Kadlec T., Vrtiška L., Vácha J. (2017): Výskyty erlánů a mramorů v okolí Řípce na Táborsku. - Minerál, 25, 2. České Budějovice.
Obec Řípec se rozkládá 1 km severovýchodně od Veselí nad Lužnicí a 20 km jižně od Tábora na vrchu Strážka (457 m. n. m.). Geomorfologicky spadá oblast do Soběslavské pahorkatiny, která je součástí Táborské pahorkatiny v rámci Středočeské pahorkatiny. Po geologické stránce lze okolí Řípce přiřadit do okrajové části pestré skupiny moldanubické oblasti s dominantními sillimanit-biotitickými pararulami a biotitickými migmatity s hojnými tělesy erlánů, kvarcitů, ortorul, pegmatitů, křemenných žil a méně často také amfibolitů a mramorů (Mísař a kol. 1983). O výskytech erlánů lze nalézt zmínku ve vysvětlivkách ke geologické mapě (Tomas a kol. 1990).
Erlány tvoří až několik decimetrů mocné čočkovité vložky v pararulách a obsahují vedle křemene, plagioklasu diopsidu a titanitu také apatit, zirkon, pyrit a pyrhotin. Lokálně (na jihozápadním svahu vrchu Strážka) v oblasti zvané Vrbenská luka jsou hojné opalizované erlány tvořené smolně až skelně lesklým opálem žlutohnědé až žlutozelené barvy uzavírající relikty plagioklasů. Výskyt mramorů není v žádných literárních pramenech uváděn.
Pohled na jihozápadní svah vrchu Strážka s místem výskytu mramorů a erlánů. Foto T. Kadlec
Mineralogií pegmatitů v okolí Řípce se zabýval Virt (1991), který popisuje turmalín (elbait, skoryl), granát (spessartin), apatit, oba typy živců, křemen a blíže neurčený niobotantalát. Výskyt elbaitu a niobotantalátu byl ověřován Váchou (2016), který uvádí že se nejedná o zmíněné minerály, ale ve skutečnosti jde o andalusit a ilmenit. Danou oblast také studoval Welser (2003), který se vedle primitivních pegmatitů s velkými draselnými živci zmiňuje o hojném sillimanitu tvořícím celistvé hlízy až 10 cm velké.
Schématická mapa výskytu erlánů a mramorů u obce Řípec; 1 – erlán, 2 – mramor, 3 – pegmatit
V druhé polovině roku 2016 provedl první z autorů detailní průzkum jižního svahu vrchu Strážka. V pegmatitech nalezl až 1 cm dlouhé šedorůžové sloupcovité krystaly andalusitu a tabulkovité krystaly ilmenitu o rozměrech do 1 cm. V oblasti zmapoval hojný výskyt erlánů a drobné těleso mramoru. Erlány tvoří nepravidelné až 20 cm mocné deskovitá tělesa v pararulách. Hornina je charakteristická deskovitě břidličnatou stavbou bez lineace na poměrně rovnoploché foliaci. Deskovitá břidličnatost je zvýrazněna na příčném lomu patrným páskováním o tloušťce pásků mocnosti do 4 mm. Zrno horniny je drobné o převážné velikosti do 3 mm. Horninu charakterizuje značná tvrdost, její desintegraci mechanickým drcením tvarově dirigují foliační plochy, vytvářející na okrajích úlomků ostrohranné schodovité odstupy. Zvětráváním získává povrch foliace výrazně voštinovitý vzhled. Mramor byl nalezen v několika úlomcích o velikosti až 20 cm. Texturně masivní hrubě zrnitý mramor s vnitřní mozaikovitou granoblastickou strukturou byl tvořen dominantním karbonátem šedobílé až modrošedé barvy. Jednotlivé úlomky vykazovaly znaky zvětrávání v podobě cukrovitého povrchu.
Minerály erlánů
Křemen představuje základní minerál erlánů. Je bezbarvý, šedivý až šedobéžový a je sdružen do paralelních pásků o mocnosti do 2 cm. Křemen asociuje s tabulkovitě štěpným plagioklasem (oligoklas-andezín), jehož až 5 mm velká zrna jsou často alterována za vzniku jemně zrnitého muskovitu – sericit. Hojný je světle zelený diopsid, který se vyskytuje v podobě tlustě sloupcovitých krystalů o velikosti do 5 mm zarostlých do křemene. Titanit je světle hnědý a je ve formě až 3 mm velkých automorfně omezených krystalků zarůstajících do křemene. Všudypřítomným je scheelit s typickou modrobílou UV luminiscencí xenomorfních až 4 mm velkých zrn v křemenu. Podružně je přítomen šedobílý až bezbarvý kalcit ve štěpných zrnech do velikosti 5 mm. V erlánech je místy nahromaděn minerál skupiny biotitu (pravděpodobně flogopit), který je sekundární a vzniká na úkor původního pyroxenu. Vzácně se vyskytují sulfidy, a to pyrit v podobě drobných náběhově zbarvených krychlových krystalků zarostlých do křemene a magnetický, tence tabulkovitý pyrhotin v asociaci s pyritem.
Ukázka erlánu s hojným zeleným diopsidem, rozměry vzorku 10 × 7 × 4 cm. Foto a sběr T. Kadlec
Předchozí vzorek erlánu v UV světle; modrobílá luminiscence scheelitu. Foto T. Kadlec
Minerály mramoru
Základním minerálem mramoru je kalcit šedobílé až modrošedé barvy ve štěpných skelně lesklých zrnech velikosti do 5 mm. Hojný wollastonit je šedobílý až béžově bílý s matným až hedvábným leskem a tvoří radiálně uspořádané agregáty složené z tence jehličkovitých krystalků o délce do 15 mm. Nahodile zarůstá do kalcitu, místy tvoří téměř monominerální partie. Místy je wollastonit částečně přeměněn na opál. Wollastonit uzavírá běžný světle zelený diopsid, který se vyskytuje v podobě automorfně omezených až 5 mm velkých krystalů. Ojedinělá jsou drobná zrnka šedého křemene.
Jemně vláknitý wollastonit s drobnými zrny diopsidu v kalcitu, rozměry vzorku 8 × 4 × 4 cm. Foto a sběr T. Kadlec
Na základě průzkumu jižního svahu vrchu Strážka byl z místních erlánů nově popsán scheelit spolu s diopsidem a titanitem a z mramorů wollastonit taktéž s diopsidem. Jedná se o poměrně zajímavou mineralogicko-petrologickou lokalitu, která může nejednoho sběratele překvapit nálezy zajímavých minerálů a hornin.
Literatura
Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I –Český masív. – SPN, Praha.
Tomas J., Horáková V., Klein V., Krásný J., Kušková J., Střída M., Šalanský K. (1990): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČSSR 1:25 000, list 23-313 Soběslav. - ÚÚG Praha.
Vácha J. (2016): Mineralogie okolí Řípce u Soběslavi. – MS SOČ Gymnázium Soběslav. 55 s. Řípec.
Virt R. (1991): Mineralogicky zajímavý pegmatit u obce Řípec. – Sbor. Jihočes. Muz. v Čes. Budějovicích, Přír. Vědy, 31, 126-127. České Budějovice.
Welser P. (2003): Současný stav vybraných nalezišť v okolí Soběslavi a Veselí nad Lužnicí. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 11, 211-214.