna o velikosti kolem 1 cm.
Kadlec et al. (2019) uvádí z Nemojova další výskyty vápenato-silikátových hornin s granáty. Z kalcitických mramorů popisuje tmavě hnědý, červenohnědý až hnědooranžový grosulár. Ten zarůstal do wollastonitu nebo kalcitu a tvořil nepravidelné porfyroblasty o velikosti do 2 cm nebo až 1 cm velké automorfně omezené idioblasty ve tvaru kosočtverečného dvanáctistěnu. Zrna grosuláru byla často seskupena do ploch souběžných s vnitřní stavbou mramoru. V asociaci s grosulárem se vyskytoval méně hojný vesuvian. Ve skarnech byl grosulár základním horninotvorným minerálem. Měl hnědočervenou a červenooranžovou barvu a tvořil až 10 cm velká zrna a agregáty. Vzácné byly jeho až 1 cm velké automorfně omezené tmavě červené krystaly ve tvaru dvanáctistěnu kosočtverečného, které zarůstaly do kalcitu. Také z grafit-granátové horniny uvádí grosulár v podobě nepravidelně omezených, až 1 cm velkých zrn šedočervené až hnědočervené barvy.
V roce 2018 byl na 5. patře zastižen soubor pegmatitových žil, které vedle velkých grafických srůstů skorylu s křemenem obsahovaly také až 1 cm velká zrna hnědočerveného až tmavě červeného almandin-spessartinu (Kadlec 2020). Obdobné nálezy pocházejí i z první poloviny roku 2022.
Z cordierit-biotitické pararuly popisuje Godany et al. (2014) akcesorický granát vázaný na K-živec v asociaci s apatitem a sillimanitem.
Popis nového nálezu klinozoisitu a grosuláru
Při návštěvě kamenolomu v prosinci 2022 bylo ve v. části 4. patra nalezeno v podlaze etáže těleso granátické horniny. Jelikož nebylo těleso obnaženo celé, lze jen těžko usuzovat jeho velikost, tvar a vztahové poměry k okolní hornině. Masivní a čerstvá hornina měla hnědošedou až růžovošedou barvu, všesměrnou texturu a granuloblastickou vnitřní strukturu. Ve středně zrnité hornině dominoval šedavý křemen (~65 %), světle hnědavý až šedavý granát (~30 %) a černý polokovově lesklý grafit (~5 %) ve formě tenkých destičkovitých šestibokých krystalků o velikosti do 2 mm seskupených často do radiálně paprsčitých agregátů a zarůstajících jak do křemenu, tak granátu. Akcesoricky se v hornině vyskytoval drobně krystalický pyrit a světle zelený diopsid. UV zkouška na scheelit byla negativní.
Ve výše popisované hornině byla nalezena téměř vertikální puklina o maximální mocnosti 5 cm, která směrem dolů zcela vykliňovala. Na stěny pukliny nasedaly až 2 cm velké krystaly grosuláru, které měly skelný lesk a světle oranžovou barvu. Některé krystalové plochy byly mělce a paralelně rýhované. Společně s granátem krystalizoval šedý křemen I, který tvořil nepravidelné agregáty a zrna o velikosti do 2 cm. Na grosulár nasedal drobně krystalický čirý křemen II a až 1,5 cm dlouhé tence stébelnaté až jehlicovité krystaly světle hnědozeleného, místy až téměř bezbarvého klinozoisitu, které se sdružovaly do snopkovitých agregátů. Na klinozoisitu tvořil světle olivově zelený klinochlor nepravidelné agregáty, složené z kulovitých radiálně paprsčitých útvarů o velikosti kolem 1 mm. Zbylý prostor pukliny vyplňoval hrubě štěpný šedobílý kalcit, do kterého vzácně zarůstaly drobné agregáty černého grafitu a tenké proplástky bezbarvého křemenu III. Na tenkých puklinách v grosuláru byl místy hojný pyrit, který měl mosazně žlutou barvu a občas náběhové barvy. Velmi vzácný byl do grosuláru zarostlý olivově zelený diopsid v podobě nepravidelných zrn či nedokonale omezených krystalků o velikosti do 2 mm.
Posloupnost krystalizace jednotlivých minerálů na popisované puklině: křemen I – grosulár – křemen II – klinozoisit – klinochlor – pyrit – grafit – křemen III – kalcit.
Klinozoisit a grosuláru byl určen pomocí RTG analýzy v laboratořích Národního muzea v Horních Počernicích. Chemické složení minerálů jako je grafit, pyrit, diopsid, klinochloru či kalcitu nebylo zkoumáno, jejich identifikace proběhla na základě dostupných informací a známé krystalografické morfologie jednotlivých druhů.
Diskuse
Výskyty granátických hornin v kamenolomu Nemojov jsou málo běžné a nález pukliny s krystaly grosuláru je ojedinělý. Kromě granátů z pegmatitů, ve kterých převládá almandinová komponenta (Kadlec 2020), je z lokality popisován výhradně grosulár (Kadlec et al. 2016 a 2019). Granátické horniny jsou především vázané na centrální a jihovýchodní partie kamenolomu Nemojov. Vedle popisovaných nálezů grosuláru, autor článku zaznamenal od roku 2016 několik dalších drobnějších výskytů obdobných hornin, a to především v centrální části nejspodnějšího patra. V polovině ledna 2023 byla nalezena v jv. části 5. patra asi 30 × 12 cm velká čočka, která byla tvořená světle oranžovým granátem, jemně zrnitým grafitem, zeleným diopsidem a šedobílým kalcitem. V blízkosti tohoto výskytu bylo nalezeno několik decimetrových úlomků středně zrnitého šedobílého mramoru, ve kterém byly identifikovány tyto minerály: kalcit, diopsid, grafit, pyrit, titanit, granát a scheelit.
V případě nálezu klinozoisitu se jedná o první popsaný výskyt tohoto sorosilikátu z lokality. Svou kvalitou se mohou nalezené ukázky klinozoisitu řadit v rámci České republiky k těm lepším. Z okolí Pelhřimova je klinozoisit uváděn od Proseče – Obořiště, kde se vyskytuje s prehnitem na puklinách amfibolitu (Orlov 1925).
Závěr
Z lomu je nyní známo přibližně 46 minerálů: akantit, aktinolit, almandin, anatas, andezín, ankerit, arsenopyrit, biotit, brookit, cordierit, diopsid, dolomit, flogopit, fluorapatit, fluorit, freibergit, galenit, grafit, grosulár, chalkopyrit, chlorit, kalcit, klinozoisit, Ni-kobaltin, křemen, limonit, mikroklin, muskovit, nontronit, oligoklas, opál, ortoklas, prehnit, pyrhotin, pyrit, sádrovec, sfalerit, scheelit, siderit, siderofylit, sillimanit, tetraedrit, titanit, vesuvian, wollastonit a zirkon.
Lokalita je nadějná pro sběr minerálů, je ale důležité mít na paměti, že se jedná o činný kamenolom, do kterého je vstup možný pouze se svolením vedení provozovny. Další informace o lokalitě včetně fotografií minerálů naleznete také na internetových stránkách www.mineralogist.cz.
Poděkování
Poděkování patří dr. Luboši Vrtiškovi za provedení RTG analýzu klinozoisitu a grosuláru.
Mapa nemojovského kamenolomu s výskyty vápenato-silikátových hornin: 1 – mramor, květen 2016; 2 – skarny, srpen a září 2016 (Kadlec et al. 2016); 3 – grafit-granátová hornina, listopad 2016; 4 – granátický skarn, listopad 2016; 5 – mramor, červenec 2018 (Kadlec et al. 2019); 6 – popisovaný nález klinozoisitu a grosuláru, prosinec 2022; 7 – mramor, leden 2023. Zdroj: cuzk.cz
Pohled na kamenolom Nemojov od severozápadu s místem nálezu klinozoisitu a grosuláru (žlutá šipka), prosinec 2022. Foto: T. Kadlec
Dutina s krystaly grosuláru a klinozoisitu vyplněná kalcitem, rozměry vzorku: 9 × 6,5 cm. Foto: T. Kadlec
Stébelnaté agregáty klinozoisitu na grosuláru, šířka záběru: 4 cm. Foto: T. Kadlec
Klinozoisit se světle zeleným agregátem klinochloru na grosuláru, šířka záběru: 24 mm. Foto: T. Kadlec
Tence stébelnatý až jehlicovitý klinozoisit na grosuláru, šířka záběru: 20 mm. Foto: T. Kadlec
Literatura
Godany J., Jandová T., Poňavič M., Rýda K., Buda J., Rambousek P., Knésl I., Večeřa J., Pecina V. (2014): Pasportizace lomů přírodního kameniva ČR. – MS, ČGS, Praha.
Kadlec T. (2020): Mineralogické nálezy z kamenolomu Nemojov u Pelhřimova. - Minerál, 28, 2, 114–123.
Kadlec T., Pauliš P., Pour O. (2019): Mineralogie vápenato-silikátových hornin z lomu Nemojov u Pelhřimova II. – Minerál, 27, 2, 118–127.
Kadlec T., Pauliš P., Pour O., Fediuk F. (2016): Mineralogie vápenato-silikátových hornin z lomu Nemojov u Pelhřimova. – Minerál, 24, 6, 515–523.
Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha.
Orlov A. N. (1925): Klinozoisit a prehnit od Proseče-Vobořiště u Pelhřimova. – Spisy přír. fak. Karlovy Univ., 39, Praha.