Sb2S3, rom., ●●●
Antimonit je vedle berthieritu a pyritu nejhojnějším sulfidem epigenetické antimonové mineralizace pronikající skarny a ortoruly. Je stříbřitě šedý s modrým nádechem až šedohnědý a tvoří široce a krátce stébelnaté až 5 cm dlouhé krystaly nebo drobně zrnité agregáty zarůstající do berthieritu. Vzácně antimonit tvoří až 1 cm velké, tenké dlouze sloupcovité krystalky seskupené do vějířků na krystalech kalcitu nebo křemenu. Prvně zmiňují antimonovou mineralizaci včetně antimonitu Koutek a Žák (1951 a 1953) z 8. a 9. p. hlavního dolu na Holém vrchu (jáma Rudolf), dnes v místech kamenolomu. V první polovině roku 1951důlní těžba narazila na slepou rudní žílu, obsahující antimonové rudy. Složená nepravidelně rozvětvená žíla pronikala silně mylonitizovanou až 1 m mocnou zónu granáticko-pyroxenického skarnu ve směru S-J a strmým ukloněním k V. Až 5 cm mocné jednotlivé žíly byly tvořeny kalcitem, křemenem a fluoritem. Z rudních minerálů byly nalezeny berthierit, pyrit, antimonit, gudmundit, pyrhotin, arzenopyrit a chalkopyrit, a to buď přímo v žilách, nebo vtroušené do skarnového mylonitu v sousedství žil. Autoři popisují antimonit jako velmi řídký minerál.
Z devadesátých let 20. století popisuje Brabec (2002) výskyty antimonové mineralizace s nehojným antimonitem ze 4. a 5. l. e. Holého vrchu. Antimonit obrůstal stébla berthieritu nebo vytvářel ojedinělé maximálně 2 mm velké ježkovitě jehličkovité agregáty v dutinkách mezi jednotlivými berthieritovými stébly. V jednom případě bylo velmi omezené množství antimonitu vázáno na 5 cm mocnou žílu mléčně bílého karbonátu se závalky pyrhotinu. Antimonit obrůstal pyrhotin, nebo tvořil modravé, sluníčkovité nálety na štěpných plochách karbonátu. V jiném výskytu tvořil antimonit až 2 cm dlouhé rýhované stébelnaté agregáty v mléčně zbarveném karbonátu s ojedinělými zrny světle fialového fluoritu. Velmi vzácné byly jehličkovité, vějířovitě uspořádané až 1 cm dlouhé krystalky antimonitu v drúzových dutinách bělavého kalcitu. Brabec (2002) poukazuje na vzájemný mikroskopický vztah antimonitu a dalších minerálů. Antimonit zatlačuje berthierit po trhlinách a hranicích zrn. Velmi často bývá v těchto situacích následován mladším chloritem. Antimonit selektivně zatlačuje pyrhotin, místy jej až pseudomorfuje.
K unikátním patří nález až 1,5 cm dlouhých podélně rýhovaných ježkovitě uspořádaných krystalů antimonitu na bezbarvých až bílých 3 cm velkých krystalech kalcitu na 5. l. p. Holého vrchu v srpnu 1997. Sloupcovité krystaly antimonitu o rozměrech až 1 × 6 cm zarostlé v berthieritu nebo kalcitu nalezené v srpnu 1999 na nejspodnějším patře kamenolomu Holý vrch patří k nejlepším z lokality.
U paty v. stěny 5. l. p. Holého vrchu byl v roce 1998 odkryt výchoz silně alterovaného granitického pegmatitu, kterým po puklinách pronikalo antimonové zrudnění. Na puklinách dominoval šedomodrý antimonit ve vějířkovitých útvarech až 2 cm velkých. Poměrně hojně impregnoval jehličkovitý antimonit po plochách štěpnosti zrn plagioklasů. Berthierit byl málo hojný a druhotné minerály antimonu zcela chyběly. Tento typ výskytu zrudnění je ve Vlastějovicích výjimečný; o stejném výskytu se pravděpodobně zmiňuje také Brabec (2002).
Jehlicovité krystaly antimonitu na kalcitu, Holý vrch 1997, šířka záběru: 14 mm. Foto autor
Antimonit na kalcitu, Holý vrch 1997, rozměry vzorku: 9 × 6 mm. Foto autor
Krystal antimonitu na křemenu, Holý vrch 1996, šířka záběru: 39 mm. Foto autor
BRABEC, P., 2002. Antimonová mineralizace ve Vlastějovicích. Praha. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.
KOUTEK, J. a ŽÁK, L., 1951. Předběžná zpráva o žíle s antimonovými rudami na magnetovcovém ložisku ve Vlastějovicích v Posázaví. In: Věst. Ústř. Úst. geol. Praha: Ústřední ústav geologický, 358-359.
KOUTEK, J. a ŽÁK, L., 1953. Epigenetické antimonové rudy na magnetovcovém ložisku skarnovém ve Vlastějovicích v Posázaví. In: Sbor. Ústř. Úst. geol. Praha: Ústřední ústav geologický, 593-612.