Minerály České republiky

Kadlec, T. (2010): Allanit-(Ce) a minerály prvků vzácných zemin vzniklé jeho alterací ve Vlastějovicích. - čas. Minerál, 5, 415-418, České Budějovice.

Allanit-(Ce) {CaCe}{Al₂Fe²⁺}[O|OH|SiO₄|Si₂O₇] poprvé popsal skotský mineralog Thomas Allan (1777-1833) roku 1810 z provincie Kitaa v západním Grónsku. Allanit je složitý alumosilikát prvků vzácných zemin patřící do skupiny epidotu. Krystaluje v soustavě monoklinické, je černý až hnědočerný s polokovovým až smolným leskem a má šedozelený až hnědý vryp.

Jeho hustota se pohybuje v rozmezí 3,5 - 4,2 g.cm^-3 a tvrdost podle Mohsovy stupnice od 5,5 do 6. Často bývá značně metamiktní nebo přeměněn na mladší minerály. Vyskytuje se v granitoidních horninách, pegmatitech a některých regionálně metamorfovaných horninách (rula, amfibolit, skarn).

Kontaminovaný pegmatit s hojným allanite-Ce na levé straně příjezdové cesty na páté lomové patro vlastějovického lomu, stav 2007. Foto T. Kadlec

O allanitu (dříve orthitu) z Vlastějovic se jako první zmiňuje profesor Koutek roku 1950. Od té doby se studiu vlastějovických allanitů věnoval především Bouška a kol. (1960), Chramosta (1980) a Goliáš (2002). Tento akcesorický minerál se hojně vyskytuje v granát-pyroxenickém skarnu a kontaminovaných pegmatitech, které skarnem pronikají na ložisku Holý vrch (dnešní kamenolom) a Magdaléna (vrch Fiolník). Na rozdíl od allanitů ve skarnu prodělaly allanity v pegmatitech značné změny chemismu, způsobené přínosem fluid v závěrečných fázích vývoje pegmatitů. Během této hydrotermální alterace došlo ke vzniku nových minerálů prvků vzácných zemin, a to bastnäsitu-(Ce), brockitu, kalcioancylitu-(Ce) a rabdofánu-(Ce). Spolu s těmito minerály vznikaly z allanitu i další, jako thorogummit, seladonit, montmorillonit, apatit-(CaF) a kalcit (Goliáš 2002).

Na základě dlouholetého pozorování a studia mohu konstatovat, že je allanit-(Ce) přítomen ve všech vlastějovických pegmatitech pronikajících skarny. Preferuje přikontaktní pegmatitové partie se skarny, ale běžně je přítomen v celém profilu pegmatitové žily. Ve vzácných případech byly nalezeny nealterované a štěpné (!) allanity-(Ce), ale v drtivé většině nálezů je allanit-(Ce) silně metamiktní nebo nahrazen mladšími minerály. Zde platí jisté pravidlo, že čím více je v pegmatitu fluoritu, tím více je allanit-(Ce) hydrotermálně alterován. 

Od roku 1991 je na severozápadní straně příjezdové cesty na pátou (nejspodnější) lomovou etáž odkryt a dobře přístupný kontaminovaný pegmatit s hojným allanitem. Žíla proniká granátický skarn pod úhlem 75 stupňů k SZ ve směru SV-JZ. Její mocnost se pohybuje kolem 25 cm. Pokud zanedbáme reakční lemy na kontaktu pegmatitu se skarnem, nemá vyvinutou žádnou vnitřní zonalitu. V pegmatitu zcela dominují růžové, hrubě štěpné draselné živce (mikroklin, ortoklas) a šedobílé plagioklasy složením oligoklas. Dále je hojný světle fialový až téměř černý fluorit, černý amfibol (hastingsit) a šedý křemen. Z akcesorických minerálů je možné makroskopicky rozeznat allanit-(Ce), světle žlutý bastnäsit-(Ce) a tmavě hnědý titanit. Na puklinách pegmatitu je lokálně hojný světle růžový kalcit.

Allanit-(Ce) {CaCe}{Al₂Fe²⁺}[O|OH|SiO₄|Si₂O₇]

Allanit-(Ce) z Vlastějovic má hnědočernou až téměř černou barvu a vyskytuje ve formě smolně lesklých protáhlých zrn až 5 cm dlouhých. Vzácně mají zrna vyvinuté krystalové plochy. Zarůstá do draselných živců, plagioklasů, fluoritu a vzácně do křemene. Kolem zrn bývají často výrazné pleochroické dvůrky. Především allanity zarostlé do fluoritu jsou často přeměněny na mladší minerály. Allanit představuje v pegmatitech produkt kontaminace pegmatitové taveniny okolním skarnem.

Allanit-Ce zarostlý v draselném živci (největší 40x3 mm), Vlastějovice 1999. Foto T. Kadlec 

Bastnäsit-(Ce) (Ce,La)[F|CO₃]  

Bastnäsit-(Ce) je nejběžnější produkt hydrotermální alterace allanitu-(Ce), vzniklý přínosem fluid bohatých F(CO₃^2-). Tvoří světle až citrónově žluté, práškovitě zemité agregáty pseudomorfující celá zrna allanitu nebo paralelně kostrovité žilky sledující původní allanitovu štěpnost podle {001} (Goliáš 2002).  

Žlutý bastnäsit-Ce ve fluoritu, zrno 12x3 mm, Vlastějovice 2001. Foto T. Kadlec

Brockit (Ca,Th,Ce)(PO₄) . H₂O  

Brockit tvoří v dutinkách po alterovaném allanitu hnědé až žlutohnědé, velice porézní agregáty, složené z vejčitě zaoblených krystalků (3 - 5 μm) narůstajících na lupenité agregáty seladonitu. Krystalky brockitu často tvoří kolénkovité srůsty podle {101} (Goliáš 2002).

Vejčitě zaoblené krystalky brockitu narůstající na lupenitý chlorit, Vlastějovice. BSE foto V. Goliáš

Kalcioancylit-(Ce) (Ca,Sr)Ce(CO₃)₂OH . H₂O  

Vytváří porézní, práškovité hmoty barvy různých odstínů žluté až žlutooranžové pseudomorfující allanit-(Ce). Na některých vzorcích výrazně převládá nad běžnějším bastnäsitem-(Ce).

Kulovitý agregát jehlicovitých krystalů kalcioancylitu_Ce na brockitu, Vlastějovice. BSE foto V. Goliáš

Rabdofán-(Ce) (Ce,La)PO₄ . H₂O  

Rabdofán-(Ce) tvoří světle hnědé až žlutohnědé, velice porézní agregáty spolu s brookitem na vláknitém seladonitu. V případě rabdofánu-(Ce) a brockitu se při jejich vzniku uplatňovala fluida bohatá PO₄^3- o teplotách pod 200°C (Goliáš 2002).

Oválné krystaly rabdofánu-Ce narůstající na vláknitý agregát seladonitu, Vlastějovice. BSE foto T. Kadlec

Goliáš (2002) uvádí pozoruhodně silnou afinitu fosfátů skupiny rabdofánu a fylosilikátů v produktech alterace allanitu. Zjistil koexistující dvojice minerálů: radbofán - seladonit, rabdofán - montmorillonit a brockit - Fe(Mg)-chlorit. Afinitu považuje za důsledek orientovaných srůstů (epitaxe) obou minerálů.

Vlastějovice jsou jednou z posledních českých lokalit, kde se dá běžně sbírat allanit-(Ce) a bastnäsit-(Ce) i ve sbírkových ukázkách. Hlavně páté lomové patro je pro sběr těchto minerálů nejperspektivnější.

Do lomu vstupujte vždy po domluvě s vedoucím provozovny, v ochranné helmě a výstražné vestě.

Literatura

Bouška, V., Čech, F., Johan, Z. (1960): Studium některých metamiktních orthitů z ČSR, Acta univers. Carol., 3-22

Goliáš, V. (2002): Thoriová mineralizace Českého Masívu, Dokt. práce, PřF UK Praha

Chramosta, J. (1980): Metamiktní stav allanitů z Vlastějovic nad Sázavou, Dipl. práce, PřF UK, Praha

Koutek, J. (1950): Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví, Rozpr. ČSAV, Ř. mat. přír. Věd, 60, 27