Kadlec T. (2026): Petr Pauliš sedmdesátiletý. – Minerál, 34, 2, 166, České Budějovice.
Ing. Petr Pauliš se narodil dne 29. 4. 1956 v Ústí nad Orlicí, vystudoval gymnázium v České Třebové (1971-1975). Absolvoval Hornicko-geologickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě (1975-1980). V letech 1980-1984 působil jako geolog u Rudných dolů, n. p. Příbram na závodě Měděnec a v období 1984-1987 na ložisku Modoto ve Společném podniku Mongolčechoslovakmetal v Mongolsku. Po ročním vyučování na hornickém učilišti v Havířově byl zaměstnán v letech 1988-1998 v Ústavu nerostných surovin v Kutné Hoře jako výzkumný pracovník (geochemie a úprava nerostných surovin).
V současnosti se zabývá geologickými pracemi pro Zkušebnu kamene a kameniva v Hořicích v Podkrkonoší a dalšími aktivitami v oboru. Publikuje v časopisech mineralogického, geologického, ale i jinak přírodovědně zaměřeného charakteru. Je autorem i několika samostatných mineralogických publikací popularizujícího směru. Význam Petra Pauliše pro časopis Minerál zde asi nemusím vyzdvihovat, protože za něj mluví činy; je autor nebo spoluautorem 381 článků a dlouhá léta členem redakční rady časopisu. Pro zajímavost, svůj první článek do Minerálu napsal v roce 1992, což byl nultý ročník tzv. časopis Morion.
V mých mineralogických počátcích, které spadají do roku 1996, byl pro mě Petr Pauliš něco jako „Bůh“, a to z jednoho prostého důvodu. Byl autorem článku Skarnové ložisko Vlastějovice (Hammerstadt) u Zruče nad Sázavou – zajímavá geologická a mineralogická lokalita, který vyšel v roce 1998 ve Vlastivědném sborníku Havlíčkobrodska. Tento patnáctistránkový text pro mě byl zcela zásadní, protože pojednával o minerálech Vlastějovic, ze kterých pocházím a vlastějovický lom byla moje první lokalita, kterou jsem začal pravidelně navštěvovat. Článek jsem znal prakticky zpaměti a vytištěný jsem si jej nosil do lomu, kde jsem podle něj určoval nalezené minerály. Ani přesně nevím, kdy jsem se s Petrem prvně osobně setkal, ale pravděpodobně to bylo na mineralogické burze v Pardubicích, kam jsem koncem devadesátých let minulého století jezdil prodávat vlastějovické berthierity. Od té doby, troufnu si říct, se z nás stali přátelé. Pokud mi to čas dovolí, stavuji se za Petrem v Kutné Hoře na kávu, kde debatujeme nad novými nálezy, knihami atd. Od Petra jsem se hodně naučil, a to hlavně v psaní textů s mineralogickou tématikou a disciplíně, která s touto činností úzce souvisí.
Ke kulatinám Ti Petře přeji všechno nejlepší, hlavně pevné zdraví a mnoho dalších textů. Děkuji Ti za všechno!
Petr Pauliš (vpravo) s Milanem Novákem na Madagaskaru v roce 2025. Foto: L. Vrtiška