Kadlec T. (2026): Jeskyně Čertovy díry u vodní nádrže Švihov. – Pod Blaníkem, 30, 6-8, Vlašim.
V geoparku Kraj blanických rytířů nalezneme jen po málu přírodních krasových jeskyní. Výjimkou je však Ledečský kras vázaný na mramorová tělesa v okolí Ledče nad Sázavou a Kožlí, ve kterých se vyskytuje celá řada zajímavých krasových projevů a jeskyní. Pojďme si zde představit jednu z nich, a tou je jeskyně Čertovy díry na břehu vodní nádrže Švihov, jejíž vznik přičítali lidé v minulosti nadpřirozeným bytostem.
Jeskyně Čertovy díry se nalézá asi 1 km jihozápadně od obce Kožlí vzdálené přibližně 3 km jižně od Ledče nad Sázavou, na pravém břehu vodní nádrže Švihov (dříve řeky Želivky) v oblasti Doupných skal. Jeskyně vznikla v šedých až bělavých, jemnozrnných mramorech střídajících se s tenkými polohami světle hnědošedých až modrošedých erlanů. Místy jsou mramory pronikány křemennými žilami (Králík a kol. 1967). Po geologické stránce spadají mramorová tělesa v okolí Ledče nad Sázavou a Kožlí do pestré skupiny moldanubika v blízkosti moldanubického granitového plutonu. Širší okolí je tvořeno sillimanit-biotitickými pararulami monotónní skupiny české části moldanubika.
Geologická situace okolí Kožlí s vyznačenou jeskyní Čertovy díry (žlutá hvězdička) (zdroj: cuzk.cz), upraveno
Nejvýznamnější jeskyně ledečského krasu stručně popsal již Homola (1941), který mimo jiné zmiňuje také Čertovy díry, resp. Čertovu stěnu nad Želivkou. Popisuje je jako nízké a úzké chodby, někde jen jako trhliny opracované vodou. Později definoval Homola a kol. (1944) jeskyně Čertovy díry jako složitý systém chodeb a síněk, které byly vylouženy podél poruch Z-V směru a puklin směru S-J. O dalším výzkumu podzemních prostor Čertových děr informoval Oliva a kol. (1944), který zmínil dílčí části jeskyně, a to Liščí jeskyni vzniklou za Čertovým stolem, Krápníkovou jeskyni s přilehlým komínem a dvěma jezírky a Spodní jeskyni. V průzkumech jeskyně pokračovali Žatečka a kol. (1944) a Žatečka a Netopilík (1944), kteří vymezili další dílčí jeskyně – Vstupní, Mokrou, část zvanou Propástka a Čertův stůl. Objevili další chodbu s valounky na dně a krápníkovou výzdobou. Homola (1952) označil Čertovy díry za typicky svahovou jeskyni, na jejímž vzniku se podílely korozní (chemické) i erozní (mechanické) procesy. Podrobně se ledečským krasem, včetně jeskyně Čertovy díry, zabýval Králík a kol. (1967), který zmapoval všechny tamní jeskyně. Turnovec (1979) popisuje jeskyni Čertovy díry jako systém chodeb o celkové délce 120 m směru převážně V-Z a SV-JZ. Osou jeskyně byla členitá puklinová chodba V-Z směru se sklonem k západu. V centrální části byla chodba otevřena k povrchu 6 m hlubokou propastí (zřícený závrt). Jeskyně Čertovy díry byla po napuštění vodní nádrže Švihov v 70. letech 20. století redukována z původních sedmi na tři nejvýchodnější vstupy v části zvaná Čertův stůl, v celkové délce 50 m, a propast, která je jedinou propastí typu light hole (deprese, na jejíž dno dopadá sluneční světlo) v mramorech v moldanubické oblasti (Cícha 1991). V září 1991 došlo k poklesu hladiny vodní nádrže Švihov o 10 m, což umožnilo uskutečnit nový průzkum jeskyně. V dolních většinou zatopených prostorách byl ověřen skutečný rozsah nízké chodby v sv. části. V těchto místech byly pozorovány zbytky krápníkové výzdoby a sintrů částečně korodovaných pravděpodobně v období po zaplavení jeskyně vodou přehrady. Vzdutím vody a zatopením jeskyně vznikl u nás neobvyklý typ příbřežní jeskyně s typickými efekty prosvětlení hladiny vodní nádrže nižšími zatopenými vchody i intenzivně barevné povlaky řas na stěnách jeskyně (Milka a Ouhrabka 1991).
Jeskyně Čertovy díry nad hladinou vodní nádrže Švihov (Pleva 1999)
Nezatopené části Čertových děr (autor 2026)
Jedny z několika vchodů po podzemních částí Čertových děr (autor 2026)
Propast zvaná Propástka typu light hole (autor 2026)
Nákres půdorysu a vertikálních profilů jeskyně Čertovy díry (Milka a Ouhrabka 1991), upraveno
Hokr (1944) provedl, v jeskyni Čertovy díry, výzkum nálezů recentních kostí. Identifikoval kosterní ostatky zajíce polního (Lepus europaeus), kočky domácí (Felis domestica), lišky obecné (Vulpes vulpes), lasice (Mustella sp.), tchoře tmavého (Mustela putorius), prasete divokého (Sus scrofa), letounů (Chiroptera) a ptáků (Aves). Z letounů je to konkrétně netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) a netopýr černý (Barbastella barbastellus), kteří vzácně využívají jeskyni jako zimoviště (Lemberk a Hanák 2014).
Zajímavostí je, že ve středověku probíhaly v bezprostřední blízkosti jeskyně pokusy o těžbu zlata a stříbra a některé části jeskynního komplexu jsou vlastně pozůstatky po pokusných štolách (Pleva 1999).
Jeskyně Čertovy díry se rozkládají v I. a II. stupni ochranného pásma vodní nádrže Švihov, což je přísně chráněné území, do kterého je vstup zakázán.
V rámci ledečského krasu se nacházejí další jeskyně, a to jeskyně Pod Šeptouchovem (130 m), Habrecká jeskyně (12 m), jeskyně Na Hůrce (190 m), jeskyně V zámecké zahradě (15 m), jeskyně Alenka (2 m), jeskyně Na Rašovci (50 m) a jeskyně Podolí (2 m) (Semerád 2006, Juráček 2011). V minulosti byly uvažovány také hypotézy, že řeky Želivka (jeskyně Čertovy díry) a Sázava (jeskyně Pod Šeptouchovem) jsou propojeny podzemním labyrintem jeskyní. To však nebylo nikdy dokázáno.
V geoparku Kraj blanických rytířů se rozkládá ještě jedna menší krasová oblast. Tzv. kras u Vlašimi, ležící jižně od Vlašimi, zahrnuje malé jeskyně na vrchu Jinošov, které však poničila těžba kamene v místních, dnes již zaniklých lomech a krasovou jeskyni jižně od obce Kondrac v údolí potoka Brodec na severním úpatí Velkého Blaníku, která byla objevena průzkumnými pracemi v roce 1999 (Ouhrabka a kol. 2009). Krasového původu je také Radonická nora u Radonic nebo Slověnická díra u Slověnic. V rámci geoparku je možné se také setkat s tzv. pseudokrasy (krasové tvary vytvořené v nekrasových horninách vzniklé např. erozní činností nebo svahovými procesy), a to jeskyně U Kácova nebo Nosatá skála mezi obcemi Vlastějovice a Březina. Ale o nich, třeba někdy příště.
Tomáš Kadlec
Literatura
Cícha J. (1991): Kras okolí Ledče. K současnému stavu speleologických lokalit na Ledečsku. – Stalagmit, 12, 1, 20−21. Praha.
Hokr Z. (1944): Nález recentních kostí v Čertových děrách u Ledče nad Sázavou. − Česká speleologická společnost, Praha.
Homola V. (1941): Jeskynní systémy v Českém krasu. − Příroda, 34, 3, 71−72. Brno.
Homola V. (1952): Krasové zjevy v krystalických vápencích v okolí Ledče nad Sázavou. − Československý kras, 5, 192−197. Brno.
Homola V., Schmidt J., Schüler M. (1944): Zápis o prohlídce jeskyní Pod Šeptouchovem, Na Hůrce a Čertových děr. − Česká speleologická společnost, Praha.
Juráček J. (2011): Přehled geologických výzkumů ledečského krasu. – Diplomová práce, rešerše. Brno. 69 s.
Králík F., Skřivánek F., Turnovec I. (1967): Výzkum krasových jevů mezi Ledčí nad Sázavou a Kožlím v Českomoravské vrchovině. − Československý kras, 18, 49−62. Praha.
Lemberk V. a Hanák V. (2014): Netopýři severní části Českomoravské vrchoviny (Chiroptera). – Lynx, n. s., 45, 15–67. Praha.
Milka D. a Ouhrabka V. (1991): Jeskyně „Ledečských vápenců“ − zpráva o orientačním speleologickém průzkumu jeskyní v okolí Ledče nad Sázavou provedeném ve dnech 26.− 29. září 1991. − Česká speleologická společnost, Praha.
Oliva R., Hokr Z., Netopilík J., Žatečka F. (1944): Zpráva o třetím pracovním dnu. Klub českých turistů, Jeskynní sekce, Ledeč n. S. – Česká speleologická společnost, Praha.
Ouhrabka V., Mlejnek R., Krejča F. (2009): Kras povodí horní a střední Sázavy, s. 254-255. In: Hromas J. (ed.) a kol. Jeskyně. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. 608 s.
Pleva F. (1999): Toulky Vrchovinou. – Město Ledeč nad Sázavou, Ledeč nad Sázavou.
Semerád J. (2006): Všeobecná charakteristika Ledečského krasu se zaměřením na geologii a geomorfologii. – Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého, Olomouc. 65 s.
Turnovec I. (1979): Jeskyně pod hladinou Želivky. – Český kras, 4, 83−87. Beroun.
Žatečka F. a Netopilík J. (1944): Zpráva o šestém pracovním dnu. Klub českých turistů, Jeskynní sekce, Ledeč n. S. – Česká speleologická společnost, Praha.
Internetové zdroje
Jednotná evidence speleologických objektů – www.jeso.nature.cz
Správa jeskyní České republiky – www.caves.cz
Významné geologické lokality – www.lokality.geology.cz