Mineralogie vápencového lomu Prachovice v Železných horách

Kadlec T. (2026): Mineralogie vápencového lomu Prachovice v Železných horách. – Minerál, 34, 4, 291-313. České Budějovice.

Činný vápencový lom a cementárna Prachovice (Cemex Czech Republic s.r.o.) se rozkládají na východním okraji obce Prachovice a přibližně 5 km severovýchodně od Třemošnice v Železných horách. Blízké okolí Prachovic včetně lomu je budováno horninami chrudimského paleozoika v tzv. vápenopodolské synklinále. Ordovické sedimenty jsou zastoupeny polohami šedých břidlic a křemenců, pro silur jsou charakteristické tmavé grafitické břidlice a tmavé vápence s bitumenem (peliticko-karbonátová sekvence prachovického souvrství), devon reprezentují světlé smouhovité vápence. Tyto horniny jsou často postiženy četnými zlomy a pronikány žilnými magmatickými horninami nazývané minety. V severních částech ložiska hojně vystupují fylity (Mrázová a kol. 2014). Těžba vápenců zde probíhala již v 19. století. Od roku 1954, kdy byla postavena cementárna, se lom začal rychle rozšiřovat. Dnes má 7 etáží a úctyhodné rozměry 1200 × 500 m. Roční těžba se např. v roce 2018 pohybovala kolem 1,35 mil. tun suroviny; zásoby jsou odhadovány na dalších 80-90 let. Mezi sběrateli minerálů je lokalita známá především historickými nálezy velkých krystalů kalcitu, vanad-uranové mineralizace nebo drúzovitých ukázek pyritu a pseudomorfóz limonitu po pyritu.

O minerálech z vápencového lomu Prachovice v Železných horách bylo v časopisu Minerál napsáno po málu, a to několik zpráv o výskytech krystalů kalcitu (Pauliš 1998, Šanca 1998, Pařízek 2005) a článek o nových mineralogických nálezech (Pauliš a kol. 2008). Od té doby bylo na lokalitě uskutečněno několik dalších nálezů, díky kterým se výčet prachovických minerálů značně rozrostl. Jelikož byly novější nálezy publikovány v jiných periodikách, pojďme si zde seznam minerálů prachovického lomu abecedně shrnout včetně krátkých popisů a seznámit se s mineralogií této zajímavé lokality.

Pohled na kamenolom Prachovice od jihu, stav 2023. Foto: T. Kadlec

Abecední seznam prachovických minerálů s jejich chemismem, literaturou a hojností výskytu (●●●●● běžný, ●●●● méně běžný, ●●● vzácný, ●● velmi vzácný, ● raritní)

Mineralogie

Akantit

Mikroskopický akantit porůstal ryzí stříbro, které bylo nalezeno v roce 2001 na 6. lomovém patře v křemenné čočce se sulfidickým zrudněním (Pauliš a kol. 2008).

Anglesit

Anglesit spolu s cerusitem zatlačuje zrnité agregáty galenitu v křemenu. Byl zjištěn také samostatně nebo ve směsi s limonitem a cerusitem jako součást rezavě zbarvených agregátů v dutinách po vyvětralých primárních sulfidech (Sejkora a kol. 2017).

Aragonit

Oproti kalcitu je aragonit na lokalitě podstatně vzácnější. V krasových dutinách ve vápencích vytváří zonálně vrstevnaté agregáty složené ze stébelnatých krystalů kolmých na vnitřní vrstevnatost. Aragonitové polohy o mocnosti až 50 cm mají bělavou až světle žlutohnědou barvu a vzácně uzavírají fragmenty krasové výzdoby.

Leštěná ukázka aragonitu, rozměry vzorku: 25 × 13 cm. Foto: T. Kadlec

Arsenopyrit

Automorfně omezené krystalky arzenopyritu velikosti do 1,5 mm bývaly vtroušené do černých grafitických břidlic při kontaktu s křemenem obsahujícím pyrit, sfalerit a galenit (Rezek 1982).

Bindheimit

Rezek a Megarskaja (1986) popisují nápadné, okrově žluté, práškovité povlaky bindheimitu na trhlinách křemene a dolomitu nebo v dutinách po vylouženém geokronitu. Dnes je bindheimit považován za nedostatečně popsaný minerální druh, jehož složení a krystalová struktura z velké části odpovídá oxyplumboroméitu. 

Biotit

Až 5 mm velké tence tabulkovité vyrostlice hnědočerného biotitu (pravděpodobně flogopit) jsou hojné v minetách, což jsou žilné horniny pronikající devonské vápence.

Boulangerit

Boulangerit byl nalezen na puklině v mléčně bílých vápencích 5. lomového patra. V rudních agregátech v asociaci s meneghinitem vytvářel hypautomorfní krystaly uzavírající četné relikty galenitu. Jeho barva byla šedozelená až modrozelená (Venclík a kol. 2011).

Cerusit

Drobně krystalický cerusit má bílou až šedou barvu, nepříliš výrazný smolný lesk a je vázán na výskyty geokronitu, jehož rozkladem vzniká jako sekundární minerál. V některých případech obsahuje zbytky nerozloženého geokronitu, kterým je černě zakalen. Cerusit asociuje s mimetitem a bindheimitem (Rezek a Megarskaja 1986).

Krystal cerusitu na boulangeritu, šířka záběru: 5 mm. Foto: V. Macháček

Clausthalit

Clausthalit je na lokalitě raritní minerál. Vyskytoval se jako mikroskopická, dlouze protáhlá zrna s nepravidelnými okraji srůstající s agregáty uraninitu v blízkosti montroseitu v rámci vanad-uranového zrudnění (Sejkora a kol. 2013). 

Diopsid

Hypautomorfní vyrostlice diopsidu jsou méně hojnou součástí minet pronikajících místní vápence.

Dolomit

Narůžovělý dolomit zmiňuje Rezek (1982) z kontaktu zrudnělého křemene a okolních vápenců ze 3. patra. Růžově zabarvené dolomitické vápence až do­lomity jsou vázány především na silně tektonicky postižené partie světlých vápenců.   

Fluorapatit

Mikroskopický fluorapatit se vyskytuje jako hojná akcesorie v žilných minetách.

Galenit

O výskytu galenitu se jako první zmiňuje Láznička (1964) v asociaci se sfaleritem a chalkopyritem, dále Rezek (1982) a Rezek a Megarskaja (1986) z křemenné žíly nalezené roku 1980 na 3. patře a nověji Sejkora a kol. (2017). V případě sulfidických mineralizací byl galenit jedním z nejhojnějších minerálů, vytvářel až několik cm velké, drobně zrnité agregáty často v blízkosti sfaleritu nebo boulangeritu.

Geokronit

Geokronit prvně zmiňují Rezek a Megarskaja (1986) v asociaci s galenitem z křemenných žil se sulfidickým zrudněním. Nověji se tímto zrudněním zabýval Sejkora a kol. (2017). Geokronit vytvářel kovově šedé agregáty o velikosti do 1 cm, které lokálně zatlačovaly starší galenit.

Světle olověně šedý geokronit v křemenu, šířka záběru: 5 mm. Foto: V. Macháček

Grafit

Hojný grafit (tuha) představuje horninotvorný minerál grafitických břidlic, které v lomu tvoří 3 mohutné polohy Z-V směru v rámci peliticko-karbonátové sekvence prachovického souvrství silurského stáří (Mrázová a kol. 2014). Je černošedý až černý, matný až lesklý a na omak mastný. Tvoří jemně lupenité, zrnité, zemité až celistvé agregáty, méně často je hrubě lupenitý.

Hematit

Hematit je na lokalitě poměrně vzácným minerálem. Byl nalezen například na 7. patře na kalcitových žilách pronikajících grafitické břidlice. Vyskytuje se ve formě velmi tenkých tabulkovitých krystalků o velikosti do 1 mm. Má světle červenou barvu, matný až polokovový lesk a zarůstá do kalcitových krystalů v rovinách rovnoběžných s krystalovými plochami.

Tabulky červeného hematitu zarostlé do kalcitu, šířka záběru: 12 mm. Foto: T. Kadlec  

Hessit

Na lokalitě se vyskytoval velmi vzácný hessit na hranici galenitu a geokronitu v podobě izometrických či protažených zrn velikosti do 0,3 mm, a to jako součást sulfidicky zrudněné křemenné polohy nalezené v roce 1980 na 3. patře. Byl olověně šedý a kovově lesklý (Rezek a Megarskaja 1986).

Chalkopyrit

Mosazně žlutý chalkopyrit s duhovým nádechem se vyskytl ve vápencích ve společnosti galenitu a sfaleritu (Láznička 1964). Silně limonitizovaný chalkopyrit, jehož drobné, maximálně 0,5 mm velké krystalky narůstající na kalcit spolu s malachitem popisuje Pauliš a kol. (2008). Všeobecně je chalkopyrit na lokalitě velmi vzácný.

Chamosit

Horylová a Janák (1990) popisují z puklin grafitických břidlic na 1. patře v asociaci s milleritem a sideritem velmi drobné kulovité radiálně paprsčité agregáty světle zeleného chamositu.

Kalcit

Jednoznačně nejhojnějším minerálem prachovického lomu je kalcit. Je hlavní složkou místních vápenců, ve kterých často tvoří různě mocné žíly a nepravidelné polohy hrubě štěpného kalcitu. Nejčastěji má bělavou, šedobílou nebo lehce narůžovělou barvu. V dutinách tvoří kalcit až několik dm velké krystaly, které mohou být i zonálně zbarveny. Nejčastější jsou skalenoedry a spojky prizmatu s polovičním záporným romboedrem nebo nízké romboedry a krystaly čočkovitého tvaru. Občas se objevují i další typy hojnoplochých krystalových tvarů. Poměrně časté jsou dvojčatné kontaktní srůsty skalenoedrických krystalů podle {021}, {001} nebo vzácně {012}. Krystaly kalcitu jsou často potaženy tenkým limonitovým povlakem nebo mají alterované krystalové plochy. V černých břidlicích vytváří kalcit miarolitické žíly o mocnosti do 30 cm, které často obsahují hojnoploché krystaly o velikosti do 10 cm. V těchto dutinách se často s kalcitem vyskytuje krystalovaný pyrit nebo vzácně millerit. Některé kalcity vykazují v krátkovlnném UV světle bledě oranžovou až načervenalou barvu. Průhledné klence ze žiloviny jsou občas opticky dvojlomné.

Krystalické ukázky kalcitu z Prachovic jsou mezi českými sběrateli dobře známé a mají své místo v mnoha soukromých tak i muzejních sbírkách. V minulosti byly ojediněle nalezeny až 50 cm velké skalenoedrické krystaly v několikametrových dutinách krasového původu. O výskytu veliké dutiny v roce 1975 o rozměrech 1,5 × 2 × 20 m se zmiňuje Šanca (1998), ze které pochází mnoho drúz kalcitu, ale i volné skalenoedry s čočkovcovým vývojem až 40 cm velké. Pařízek (2005) popisuje z roku 2003 a 2004 dutiny o velikostech 0,7 × 1,2 × 2,4 m a 1 × 2 × 2,7 m s krystaly až 10 cm velkými a drúzami o délce až 35 cm.

Drúza dvougeneračního kalcitu, rozměry vzorku: 25 × 25 cm. Foto: T. Kadlec

Srůst dvou skalenoedrických krystalů kalcitu, rozměry vzorku: 26 × 14 cm. Foto: T. Kadlec

Nálezový stav srostlice skalenoedrických krystalů kalcitu. Foto: T. Kadlec

Pyrit na kalcitu, šířka záběru: 42 mm. Foto: T. Kadlec

Kalcit porostlý pyritem, šířka záběru: 50 mm. Foto: T. Kadlec

Ukázka dvougeneračního kalcitu, rozměry vzorku: 16 × 15 cm. Foto: T. Kadlec

Drúza kalcitu, rozměry vzorku: 15 × 8 cm. Foto: T. Kadlec

Křemen

Křemen je hojným minerálem především černých grafitických břidlic, ve kterých tvoří četné nepravidelné žíly a čočkovitá tělesa. Křemenné polohy mají běžně mocnosti kolem 10 cm, výjimečně až 50 cm. Nejčastěji má světle šedou až bělavou barvu, vzácný je záhnědový křemen. Pauliš a kol. (2008) uvádí nález krystalu záhnědy o velikosti 8 × 1 cm, který zarůstal do 5 cm mocné kalcitové žíly pronikající černou břidlicí. Na trhlinách, poruchách a dutinách křemene se občas vyskytuje sulfidické zrudnění. Krystaly křemene jsou na lokalitě všeobecně vzácné; většinou se jedná o krátce prizmatické krystalky o velikosti několika mm.

Limonit

Limonit, rezavě zbarvená směs hydroxidů a oxidů železa, je v Prachovicích hojný. Pseudomorfuje krystaly pyritu, které často zcela nahrazuje. V jílovitých výplních krasových dutin tvoří nepravidelné agregáty o velikosti až 20 cm nebo tenké povlaky na krystalech kalcitu. Některé ledvinité agregáty limonitu mají radiálně paprsčitou vnitřní stavbu.

Pseudomorfóza limonitu po pyritu, rozměry vzorku: 9 × 4,5 cm. Foto: T. Kadlec   

Malachit

Malachit vytváří velmi drobné, do 0,5 mm dlouhé zelené jehličkovité krystalky, narůstající na kalcit. Vznikl přeměnou chalkopyritu, který bývá často zcela limonitizován (Pauliš a kol. 2008).

Markazit

Koncem roku 2025 byl na východní stěně 7. patra zaznamenán soubor kalcitových žil s hojnými dutinami vyplněnými klenci kalcitu o velikosti do 5 cm. Na ně narůstal, v blízkosti světle rezavého sideritu a drobně krystalického pyritu, markazit. Tvořil sloupcovité světle mosazně žluté krystaly srůstající do pérovitých srůstů o velikosti až 4 mm. Jednotlivé krystaly byly tence ploché a mělce rýhované souběžně s osou c.

Krystaly markazitu porostlé pyritem na kalcitu, šířka záběru: 5 mm. Foto: T. Kadlec

Melanovanadinit

Melanovanadinit patřil mezi nejvzácnější minerály vanad-uranové mineralizace. Byl zjištěn jako černé, velmi silně lesklé radiálně paprsčité agregáty o průměru do 15 mm. Některé krystaly melanovanaditu byly obrůstány mladším ťujamunitem (Sejkora a kol. 2013).

Meneghinit

Sulfidická mineralizace zastižená na puklinách vápenců na 5. etáži v roce 2010 poskytla ukázky meneghinitu v asociaci s boulangeritem a galenitem. Jeho hypautomorfní, tmavě olověně šedé a kovově lesklé krystaly paralelně srůstaly se starším boulangeritem (Venclík a kol. 2011).

Metarossit

Rossit z vanad-uranové mineralizace postupně v sušších podmínkách dehydratoval na metarossit. Ten vytvářel nesouvislé, drobně krystalic­ké krusty na karbonátové žilovině. Byl neprůhledný až průsvitný, bílý, nevýrazně našedlý nebo světle žlutozelený s kolébavým, mastným až perleťovým les­kem (Sejkora a kol. 2013).

Metaťujamunit

Při rentgeno­metrickém studiu (Sejkora a kol. 2013) byla zjištěna ex­trémní nestabilita ťujamunitu; již po několika minutách od přípravy práškového preparátu dochází k velmi rychlé fázové přeměně na krystalovou strukturu typu metaťujamunitu.

Millerit

V roce 1988 se na 1. lomovém patře na plochách břidličnatosti grafitických břidlic vyskytoval millerit, tvořící až 2,5 cm dlouhé trsy mosazně žlutých jehlic (Horylová a Janák 1990). Občas se v břidlicích vyskytuje na klencovitých krystalech kalcitu v podobě tence jehlicovitých až vlasovitých krystalků o délce do 1,5 cm.

Mosazně žlutý millerit se sideritem na puklině břidlice, šířka záběru: 18 mm. Foto: V. Macháček

Mimetit

Sekundární mimetit tvoří v dutinách, v blízkosti geokronitu, sloupečkovité až jehlicovité krystalky velikosti do 1 mm. Krystalky mají čistě bílou barvu, smolný lesk a obvykle jsou seskupeny do nepravidelných agregátů (Rezek a Megarskaja 1986).

Žlutý mimetit na meneghinitu a boulangeritu, šířka záběru: 19 mm. Foto: T. Kadlec

Montroseit

Montroseit se sherwooditem, který vzniká jeho alterací, je nejběžnějším vanadovým minerálem vanad-uranové minerální asociace. Nejlepší ukázky poskytl nález na 5. lomové etáži v roce 2007. Montroseit vytvářel v kalcitové žilovině radiálně paprsčité agregáty o průměru až 25 mm s polokulovitým drobně kry­stalickým povrchem. Paprsčité agregáty jsou složeny z jednotlivých jehlicovitých nebo tabulkovi­tých krystalů černé barvy a téměř polokovového lesku. Pokud jsou agregáty nezvětralé, mají silný skelný až hedvábný lesk. Agregáty jsou poměrně hojně prorostlé tabulkovitými krystaly ťujamunitu, které se vyskytují mezi jednotlivými krystaly montroseitu. Velmi vzácně byly nalezeny dobře vyvinuté tabulkovité krystaly montroseitu v dutinách kalci­tu (Sejkora a kol. 2013).

Radiálně paprsčité agregáty montroseitu v kalcitu, šířka záběru: 23 mm. Foto: T. Kadlec

Montroseit, šířka záběru: 3 mm. Foto: G. Ciccolini

Montroseit, rozměry vzorku: 7 × 3 cm. Foto: T. Kadlec

Muskovit

Muskovit společně se živcem a pyritovými agregáty zaznamenal Láznička (1964) v tektonicky porušených, hrubě brekciových vápencích.

Koncem roku 2025 nalezl autor tohoto článku na 5. lomovém patře na rozhraní grafitických břidlic a šedobílých vápenců až 6 cm velké nepravidelné agregáty zeleného muskovitu. Jednalo se o tektonickou poruchu, kde muskovit lemoval ostrohranné úlomky břidlic v hrubě krystalickém kalcitu. Tence tabulkovité krystaly muskovitu byly velké do 2 mm a měly mastný až perleťový lesk. Vzhledem k popisované asociaci minerálů by se mohlo jednat o muskovit bohatý vanadem, který se vyskytuje právě v grafitických horninách.

Zelený muskovit s grafitem ve vápenci, šířka záběru: 41 mm. Foto: T. Kadlec

Ortoklas

Draselný živec odpovídající ortoklasu je součástí žilných hornin (minety) a vzácně na tektonických poruchách ve vápencích (Láznička 1964).

Paramontroseit

Vzácný oxid vanadu paramontroseit vzniká oxidací montroseitu, a to po několika týdnech uložení v běžných podmínkách. Je šedočerný až černý a zemitě až vzácně polokovově lesklý (Sejkora a kol. 2013).

Šedočerný paramontroseit a světle zelený sherwoodit, šířka záběru: 49 mm. Foto: T. Kadlec

Radiální agregát paramontroseitu – montroseitu, 2025, šířka záběru: 13 mm. Foto: T. Kadlec

Pascoit

Sejkora a kol. (2013) uvádějí, že pascoit vytvářel průhledné až průsvitné krystalky o velikosti do 1 mm charakteristicky hnědočervené až čer­venooranžové barvy vznikající v těsné blízkosti výskytů montroseitu na 3. a 4. lomovém patře. Vznikal recentně ve vlhkém prostředí. Jeho vznik byl pozorován také při vystavení vzorků montroseitu – sherwooditu vlhkému prostředí v průběhu několika dnů až týdnů.

Žlutooranžový pascoit na montroseitu se sherwooditem, šířka záběru: 10 mm. Foto: P. Škácha

Pyrhotin

Láznička (1964) uvádí až 10 cm velké, bílé čočky křemene se živcem, pyritem, vzácným pyrhotinem a chloritem z poruchového pásma v grafitických břidlicích.

Pyrit

Již Matějka (1935) popisuje pyrit jako běžný minerál od Prachovic. Hojné výskyty pyritu můžeme rozdělit do několika odlišných paragenezí: a) v křemenných žilách a hnízdech jako součást sulfidické mineralizace, b) na kalcitových žilách pronikající vápence a břidlice a c) pyritové agregáty v břidlicích. Z roku 1980 pochází bohatý nález sulfidického zrudnění v křemenu, kde se drobně krystalický pyrit vyskytoval spolu s geokronitem, galenitem, sfa­leritem a arzenopyritem (Rezek, 1982; Re­zek, Megarskaja 1986). Na kalcitových žilách především pronikajících černé grafitické břidlice je pyrit podstatně hojnější. Tvoří až 15 cm mocné, hrubě krystalické polohy nebo až několik cm velké krystaly narůstající na kalcit. Krystaly pyritu bývají ojediněle dlouze protaženy do tenkých stébel. Ve vápencových dutinách bývá pyrit často částečně nebo zcela nahrazen tmavě hnědým limonitem, který však mnohdy znehodnocuje drúzy kalcitu. Z břidlic s vysokým podílem grafitu pocházejí úhledné až 20 cm velké nepravidelné agregáty pyritu složené z až 15 mm velkých, kovově lesklých krystalů.

Dlouze protažené krystaly pyritu na kalcitu, šířka záběru: 18 mm. Foto: T. Kadlec

Pyrit na skalenoedrech kalcitu, šířka záběru: 21 mm. Foto: T. Kadlec         

Pyrofylit

Pravděpodobný pyrofylit tvořil s chamositem radiálně paprsčité, kulovité agregáty na puklinách grafitických břidlic v asociaci s milleritem a sideritem (Horylová a Janák 1990). 

Rossit

Rossit ve vanad-uranové asociaci tvořil drobné, prů­svitné až průhledné, bezbar­vé až bílé nebo nazelenalé až namodralé (od uzavřenin sherwooditu), dobře vyvinu­té izometrické až tabulkovité krystaly o velikosti do 0,2 mm se skelným až intenzív­ně mastným leskem. Krysta­ly rossitu náhodně srůstaly do nevelkých skupin narůstajících na hnědo­zeleném sherwooditu s relikty navětralého pyritu (Sejkora a kol. 2013).

Nazelenalý rossit na vápenci, šířka záběru: 11 mm. Foto: T. Kadlec

Rutil

V polovině roku 2006 byl na 6. patře na trhlinách vápenců nalezen rutil, který tvořil drobné, stébelnaté krystaly až 10 mm dlouhé a 0,3 mm silné. Zarůstal do bílého vápence v asociaci s pyritem a měl tmavě hnědou barvu s kovovým leskem (Pauliš a kol. 2008).

Hnědočervený rutil na puklině vápence, šířka záběru: 10 mm. Foto: T. Kadlec

Sádrovec

Sádrovec vzniká zvětráváním pyritu a z puklin vápence jej jako první zmiňují Krejčí a Helmhacker (1882). Kůry a špinavě bílé mechovité výkvěty sádrovce v poruchových pásmech ve vápencích popisuje Láznička (1964). Nověji byl sádrovec nalezen na alterovaných pyritových žilách v černých břidlicích, kde tvořil tence stébelnaté čiré krystaly o délce do 3 mm. Často srůstají do snopkovitých agregátů.

Tence jehlicovitý sádrovec na puklině břidlice a vápence, šířka záběru: 12 mm. Foto: T. Kadlec

Sfalerit

Láznička (1964) uváděl hojný sfalerit z křemenných poloh s galenitem a chalkopyritem. Sfalerit byl běžný také v rámci výskytu sulfidické mi­neralizace zastižené v roce 1980 na 3. etáži lomu v hnízdech křemene v silně tektonicky postižených dolomitických vápencích (Rezek 1982, Rezek a Megarskaja 1986). Sfalerit s galenitem zmiňuje dále Pauliš a kol. (2008) ze 6. patra lomu.

Sherwoodit

Sherwoodit byl v Prachovicích zjištěn jako relativně hojné, neprůhledné, celistvé až práškovité agregáty zatlačující primární montroseit. Agregáty sherwooditu měly jen nevýrazný až zemitý lesk, jejich barva se pohybovala od světle zelené, žlu­tozelené, modrozelené až po hnědozelenou. Vzácně byly nalezeny velmi drobné radiálně paprsčité agregáty modrozeleného sherwooditu pseudomorfujícího primární montroseit (Sejkora a kol. 2013).

Siderit

Siderit zmiňuje Horylová a Janák (1990) v rámci výskytu milleritu na puklinách grafitických břidlic. Nově byl zaznamenán výskyt sideritu na 7. patře v roce 2025, kde tvořil drobné, klencovité krystalky o velikosti do 2 mm na puklinách 5 cm mocné žíly světle růžového kalcitu a v přilehlých partiích grafitických břidlic. Krystaly měly světle až tmavě hnědou barvu a skelný až perleťový lesk.

Žlutohnědý siderit a kalcit na puklině břidlice, šířka záběru: 22 mm. Foto: T. Kadlec

Klence světle hnědého sideritu na kalcitu, šířka záběru: 23 mm. Foto: T. Kadlec

Smithsonit

Smithsonit popisují Sejkora a kol. (2017) jako sekundární minerál ze sulfidického zrudnění. Vytvářel světle okrové, velmi drobně krystalické kůry v dutinách po vyvětralém primárním sfaleritu. Zjištěn byl i jako součást bělavých až nápadně rezavě zbarvených výplní v kavernózním křemenu.

Stříbro

Mikroskopické stříbro uvádí Pauliš a kol. (2008) ze 6. patra ze zrudněné křemenné čočky se sfaleritem a galenitem. Drátkový agregát ryzího stříbra o rozměrech 0,5 mm získaný odleptáním kalcitu narůstal na křemen a byl identifikován EDX analýzou. 

Ťujamunit

Poprvé byl ťujamunit nalezen na 3. patře lomu, kde vytvářel drobné žluté tabulkovité krystaly na plochách mezi krystaly pyritu a kalcitu. Hojnější byl na puklinách V-U mineralizace na 5. patře jako dokonale vyvinuté, průsvit­né, žluté až žlutozelené tabulkovité krystaly o velikosti do 1 mm tvořící místy radiálně paprsčité agregáty na puklinách kalcitu nebo zarůstající do paprsčitých agre­gátů montroseitu (Sejkora a kol. 2013).

Tabulkovité krystaly ťujamunitu narůstající na kalcitovou žilovinu, šířka záběru: 3 mm. Foto: P. Škácha

Uraninit

Uraninit se vyskytl v rámci vanad-uranové mineralizace nalezené v roce 2007. Nejčastěji vytvářel poměr­ně hojná nepravidelná zrna o velikosti jen několik μm rozptýlená v agregátech montro­seitu. Vzácněji byl pozorován jako ledvinité až kulovité agregáty o velikosti do 80 μm zarůstající do montroseitu nebo jako nepravi­delná mikroskopická zrna srůstající s clausthalitem mezi tabulkovitými krystaly montroseitu. Agregáty uraninitu obvykle bývaly obrůstány nebo zatlačovány sekundárním ťujamunitem (Sejkora a kol. 2013).

Shrnutí a závěr

V dostupných literárních podkladech je z lokality uváděno 48 druhů minerálů: akantit, anglesit, aragonit, arsenopyrit, bindheimit, biotit, boulangerit, cerusit, clausthalit, diopsid, dolomit, fluorapatit, galenit, geokronit, grafit, hematit, hessit, chalkopyrit, chamosit, kalcit, křemen, limonit, malachit, markazit, melanovanadinit, meneghinit, metarossit, metaťujamunit, millerit, mimetit, montroseit, muskovit, ortoklas, paramontroseit, pascoit, pyrhotin, pyrit, pyrofylit, rossit, rutil, sádrovec, sfalerit, sherwoodit, siderit, smithsonit, stříbro, ťujamunit a uraninit. V případě hematitu a markazitu se jedná o první zdokumentovaný nález z prachovického lomu.

Ukázky montroseitu z prachovického lomu patří mezi nejlepší na světě a jsou mezi sběrateli ceněné a vyhledávané. Velmi bohatá vanad-uranová mineralizace představuje svým rozsahem a mineralogickým složením zajímavý typ nejen v rámci České republiky. Prezentuje jí primární montroseit, melanovanadit, clausthalit a uraninit a sekundární sher­woodit, ťujamunit, rossit, metarossit a pascoit. Na období po odběru vzorků a jejich laboratorního zpracování je pak vázán vznik paramontroseitu (oxidací montroseitu), me­taťujamunitu (dehydratací ťujamunitu) a části metarossitu (dehydratací rossitu) (Sejkora a kol. 2013). Nově byla tato mineralizace autorem textu zaznamenána koncem října a v prosinci 2025 u paty jižní stěny 7. patra. Šedobílý vápenec zde pronikala 2 cm mocná kalcitová žilka, ve které byly místy hojné radiálně paprsčité agregáty černého montroseitu (paramontroseitu) o průměru do 6 mm. Na puklinách ve vápenci v blízkosti žilky byly hojné, zemité povlaky žlutozeleného sherwooditu a žlutého ťujamunitu. Vzorky, během měření radioaktivity, vykazovaly zvýšené hodnoty (až 14,8 µSv/h).

Vlastní kamenolom a okolí je součástí geoparku Železné hory. Doporučuji Vám navštívit naučnou stezku kolem prachovického lomu. Okružní stezka propojuje Prachovice a Vápenný Podol a je osazena informačními tabulemi včetně fotografií minerálů. Do lomu můžete nahlédnout ze dvou vyhlídek, seznámíte se s jednotlivými prvky zpracování vápence a výroby cementu. Navštívíte jedinečnou prvorepublikovou kolejovou váhu, historickou vápenku, nebo unikátní dvojmostí.

Lokalita je činný kamenolom, který je monitorován kamerových systémem a hlídán bezpečnostní agenturou. Vstup je velmi komplikovaný, a to pouze se svolením vedení cementárny. Další informace nejen o Prachovicích včetně fotografií minerálů naleznete také na internetových stránkách www.mineralogist.cz.

Poděkování

Poděkování patří Mgr. Jiřímu Sejkorovi, Ph.D. z Národního muzea v Praze za poskytnutí literárních podkladů a Janu Doležalovi ze Světlé nad Sázavou za pomoc během terénního výzkumu. Za poskytnutí fotografií vybraných prachovických minerálů si poděkování dále zaslouží Mgr. Pavel Škácha, Ph.D. z Příbrami, Václav Macháček z Hradce Králové a Gianfranco Ciccolini z Itálie.

Literatura

Horylová A., Janák P. (1990): Millerit – nový minerál z Pra­chovic. – Čas. Mineral. Geol. (Praha), 35, 1, 105.

Kratochvíl J. (1962): Topografická mineralogie Čech V (O-Ř). – Nakl. Čs. Akad. Věd, 237, Praha.

Krejčí J., Helmhacker R. (1882): Vysvětlivky ku geologické mapě hor Železných a sousedních okrsků ve východních Čechách. – Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, 5, 1, 174-175, Praha.

Láznička P. (1964): Dnešní naleziště nerostů v Železných horách. – Nár. muz. a Společ. Nár. muz., 1-52. (tišť. přednáška).

Matějka J. (1935): Stavivo – odborný časopis věnovaný zájmům veškerého průmyslu staviv, 16, 332, Praha.

Mrázová Š., Čech S., Rambousek P. (2014): Litostratigrafie a strukturní charakteristika lomu Holcim Prachovice, Železné hory. – Zpr. Geol. Výzk. v roce 2013, Praha.

Pařízek J. (2005): Prachovické kalcity. – Minerál (Brno), 13, 3, 172-175.

Pauliš P. (1998): Prachovice v Železných horách – nejvydatnější české naleziště kalcitu. – Minerál (Brno), 6, 1, 18-21.

Pauliš P., Venclík V., Doubek Z. (2008): Novinky z vápencového lomu v Prachovicích v Železných horách. – Minerál (České Budějovice), 16, 3, 216-218.

Rezek K. (1982): Výskyt sulfidického zrudnění v Prachovi­cích. – Čas. Mineral. Geol. (Praha), 27, 2, 207.

Rezek K., Megarskaja L. (1986): Mineralogie sulfidického zrudnění u Prachovic v Železných horách. – Věst. Ústř. Úst. geol. (Praha), 61, 1, 23-28.

Sejkora J., Smutek D., Malíková R. (2017): Sulfidická mineralizace z vápencového lomu Prachovice, Česká republika. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 25, 2, 260-272.

Sejkora J., Škácha P., Venclík V., Plášil J. (2013): Vanad-uranová mineralizace v lomu Prachovice (Česká republika). – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 21, 2, 113-130.

Šanca O. (1998): Velké krystaly kalcitu. – Minerál (Brno), 6, 1, 21-22.

Venclík V., Škácha P., Sejkora J., Litochleb J., Plášil J. (2011): Meneghinit a boulangerit z lomu Prachovice v Železných horách, Česká republika. – Bull. mineral.-pet­rolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 19, 35-39.

Další zdroje

Geopark Železné hory – www.geoparkzh.cz/gvo/prachovice/

Železnohorské vápenictví – Prachovice – www.muzeum.mineral.cz/vapenictvi/zeleznohorske-vapno/prachovice-vapencove-lomy.php

Obec Prachovice – www.obecprachovice.cz/o-obci-1/historie/od-tezby-vapencu/#3