Kadlec T. (2025): Minerály z lomu Bohdaneč u Ledče nad Sázavou. - Pod Blaníkem, 29, 4, 2-6, Vlašim.
Jistě jste si během procházek Prahou všimli černobílé tzv. pražské mozaiky na místních chodnících, ale málokdo ví, že některé křídově bílé dlažební kostky pocházejí z kamenolomu Bohdaneč u Ledče nad Sázavou. Lokalita je zajímavá také svou historií výroby vápna, mineralogií a geologií, tak se s ní pojďme blíže seznámit.
Obec Bohdaneč se rozkládá přibližně 10 km sz. od Ledče nad Sázavou v Hornosázavské pahorkatině. Leží v údolí Ostrovského potoka v průměrné nadmořské výšce 463 m. Z geologického hlediska spadá oblast na pomezí šternbersko-čáslavské skupiny kutnohorského krystalinika v rámci kutnohorsko-svratecké oblasti a pestré série českého moldanubika. Horninovou skladbu tvoří hlavně muskoviticko-biotitické a biotitické pararuly a dvojslídné svory, častá jsou tělesa amfibolitů a mramorů s vložkami grafitických pararul a erlanů.
Situace lomů o Bohdanče. Zdroj: cuzk.cz
Lom Nová Louka
V blízkosti Bohdanče jsou situovány dva menší kamenolomy. Větší činný lom se nachází v jižní části obce zvané Nová Louka (lom Nová Louka). Roku 1890 tu bylo započato s těžbou dolomitického mramoru nazývaného bohdanečský mramor. Místní mramor je sněhobílý, místy šedivý, nazelenalý až narůžovělý a občas obsahuje vložky grafitických pararul, amfibolitů a erlanů. Od začátku se zde pálilo vápno v cylindrové peci, dobývaly kusy vhodné na figurální sochařskou práci a sekala bílá chodníková mozaika, která se dodávala hlavně do Prahy. V povrchovém stěnovém lomu se pracovalo nepřetržitě do roku 1942, kdy za války došlo k zastavení výroby. Ročně se vyrobilo osmdesát vagónů mozaiky a vypálilo sto vagónů vápna. Zbylá drť se používala na opravu okolních silnic. Stálou práci našlo v kamenolomu kolem dvaceti dělníků. Vápno a dlažba se dovážely povozy do železniční stanice ve Zbraslavicích, odkud putovaly k příjemcům. Těžba se obnovila v roce 1945, kdy došlo ke znárodnění lomu i vápenky. Pálilo se jen vápno a majitelem byly České cementárny a vápenice n. p. Praha. Po roce fungování byl však provoz opět ukončen. Výroba se obnovila opět v roce 1955, kdy lom koupilo družstvo Kámen z Pelhřimova. Opět se pálilo vápno a sekala mozaika. Brzo však znovu došlo k přerušení těžby, která byla obnovena až v roce 1960, kdy zde pracovalo 15 dělníků. Pálení vápna ve staré šachtové peci skončilo definitivně v roce 1977. O rok později byla postavena nová ocelová pec pod správou Agropodniku SPZ Kutná Hora, jež lom s vápenkou v roce 1986 koupil. Ročně se vyrábělo přes 5 tisíc tun vápna a 11 tisíc tun kamenných výrobků. Po roce 1992 Agropodnik pronajal lom Rudným dolům Kaňk a začal se zde těžit kámen pro výrobu umělých omítek (Pleva 1999). V současné době je vlastníkem lomu UNIKOM Kutná Hora a.s. Nynější lom má 3 patra a je 200 m dlouhý, 130 m široký a 22 m hluboký. Roční těžba nesmí překročit 10 tisíc tun kamene z důvodu blízké zástavby. Probíhá tu separovaná těžba, kdy se třídí amfibolit (a erlan) a mramor. Amfibolit se používá do drceného kameniva pro pozemní stavby, mramor se mele na frakci 0–2 mm, která je využívána jako hořečnatovápenaté zemědělské hnojivo. Majitel plánuje zahájit i výrobu obkladů menších formátu.
Cylindrová pec na pálení vápna v Nové Louce za první republiky (Pleva 1999)
Výroba bílých dlažebních kostek za první republiky, které se vozily hlavně do Prahy (Pleva 1999)
Lom na vrchu Horka
Směrem na východ se na vrchu Horka rozkládá 120 m dlouhý, 60 m široký a 20 m hluboký opuštěný lom, v jehož okolí se nachází řada starých mělkých jam po historické povrchové těžbě kamene. Od roku 1930 se tu těžil jemnozrnný zelenočerný amfibolit s ojedinělými vložkami erlanu, ze kterého byl vyráběn drcený štěrk. Vlastníkem lomu se stal v roce 1945 podnik Silnice n. p. (Vavřínová 1950). V 60. letech byla postavena drtička pro výrobu štěrku. Lom byl v činnosti do roku 1978, kdy vzhledem k malé rentabilitě došlo k jeho uzavření. V lomu po celou dobu pracovalo kolem deseti dělníků. Do roku 1989 byl v lomu v provozu drtič a třídič vápence pro potřeby nedaleké vápenky. Dnes je lom částečně zatopen a v jeho těsné blízkosti byly postaveny nové rodinné domy.
Mramorový lom Nová Louka, stav 2019. Foto: M. Chvátal
Horniny a minerály bohdanečských lomů
Hlavní těženou složkou je kvalitní bílý krystalický dolomitický vápenec – mramor (složení: kalcit 95 %, dolomit 3 %, tremolit 2 %). Podrobný mineralogický výzkum této lokality prováděli Trdlička a Kvaček (1964). Na kontaktu mramoru a okolních biotitických rul se objevují nepravidelná tělesa erlanů, ze kterých tito autoři popisují výskyt tremolitu, tremolit-aktinolitu a aktinolitu. Tyto amfiboly tvoří tmavě šedozelené tlustě stébelnaté agregáty o délce až 20 cm. Jako akcesorická součástka se v nich objevují rutil, zirkon, apatit a ilmenit. Šedobílý, místy bezbarvý diopsid se vyskytuje v kontaktních partiích mezi křemennými žilami a mramorem nebo zarůstá přímo do mramoru v lomu Nová Louka. Na kontaktech křemenných žil tvoří nepravidelné, jemně zrnité agregáty až nesouvislé polohy výhradně v asociaci se stébelnatými amfiboly aktinolit-tremolitového složení. V mramoru vytváří krátce sloupcovité krystaly do velikosti 5 cm. Produktem přeměny diopsidu je vedle vláknitého tremolitu i šedozelený jemně zrnitý antigorit a chlorit (Trdlička a Kvaček 1964). V jz. částech lomu Nová Louka byl poměrně hojným sepiolit. Vyskytoval se na mocnějších puklinách ve formě tlustě kožovitých, bílých až běložlutých agregátů povlékajících plochu až několika dm2. V agregátech sepiolitu byl vzácně pozorován zarostlý zirkon. Z lomu Nová Louka uvádí Kratochvíl (1940-41) bledě žlutozelené až narůžovělé kůry měkkého mastku o velikosti maximálně 8 x 8 cm a mocnosti 2 cm. V asociaci s laumontitem a kalcitem se v lomu Horka vyskytoval na puklinách amfibolitů tmavě zelený epidot (Láznička 1965). Světle zelené nepravidelné proužky tvoří epidot též v biotitických rulách v lomu Nová Louka (Trdlička a Kvaček 1964). Nově byl epidot objeven s pyritem jako nehojná součást erlanových poloh v západní části lomu Nová Louka. V mramoru (lom Nová Louka) se místy, zvláště v okolí šedobílého diopsidu, vyskytují drobně až středně zrnité agregáty světle zeleného, hnědého až hnědočerného flogopitu. Častým minerálem je kalcit, který je hlavní složkou mramoru. Tvoří bezbarvá, šedobílá, šedomodrá až sytě růžová zrnka. Na křemen-kalcitových žilkách v amfibolitech lomu Nová Louka se též vyskytuje ve formě nízce klencovitých, až 5 mm velkých krystalků. V j. a jz. částech lomu Nová Louka pronikají mramor několik metrů mocné křemenné žíly. Křemen má šedobílou až bílou barvu, místy obsahuje velké kaverny, vzniklé vyloužením karbonátů. Na křemen-kalcitových žilkách pronikajících amfibolitové čočky v lomu Nová Louka byly nalezeny až 1 cm velké žezlovité krystaly křišťálu. Relikty v biotitické pararule tvoří plagioklas oligoklasového složení. Šedobílý oligoklas je místy hojný i v erlanech v lomu Nová Louka. V akcesorickém množství je v biotitických pararulách přítomen i ilmenit (Trdlička a Kvaček 1964). Tvoří i drobné černé kovově lesklé destičky mm rozměrů. Nově byl ilmenit objeven v z. části lomu Nová Louka, kde tvořil v erlanu černé destičkovité agregáty a dokonale omezené krystalky do 2 mm velikosti v asociaci s titanitem. Ilmenit z erlanu vykazuje malou příměs geikielitové složky (9,4 % MgO). Rezek (1980) zde nalezl vtroušená zrna chalkopyritu s nálety malachitu a azuritu. Nově byly na lokalitě zjištěny magnetit, prehnit, pyrit a titanit. Magnetit tvoří až 2 mm velká černá zrnka, která se objevují spolu amfibolem a epidotem v amfibolitu v lomu Nová Louka. V erlanové čočce v jz. části lomu Nová Louka se vyskytly hojné nepravidelné agregáty a tenké žilky pyritu o délce až 10 cm. Spolu s ním se v roce 2011 vyskytly max. 1 mm velká, automorfně omezená zrna titanitu bledě hnědé barvy. Posledním nově zjištěným minerálem je prehnit, který se sporadicky vyskytuje s epidotem v lomu Horka na tenkých puklinách v amfibolitu. Je světle zelenavý a jen velice vzácně tvoří drobné tabulkovité krystalky.
Nálezový stav sbírkové ukázky tremolitu, 2008. Foto: T. Kadlec
Světle zelenkavý hrubě stébelnatý tremolit, rozměry vzorku 20 × 16 cm. Foto: T. Kadlec
Tmavě zelený aktinolit na kontaktu křemenu s mramorem, rozměry vzorku 27 × 20 cm. Foto: T. Kadlec
Kožovitý agregát sepiolitu tzv. skalní kůže, rozměry vzorku 13 × 10,5 cm. Foto: T. Kadlec
Především činný lom Nová Louka je perspektivním místem pro sběr zajímavých minerálů a není vyloučen nález doposud na lokalitě nepopsaného minerálu. Do lomu je vstup možný po předešlé dohodě s vedoucím závodu.
Minerály zjištěné v bohdanečských lomech (28): aktinolit, antigorit, apatit, azurit, biotit, diopsid, dolomit, epidot, flogopit, chalkopyrit, chlorit, ilmenit, kalcit, křemen, laumontit, limonit, magnetit, malachit, mastek, oligoklas, prehnit, pyrit, rutil, sepiolit, titanit, tremolit, wad, zirkon.
Literatura
Kratochvíl F. (1940-41): Poznámky k několika novým výskytům nerostů na Kutnohorsku a na Táborsku. - Věda přírodní, 12, 183-185. Praha.
Láznička P. (1965): Nové nálezy nerostů na Českomoravské vysočině. - Národní muzeum a Spol. Nár. muzea v Praze, 1-32. Praha.
Pleva F. (1999): Toulky Vrchovinou. - Ledeč nad Sázavou.
Rezek K. (1980): Nerostné poměry Kutnohorska. - Národní muzeum a Společnost přátel Nár. muzea, 2, 1-28. Praha.
Trdlička Z., Kvaček M. (1964): Mineralogický výzkum dolomitového lomu v Bohdanči u Ledče n. S. - Práce Muz. (Kutná Hora), geol. Výzk. Kutnohorska, 4, 15-24. Kutná Hora.
Vavřínová M. (1950): Soupis lomů ČSR, okres Ledeč nad Sázavou. - č. 38, 1-66. Praha.