Minerály České republiky

RNDr. Tomáš Kadlec

mindat WebArchiv Google Plus logo youtube logo footerfacebookicon

 

Kadlec T. (2018): Nový nález scheelitového zrudnění ve Vlastějovicích. - Minerál 24, 2, České Budějovice.

Činný kamenolom Vlastějovice, který je v provozu od roku 1967 a v současné době jej spravuje firma Silnice Čáslav s. r. o., je mezi mineralogy a petrology známý širokou škálou minerálů, kterých je z lokality a nejbližšího okolí popsáno kolem 140 druhů z přibližně 12 druhů hornin. Pětipatrový lom se rozkládá asi 500 m sv. od obce Vlastějovice a po geologické stránce spadá do pestré skupiny moldanubické oblasti, tvořené především skarny, ortorulami a menšími výskyty mramorů, erlánů a amfibolitů. Systematickým sledováním lokality bylo pozorováno drobné wolframové zrudnění reprezentované scheelitem, který je pro lokalitu poměrně vzácným minerálem.

Jako první popsal scheelit z vlastějovického lomu na Holém vrchu Sztacho (1985), který scheelit identifikoval ve skarnové čočce tvořené granátem, amfibolem, fluoritem a kalcitem ve starých dobývkách zastižených těžbou kamene na 3. lomovém patře roku 1984. Scheelit tvořil až 1 mm velká xenomorfně omezená zrna, která vykazovala v krátkovlnném UV světle charakteristickou modrobílou luminiscenci. Vzácně byl mikroskopický scheelit nalezen v turmalinických pegmatitech pronikajících magnetit-granátický skarn na 4. a 5. patře kamenolomu Holý vrch, ve kterých se vyskytoval v asociaci s magnetitem, löllingitem a galenitem (Kadlec 2009, Novák a kol. 2013).

V roce 2017 bylo v lomu Magdaléna zastiženo těžbou drobné těleso mramoru, ve kterém se ojediněle vyskytl výše zmiňovaný scheelit. Na východní stěně 2. patra lomu v blízkosti zasypaných starých důlních děl se vyskytlo 1 m dlouhé a 20 cm mocné těleso mramoru v magnetitové čočce uložené v granát-pyroxenickém skarnu. Mramorová čočka měla směr V−Z a sklon pod úhlem 30° k severu. Kontakt s okolním skarnem byl poměrně ostrý; lokálně na něm však byly hojné až 1 cm velké černé krystaly hrubě štěpného amfibolu a světle růžového K-živce o velikosti do 5 mm. Texturně masivní mramor měl světle až tmavě šedou (kalcit) a místy světle okrovou až béžovou barvu (wollastonit), heteroblastickou strukturu a byl středně až hrubě zrnitý.

Hlavní složkou mramoru byl světle až tmavě šedý, místy bezbarvý kalcit, jehož dokonale podle klence štěpná zrna měla až 3 cm v průměru. Povrch měla skelně až perleťově lesklý, místy značně zvětralý. Podle štěpných ploch byl kalcit částečně nebo místy zcela zatlačován wollastonitem, a to především při okrajích silně prokřemenělých partií na kontaktu s kalcitem. Byl světle okrový až béžový, jemně vláknitý s nevýrazným hedvábným leskem. Agregáty wollastonitu měly rozměry až 5 × 5 × 3 cm a byly složeny z velmi tenkých krystalů o délce do 3 mm. Křemen byl světle šedý a skelně lesklý a tvořil jednotlivá xenomorfně omezená zrna o velikosti do 5 mm nebo nepravidelné partie při kontaktech s okolním skarnem o rozměrech do 5 cm. Do kalcitu a křemene hojně zarůstaly drobné rudní minerály. Černá polokovově lesklá nepravidelná zrna magnetitu do 4 mm velká byla často asociována se zrnitými, až 5 mm velkými agregáty bronzově hnědého pyrhotinu. Nahodile se vyskytoval pyrit ve formě nepravidelně omezených, do 2 mm velkých zrn, často planárně uspořádaných v kalcitu. V kalcitu byly přítomny také jemně vláknité černozelené agregáty amfibolu (pravděpodobně aktinolitu) mající hedvábný lesk a délku do 2 cm. Některé vláknité agregáty byly částečně nebo zcela zatlačeny pyritem.

V partiích, kde dominoval křemen, se vyskytovala odlišná asociace minerálů, a to pyroxen, granát, titanit a scheelit. Světle až olivově zelený diopsid tvořil zrnité agregáty a vzácně do 2 mm velké automorfně omezené krystaly. Často lemoval světle hnědý až světle oranžový zrnitý grosulár, jehož velikost nepřesahovala 1 cm. Světle hnědý titanit v podobě psaníčkovitých krystalů o velikosti do 2 mm zarůstal do diopsidu a křemene. V asociaci s granátem a křemenem se vzácně vyskytoval scheelit, který byl identifikován pomocí krátkovlnného UV světla, ve kterém vykazoval typickou modrobílou luminiscenci. Jeho nepravidelně omezená, až 2 mm velká zrna měla šedobílou barvu, typický mastný lesk a byla uspořádána do plošných útvarů zarůstajících do křemene. Nově nalezený materiál se dosti podobá vzorkům uloženým ve sbírkách Národního muzea v Praze, které tam daroval Sztacho v roce 1985. Jediným nápadným rozdílem je absence bezbarvého až fialového fluoritu, který v roce 2017 nebyl nalezen. 

Začátkem roku 2018 byl proveden v lomech průzkum s krátkovlnným UV světlem, který potvrdil vzácnost scheelitu ve vlastějovických skarnech a během kterého nebyly potvrzeny další výskyty.

obr.1

Mramorová čočka se scheelitem v magnetitovém skarnu. Foto T. Kadlec

obr.2

Prokřemenělá část mramoru se scheelitem, diopsidem, grosulárem a aktinolitem, rozměry vzorku 10 × 6 × 5 cm. Sběr a foto T. Kadlec

obr.3

Předchozí vzorek v krátkovlnném UV světle se scheelitem s modrobílou luminiscencí. Sběr a foto T. Kadlec

obr.4

Jemně vláknitý béžový wollastonit zatlačující kalcit, rozměry vzorku 9 × 6 × 5 cm. Sběr a foto T. Kadlec

Poděkování

Rád bych poděkoval Marku Chvátalovi za stylistickou úpravu textu.

Literatura

Kadlec T. (2009): Chemismus turmalínu v granitických pegmatitech pronikajících Fe-skarn a ruly ve Vlastějovicích; vliv okolní horniny pegmatitu na složení turmalínu (kontaminace). – MS, rigor. práce, PřF MU Brno, 95 s.

Novák M., Kadlec T., Gadas P. (2013): Geological position, mineral assemblages and contamination of granitic pegmatites in the Moldanubian Zone, Czech Republic; example from the Vlastějovice region. – J. Geosci., 58, 1, Praha, s. 21–47.

Sztacho P. (1985): Nález scheelitového zrudnění ve Vlastějovicích v Posázaví. – Čas. Mineral. Geol., 30, Praha.

 

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.