FeSb2S4, rom., ●●●
Vlastějovické berthierity patří mezi nejlepší české ukázky tohoto sulfidu železa a antimonu, které se neztratí ani v evropské konkurenci. Berthierit je jeden z několika mála minerálů, které vlastějovické lomy mezi mineralogy značně proslavily a jeho ukázky jsou v mnoha sbírkách.
Berthierit je nejhojnější rudní minerál antimonové mineralizace vázané na mylonitizovaný skarn nebo poruchy v biotit-muskovitické ortorule (Koutek a Žák 1953, Brabec 2002). Tvoří zrnité až celistvé nebo stébelnaté agregáty ocelově šedé barvy, časem nabíhající do hnědé barvy. Stébla berthieritu velikosti až 30 cm bývala na puklinách mylonitu radiálně seskupena do vějířkovitých útvarů. Vzácně tvořil berthierit v dutinách alterované ortoruly drobné krystalky (do 10 mm) narůstající na křemen. Vzhledné ukázky berthieritu pocházejí z karbonátových žilek pronikajících mylonit nebo ortorulu. Po odleptání karbonátu kyselinou, bylo možné získat až 3 cm dlouhé podélně rýhované krystaly berthieritu. Často je berthierit nahrazován supergenními minerály (stibikonit, senarmontit a vzácný chapmanit).
Prvně byl na lokalitě berthierit s dalšími minerály antimonu nalezen Koutkem a Žákem v 1951 na 8. a 9. p. vlastějovického dolu na Holém vrchu v podobě stébelnatých, několikacentimetrových agregátů. Litochleb a kol. (1995) popisuje přes 10 cm dlouhá stébla berthieritu uspořádaných do paprsčitých agregátů, vyskytujících se v roce 1994 na 4. p. lomu Holý vrch. Z roku 1994 ze 4. l. p. Holého vrchu popisuje kolektiv mineralogů (Macků a kol. 1995) berthieritovou žílu o mocnosti 8-10 cm a délky 8 m.
Dne 22. 8. 1999 byl proveden clonový odstřel na jv. stěně 5. p. lomu na Holém vrchu, který byl zcela unikátní mohutným výskytem berthieritu. To dokládá záznam z autorova terénního deníku: „Stříbřitý berthierit se v odstřelu vyskytoval snad na každém balvanu a kamenu. Žíly berthieritu byly až 5 cm mocné. Na některých balvanech, kde došlo k prasknutí po berthieritové žíle, byla k vidění stébla berthieritu až 30 cm dlouhá. Nikdy v minulosti jsem ve vlastějovickém lomu delší stébla nezaznamenal. Jednalo se o mimořádně krásné vzorky, které by nedělaly ostudu žádné sbírce. Hlavní překážkou byla však hmotnost balvanů, na kterých byla stébla odhalena. Hmotnosti se pohybovaly určitě v tunách. Proto jsem musel tato krásná „berthieritová zrcadla“ nechat na svém místě. Zanedlouho byly tyto balvany odvezeny a rozdrceny na štěrk. Nejdelší stébla berthieritu, která se mi podařilo umístit v mé sbírce, dosahují délky 25 cm.“ Větší výskyt berthieritu byl na Holém vrchu také v roce 2004 v podobě 12 cm mocné žíly s až 20 cm dlouhými zarostlými stébly berthieritu (Kadlec 2009). V září 2014 byly, v podlaze 5. p. u paty s. stěny, nalezeny tenké žilky berthieritu a antimonitu v tmavě šedém mylonitizovaném skarnu, které poskytly až 8 cm dlouhé radiálně paprsčité agregáty berthieritu.
V listopadu 2020 provedli těžaři odstřel na jv. stěně 5. p. kamenolomu Holý vrch, který odkryl složitý žilník s antimonovou mineralizací. Ten diskordantně pronikal silně alterované, místy až rozpadané dvojslídné ortoruly. Dominantní směr vertikálně uložených žil byl SZ-JV. Jejich délka byla několik metrů a mocnost se pohybovala kolem 1-2 cm, vzácně až 4 cm. Celé stěny žil/puklin pokrývaly dlouze prizmatické krystaly světle šedého až bezbarvého křemene o velikosti do 2 cm. Na ně nasedaly jehlicovité až 1 cm dlouhé krystaly berthieritu. Měly kovový lesk a výrazné podélné rýhování. Některé měly náběhové barvy. Na křemen, berthierit a antimonit narůstal světle zelenkavý až žlutozelený klinochlor. Tvořil radiálně paprsčité až červíkovité agregáty s matným až perleťovým leskem. Z dalších sulfidů se na žilách vyskytoval pyrhotin a pyrit. Všechny pukliny vyplňoval šedobílý až bezbarvý hrubě štěpný kalcit. Pro získání krystalických ukázek berthieritu s křemenem bylo tudíž nutno kalcit odleptat kyselinou. Posloupnost krystalizace minerálů na těchto žilách byla: křemen – berthierit – antimonit – klinochlor – pyrhotin – pyrit – kalcit. Některé partie žil tvořil pouze celistvý berthierit, který často alteroval na sekundární minerály. Nejhojnější z nich byl červený až rezavý senarmontit, který tvořil zemité povlaky, stejně jako okrově zbarvený stibikonit. Velmi vzácný byl jablečně zelený chapmanit. Obdobné nálezy antimonového zrudnění byly uskutečněny také v únoru a říjnu 2021 (Kadlec 2022). Naposledy se podařilo autorovi nalézt dokumentační vzorky s berthieritem a antimonitem na 5. l. e. Holého vrchu koncem roku 2023.
Berthierit v dutině ortoruly, Holý vrch, šířka záběru: 35 mm. Foto autor
Berthierit, Holý vrch, šířka záběru: 30 mm. Foto autor
Berthierit, Holý vrch, šířka záběru: 18 mm. Foto autor
Berthierit, Holý vrch 2021, šířka záběru: 30 mm. Foto autor
Berthierit porostlý klinochlorem, Holý vrch 2021, šířka záběru: 20 mm. Foto autor
Jehlice berthieritu, Holý vrch, šířka záběru: 50 mm. Sbírka doc. J. H. Bernard. Foto autor
Stébelnatý agregát berthieritu v mylonitu, Holý vrch 1998, rozměry vzorku: 11,5 × 9,5 cm. Foto autor
Jehlicovité krystaly berthieritu na skarnové brekcii, Holý vrch 1999, rozměry vzorku: 11 × 9 cm. Foto autor
BRABEC, P., 2002. Antimonová mineralizace ve Vlastějovicích. Praha. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.
KADLEC, T., 2009. Antimonová mineralizace ve Vlastějovicích. Minerál. 17(3), 220-228.
KADLEC, T., 2022. Nálezy minerálů ve Vlastějovicích za období 2018–2021. Minerál. 30(1), 44-53.
KOUTEK, J. a ŽÁK, L., 1951. Předběžná zpráva o žíle s antimonovými rudami na magnetovcovém ložisku ve Vlastějovicích v Posázaví. In: Věst. Ústř. Úst. geol. Praha: Ústřední ústav geologický, 358-359.
KOUTEK, J. a ŽÁK, L., 1953. Epigenetické antimonové rudy na magnetovcovém ložisku skarnovém ve Vlastějovicích v Posázaví. In: Sbor. Ústř. Úst. geol. Praha: Ústřední ústav geologický, 593-612.
LITOCHLEB, J., ŠREIN, V. a ČERNÝ, P., 1995. Nález železem bohatého sfaleritu ve skarnu na Holém vrchu ve Vlastějovicích u Zruče nad Sázavou. Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea v Praze. 3(1), 237.
MACKŮ, P., ZÁVODSKÝ, J. a BRYCHTA, B., 1995. Zajímavé nálezy Sb okrů a berthieritu ze skarnu ve Vlastějovicích. Minerál. 3(6), 412.