Kadlec T. (2024): Nové nálezy minerálů v hadcích u Bernartic. - Pod Blaníkem, 28, 1, 2-4, Vlašim.
V rámci modernizace 7. úseku dálnice D1 mezi sjezdy 56 Soutice a 66 Loket, realizované firmou EUROVIA CS a.s., zastihly stavební práce v druhé polovině roku 2019 v rámci rozšiřování dálnice bernartické hadcové těleso. V dálničním zářezu v kilometru 61,700 ve směru Praha – Brno, vzdáleném asi 2,5 km sz. od obce Bernartice, při západním okraji národní přírodní památky Hadce u Želivky, byly nalezeny zajímavé mineralogické ukázky amfibolů (aktinolit a tremolit), chalcedonu a magnezitu s opálem.
Hadec (serpentinit) je metamorfovaná hornina, která vznikla přeměnou ultramafických hornin (složené především z tmavých minerálů). Masivní hadec má nejčastěji šedozelenou až zelenočernou barvu a je složen z minerálů serpentinové skupiny (chryzotil, lizardit a antigorit), amfibolů, pyroxenů, olivínu a dalších minerálů. Většina hadců je v povrchových podmínkách silně rozpukaná a často přeměněná, a to za vzniku opálu či křídově bílého magnezitu.
Bernartické hadcové těleso, uložené v biotitických pararulách (horniny vzniklé přeměnou jílovitých až písčitých usazenin) zhruba mezi údolím Želivky a Sedlického potoka, je protažené ve směru V–Z v délce asi 3,5 km a maximální šířce 800 m ve svém středu (Beneš et al. 1963). Petrograficky hadec studoval Kratochvíl (1947), jenž hadec popisuje jako zelenošedou horninu se smyčkovou strukturou, tvořenou relikty olivínu a tremolitem. Akcesorickými (podružnými) součástmi jsou magnetit, Cr-spinelid a chlorit. Na základě novějších petrografických popisů lze konstatovat, že ve zdejším zelenočerném jemnozrnném hadci vedle reliktního olivínu dominují serpentinové minerály (antigorit a chryzotil). Především mineralogií mladších výplní puklin hadců těžených v činném kamenolomu Bernartice (spol. SHB s.r.o. Bernartice) se zabývali Pauliš et al. (2011), Sejkora et al. (2023) a Kadlec (2023).
Nález amfibolů pochází ze sz. okraje hadcového tělesa. Na kontaktu zvětralého, značně rozpadavého hadce a okolních biotitických pararul byla vyvinuta až 1 m mocná žíla pegmatitu (magmatická hornina žulového složení), který byl tvořen křemenem, K-živcem, plagioklasem, muskovitem, biotitem a šedozeleným fluorapatitem. Pegmatit byl hrubozrnný, v centrálních partiích žíly byly nahodile přítomny polohy písmenkového pegmatitu (grafické srůstání křemene a živců) a vzácně drobné dutiny s krystaly šedohnědého křemene o velikosti do 2 cm.
Pohled na staveniště v dálničním zářezu v km 61,700 od jihovýchodu, 2019. Foto T. Kadlec
Poloha zeleného aktinolitu na stěně zářezu, 2019. Foto: T. Kadlec
V těsné blízkosti pegmatitu byla v hadci vyvinuta asi 4 × 2 m velká poloha horniny tvořené dominantním aktinolitem a podřadným biotitem (tmavá slída). Aktinolit tvořil tence sloupcovité krystaly světle zelené, šedozelené, pistáciové až vzácně smaragdové barvy. Skelně lesklé podélně rýhované krystaly dosahovaly délky až 8 cm. Tence tabulkovitý silně alterovaný biotit vyplňoval prostory mezi krystaly aktinolitu a měl hnědožlutou až světle zlatavou barvu.
Pegmatitová žíla byla lemována v délce 10 m až 1 m mocnou polohou tremolit-biotitové horniny, vůči které měla zcela ostrý kontakt. Tremolit se vyskytoval ve formě jehlicovitých až vláknitých krystalů sdružených do snopků o délce do 3 cm, zarůstajících do alterovaného, zlatavě zbarveného biotitu. Šedé až bezbarvé hedvábně lesklé agregáty tremolitu nebyly v hornině nikterak orientovány a vyskytovaly se nahodile. Podobné nálezy tremolitu pocházejí také z východní okrajové partie činného kamenolomu Bernartice poblíž styku s okolními pararulami. V zářezu byly dále nalezeny na puklinách hadce povlaky bezbarvého až šedomodrého chalcedonu (mikroskopický vláknitý křemen). Povrch chalcedonu byl laločnatý s hojnými kulovitými výběžky. Hadec protínalo několik žil křídově bílého magnezitu, jejichž některé části byly přeměněny na opálovou hmotu světle béžové barvy.
Hrubě stébelnatý aktinolit, rozměry vzorku 18 × 11 cm. Sběr a foto T. Kadlec
Šedobílý tremolit v biotitu, rozměry vzorku 6 × 4 cm. Sběr a foto T. Kadlec
Dálniční zářez byl v rámci modernizace dálnice zasanován ocelovými kotvami a sítěmi, což zcela znemožňuje jakýkoliv sběr výše popisovaných minerálů. Ukázky aktinolitu a tremolitu byly autorem článku věnovány do sbírek Národního muzea v Praze. Další informace nejen o bernartických minerálech naleznete na internetových stránkách www.mineralogist.cz.
Literatura
Beneš K. et al. (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000 M-33-XXII Jihlava. – Geofond. Praha.
Kadlec T. (2019): Nález amfibolů v dálničním zářezu u Bernartic. – Minerál, 27, 6, 514–516. České Budějovice.
Kadlec T. (2023): Minerály desilikovaných pegmatitů z kamenolomu Bernartice. – Minerál, 31, 6. České Budějovice.
Kratochvíl F. (1947): Příspěvek k petrografii českého krystalinika. – Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 14, 449–536. Praha.
Pauliš P., Kadlec T., Jebavá I., Civiš S., Smutný Z. (2011): Mineralogie kamenolomu Bernartice u Dolních Kralovic. − Minerál, 19, 6, 492–500. České Budějovice.
Sejkora J., Pauliš P., Dolníček Z., Plášil J., Škoda R. (2023): Zeolity z lomu Bernartice u Zruče nad Sázavou (Česká republika). – Acta Musei Moraviae, Scientiae geologicae, 108, 2, 171–193. Brno.