Kadlec T., Pauliš P., Pour O., Fediuk F. (2016): Mineralogie vápenato-silikátových hornin z lomu Nemojov u Pelhřimova. - Minerál, 24, 6. České Budějovice.
Činný, pětietážový kamenolom Nemojov (dobývací prostor Radňov č. 70839) spravovaný firmou Českomoravský štěrk a.s. se rozkládá přibližně 8 km jihovýchodně od Pelhřimova na západním svahu Nemojovského vrchu s nadmořskou výškou 667 m. Těžba, která byla zahájena v roce 1983, pokračuje s krátkou přestávkou na začátku 90. let minulého století do současnosti. Těžená surovina je využívána jako štěrk do asfaltových a betonových směsí či jako drcené kamenivo do podkladních vrstev vozovek a železnic. V současnosti na provozovně pracuje kolem 10 zaměstnanců a clonové odstřely o tonáži asi 50-60 tisíc t se provádějí přibližně jednou za měsíc (Sajdáková 2016). Godany a kol. (2014) uvádí, že např. v roce 2012 činila roční produkce 128 tisíc m3 (tj. asi 330 tisíc t).
Geologicky spadá převážná část území lomu do monotónní skupiny české větve moldanubika, resp. k moldanubickému plášti centrálního plutonu (Mísař a kol. 1983). Krystalické břidlice moldanubika jsou zde zastoupeny cordieritickými rulami a migmatity nebulitického charakteru, geneticky spjatými s kontaktní metamorfózou a migmatitizací biotiticko-sillimanitických pararul. Moldanubickými horninami v okolí lomu pronikají četná tělesa hornin žulového charakteru, jednak v podobě ložních žil (bez kontaktní přeměny pláště) a jednak diskordantní (s neostrým ohraničením) s přechody v cordieritickou rulu (s andalusitem). Těžené ložisko je součástí sz. křídla moldanubické brachyantiklinály protažené ve směru zhruba SSV-JJZ. V širším okolí lomu se také vyskytují horniny pestré skupiny tvořící několik více či méně souvislých dílčích pruhů a jejich reliktů, které sledují generelně celkovou geologickou stavbu. Mezi Prosečí a Výskytnou, Dobrou Vodou a Novým Rychnovem či v okolí Čejkova se tak setkáme s tělesy mramorů, amfibolitů, erlanů, ortorul, kvarcitů či serpentinizovaných peridotitů a eklogitových hornin.
Petrograficky tvoří rulový komplex nahnědle šedé, dosti monotónní a silně migmatitizované cordierit-biotitické ruly až migmatity s nevýrazně paralelním uspořádáním horninových minerálů (nevýrazná břidličnatá textura). V drobně zrnité strukturně lepidogranoblastické hornině lze identifikovat živce, křemen, biotit, cordierit, lokálně sulfidy, výjimečně turmalín. Místy slabě sericitizovaný živec je zastoupen ortoklasem a kyselejším plagioklasem (oligoklas). Na živce bývají vázány akcesorické minerály (sillimanit, granát, apatit). Podružné horninové složky moldanubika zastupuje sekundární, drobně lupenitý a hypautoblasticky omezený muskovit, silně pinitizovaný tlustě sloupcovitý cordierit a sulfidické rudní minerály – pyrit a pyrhotin (Godany a kol. 2014).
Polymetalické rudní křemenné žíly zastižené v lomu Nemojov řadí Malý a Dolníček (2005) do pelhřimovské rudní oblasti; na základě studia isotopu síry stanovili teploty vzniku rudních žil na 400 – 500 °C. Litochleb (2001) uvádí z lomu křemenné žíly s podružným sideritem, ankeritem a dolomitem, které jsou nositeli pyritu, Fe-sfaleritu, arsenopyritu, galenitu, pyrhotinu, chalkopyritu, tetraedritu, freibergitu a akantitu. Rudní mineralizace pelhřimovského, a na něj navazujícího havlíčkobrodského revíru je řazena ke spodnopermskému žilnému až žilně zónovému typu Fe-Zn-Pb-Ag(Cu) sulfidické mineralizace (typová lokalita Kutná Hora), tj. ke kyzové polymetalické asociaci k-pol (Bernard 1991, 2000). V roce 2015 a 2016 sledoval po mineralogické stránce lokalitu Havránek (2016), který z lomu vedle běžného křemene, kalcitu a sulfidů uvádí jemně zrnitý fialově zbarvený fluorit na puklinách rul.
Nové nálezy
Na lokalitě byly v polovině roku 2016 zaznamenány prvním autorem horniny pestré skupiny moldanubika reprezentované skarny, mramory, amfibolity a grafitickými rulami. V květnu 2016 byl v odstřelu jihovýchodní stěny páté lomové etáže zastižen drobný výskyt karbonátové horniny – mramoru. Dle nalezených fragmentů mramoru v odstřeleném materiálu lze usuzovat, že se jednalo o čočkovité těleso, případně o soubor několika menších těles, o velikosti do 1 m. Mramor měl šedobílou až šedivou barvu s rezavě zbarvenými partiemi. Kontakt mramoru s okolní cordierit-biotitickou pararulou byl konkordantní s vnitřní foliací hostitelské horniny; vyvinuta byla endokontaktní zóna minerálů s vesuvianem a pyroxeny. Lokálně byl kontakt silně alterován v podobě rezavě zbarveného kalcitu s cukrovitým povrchem či rezavých povlaků limonitu. Nápadné byly téměř monominerální polohy drobně šupinkovitého černého grafitu paralelní s kontaktem mramor – rula, které byly přítomny v biotitické rule i několik centimetrů od vlastního kontaktu. Hlouběji do ruly se již grafit nevyskytoval. Texturně masivní středně zrnitý mramor s vnitřní mozaikovitou granoblastickou strukturou byl tvořen převážně karbonátem – kalcitem; v blízkosti kontaktu zarůstaly do karbonátu šedozelené pyroxeny sdružené do poloh souběžných s kontaktem. V srpnu a následovně v září roku 2016 byly nalezeny další zajímavé horniny – granátické skarny, a to v novém odstřelu asi 30 m severovýchodně od výskytu mramoru. Také v tomto případě se jednalo o drobná tělesa velikosti do 1 m, čemuž nasvědčovaly nalezené skarnové balvany. Těleso bylo uloženo v cordierit-biotitické místy značně grafitické pararule, s níž mělo neostrý pozvolna přecházející kontakt souběžný s foliací pararuly. Skarn se vyznačuje tmavošedou barvou s dílčími nazelenalými a nenápadně červenohnědými partiemi. V podružné míře se ve skarnu objevují samostatné hnízdovité polohy bělavé barvy, tvořené kalcitem. Většinová část horniny je drobně až jemně zrnitá. Výjimkou jsou víceméně pravidelně vtroušená drobná zrnka sulfidů o rozměrech většinou do 3 mm, mezi nimiž byly identifikovány pyrit, arsenopyrit, sfalerit, galenit, pyrhotin a chalkopyrit, naproti tomu však makroskopickou prohlídkou nebyly zjištěny rudy oxidické, jmenovitě magnetit. Stavba horniny je v podstatě téměř všesměrná. Materiál je zcela čerstvý, bez jakýchkoliv znaků alterace, má nepravidelně kusový rozpad s nerovně drsnými plochami a se značně ostrými hranami. Podle mikroskopie se na složení skarnu podílejí tyto minerály (zhruba podle klesajícího kvantitativního podílu): křemen, pyroxen, granát, rudní minerály a kalcit. Nebyl zjištěn žádný fylosilikát (biotit, chlorit, serpentin). Všechny minerály jsou izometricky zrnité a xenoblasticky omezené. Největších rozměrů dosahuje granát, a to až velikosti 10 mm, nazelenalý klinopyroxen je velikostně velmi variabilní v rozpětí od 0,0X do 3 mm. Distribuce jednotlivých minerálů je značně nepravidelná, často shluková, avšak bez přednostního uspořádání (paralelity). Strukturu lze označit jako granoblastickou.
Mineralogické složení studovaných hornin bylo stanoveno pomocí rentgenové difrakční analýzy. Chemismus jednotlivých minerálních složek včetně sulfidů a akcesorií byl studován EDS mikroanalýzou na nábrusech hornin. Některé minerály byly vedle toho identifikovány též na základě Ramanova spektra, pořízeného disperzním spektrometrem DXR. Ze skarnu byl proveden výbrus pro mikroskopické studium charakteru této horniny.
Mineralogie mramoru
Základní hmotu mramoru tvoří kalcit. Xenomorfně omezená, skelně až perleťově lesklá zrna s typickou štěpností dosahují velikosti 5 mm. Místy je kalcit hrubě krystalický v zrnech o velikosti až 20 mm seskupených v polohách paralelních s kontaktem okolní horniny. Šedobílý, šedavý až bezbarvý kalcit je lokálně zbarven do šedočerna a černa, což je způsobeno grafitickým pigmentem či drobnými vtroušeninami sulfidů. Při okrajích mramorového tělesa byla hornina místy značně zvětralá, cukrovitě rozpadavá a rezavě zbarvená. Vedle grafitu a sulfidů jsou v hornině přítomny pyroxeny a granáty. Běžný je především klinopyroxen diopsid (s příměsí hedenbergitové složky). Jeho automorfně omezené šedozelené až tmavě zelené krátce sloupcovité krystaly do 5 mm velikosti se koncentrují do paralelních ploch s kontaktem pararuly. Místy tvoří jemně až středně zrnité agregáty o rozměrech několika cm. Grafit tvoří radiálně paprsčité agregáty složené z tence tabulkovitých krystalů o velikosti až 4 mm. Nahodile zarůstá do kalcitu nebo jsou jeho agregáty seskupené do ploch paralelních s kontaktem mramoru a ruly. Grafit je také hojný v okolních horninách, kde má stejný vzhled. Zajímavá je asociace diopsidu s grafitem, ve které se grafit kumuluje do těsné blízkosti krystalů diopsidu. Mineralogicky zajímavý je vesuvian, který má světle hnědou až hnědozelenou barvu a vyskytuje se v podobě až 5 cm dlouhých krystalů uspořádaných do částečně radiálně paprsčitých agregátů. Hlavní koncentrace vesuvianu jsou na kontaktu mramoru s okolní horninou, kde zarůstá do kalcitu a asociuje s diopsidem. Granát složením blízký grosuláru je relativně vzácný, vyskytuje se jako automorfně omezené krystaly o velikosti do 1 cm seskupených na plochách paralelních s kontaktem. Má hnědočervenou až tmavě červenou barvu a je obrůstán drobnými krystaly Fe-diopsidu. V jemnozrnné horninové hmotě byla rentgenometricky zjištěna přítomnost K-živce a prehnitu. Poměrně hojný světle hnědý titanit a ojedinělý šedozelený až světle zelený fluorapatit zarůstají hojně do kalcitu v podobě drobných krystalů o velikosti do 2 mm. Křemen tvoří vzácná světle šedá skelně lesklá zrna do 5 mm velikosti. Vzácný je též flogopit, jehož tence šupinkovité perleťově lesklé krystalky o velikosti do 1 mm mají žlutohnědou až hnědočervenou barvu. Jeho drobné agregáty zarůstají do kalcitu. Vzácně byly v nábrusu horniny zachyceny drobné krystaly (do 30 μm) zirkonu. Poměrně vzácně se v mramoru objevují sulfidy: pyrhotin, pyrit, sfalerit (s obsahem Fe do 6 hmot. %) a galenit (mikroskopické inkluze ve sfaleritu). Tvoří obvykle malé jednotlivé krystaly o velikosti do 1 mm nebo nepravidelně omezená zrna a až 3 mm velké zrnité agregáty. Sulfidy zarůstají nahodile do kalcitu; při okrajích mramoru bývá pyrit značně přeměněn na rezavě zbarvený limonit.
Mineralogie skarnu
Nejhojnějším minerálem skarnu je křemen, tvořící šedobílá a bezbarvá nepravidelná až 3 mm velká zrna. Hojný je zelený až šedozelený diopsid s příměsí hedenbergitové složky, tvořící zrnité agregáty a izolovaná zrna, méně často krátce sloupcovité krystaly o délce do 2 mm koncentrující se v kalcitu. Podstatnou složkou je granát odpovídající svým složením grosuláru s příměsí andraditu. Jeho nepravidelně omezená zrna, která dosahují max. 1 cm, mají světle hnědou až hnědočervenou barvu. Zrna grosuláru jsou v hornině rozmístěna nepravidelně s nepatrným náznakem koncentrace v centrálních partiích čočkovitých těles. Kalcit je šedobílý, křídově bílý a místy bezbarvý a ve skarnu se vyskytuje ve dvou rozdílných formách. První je středně až drobně zrnitá a najdeme jí v celém profilu skarnových těles; oproti tomu druhá přítomná v centrálních partiích těles se vyznačuje velmi hrubozrnnou stavbou. Velmi hojným v celém profilu skarnových těles je šedočerný až černý jemně zrnitý grafit, který zarůstá do křemene a kalcitu. Nápadné jsou grafitové lemy kolem zrn grosuláru. Akcesoricky se ve skarnu vyskytují světle hnědý titanit v jednotlivých krystalech o velikosti do 3 mm a šedozelený až téměř bezbarvý sloupečkovitý fluorapatit o délce kolem 1 mm. Poměrně častý je scheelit, jehož xenomorfně omezená až 4 mm velká zrna s typickou modrobílou luminiscencí v krátkovlnném UV světle jsou často sdružena do ploch souběžných s okraji skarnu. Poměrně vzácný je mikroskopický plagioklas (andesín).
Poměrně hojné jsou sulfidy. Nejhojnější jsou pyrit a černý sfalerit (s obsahem Fe do 10 hmot. % a Cd do 0,9 hmot. %), tvořící jednotlivé krystalky či nepravidelně omezená zrna a jejich shluky o velikosti do 5 mm. Vzácnější jsou pyrhotin, chalkopyrit a galenit (s příměsí Bi do 4 hmot. % a Ag do 1 hmot. %). Nejzajímavějším jsou až 50 μm velké inkluze Ni-kobaltinu, jehož složení lze vyjádřit empirickým vzorcem (Co0.50Ni0.33Fe0.17)AsS. Výskyt tohoto minerálu z izomorfní řady kolbaltin-gersdorffitové je pro kontaktní skarny charakteristický.
Shrnutí
Popsané vápenato-silikátové horniny nebyly dosud v nemojovském kamenolomu zjištěny. Během relativně krátké doby zastihly těžební práce v roce 2016 na východní stěně nejspodnějšího patra horninovou škálu afinní k pestré skupině moldanubika tvořenou především grafitickými pararulami s vložkami mramorů a skarnů. Přítomnost minerální asociace vesuvian – grosulár může poukazovat na vysokoteplotní (periplutonickou) metamorfózu v blízkosti moldanubického plutonu.
Nově zdokumentované horniny obsahují především hojně přítomný grafit a další pro lokalitu nově zjištěné minerály jako je vesuvian, scheelit, grosulár, prehnit, diopsid, flogopit, titanit a Ni-kobaltin.
Z lokality je po nálezu vápenato-silikátových hornin celkem známo 38 minerálů: akantit, andesín, ankerit, arsenopyrit, cordierit, diopsid, dolomit, flogopit, fluorapatit, fluorit, freibergit, galenit, grafit, grosulár, chalkopyrit, chlorit, kalcit, K-živec, Ni-kobaltin, křemen, limonit, muskovit, nontronit, oligoklas, ortoklas, prehnit, pyrhotin, pyrit, sádrovec, sfalerit, scheelit, siderit, siderofylit, sillimanit, tetraedrit, titanit, vesuvian a zirkon.
Lokalita je činným kamenolomem, do kterého je vstup možný pouze se svolením jeho vedení. V případě zájmu o nalezené horniny pro podrobnější mineralogické studium či doplnění sbírek kontaktujte prvního z autorů.
Pohled na 5. lomovou etáž od jihozápadu s výskytem mramoru a skarnu. Foto T. Kadlec.
Vypreparovaná čočka skarnu o rozměrech 1 x 0,3 m. Foto T. Kadlec
Světle hnědý stébelnatý vesuvian lemovaný zeleným diopsidem v mramoru, rozměry vzorku 11 × 7 × 5 cm. Foto a sběr T. Kadlec
Hnědočervený grosulár v asociaci s diopsidem a grafitem v mramoru, velikost výřezu 6 × 4 cm. Foto a sběr T. Kadlec
Tmavě šedý, vesuvianem lemovaný úlomek grafitické ruly v mramoru, rozměry vzorku 11 × 9 × 5 cm. Foto a sběr T. Kadlec
Radiálně paprsčité a 2 mm velké agregáty grafitu v kalcitu. Foto a sběr T. Kadlec
Ukázka skarnu s hojnými grosuláry lemovanými grafitem v kalcitu, rozměry vzorku 8 × 6 × 3 cm. Foto a sběr T. Kadlec
Vzorek grosulárového skanu s hojným grafitem, rozměry vzorku 15 × 8 × 5 cm. Foto a sběr T. Kadlec
Literatura
Bernard J. H. (1991): Empirical types of ore mineralizations in the Bohemian Massif. – Vyd. Čes. geol. Úst., Praha, 181 str.
Bernard J. H. (2000): Minerály České republiky. Stručný přehled. – Nakl. Academia Praha, 186 str.
Godany J., Jandová T., Poňavič M., Rýda K., Buda J., Rambousek P., Knésl I., Večeřa J., Pecina V. (2014): Pasportizace lomů přírodního kameniva ČR. – MS, ČGS, Praha.
Havránek P. (2016): Minerály z kamenolomu Nemojov u Pelhřimova. – Minerál, 24, 4, 303-306. České Budějovice.
Litochleb J. (2001): The Pelhřimov silver-bearing district (Bohemian-Moravian Highlands, SE Bohemia). – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. 9, 102-121.
Malý K., Dolníček Z. (2005): Pb-Zn-Ag vein mineralization of the central part of the Českomoravská vrchovina Unpland (Czech Republic): S, C and O stable isotope study. – Bull. Geosciences 80, 4, 307-319.
Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha.
Sajdáková S. (2016): Hydrotermální mineralizace v lomu u Nemojova (pelhřimovský rudní revír). – MS, Bakalářská práce, ÚGV PřF MU, Brno.