Minerály České republiky

RNDr. Tomáš Kadlec

mindat WebArchiv Google Plus logo youtube logo footerfacebookicon

 

Kadlec T., Venclík V., Pauliš P. (2018): Nález zeolitů a doprovodné mineralizace z žil alpského typu a hydrotermálně alterovaných pegmatitů v kamenolomu Pohled u Havlíčkova Brodu. - Minerál, 24, 2, České Budějovice.

Činný šestietážový kamenolom (Českomoravský štěrk, a.s.) je v provozu s krátkými přestávkami od roku 1939 a je situován asi 1 km jv. od obce Pohled a 4 km v. od Havlíčkova Brodu. Rozkládá se na levém břehu řeky Sázavy mezi železniční tratí Havlíčkův Brod–Přibyslav a silnící Pohled–Dlouhá Ves. Geomorfologicky lze území kamenolomu zařadit v rámci Českomoravské vrchoviny do Hornosázavské pahorkatiny a její dílčí části Havlíčkobrodské pahorkatiny (Demek 1965). Po regionálně-geologické stránce náleží okolí lokality do východního pruhu pestré skupiny moldanubika Českého masivu v blízkosti východního okraje moldanubického plutonu (Mísař a kol. 1983). Charakteristické pro širší okolí jsou různě intenzivně migmatitizované pararuly, hojná jsou tělesa amfibolitů. Magmatické horniny jsou zastoupeny dvojslídným granitem typu Eisgarn („pohledská žula“) a žilami aplitů a pegmatitů (Beneš 1963). Poměrně častým jevem jsou uzavřeniny ultrabazických hornin v rule. Na lokalitě byly nalezeny dva typy uzavřenin; první typ byl klasifikován jako dunit a druhý jako hornblendit (Turek 2006). Mastíková (2009) určila některé uzavřeniny jako amfibolit, eklogit či pyroxenit.

Výskyty minerálů alpské parageneze jsou v kamenolomu Pohled málo běžné a vyskytují se nahodile. Setkáváme se s nimi především na puklinách pronikajících dvojslídné pararuly a amfibolity. Mastíková (2009) popisuje z kalcitových žil modrozelený a fialový fluorit v podobě povlaků a drobných krystalků. Mastíková (2011) popisuje ojedinělé žíly alpského typu, které jsou tvořeny křemenem, kalcitem, pyritem a chloritem; vzácněji byly zjištěny pyrhotin, molybdenit, muskovit, palygorskit, živec (adulár), titanit, markazit, scheelit, allanit-Ce, churchit a rabdofán. Venclík a kol. (2013) publikovali z pukliny alpského typu až 5 mm velké krystalky vivianitu v asociaci s chloritem, křemenem a Mg-sideritem. Kopecký a kol. (2015) nalezli na třetí lomové etáži drobné krystalky anatasu a brookitu ve společnosti křemene, aduláru, klinochloru a limonitu. Kadlec (2017) zmiňuje žílu alpského typu, jež pronikala silně mylonitizované dvojslídné pararuly s rudními žílami (pyrhotin, křemen, sfalerit, scheelit, arzenopyrit), na které se vyskytly minerály v následující krystalizační posloupnosti: křemen – adulár I – scheelit – titanit – fluorapatit – arzenopyrit – pyrit – klinochlor – adulár II – anatas – brookit – rutil – fluorit – kalcit.

Primitivní pegmatity jsou hojné a pronikají v kamenolomu dvojslídné pararuly a amfibolity. Tvoří jednoduchá deskovitá tělesa o mocnosti do 1,5 m nebo nepravidelná složitě se rozvětvující tělesa. Ojediněle byla sledována vnitřní zonalita pegmatitových jednotek. Jsou tvořené živci, křemenem, biotitem a ojediněle turmalínem, který se na lokalitě vyskytl na 6. lomovém patře v roce 2016 v podobě šedočerných, značně chloritizovaných krystalů o délce do 20 cm a tloušťce 3 cm. Vzácné jsou až 10 cm velké agregáty černého turmalínu, který graficky srůstá s křemenem či K-živcem. (Kadlec 2017). V některých pegmatitech byla nalezená až centimetrová zrna světle zeleného až modrozeleného fluorapatitu (Welser a Záruba 2004). Kadlec (2017) se zmiňuje o mladších výplních v pegmatitových dutinách, kde na krystaly křemene občas narůstají pyrit, pyrhotin, chlorit, kalcit a jemně vláknitý až tence sloupcovitý olivově zelený aktinolit, často postižený pyritizací.

Žíly alpského typu v amfibolitech

Amfibolity byly v posledních letech poměrně hojně těženy na nejspodnějším patře kamenolomu. Amfibolitová tělesa tvoří vložky o mocnosti do 10 m. Tato středně zrnitá hornina je tmavě černozelená s všesměrnou až plošně paralelní texturou. Hlavním tmavým minerálem je amfibol, podřadně je přítomen biotit. Ze světlých minerálů převažuje plagioklas, akcesoricky jsou přítomny křemen, epidot a pyrit. V průběhu roku 2017 byly nalezeny tři pukliny s výskytem zeolitů (heulandit-Ca, stilbit-Ca, analcim, laumontit) a dalších minerálů (klinochlor, adulár, křemen, pyrit, kalcit). Nápadná byla silná chloritizace amfibolitu až do vzdálenosti 20 cm od puklin, způsobená reakcí s proudícími fluidy a následovnou látkovou výměnou s nimi.

Mineralogie pukliny I

V červenci 2017 byla těžbou na sz. stěně 6. patra zastižena puklina s mineralizací alpského typu, která pronikala amfibolit diskordantně vůči vnitřní nevýrazně páskované textuře horniny a měla mocnost od 1 do 3 cm. Popisovaná mineralizace byla nalezena pouze v odstřeleném materiálu, ve stěně nebyla zjištěna. Sukcesně od nejstaršího minerálu lze výplň pukliny shrnout takto: adulár – křemen – klinochlor I – stilbit-Ca – heulandit-Ca I – kalcit I – kalcit II – pyrit I – analcim – heulandit-Ca II – pyrit II – klinochlor II. Adulár, odrůda K-živce, je nejstarším minerálem této pukliny. Krystaly mají klasický tvar podle [110] a [101], na plochách jsou rýhované a mají skelný až matný lesk. Jejich barva je světle šedobílá až žlutohnědá, velikost dosahuje 5 mm. Některé krystaly spolu paralelně srůstají. Nehojným minerálem je křemen šedé barvy, místy bezbarvý a vzácně přecházející do ametystu. Tvoří drobné krystalky o velikosti do 5 mm. Všudypřítomný je na puklině chlorit, který složením odpovídá klinochloru (Mastíková 2011). Má šedozelenou, tmavě zelenou až černozelenou barvu, matný až perleťový lesk a vytváří kulovité radiálně paprsčité agregáty o velikosti v průměru do 3 mm, které jsou složeny z drobných šupinkovitých krystalů. Na vzorcích se vyskytují dvě generace: Starší klinochlor I narůstá na krystaly aduláru a křemene a je porůstán heulanditem-Ca I a analcimem, mladší klinochlor II vykrystalizoval na heulanditu-Ca I a II a pyritu II a představuje nejmladší minerál na puklině. Některé části pukliny byly zcela vyplněny zemitým, jemně zrnitým klinochlorem II. Z pukliny pochází první zdejší nález stilbitu-Ca. Ten tvoří jednotlivé tabulkovité, často oboustranně ukončené krystaly nebo vzácně penetrační prorostlice ve tvaru kříže podle [010] a [001]. Stilbit-Ca je žlutavý až bezbarvý, vzácně světle oranžový, má silný perleťový nebo skelný lesk a je průsvitný až průhledný. Krystaly dosahují maximálního rozměru 5 × 2 × 1 mm, narůstají na adulár a jsou často porůstány heulanditem-Ca I. Heulandit-Ca je na této puklině nejhojnějším zeolitem a zároveň jde o jeho první zjištěný výskyt na lokalitě. Vyskytuje se ve dvou rozdílných typech. Starší heulandit-Ca I tvoří tlustě tabulkovité krystaly o velikosti do 8 mm, bezbarvé až nažloutlé s charakteristickým perleťovým leskem na plochách dokonalé štěpnosti [010]. Narůstají na světle žlutohnědý drobně krystalický adulár a černozelené radiálně paprsčité agregáty klinochloru I, k němuž vykazují přednostní prostorovou afinitu. Mladší generace – heulandit-Ca II je zcela odlišného vzhledu. Tvoří duté kulovité agregáty složených z tence tabulkovitých světle oranžově hnědých krystalů. Agregáty jsou v průměru až 2 mm velké a narůstají na heulandit-Ca I či klinochlor II. Šedobílý, místy téměř bezbarvý kalcit I tvoří tlustě sloupečkovité krystaly pseudohexagonálního průřezu o délce až 6 cm a tloušťce 1 cm, které jsou porůstány dlouze protaženými skalenoedrickými, až 1 cm dlouhými krystaly kalcitu II. V krátkovlnném UV světle má kalcit výraznou růžově červenou luminiscenci („děsivec“). Poměrně vzácný je pyrit, který tvoří drobné, do 2 mm velké krystaly světle mosazně žluté barvy s kovovým leskem ve tvaru spojky hexaedru a oktaedru. Pyrit I často zarůstá do analcimu, drobnější mladší pyrit II se vyskytuje spolu s heulanditem-Ca II. Místy je na puklině hojný analcim jakožto další nový minerál na lokalitě, který narůstá na krystaly kalcitu a heulanditu-Ca I v asociaci se stilbitem-Ca. Tvoří bezbarvé izometrické krystaly pseudokubického typu, jejichž plochy mají skelný lesk a místy jsou stupňovitě rýhované. Až 5 mm velké krystaly analcimu se vyskytují samostatně nebo v nepravidelných seskupeních a přednostně narůstají na krystaly šedobílého kalcitu. V některých krystalech analcimu jsou uzavřeny krychličky pyritu I.

Mineralogie pukliny II

Ve stejném odstřelu z července 2017 byly nalezeny také hojné pukliny s odlišnou mineralizací; křemen – klinochlor – laumontit − kalcit. Až 5 cm mocné pukliny pronikající amfibolit v těsné blízkosti pegmatitových těles byly zajímavé především hojnými krystaly laumontitu (v minulosti se hojně vyskytoval v sv. části lomu). Stěny puklin jsou pokryty drobnými, až několik mm velkými krystaly šedého křemene, na které nasedají černozelené radiálně paprsčité agregáty klinochloru (do 3 mm). Krystaly laumontitu jsou dlouze sloupcovité, skoro pravoúhlé podle osy c a až drobivé. Jsou křídově bílé až narůžovělé a na čerstvém lomu skelně až perleťově lesklé. Dosahují délky až 4 cm a tloušťky 1 cm. Krystaly se nahodile prorůstají a místy vzájemně paralelně srůstají. Poslední výplní puklin je lehce nažloutlý až bezbarvý kalcit, který je hrubě štěpný podle klenců se skelným, místy perleťovým leskem. Vzácně utváří skalenoedrické krystaly o délce do 1 cm.

Mineralogie pukliny III

V polovině září roku 2017 byla v novém odstřelu na jv. stěně 6. patra pozorována další puklina alpského typu s výjimečnými nálezy krystalického analcimu. Puklina se od ostatních výskytů lišila rozsahem a tím, že pronikala uzavřeninu (xenolit) granátického amfibolitu v pararule. Kontakt amfibolitu s pararulou tvořil tenký mastkový lem, místy s projevy křehké deformace (striace). Granátický amfibolit z Pohledu není v žádném z literárních zdrojů uváděn. Puklina měla proměnlivou mocnost od prvních milimetrů po 4 cm a zastižena byla na ploše 2 × 2 m. Krystalizační posloupnost mineralizace byla pyrit I – klinochlor − analcim I − pyrit II – kalcit − analcim II. Nejstaršími minerály na puklině jsou pyrit I a klinochlor. Pyrit I nasedá na stěny pukliny v podobě jednotlivých oktaedrických krystalů o velikosti do 2 mm nebo v podobě krystalických agregátů. Klinochlor má tmavě zelenou až černozelenou barvu a vytváří kulovité radiálně paprsčité agregáty o velikosti kolem 4 mm nebo drobně zrnité zemité agregáty na stěnách pukliny. Nejzajímavějším minerál je analcim, který byl nalezen ve dvou generacích. Starší nasedá na klinochlor v podobě až 2 cm (!) velkých izometrických dokonale omezených čtyřiadvacetistěnů deltoidových. Je šedobílý a neprůhledný, menší krystaly jsou bezbarvé a průsvitné až průhledné. Často rozpraskané plochy krystalů mají skelný lesk. Na prasklých krystalech lze pozorovat typický nerovný až lasturnatý lom. Místy je analcim I poset drobnými krystalky pyritu II. Mladší analcim II tvoří drobné čiré krystalky o velikosti do 5 mm, jež narůstají na tzv. papírový kalcit. Šedobílý až bílý kalcit tence tabulkovitého habitu klencovitých krystalů tvoří až 4 cm velké krystaly narůstající většinou na obě stěny pukliny. Některé kalcity jsou dlouze tlustě sloupcovité (dělový kalcit).

Hydrotermálně alterované pegmatity

Ve stejném období jako výše popisovaná puklinová mineralizace z amfibolitů se na 6. lomovém patře vyskytly hydrotermálně alterované pegmatity se zajímavou mineralizací. Až 1 m mocné tělesa primitivních pegmatitů pronikala amfibolity či dvojslídné pararuly. Diskordantně uložené pegmatity vůči vnitřní nevýrazně páskované stavbě amfibolitů a rul měly s hostitelskou horninou zcela ostrý kontakt. Časté jsou ostrohranné úlomky amfibolitů velikosti do 10 cm uzavřené v pegmatitech. Pouze u jednoho tělesa byla pozorována jednoduchá vnitřní zonalita v podobě mocného křemenného jádra a zóny písmenkového pegmatitu. V některých pegmatitech byly nalezeny znaky ukazující na hydrotermální alteraci (prehnit, analcim, kalcit) a vzácně desilikaci (sekundární absence křemene). Ve všech pegmatitech dominoval masově růžový až tmavě červený ortoklas ve formě hrubě štěpných hypautomorfně omezených zrn o velikosti do 10 cm. Křemen byl šedobílý až záhnědový. Místy hojný biotit v podobě až 5 cm velkých tabulkovitých krystalů měl černou až černozelenou barvu a byl často silně alterován. Z dalších minerálů byly v pegmatitech přítomny muskovit, apatit, pyrit, chlorit a vzácně až 3 mm velká zrna allanitu-Ce s typickými pleochroickými dvůrky. Zajímavostí je, že ve všech pegmatitech byl zjištěn za pomoci krátkovlnného UV – světla scheelit ve formě nepravidelných zrn či zrnitých agregátů o rozměrech až 1 cm. Nalezeno bylo také oválné zrno hnědočerného smolně lesklého allanitu-Ce o rozměrech 8 × 3 mm s typickým pleochroickým dvůrkem v masově červeném K-živci.

V srpnu a listopadu roku 2017 se vyskytly v amfibolitu na jv. stěně 6. patra silně hydrotermálně alterované pegmatity, jejichž K-živce byly zatlačovány a místy zcela nahrazeny prehnitem, analcimem a kalcitem. Světle zelenkavý, světle oranžový až bezbarvý skelně lesklý prehnit tvoří tence tabulkovité krystaly velké až 12 mm, sdružené do nepravidelných porézních prorostlic o rozměrech až 10 × 10 × 10 cm. V dutinách prehnitu se lokálně vyskytuje analcim v podobě šedobílých izometrických krystalů do velikosti 8 mm. Hojný je pyrit, jehož krystaly nasedají na prehnit a analcim. Starší pyrit tvoří až 1 cm velké krychlové krystaly, které jsou porůstány drobně krystalickým mladším pyritem. Kovově lesklé plochy krystalů mají často náběhové barvy. Všudypřítomný je černozelený klinochlor. Jeho radiálně paprsčité agregáty o velikosti do 3 mm narůstají na prehnit a často jsou zarostlé do analcimu. Hrubě štěpný šedobílý až čirý kalcit vyplňuje prostory mezi krystaly prehnitu a analcimu. Krystaly nebyly pozorovány. V prehnitových dutinách byl nalezen pro lokalitu další nový minerál, a to bismutin, který tvořil mosazně žluté tence jehličkovité až vlasovité podélně rýhované krystaly s kovovým leskem. Až 1 cm dlouhé a 0,X mm silné krystaly byly různě zprohýbané a vykazovaly elastické vlastnosti. Zajímavý je zvýšený obsah Se v bismutinu (až 2,5 hm. %). V asociaci s pyritem a bismutinem se vzácně vyskytuje sádrovec v podobě až 5 mm dlouhých bezbarvých krystalů sdružených do radiálně paprsčitých agregátů narůstajících na prehnit. Místy je hojný drobně krystalický fluorapatit, jehož šestiboké světle zelenkavé krystaly o délce do 2 mm porůstají prehnit a analcim.  

Poněkud odlišný výskyt byl objeven na sz. stěně 6. patra v září 2017. V dutině křemenného jádra pegmatitu byly nalezeny kvalitní ukázky krystalů analcimu, kalcitu a heulanditu-Ca. Prehnit nebyl zaznamenán. Hrubě zrnitý až blokový pegmatit jevil známky vnitřní zonality představovanou křemenným jádrem lemovaným velkými krystaly masově červeného K-živce. Dutina nebyla tvořena krystalickým křemenem, ale šlo o ostrohranný rozpraskaný šedý křemen. Křemenné fragmenty byly hojně obrůstány drobnými šedobílými krystaly analcimu I až 3 mm velkými, na které narůstal mladší analcim II v podobě jednotlivých, až 12 mm velkých téměř bezbarvých krystalů. Vzácně se vyskytl světle žlutý, až 3 mm velký heulandit-Ca. Část dutiny byla vyplněna hrubě štěpným světle žlutým až šedobílým kalcitem, který tvořil velmi tence tabulkovité krystaly o velikosti do 3 cm (tzv. papírový kalcit). V krátkovlnném UV světle vykazoval kalcit výraznou růžově červenou luminiscenci („děsivec“).

V říjnu téhož roku byl na z. stěně 6. patra odkryt kontaminovaný hydrotermálně alterovaný pegmatit pronikající amfibolit. Mocnost tělesa kolísala od 5 do 20 cm, délka činila asi 2 m. Černý středně zrnitý amfibolit s nevýraznou páskovanou texturou byl značně alterovaný, místy až rozpadavý. Nápadné byly neostré kontakty mezi pegmatitem a okolní horninou, tvořené amfibolem a biotitem. Hrubě zrnitý pegmatit nenesl znaky vnitřní zonality a byl tvořen šedým křemenem, světle růžovými K-živci a šedobílým plagioklasem. Hojný byl aktinolit ve dvou odlišných formách. V centrálních partiích pegmatitu převládaly tlustě stébelnaté až krátce prizmatické černozelené krystaly, na rozdíl od vnějších částí, kde dominoval světle až tmavě zelený tence jehličkovitý aktinolit sdružující se do radiálně paprsčitých, až 2 cm velkých agregátů. Místy byl aktinolit značně zatlačován pyritem. Méně hojný byl biotit v podobě tence tabulkovitých hnědočerných krystalů o velikosti do 5 mm a titanit v podobě tmavě hnědých psaníčkovitých krystalů titanitu o délce do 5 mm. V horní části pegmatitu byla v jeho centru vyvinuta poloha produktů hydrotermální alterace živců o rozměrech 10 × 30 cm. Světle zelenkavý až šedobílý prehnit tvořil tabulkovité skelně lesklé krystaly až 1 cm velké a seskupené do snopkovitých agregátů. Na prehnit narůstaly tmavě zelený radiálně paprsčitý klinochlor, drobně krystalický pyrit a kalcit. Zajímavý je výskyt nedokonale vyvinutých, až 4 mm velkých krystalů sfaleritu, jež narůstají na prehnit v asociaci s tence jehličkovitým aktinolitem. Je tmavě hnědý až černý s kovovým až diamantovým leskem. V krátkovlnném UV světle nevykazuje žádnou luminiscenci.

Shrnutí

Nové výskyty puklinových mineralizací alpského typu a hydrotermálně alterované pegmatity rozšířily již tak pestrou škálu mineralizací na lokalitě (granity, pararuly, amfibolity, ultrabazické uzavřeniny, polymetalické zrudnění, pegmatity, kalcitové žíly). Vázané jsou především na prostředí amfibolitů a jejich těsné okolí. Celkem byly nalezeny tři odlišné mineralizace na jejich puklinách a tři v pegmatitech jimi pronikajících. Je zřejmé, že oba dva typy výskytů (pukliny v amfibolitech – pegmatity) s sebou více či méně souvisejí. Během průniku hydrotermálních fluid po puklinách v již utuhlých horninách došlo ke krystalizaci nových minerálů (amfibolity) a/nebo byly zatlačeny původní minerály (pegmatity). Posloupnost krystalizace minerálů na amfibolitových puklinách lze reprezentativně ukázat na výskytu I: adulár – křemen – klinochlor I – stilbit-Ca – heulandit-Ca I – kalcit I – kalcit II – pyrit I – analcim – heulandit-Ca II – pyrit II – klinochlor II. V pegmatitech je situace trochu složitější. Nejprve v nich došlo k hydrotermální alteraci K-živců za vzniku prehnitu a následovaly mladší mineralizace (klinochlor − analcim − pyrit – fluorapatit – kalcit – bismutin – sádrovec). Oba typy výskytů se liší výskytem prehnitu, jehož přítomnost je evidentně vázána na alterované K-živce v pegmatitech; na puklinách v amfibolitech nebyl pozorován. Vzhledem ke geochemii amfibolitů (Ca, Na, Si) došlo ke krystalizaci vápenatých zeolitů (heulandit-Ca, stilbit-Ca) a analcimu. Fišera (2000) uvádí, že materiál, z něhož vykrystalizují puklinové minerály, pochází z okolní horniny, což je patrné zřetelně vyvinutou zónou přeměny okolní horniny (amfibolitu) v bezprostřední blízkosti puklin. Zajímavá je přítomnost více generací jednoho minerálů (např. klinochlor, heulandit-Ca, analcim). Podle klasifikace Bernarda a kol. (1981) lze nalezené mineralizace alpského typu z lomu Pohled zařadit do minerální asociace C (s vysokým obsahem Ca). Zajímavý je výskyt bismutinu jakožto nejmladšího minerálu v hydrotermálně alterovaném pegmatitu. Bi-mineralizaci již z lomu popsala Mastíková (2011) v podobě inkluzí bismutu, gustavitu a joséitu v galenitu ze žil polymetalického zrudnění, s kterou může nově zjištěný výskyt bismutinu souviset. Bismutin je v pegmatitech poměrně vzácným minerálem; u nás se např. vyskytl mikroskopický v Dolních Borech. Neobvyklá je také přítomnost sfaleritu na prehnitu, což také poukazuje na provázanost a složitost horninových prostředí v lomu Pohled.

Analytika

Heulandit-Ca, analcim, stilbit-Ca a adulár byly určeny za pomoci práškové rentgenové difrakce na přístroji Bruker D8 Advance v laboratořích Národního muzea v Praze-Horních Počernicích na základě porovnání hlavních difrakčních linií s daty uvedenými v databázi. Chemické složení bismutinu, fluorapatitu a sádrovce bylo sledováno na energiově disperzním (EDS) mikroanalyzátoru. Ostatní minerály (např. laumontit, prehnit) byly identifikovány podle tvarů krystalů, barvy a pro jednotlivé minerály typických znaků. Scheelit byl identifikován pomocí krátkovlnného UV světla. Posloupnosti krystalizací na puklinách byly stanoveny dle základních sukcesních pravidel za pomoci mikroskopie a v některých případech odleptáním kalcitu kyselinou chlorovodíkovou.

Výčet minerálů na lokalitě

Adulár (var. ortoklasu), akantit, aktinolit, allanit-Ce, almandit, analcim, anatas, antofylit, arzenopyrit, biotit, bismut, bismutin, brookit, cerusit, cronstedtit, devillin, dolomit, dyskrazit, epidot, flogopit, fluorapatit, fluorit, forsterit, galenit, gustavit, heulandit-Ca, chalkopyrit, chalkozín, chamosit, churchit, ilmenit, jarosit, joséit-A, joséit-B, kalcit, kasiterit, klinochlor, křemen, laumontit, linarit, löllingit, malachit, markazit, mastek, mimetezit, molybdenit, muskovit, omfacit, ortoklas, palygorskit, plagioklas, prehnit, pyrargyrit, pyrhotin, pyrit, pyrop, rabdofán-Ce, rozenit, rutil, sádrovec, sfalerit, scheelit, siderit, sillimanit, skoryl, stannit, stilbit-Ca, tetraedrit, titanit, rutil, vivianit, zirkon.

Poděkování

Rádi bychom poděkovali Luboši Vrtiškovi za určení minerálů pomocí práškové rentgenové difrakce, Ondřeji Pourovi za stanovení chemismu bismutinu, Marku Chvátalovi za stylistickou úpravu textu a Radku Kummerovi a Pavlu Škáchovi za fotografie vybraných minerálů.
obr.1
Celkový pohled na kamenolom Pohled od jihozápadu; listopad 2017. Foto T. Kadlec.
obr.2
Kulovitý agregát heulanditu-Ca II v asociaci se světle zeleným klinochlorem na heulanditu-Ca I; šířka záběru 2,4 mm. Foto R. Kummer, sběr T. Kadlec.
obr.3
Krystal heulanditu-Ca I s typickým perleťovým leskem na plochách štěpnosti; šířka záběru 5,4 mm. Foto R. Kummer, sběr T. Kadlec.
obr.4
Stilbit-Ca s černozeleným klinochlorem II; šířka záběru 2,4 mm. Foto R. Kummer, sběr T. Kadlec.
obr.5
Srostlice krystalů pyrit na heulanditu I; šířka záběru 2,4 mm. Foto R. Kummer, sběr T. Kadlec.
obr.6
Krystal kalcitu o délce 4 cm na křemenu (křišťál, ametyst) s klinochlorem. Foto a sběr T. Kadlec.
obr.7
Předchozí vzorek v krátkovlnném UV světle. Foto a sběr T. Kadlec.
obr.8
Dvougenerační krystaly analcimu s kalcitem na puklině amfibolitu; rozměry vzorku 8 × 7 × 3 cm. Foto a sběr T. Kadlec.
obr.9
Analcim I z pukliny III s klinochlorem, kalcitem a pyritem; šířka záběru 3 cm. Foto a sběr T. Kadlec.
obr.10
Kontakt amfibolitu (černý) s pegmatitem (tmavě růžový). V horní části pegmatitu lze pozorovat produkty hydrotermální alterace (prehnit, kalcit, analcim) včetně puklinové přívodní dráhy z amfibolitu; rozměry vzorku 13 × 11 × 4 cm. Foto a sběr T. Kadlec.
obr.11
Tabulkovité krystaly prehnitu z hydrotermálně alterovaného pegmatitu; šířka záběru 12 mm. Foto P. Škácha, sběr V. Venclík.
obr.12
Bismutin na prehnitu v pegmatitu; šířka záběru 2,5 mm. Foto P. Škácha, sběr V. Venclík.

obr.14

Tence vláknitý bismutin. BSE foto O. Pour, sběr T. Kadlec.

obr.13

Záznam chemické složení bismutinu na energiově disperzním (EDS) mikroanalyzátoru. 

Použitá literatura

Beneš K. (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000, list M-33-XXII. – ÚÚG, Praha.

Bernard J. H., Čech F., Davidová Š., Dudek A., Fediuk F., Hovorka D., Kettner R., Koděra M., Kopecký L., Němec D., Paděra K., Petránek J., Sekanina J., Staněk J., Šímová M. (1981): Mineralogie Československa. – Academia, Praha.

Demek J. (1965): Geomorfologie Českých zemí. – NČAV, Praha.

Fišera M. (2000): Alpská parageneze – klasifikace, typy a naleziště v České republice. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 8, 23–37. Praha.

Kadlec T. (2017): Žíla alpského typu s krystalickým arzenopyritem, scheelitem a Ti – minerály z kamenolomu Pohled u Havlíčkova Brodu. – Minerál, 23, 4, 353-360, České Budějovice.

Kopecký S., Pauliš P., Havlíček J., Pour O. (2015): Anatas a brookit z alpské žíly a další novinky z kamenolomu Pohled u Havlíčkova Brodu. – Minerál, 22, 2, 112–122, České Budějovice.

Mastíková E. (2009): Geologická dokumentace lomu Pohled (moldanubikum). – MS, bakalářská práce, Univerzita Palackého, Olomouc.

Mastíková E. (2011): Mineralogie a podmínky vzniku vybraných mineralizací v lomu Pohled (moldanubikum). – MS, diplomová práce, Univerzita Palackého, Olomouc.

Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I., Český masív. – SPN Praha.

Turek K. (2006): Charakteristika ultrabazických uzavřenin v horninách moldanubika na lokalitách Polnička a Pohled. – MS, bakalářská práce, Masarykova Univerzita, Brno.

Venclík V., Sejkora J., Škácha P., Pauliš P. (2013): Vivianit z lomu Pohled u Havlíčkova Brodu (Česká republika). – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 21, 2, 191–194, Praha.

Welser P., Záruba J. (2004): Biotitický pegmatit s fluorapatitem od Pohledu u Havlíčkova Brodu. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 12, 216–219, Praha.