Kadlec T., Venclík V. (2020): Nález krystalů fluorapatitu a dalších minerálů u Přibyslavic na Čáslavsku. - Minerál, 28, 4, 306-315.
Obec Přibyslavice leží 7 km jižně od Čáslavi a patří mezi známé české mineralogické lokality. Severně od obce se v lesním porostu rozkládá celkem pět opuštěných lomů, z nichž poslední byl s přestávkami v provozu až do počátku 90. let minulého století. Lomy se proslavily především výskytem velkých krystalů almandinu (Nováček 1931), nodulí primárních a sekundárních fosfátů (Povondra et al. 1987), vzácného minerálu nigeritu, který byl pro naše území jako první popsán právě z Přibyslavic (Čech et al. 1978) či jako typová lokalita nově popsaného turmalínu oxy-skorylu (Bačík et al. 2013). Celkem je z přibyslavických lomů známo přibližně 80 druhů minerálů.
Mapka s vyznačenými zaniklými lomy u Přibyslavic; popisovaná lokalita je označená žlutě. Upraveno podle Procházka et al. (1979)
Předložený text informuje o nálezu sběratelsky atraktivních ukázek krystalů fluorapatitu spolu s krystalovaným křemenem, muskovitem, turmalínem a živci v dutinách pegmatoidní horniny uložené v muskovit-turmalinické ortorule v opuštěném lomu č. 5 (viz mapku). Nález byl označen jako Přibyslavice Peg III a navazuje na podrobný průzkum lokality obou autorů, jenž započal v listopadu 2019 a trvá dodnes. Další nálezy budou publikovány v následujících článcích. Chemismus nalezených minerálů nebyl zkoumán, identifikace proběhla na základě dostupných informací a známé krystalografické morfologie jednotlivých druhů.
Pohled na zatopený lom č. 5, stav březen 2020. Foto T. Kadlec
Geologie a mineralogie
Okolí Přibyslavic je geologicky budováno komplexem ortorul a tělesem granitu a na ně geneticky vázanými pegmatity na ploše přibližně 3 km2 v blízkosti kontaktu moldanubika a kutnohorského krystalinika a biotitickými nebo sillimanit-biotitickými pararulami s vložkami amfibolitů, pegmatitů a křemenných žil. Breiter et al. (2005) přiřazují místní komplex leukokratních ortorul k blanickému typu. Pás přibyslavické ortoruly má směr V–Z a jednotlivá tělesa jsou protažena shodně s foliací okolních pararul. Ortorula je prorážena pněm silně frakcionovaného drobnozrnného muskovitického granitu o průměru do 50 m a několika typy pegmatitů.
Přibyslavické muskovit-turmalinické ortoruly se středně- až jemnozrnnou texturou jsou mineralogicky značně heterogenní. Na jejich složení se v různých poměrech podílí hlavně K-živec, albit, křemen, muskovit, biotit a turmalín. Akcesorický je fluorapatit a granát a vzácný zirkon, nigerit, magnetit, pyrit a ilmenit (Povondra et al. 1987). K-živec odpovídá svým složením ortoklasu a je často perthitický (subparalelní prorůstání s albitem). Granát je almandin s příměsí 15–25 % spessartinové komponenty (Breiter et al 2005). Z turmalínů v ortorulách převládá oxy-skoryl a skoryl (Bačík et al. 2013).
Čočkovitá, až 0,5 m mocná a několik metrů dlouhá aplitická tělesa v ortorulách obsahují K-živec, křemen, muskovit, oxy-skoryl a tmavě zelený fluorapatit v zrnech o velikosti až 3 cm. Almandin tvoří v aplitech automorfně omezené krystaly až 3 cm velké nebo křemen-granátové nodule o průměru do 10 cm.
Pro přibyslavický komplex jsou typické hrubozrnné (pegmatoidní) horniny uložené jak v muskovit-turmalinické ortorule, tak v muskovitickém granitu. Dominuje křemen, ortoklas, albit a muskovit, místy je hojný turmalín, biotit, granát a apatit. Z tohoto typu hornin pocházejí sběratelům minerálů dobře známé akumulace fosfátů (Povondra et al. 1987, Doubek 1997). Pegmatitové horniny mají často blokovou texturu, písmenkové srůsty K-živce s křemenem stejně jako drobné dutiny jsou vzácné.
Popis nálezu
Nevelký a dnes již zatopený lom č. 5 najdeme přibližně 550 m ssv. od vesnice na levé straně od lesní cesty vedoucí do Adamova. V jv. části lomu byla autory tohoto článku v průběhu února 2020 otevřena soustava drúzovitých dutin v centrálních částech pegmatoidní polohy (dále jen pegmatit) v ortorulách. Pegmatit měl nepravidelný tvar o mocnosti až 1 m, téměř subhorizontální uložení a převládal u něj směr SV–JZ. Kontakt s okolní horninou byl neostrý, pegmatit volně přecházel do ortoruly, která byla středně zrnitá a obsahovala poměrné velké sillimanit-muskovitické polohy s dobře krystalovými plochami omezenými almandiny o velikosti až 3,5 cm a vzácné, až 5 mm velké blankytně modré radiálně paprsčité agregáty tence jehličkovitého dumortieritu.
Vlastní pegmatit nevykazoval typickou vnitřní zonální stavbu, ale šlo spíše o nepravidelné sektorové uložení jednotlivých texturně odlišných jednotek. Dominoval hrubě zrnitý pegmatit složený z šedobílého, světle béžového, světle růžového až masově červeného ortoklasu, hrubě štěpného muskovitu o velikosti jednotlivých krystalů až 4 cm, značně alterovaného biotitu a světle šedivého křemene. Místy byla nahromaděna nepravidelně omezená, až 2 cm velká zrna tmavě zeleného fluorapatitu a vzácně 2 cm velké krystaly tmavě fialovočervené almadinu. Mezi krystaly ortoklasu byly hojné malé dutinky, jejichž stěny porůstal drobně krystalický muskovit. Hrubě zrnitou jednotku hlavně směrem do centra pegmatitu lemovaly až 10 cm mocné čočkovité polohy světle šedého až záhnědového křemene se zarostlým muskovitem, biotitem a tmavě zeleným fluorapatitem se žlutavou luminiscencí v krátkovlnném UV světle. Lokálně byly přítomny také polohy grafických srůstů křemene s K-živcem.
V blízkosti křemenných poloh byl vyvinut velmi hrubozrnný až blokový pegmatit. Ten byl tvořen především až 10 cm velkými ortoklasy, hojným muskovitem a křemenem a běžně obsahoval dutiny, z nichž největší měla rozměry 20 × 10 × 10 cm. V dutinách byly nalezeny krystaly světle šedého až záhnědového křemene o velikosti až 5 × 4 cm, které narůstaly na světle šedohnědé krystaly ortoklasu velké do 8 × 5 cm. Ty měly často žebrovitý až kostrovitý korodovaný povrch, porůstaný téměř bezbarvým nebo šedobílým albitem o velikosti až 3 cm. Některé krystaly křemene byly oboustranně ukončené a obsahovaly pohyblivé plynokapalné inkluze, tzv. libely, o velikosti do 3 mm. Muskovit vytvářel v dutinách až 3 cm velké agregáty paralelně srůstajících krystalů. Vzácný byl skoryl, jehož největší tlustě prizmatický černý krystal měl rozměry 2 × 1 × 1 cm a byl ukončený kombinací několika nízkých trigonálních dipyramid.
Fluorapatit se vyskytl v několika barevně a tvarově odlišných formách krystalů. Nejatraktivnější byly velmi krátce prizmatické světle fialové, často nepravidelně zbarvené krystaly o velikosti až 11 mm, oboustranně ukončené hexagonální dipyramidou nebo její kombinací s bazálním pinakoidem. Světle fialový, ale také světle žlutozelený fluorapatit tvořil i typické soudečkovité krystaly až 5 mm velké, ukončené dominantními plochami bazálního pinakoidu. Zajímavý byl nález několika krystalů zbarvených od čiré přes světle zelenkavé do světle fialové. Některé fluorapatity porůstal světle žlutý drobně krystalický muskovit. Na puklinách křemene v blízkosti dutin se vyskytovaly velmi tenké ledvinité povlaky bezbarvého hyalitu, který vykazoval v krátkovlnném UV světle výraznou žlutozelenou luminiscenci. V dutinách a na puklinách pegmatitu se vyskytovaly povlaky tmavě hnědých nízce klencovitých krystalů sideritu. Všechny dutinové minerály místy potahovala tenká vrstva rezavě zbarveného limonitu.
Zonálně zbarvené krystaly fluorapatitu v dutině pegmatitu, šířka záběru 30 mm. Foto T. Kadlec
Světle fialové fluorapatity na albitu a muskovitu, šířka záběru 21 mm. Foto T. Kadlec
Čerstvý nález fluorapatitu, šířka záběru 12 cm. Foto T. Kadlec
Otevřená pegmatitová dutina s krystaly ortoklasu, muskovitu, křemene a skorylu, šířka záběru 19 cm. Foto T. Kadlec
Světle fialové krystaly fluorapatitu na ortoklasu, šířka záběru 35 mm. Foto T. Kadlec
Fluorapatit na křemenu, šířka záběru 29 mm. Foto T. Kadlec
Krystaly fluorapatitu o velikosti 11 mm narůstající na křemen. Foto T. Kadlec
Krystaly ortoklasu s fluorapatitem, muskovitem a křemenem, rozměry vzorku 8 × 5 cm. Foto T. Kadlec
Fialový krystal fluorapatitu o velikosti 10 mm. Foto T. Kadlec
Zonálně zbarvené fluorapatity se sideritem na albitu, šířka záběru 18 mm. Foto T. Kadlec
Oboustranně ukončený křemen s libelou na ortoklasu, rozměry vzorku 26 × 18 mm. Foto T. Kadlec
Závěr a poděkování
Nález fluorapatitu na dnes již značně zašlé a údajně zaniklé lokalitě je výjimečný především zbarvením krystalů a kvalitou asociujících minerálů. Zmínky o podobných nálezech se nepodařilo v dostupné literatuře dohledat. V minulosti se v lomu č. 5 nacházely až 5 mm velké našedivělé fluorapatity na puklinách ortorul v asociaci s krystaly křemene a skorylu. Podle některých sdělení ze stejného lomu pocházely až 3 cm velké šedobílé krystaly apatitu (ústní sdělení †Z. Doubek).
Autoři by rádi poděkovali Marku Chvátalovi za odborné připomínky ke krystalografii minerálů a stylistickou úpravu textu.
Literatura
Bačík P., Cempírek J., Uher P., Novák M., Ozdín D., Filip J., Škoda R., Breiter K., Klementová M., Ďuďa R., Groat L. A. (2013): Oxy-schorl, Na(Fe2+2Al)Al6(Si6O18)(BO3)3(OH)3O, a new mineral from Zlata Idka, Slovak Republic and Pribyslavice, Czech Republic. – Am. Mineral., 98, 485–492.
Breiter K., Novák M., Koller F., Cempírek J. (2005): Phosphorus – an omnipresent minor element in garnet of diverze textural types from leucocratic granitic rocks. – Mineral. Petrol., 85, 205–221.
Čech F., Rieder M., Novák F., Novotný J. (1978): Accessory nigerite in a granite from central Bohemia, Czechoslovakia. – Neu. Jb. Mineral., Mh., 337–346.
Doubek Z. (1997): Zaniklá lokalita Přibyslavice u Čáslavi. – Minerál, 5, 2, 85–87.
Nováček R. (1931): Granáty československých pegmatitů. – Věst. Král. Čes. Společ. Nauk., Tř. mat.-přírodověd., 38, 1–55.
Povondra P., Pivec E., Čech F., Lang M., Novák F., Prachař I., Ulrych J. (1987): Přibyslavice peraluminous granite. – Acta Univ. Carol., Geologica, 183–283.
Procházka Z., Luna J., Horáková M. (1979): Přibyslavice – final report. – MS Geoindustria Praha.