Ca2(Al2Fe3+)[Si2O7][SiO4]O(OH), mon., ●●●●●
Epidot je ve Vlastějovicích hojným minerálem, o kterém se již zmiňuje Katzer (1904). Jeho výskyty můžeme zjednodušeně rozdělit podle geologické pozice a způsobu vzniku do třech hlavních skupin: I. výskyt ve skarnech, II. na mladších žilách pronikajících skarny a III. v kontaminovaných pegmatitech pronikajících skarny. Mimo skarnová tělesa je epidot přítomen v amfibolitech a erlanech zastižených ve skalním defilé mezi Vlastějovicemi a osadou Březina, akcesoricky ve dvojslídných ortorulách na Holém vrchu a vzácně v mramorech v asociaci s flogopitem na bázi skarnového tělesa na západních svazích Holého vrchu (Koutek 1950).
Epidot se vyskytuje především v okrajových partiích skarnových těles na Holém vrchu a Magdaléně. V blízkosti kontaktu skarnů s okolními horninami tvoří žlutozelený, velmi jemnozrnný epidot společně s granátem, amfibolem ± pyroxenem drobně páskované skarny, místy téměř monominerální epidotové partie. V hlubších částech skarnových těles byl epidot pozorován jako drobné šmouhovité polohy v pyroxenickém skarnu. Vzácně tvoří epidot ve skarnových syngenetických dutinách šedozelené až černozelené tlustě sloupcovité krystaly o velikosti až 3 cm.
Druhou skupinou výskytu epidotu jsou epigenetické žíly pronikající skarny. Epidot se na nich vyskytuje v asociaci s křemenem, kalcitem, granátem a vzácně prehnitem, fluorapofylitem-(K), ferro-aktinolitem, titanitem a diopsidem. Základní hmotou všech žil je zpravidla křemen nebo kalcit, místy se jedná o monominerální epidotové žíly. V dutinách těchto žil tvoří epidot dokonale omezené zelenkavé, světle zelené až černozelené krystaly délky až 12 cm a tloušťky 3 cm. V roce 1998 se na jv. stěně 5. l. e. Holého vrchu objevily po odstřelu hojné kalcitové žíly pronikající granát–epidotický skarn. Hrubě štěpný šedobílý až nazelenalý kalcit v žilách o mocnosti od několika mm do 15 cm a délky až 10 m tvořil na lomové stěně hustou síť. Na stěny puklin vyplněných kalcitem lokálně narůstaly krystaly epidotu o délce až 10 cm. Koncem osmdesátých let minulého století byl na j. stěně 4. patra lomu Holý vrch uskutečněn nález velkých krystalů epidotu. Téměř 1 m dlouhá dutina v granát–epidotickém skarnu byla vyplněna tmavě hnědým až černým jílem, který ukrýval volné fragmenty skarnu porostlé tmavě zelenými sloupcovitými krystaly epidotu o délce až 12 cm. Epidot narůstal na krystalický hedenbergit a granát (Kadlec 2013). Pěkné ukázky až 3 cm dlouhých pseudohexagonálních krystalů epidotu poskytly kalcitové žíly v dubnu 2018 v lomu Magdaléna.
Epidot je také přítomen v kontaminovaných pegmatitech pronikajících skarny. Pegmatity z horních partií skarnových těles obsahují vedle místy hojného epidotu také andradit, hastingsit, allanit-(Ce) a fluorit (Kadlec 2009). Epidot tvoří tmavě zelené až černozelené tlustě sloupcovité krystaly zarostlé do živců o rozměrech až 20 x 5 cm (Kadlec 2013b). V z. částech lomu Holý vrch byla v roce 2012 objevena žíla miarolitického pegmatitu pronikající granát–epidotický skarn. Primitivní, kontaminovaný pegmatit měl v centrálních částech hojné dutiny s krystaly mléčného křemene, na které nasedaly snopkovité agregáty krystalického epidotu. Světle zelené, místy až průhledné epidoty dosahovaly velikosti až 1 cm (Kadlec 2013b). Vzácně se epidot v pegmatitech vyskytuje v asociaci s produkty hydrotermálních alterací (prehnit, fluorapofylit-(K), kalcit a opál). Žáček (1985) píše o trávově zelených krystalech epidotu (1–4 cm) zarostlých v kalcitu v pegmatitu a Vavřín (1962) o epidotu vyskytujícím se v pegmatitech vždy s kalcitem. Kalcit v asociaci s epidotem, granátem, fluoritem a amfibolem z okrajových částí pegmatitových žil pronikajících skarny také uvádí Turnovec (1969). Kadlec (2017) popisuje nález hydrotermálně alterovaného pegmatitu 11. března 2011 v lomu Magdaléna, ve kterém do prehnitu zarůstaly dlouze protažené až 3 cm dlouhé krystaly tmavě zeleného epidotu s allanitovými jádry.
Ukázka kontaminovaného pegmatitu s velkými krystaly epidotu, Holý vrch 2021, rozměry vzorku: 30 × 25 cm. Foto autor
Tmavě zelený epidot v kalcitu, Holý vrch 1998, rozměry vzorku: 9,5 × 6 cm. Foto autor
Až 7 cm dlouhé krystaly epidotu na puklině skarnu, Holý vrch 2007. Foto autor
Krystal epidotu v pegmatitu, Holý vrch 1997, rozměry vzorku: 11 × 7 cm. Foto autor
Žlutý bastnäsit-(Ce) v tmavě zeleném epidotu zarostlém do světle zelenkavého prehnitu a křídově bílého fluorapofylitu-(K), lom Magdaléna 2011, šířka záběru: 32 mm. Foto autor
KADLEC, T., 2009. Pegmatity Vlastějovic. Minerál. 17(6), 467-479.
KADLEC, T., 2013. Výskyty epidotu ve Vlastějovicích. Minerál. 21(3), 199-202.
KADLEC, T., 2017. Hydrotermální mineralizace v kontaminovaných pegmatitech pronikajících skarny z kamenolomu Vlastějovice v Posázaví. Minerál. 25(6), 515-524.
KATZER, F., 1904. Die Magneteisenerzlagerstätten von Maleschau und Hammerstadt. 8. Verh. K. – Kön. geol. Reichsanst., 193-200.
KOUTEK, J., 1950. Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví. Rozpr. ČSAV, ř. mat. přír. věd., 60(27), 1-30.
TURNOVEC, I., 1969. Hydrotermální kalcitové žíly magdalenského skarnového ložiska u Vlastějovic nad Sázavou. Čas. Nár. Muz., Odd. přírodověd. 137, 52-59.
VAVŘÍN, I., 1962. Pegmatity magdalénského skarnového ložiska u Vlastějovic nad Sázavou. Sbor. Nár. Muz., ř. B. 18, 89-105.
ŽÁČEK, V., 1985. Mineralogie skarnu u Vlastějovic. Diplomová práce. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.