Fe2+Fe3+2O4, kub., ●●●●●
Magnetit je neodmyslitelně spjat s bohatou historií Vlastějovic, kde se několik století těžil jako železná ruda. Zpravidla je kusový, a to jemně až středně zrnitý až celistvý (Koutek 1950). Vzácně tvoří nedokonale omezené oktaedrické krystaly o hraně až 1 cm, zvláště v pyroxenickém skarnu, který se při zvětrávání písčitě rozpadá a magnetit z něj volně vypadává (j. části lomu Holý vrch a 1. patro lomu Magdaléna). Magnetit má černou barvu, kovový lesk a je silně magnetický. Tvoří ploché čočky o velikostech desítek metrů v centrech skarnových těles. Kromě toho je magnetit jako běžná příměs rozptýlen v mnohých typech skarnových hornin (Žáček 1985). Magnetit těžený ve velké čočce na 9. a 10. p. magdalénského ložiska obsahoval vysoké podíly železa (63,8-65,7 %). Koutek (1964) uvádí v magnetitu zvýšené obsahy zinku.
V roce 2008 byla těžbou odkryta plochá téměř monominerální čočka magnetitu v lomu Magdaléna, jejíž mocnost kolísala kolem 1 m při délce asi 10 m. Na j. stěně 4. p. na Holém vrchu byla od roku 1996 po několik let přístupná skarnová poloha s navětralým drobně zrnitým hedenbergitem, který obsahoval až 8 mm velké nedokonale omezené krystaly magnetitu.
V dubnu 2018 se v lomu Magdaléna na 1. patře vyskytlo drobné až 10 cm mocné a 1 m dlouhé těleso středně zrnitého šedobílého mramoru, který obsahoval velmi hojné do 2 mm velké oktaedrické krystaly magnetitu v asociaci s pyroxenem.
Magnetit byl také identifikován v pyroxenické rule a ortorule z. od Vlastějovic (Koutek 1950).
Nahodile se magnetit vyskytuje v kontaminovaných pegmatitech pronikajících skarny. Tvoří hypautomorfně omezená černá kovově lesklá zrna o velikosti až 2 cm v asociaci s amfibolem a fluoritem (Kadlec 2009). Hojný byl v pegmatitové žíle na v. stěně 5. p. lomu Holý vrch odkryté těžbou roku 2010. V lithném pegmatitu se ojediněle vyskytl hrubě štěpný černý magnetit o velikosti do 2 cm v blízkosti fluoritu a biotitu (Čech 1985). V lomu Magdaléna se vyskytly v květnu 2018 zatím pravděpodobně nejlepší ukázky magnetitu z pegmatitu. Těleso turmalínového pegmatitu o mocnosti kolem 60 cm pronikalo magnetitový skarn na v. stěně 1. p. V asociaci se skorylem, fluoritem a biotitem tvořil černý kovově lesklý magnetit až 1 cm velké nedokonale omezené oktaedrické krystaly zarůstající do šedobílého hrubě krystalického oligoklasu. Zajímavé byly kontaktní srůsty magnetitu se skorylem.
Drobně krystalický magnetit, Holý vrch 2017, rozměry vzorku: 10,5 × 6 cm. Foto autor
Krystaly magnetitu ve skarnu, Holý vrch 1997, rozměry vzorku: 9,5 × 6,5 cm. Foto autor
Černé kovově lesklé zrno magnetitu (19 mm) v kontaminovaném pegmatitu v asociaci s annitem, Magdaléna 2020, rozměry vzorku: 12 × 6,5 cm. Foto autor
ČECH, F., 1985. Mineralogie žulových pegmatitů české části Českého masivu. Praha. Rigorózní práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.
KADLEC, T., 2009. Chemismus turmalínu v granitických pegmatitech pronikajících Fe-skarn a ruly ve Vlastějovicích; vliv okolní horniny pegmatitu na složení turmalínu (kontaminace). Brno. Rigorózní práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity.
KOUTEK, J., 1950. Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví. Rozpr. ČSAV, ř. mat. přír. věd., 60(27), 1-30.
KOUTEK, J., 1964. Magnetovcová ruda magdalenské skarnové kry ve Vlastějovicích [Geofond sig. GF P007160]. Zpr. o geol. výzk. v roce 1964, Ústřední ústav geologický, Praha.
ŽÁČEK, V., 1985. Mineralogie skarnu u Vlastějovic. Diplomová práce. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.