Kadlec T., Pauliš P., Pour O. (2019): Mineralogie vápenato-silikátových hornin z lomu Nemojov u Pelhřimova II. - Minerál, 27, 2. České Budějovice.
Činný kamenolom Nemojov (obr. 1), v současné době exploatovaný firmou Českomoravský štěrk a.s., se rozkládá přibližně 8 km jihovýchodně od Pelhřimova na západním svahu Nemojovského vrchu s nadmořskou výškou 667 m v pelhřimovském rudním revíru. Těžba, která byla zahájena v roce 1983 a pokračuje s krátkou přestávkou na začátku 90. let minulého století do současnosti. Těžená surovina (různé typy rul) je využívána jako štěrk do asfaltových a betonových směsí či jako drcené kamenivo do podkladních vrstev vozovek a železnic.
Tento text volně navazuje na článek Kadlece et al. (2016), ve kterém jsou popsány pro lokalitu nové minerály (vesuvian, scheelit, grosulár, prehnit, diopsid, flogopit, titanit a Ni-kobaltin), lokalizované na obr. 2 v místech 1 a 2. V tomto příspěvku jsou popsány další tři výskyty vápenato-silikátových hornin (místa 3–5 na obr. 2), které byly zdokumentovány koncem roku 2016 a v polovině roku 2018 na východní a severovýchodní stěně 5. (nejspodnějšího) lomového patra.
Chemické složení wollastonitu, grosuláru, vesuvianu a K-živce bylo studováno energiově disperzním (EDS) mikroanalyzátorem.
Nemojovský lom, pohled k severovýchodu, stav říjen 2018. Foto T. Kadlec
Letecká fotografie lomu Nemojov s vyznačenými výskyty; 1 – mramor, květen 2016; 2 – skarny, srpen a září 2016; 3 – grafit-granátová hornina, listopad 2016; 4 – granátický skarn, listopad 2016; 5 – mramor, červenec 2018. Zdroj mapy: seznam.cz
Geologie a mineralogie lokality
Geologicky spadá převážná část území lomu do monotónní jednotky české větve moldanubika, resp. k plášti centrálního moldanubického plutonu (Mísař et al. 1983). Krystalické břidlice moldanubika jsou zde zastoupeny cordieritickými rulami a migmatity nebulitického charakteru, geneticky spjatými s kontaktní metamorfózou a migmatitizací biotiticko-sillimanitických pararul. Moldanubickými horninami v okolí lomu pronikají četná tělesa hornin žulového charakteru v podobě jednak ložních žil (bez kontaktní přeměny pláště) a jednak diskordantních žil s neostrým ohraničením vůči cordieritické rule. Těžené ložisko je součástí severozápadního křídla moldanubické brachyantiklinály protažené ve směru zhruba SSV–JJZ. V širším okolí lomu se také vyskytují horniny pestré skupiny, tvořící několik více či méně souvislých dílčích pruhů a jejich reliktů, které sledují generelně celkovou geologickou stavbu. Mezi Prosečí a Výskytnou, Dobrou Vodou a Novým Rychnovem či v okolí Čejkova se tak setkáme s tělesy mramorů, amfibolitů, erlanů, ortorul, kvarcitů či serpentinizovaných peridotitů a eklogitových hornin (Litochleb 2001).
Po petrografické stránce odkrývá lom komplex hornin s převahou rul; nahnědle šedé, dosti monotónní a silně migmatitizované cordierit-biotitické ruly až migmatity s nevýrazně paralelním uspořádáním horninových minerálů (nevýrazná břidličnatá textura). V drobně zrnité strukturně lepidogranoblastické hornině lze identifikovat živce, křemen, biotit, cordierit, lokálně sulfidy, výjimečně turmalín. Místy slabě sericitizovaný živec je zastoupen ortoklasem a kyselejším plagioklasem (oligoklas). Na živce bývají vázány akcesorické minerály (sillimanit, granát, apatit). Podružné horninové složky moldanubika zastupuje sekundární, drobně lupenitý a hypautoblasticky omezený muskovit, silně pinitizovaný tlustě sloupcovitý cordierit a sulfidické rudní minerály – pyrit a pyrhotin (Godany et al. 2014). V září 2018 se ve východních a severovýchodních částech 5. patra vyskytovaly až 2 cm velké světle namodralé porfyroblasty cordieritu v cordierit-biotitické rule. Na 4. patře u paty severní stěny byly v říjnu nalezeny několik decimetrů velké kusy jemně lupenitého grafitu se zarostlými šedobílými, až 5 cm velkými vyrostlicemi K-živce.
Litochleb (2001) uvádí z lomu křemenné žíly s podružným sideritem, ankeritem a dolomitem, které jsou nositeli pyritu, Fe-sfaleritu, arsenopyritu, galenitu, pyrhotinu, chalkopyritu, tetraedritu, freibergitu a akantitu. Rudní mineralizace pelhřimovského a na něj navazujícího havlíčkobrodského revíru je řazena ke spodnopermskému žilnému až žilně zónovému typu Fe-Zn-Pb-Ag(Cu) sulfidické mineralizace (typová lokalita Kutná Hora), tj. ke kyzové polymetalické asociaci k-pol (Bernard 1991, 2000). Polymetalické rudní křemenné žíly zastižené v kamenolomu Nemojov řadí Malý a Dolníček (2005) do pelhřimovské rudní oblasti; na základě studia izotopů síry stanovili teploty vzniku rudních žil na 400–500 °C.
V říjnu 2014 nalezl na lokalitě Kadlec (2014) rudní žílu s dominantním hrubě odlučným pyritem a podružným kalcitem, křemenem, galenitem a sfaleritem. Žíla o mocnosti až 15 cm pronikala tektonicky postižené pararuly na severovýchodní stěně 5. patra. V roce 2015 a 2016 sledoval po mineralogické stránce lokalitu Havránek (2016), který z lomu vedle běžného křemene, kalcitu a sulfidů uvádí jemně zrnitý fialově zbarvený fluorit z puklin rul. Koncem září 2018 bylo na severní stěně 4. patra zachyceno poměrně hojné sulfidické zrudnění tvořené galenitem, sfaleritem a pyritem s krystaly křemene a kalcitu. Poměrně vzácně se tu v říjnu 2014 vyskytl také opál jakožto nejmladší výplň křemenných dutin na svrchních patrech lomu. Měl šedozelenou až trávově zelenou barvu, typický lasturnatý lom a jeho agregáty dosahovaly velikosti až 5 cm. Občas byl znečištěn příměsí limonitu.
Kadlec et al. (2016) popisují z lokality horniny pestré skupiny moldanubika, reprezentované skarny, mramory, amfibolity a grafitickými rulami. Z mramorových těles zastižených těžbou na jihovýchodní stěně 5. lomového patra v polovině roku 2016 uvádějí kalcit, diopsid, grafit, vesuvian, grosulár, K-živec, prehnit, titanit, fluorapatit, křemen, flogopit, zirkon, pyrhotin, pyrit, sfalerit a galenit. V granátických skarnech, nalezených o několik měsíců později na stejném místě, nalezl první z autorů vedle grosuláru, diopsidu a křemene také scheelit a poměrně hojné sulfidy – pyrit, sfalerit, pyrhotin, chalkopyrit, galenit a Ni-kobaltin. Podle autorů může přítomnost minerální asociace vesuvian + grosulár poukazovat na vysokoteplotní (periplutonickou) metamorfózu v blízkosti moldanubického plutonu.
Méně hojná jsou tělesa aplitů a pegmatitů. Soubor těchto žilných hornin je možné sledovat např. na severozápadní stěně nejspodnějšího patra (stav září 2018). Až 40 cm mocné téměř vertikální žíly pegmatitů pronikají cordieritickou pararulou ve směru SZ–JV. Nápadná je jejich vnitřní zonalita: vnější části žil jsou tvořeny drobně zrnitým pegmatitem až aplitem a centrální partie hrubozrnným pegmatitem. Kontakt pegmatitu s okolní rulou je ostrý. V pegmatitech byly vedle základních horninotvorných minerálů (křemen, K-živec, plagioklas, biotit, muskovit) identifikovány černý turmalín (skoryl-dravit), tvořící až 5 cm dlouhé sloupcovité krystaly nebo grafické srůsty s křemenem, šedozelené krátce sloupcovité krystaly fluorapatitu o délce do 5 mm a hnědočervená až tmavě červená, až 1 cm velké nepravidelná zrna granátu (almandin-spessartin). Na puklinách pegmatitů je místy hojný pyrit.
V lednu 2018 nalezl první z autorů na severní stěně 4. patra v 10 cm mocné drúzovité křemenné žíle tence jehličkovité krystaly sádrovce, často uspořádané do ježkovitých radiálně paprsčitých agregátů o velikosti do 5 mm. Krystaly jsou bezbarvé a průhledné, běžně zdvojčatěné do tzv. vlaštovčích ocasů (Kadlec 2018). Obdobný nález sádrovce pochází ze severní stěny nejspodnějšího patra ze srpna 2018.
Nové výskyty vápenato-silikátových hornin
V listopadu 2016 byla na východní stěně nejspodnějšího lomového patra těžbou zastižena tělesa granátického skarnu a grafit-granátové horniny. Ve dvou po sobě jdoucích odstřelech bylo nalezeno několik balvanů těchto hornin, přímo v lomové stěně však nebyly pozorovány. Podle velikosti a charakteru balvanů lze usuzovat, že se jednalo o drobná, přibližně 1 m velká čočkovitá tělesa uložená konkordantně vůči vnitřní stavbě okolní cordieritické a grafitické pararuly, vůči které měla kontakt s nezřetelně vyvinutým reakčním lemem. Hnědočervený, místy šedozelený granátický skarn byl velmi hrubozrnný s granoblastickou strukturou; místy v něm převládala až 10 cm velká zrna a agregáty granátu. Atypická je tmavě šedá až šedočerná grafit-granátová hornina s všesměrnou texturou a porfyroblastickou strukturou. Základní granolepidoblastickou hmotu tvořil jemně až drobně lupenitý černý grafit s křemenem, až 1 cm velké porfyroblasty tvořil šedočervený až hnědočervený granát.
V červenci 2018 bylo nalezeno u severovýchodní stěny nejspodnějšího patra ve zbytcích odstřelu několik balvanů kalcitického mramoru s wollastonitem. Šlo o deskovité úlomky o rozměrech až 50 × 50 × 15 cm. Kontakt mramoru s okolní horninou byl paralelní s vnitřní málo zřetelnou foliací cordieritické pararuly a byl poměrně ostrý s tenkým reakčním lemem tvořeným grafitem a diopsidem. Místy byl kontakt silně alterován v podobě rezavě zbarveného kalcitu s cukrovitým povrchem či rezavých povlaků limonitu. Podle nalezeného materiálu pravděpodobně šlo o soubor menších těles. Texturně masivní středně až hrubě zrnitý mramor s vnitřní mozaikovitou či dlažbovitou granoblastickou strukturou byl tvořen především kalcitem; v případě zón s hojným wollastonitem převládala struktura nematoblastická.
Mramor s výraznou šedozelenou polohou diopsidu a grafitu, oranžovým grosulárem, hnědým vesuvianem a tence jehlicovitým wollastonitem v horní části (výskyt 5), rozměry vzorku 15 × 8 cm. Sběr a foto T. Kadlec
Granátický skarn s grosulárem, olivově zeleným diopsidem, tmavě šedým grafitem, sulfidy a šedobílým kalcitem (výskyt 4), rozměry vzorku 13 × 8 cm. Foto a sběr T. Kadlec
Grafit-granátová hornina s tmavě šedým grafitem, zrny grosuláru a zeleným diopsidem (výskyt 3), rozměry vzorku 10 × 8 cm. Sběr a foto T. Kadlec
Mineralogie mramoru
Základní hmotu mramoru tvoří kalcit a wollastonit. Xenomorfně omezená, skelně až perleťově lesklá zrna šedobílého až bezbarvého kalcitu s typickou štěpností dosahují velikosti 4 mm, místy je hrubě krystalický v zrnech o velikosti až 25 mm, seskupených společně s křemenem v polohách paralelních s kontaktem okolní horniny. Hrubozrnný kalcit má oproti středně zrnitému nápadnou tmavě růžovou luminiscenci v krátkovlnném UV světle.
Wollastonit je po kalcitu nejhojnějším minerálem mramoru; jde o první publikovaný výskyt na této lokalitě. Je šedobílý až místy bezbarvý, hedvábně až perleťově lesklý a tvoří jemně vláknité až jehlicovité agregáty s rovnoběžnou nebo radiálně paprsčitou stavbou. Průměr radiálně paprsčitých agregátů dosahuje až 15 cm a jsou protažené paralelně s kontaktem okolní horniny. Místy je wollastonit křídově bílý a značně rozpadavý.
Křídově bílý jehlicovitý wollastonit se zarostlými zrny diopsidu a grosuláru, rozměry vzorku 12 × 11 cm. Sběr a foto T. Kadlec
Hojný je tmavě hnědý, červenohnědý až hnědooranžový granát, jehož složení odpovídá grosuláru. Zarůstá do wollastonitu nebo kalcitu a tvoří nepravidelné porfyroblasty o velikosti do 2 cm nebo až 1 cm velké automorfně omezené idioblasty ve tvaru kosočtverečného dvanáctistěnu. Zrna grosuláru jsou často seskupena do ploch souběžných s vnitřní stavbou mramoru. V asociaci s grosulárem se vyskytuje méně hojný vesuvian. Má tmavě hnědou až hnědočervenou barvu a tvoří až 4 cm velké hrubě štěpné nepravidelné agregáty nebo částečně plochami omezené podélně rýhované krystaly do 2 cm délky. Hojný je drobně krystalický diopsid zarůstající do kalcitu, jehož nedokonale omezené krystaly mají velikost do 5 mm a místy jsou nahromaděné do plošných proplástků. Je šedozelený, jablečně zelený až žlutozelený, skelně lesklý a místy průsvitný. Vzácný křemen tvoří světle šedá skelně lesklá nepravidelná zrna do 5 mm velikosti a téměř monominerální partie.
Světle hnědý hrubě stébelnatý vesuvian v kalcitu v asociaci se zrnitým grafitem, rozměry vzorku 10 × 8 cm. Sběr a foto T. Kadlec
Grafit tvoří radiálně paprsčité agregáty složené z tence tabulkovitých krystalů o velikosti do 3 mm. Nahodile zarůstá do kalcitu nebo jsou jeho agregáty seskupené do ploch paralelních s kontaktem mramoru a okolní ruly. Grafit je také hojný v okolní pararule, kde má stejný vzhled a je často tektonicky rozetřen. Ojediněle se vyskytují tence tabulkovité perleťově lesklé krystaly světle hnědého flogopitu o velikosti do 3 mm zarůstajícího do kalcitu. Akcesoricky je přítomen také scheelit, jehož xenomorfně omezená do 2 mm velká zrna, s typickou modrobílou luminiscencí v krátkovlnném UV světle, jsou často sdružena do ploch souběžných s okraji mramorového tělesa. Poměrně hojný je světle hnědý titanit, který tvoří omezené krystaly do 2 mm velikosti ve společnosti s diopsidem. Ze sulfidů se vyskytují pyrit a magnetický pyrhotin v podobě nepravidelných drobných zrn v asociaci s diopsidem. Velmi vzácné jsou 1 mm velké tlustě sloupečkovité šestiboké krystaly šedobílého fluorapatitu, které zarůstají do křemene.
Zajímavý je výskyt jemně vláknitého černozeleného amfibolu, jehož složení s největší pravděpodobností odpovídá aktinolitu. Jeho až 1 cm dlouhé agregáty zarůstají do kalcitu, často v okolí grosuláru na kontaktu mramoru s okolní rulou.
Šedobílé jehlicovité krystaly wollastonitu v asociaci s diopsidem, grosulárem, vesuvianem a scheelitem na kalcitu, šířka záběru 20 mm. Sběr a foto T. Kadlec
Tlustě sloupcovitý hnědý vesuvian na wollastonitu a kalcitu, šířka záběru 22 mm. Sběr a foto T. Kadlec
Mineralogie granátického skarnu
Grosulár je základním minerálem horniny. Má hnědočervenou a červenooranžovou barvu a tvoří až 10 cm velká zrna a agregáty. Vzácné jsou jeho až 1 cm velké automorfně omezené tmavě červené krystaly ve tvaru dvanáctistěnu kosočtverečného, které zarůstají do kalcitu. Ten má šedobílou barvu a je hrubě štěpný v agregátech o rozměrech do 5 cm. Křemen je šedobílý a tvoří nepravidelná zrna či agregáty o velikosti do 8 cm mezi zrny grosuláru. Místy je hojný šedozelený drobně zrnitý diopsid, který lemuje grosulárová zrna.
Krystal grosuláru o velikosti 11 mm v asociaci se sulfidy a grafitem v kalcitu a křemenu ze skarnu. Sběr a foto T. Kadlec
Zajímavý je výskyt krystalů K-živce, zčásti přeměněných v jílový minerál, ve skarnových dutinách o rozměrech až 5 × 5 × 2 cm, které pravděpodobně vznikly vyloužením kalcitu. Jeho sloupcovité šedozelené až olivově zelené krystaly s kosočtverečným průřezem mají délku do 1,5 cm a jsou sdruženy do paralelních srůstů nebo samostatně narůstají na křemen.
Olivově zelené krystaly alterovaného K-živce v dutině skarnu v asociaci s pyrhotinem, scheelitem a grosulárem, šířka záběru 21 mm. Sběr a foto T. Kadlec
Ve skarnu byl zatím zaznamenán nejhojnější výskyt scheelitu z popisovaných vápenato-silikátových hornin. Jeho nepravidelně omezená, až 2 mm velká šedobílá zrna hojně zarůstají do křemene, ve kterém jsou uspořádána do ploch nebo narůstají na olivově zelené krystaly alterovaného K-živce v dutinách skarnu. Vzácný je bezbarvý až světle fialový fluorit v zrnech o velikosti do 7 mm, která mají v krátkovlnném UV světle nevýraznou světle modravou luminiscenci. Pyrit a pyrhotin se vyskytují v podobě drobných, až 2 mm velkých zrn zarůstajících do křemene či granátu. Vzácný je grafit v podobě tmavě šedého pigmentu v kalcitu či drobně šupinkovatých agregátů o velikosti do 3 mm zarůstajících do grosuláru.
Mineralogie grafit-granátové horniny
Černý, hedvábně lesklý a drobně lupenitý grafit tvoří společně se světle šedým křemenem základní hmotu horniny, ve které jsou vzácně přítomna drobná zrna světle žlutého pyritu a tombakově zbarveného pyrhotinu, který projevuje silný magnetismus.
Granát, jehož složení odpovídá grosuláru, se vyskytuje v podobě nepravidelně omezených, až 1 cm velkých zrn šedočervené až hnědočervené barvy. Ojedinělá jsou hrubě štěpná zrna zeleného diopsidu, která nahodile zarůstají do grafitové základní hmoty.
Diskuze
Na základě geologické pozice, minerální asociace a poměru karbonát : silikát lze dané mramory zařadit podle Houzara et al. (2017) do kategorie silikát-kalcitických mramorů. Ty tvoří spíše menší tělesa v sekvencích pararul s četnými vložkami diopsidových rul a kvarcitů. Základní minerální asociaci kalcit + diopsid + titanit (± tremolit ± křemen ± plagioklas ± K-živec) v případě mramorů v migmatitizovaných rulách s cordieritem doplňuje wollastonit. Jsou pro ně typické postupné přechody do diopsidických rul (erlanů) až diopsidických kvarcitů, případně pyroxen-granátických skarnoidů. Autoři uvádějí, že protolitem těchto mramorů byly vápence s různým podílem siliciklastik, méně i pelitického podílu, omezeně s příměsí vulkanické složky. Nevylučují ani malý podíl dolomitu, i když Mg v silikátech (diopsid, vesuvian) mramorů může pocházet také z pelitické komponenty. Tyto mramory odpovídají pestré jednotce moldanubika s kvarcity, ležící v bezprostředním nadloží monotónní jednotky.
Wollastonit je typickým kontaktním minerálem mramorů, erlanů a zřídka skarnů, ve kterých vzniká při reakci: kalcit + křemen = wollastonit + CO2, většinou při styku s plutonity. Mramory z Nemojova vykazují na kontaktech s okolní cordieritickou a grafitickou rulou zonálnost s výraznými zónami wollastonitu a méně znatelnými polohami granátu a pyroxenu. Stébelnaté polohy wollastonitu jsou uspořádané souběžně s kontaktem mezi mramorem a rulou. Podobné nálezy pocházejí např. z lomu Stříbrná Skalice v Posázaví, kde se vyskytovaly v 70. letech minulého století hrubě vláknité wollastonity na kontaktu mramoru a aplitické horniny. Přes 20 cm mocná kontaktní zóna byla tvořena 10 cm dlouhými stébly wollastonitu se zarostlými zrny diopsidu a granáty a až 5 cm dlouhými tlustě sloupcovitými krystaly epidotu (ústní sdělení Miroslava Šediny). Z dalších českých lokalit wollastonitu lze jmenovat např. Obří důl v Krkonoších, Hazlov u Chebu nebo Nezdice na Šumavě.
Grafit je běžnou součástí řady metamorfovaných hornin včetně mramorů. Dudek et al. (1984) uvádějí, že při regionální nebo kontaktní metamorfóze sedimentárních hornin bohatých na organickou substanci mohou v různých metamorfních stupních vznikat horniny, ve kterých je grafit podstatným minerálem. Intenzita metamorfózy ovlivňuje krystalografické vlastnosti grafitu; v podmínkách nízkých metamorfních stupňů může být grafit amorfní, kryptokrystalický nebo strukturně neuspořádaný, se stoupající intenzitou regionální nebo kontaktní metamorfózy roste stupeň jeho uspořádanosti a velikost minerálních zrn.
Přítomnost minerální asociace vesuvian – grosulár může poukazovat na vysokoteplotní-nízkotlakou (periplutonickou) metamorfózu v blízkosti moldanubického plutonu. Na takové podmínky metamorfózy odkazuje také asociace wollastonit-diopsid a uspořádanost a velikost radiálně paprsčitých agregátů grafitu.
Shrnutí a závěr
Od roku 2016 do současnosti zaznamenal první z autorů v lomu Nemojov celkem pět výskytů vápenato-silikátových hornin. První dva výskyty byly popsány v předchozím článku (Kadlec et al. 2016) a tři jsou nově popsány v tomto textu. Z lomu je nyní celkem známo 42 minerálů: akantit, aktinolit, almandin, andezín, ankerit, arsenopyrit, cordierit, diopsid, dolomit, flogopit, fluorapatit, fluorit, freibergit, galenit, grafit, grosulár, chalkopyrit, chlorit, kalcit, K-živec, Ni-kobaltin, křemen, limonit, muskovit, nontronit, oligoklas, opál, ortoklas, prehnit, pyrhotin, pyrit, sádrovec, sfalerit, scheelit, siderit, siderofylit, sillimanit, tetraedrit, titanit, vesuvian, wollastonit a zirkon.
Lokalita je činným kamenolomem, do kterého je vstup možný pouze se svolením jeho vedení. V případě zájmu o nalezené horniny pro podrobnější mineralogické studium či doplnění sbírek kontaktujte prvního z autorů.
Poděkování patří Marku Chvátalovi za stylistickou úpravu textu a odborné poznatky během sběru vzorků, Stanislavu Houzarovi za odborné připomínky, Michalu Malému za informace ohledně výskytu sádrovce a Miroslavu Šedinovi za popis výskytu wollastonitu v lomu Stříbrná Skalice.
Literatura
Bernard J. H. (1991): Empirical types of ore mineralizations in the Bohemian Massif. – Vyd. Čes. geol. Úst., Praha, 181 s.
Bernard J. H. (2000): Minerály České republiky. Stručný přehled. – Nakl. Academia, Praha, 186 s.
Dudek A., Malkovský M., Suk M. (1984): Atlas hornin. – Academia, Praha.
Godany J., Jandová T., Poňavič M., Rýda K., Buda J., Rambousek P., Knésl I., Večeřa J., Pecina V. (2014): Pasportizace lomů přírodního kameniva ČR. – ČGS, Praha.
Havránek P. (2016): Minerály z kamenolomu Nemojov u Pelhřimova. – Minerál, 24, 4, 303–306.
Houzar S., Novák M., Cícha J. (2017): Přehled minerálních asociací a litologie mramorů české části moldanubika (Český masiv). – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 25, 2, 113–140.
Kadlec T., Pauliš P., Pour O., Fediuk F. (2016): Mineralogie vápenato-silikátových hornin z lomu Nemojov u Pelhřimova. – Minerál, 24, 6, 515–523.
Litochleb J. (2001): Pelhřimovský stříbronosný revír. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 9, 102–121.
Malý K., Dolníček Z. (2005): Pb-Zn-Ag vein mineralization of the central part of the Českomoravská vrchovina Unpland (Czech Republic): S, C and O stable isotope study. – B. Geosci., 80, 4, 307–319.
Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha.
Internetové zdroje
Kadlec T. Nemojov – pyrit; 2014. Mineralogist [online]. Ledeč nad Sázavou: Tomáš Kadlec, 2014 [cit. 2018-07-25]. Dostupné z: http://www.mineralogist.cz/nemojov-pyrit-2014
Kadlec T. Sádrovec z Nemojova u Pelhřimova. Mineralogist [online]. Ledeč nad Sázavou: Tomáš Kadlec, 2018 [cit. 2018-07-19]. Dostupné z: http://www.mineralogist.cz/sadrovec-z-nemojova-u-pelhrimova