Pauliš P., Kadlec T., Malý M. (2020): Rudní revír Stříbrná Skalice, současné možností sběru a nové mineralogické nálezy. - Minerál, 28, 4, 291-305.

Nedaleko významné tektonické linie blanické brázdy, těsně při východním okraji středočeského plutonu, cca 15 km sv. od Benešova, leží nevelký revír polymetalických rudních žil Stříbrná Skalice. Žíly vytvářejí několik km dlouhé pásmo směru sz.-jv., táhnoucí se od Kostelních Střimelic přes Hradové Střimelice do jižního a jihovýchodního okolí Stříbrné Skalice.

Strukturně-geologické schéma revíru Stříbrná Skalice (podle mapy.geology.cz upravil M. Malý): 1- antropogen (haldovina), 2-4 kvartérní sedimenty, 5 - pískovec, prachovec a slepenec, 6 - břidlice a metadroby, 7 - slepenec, pískovec, 8 - mramor, 9 - erlan, 10-11 fylity, 12 - droba, 13 - vápenec, 14 – metabazity, 15 - žilný granit, 16 - diorit, 17 - granit, 18 - granodiorit, 19 – pararula.

Počátky prací na rudním pásmu, v minulosti nazývaném Skalecké Hory, Silberskalitz, Skalice Hor Stříbrných či Horní Skalice, nejsou známé. Podle nepříliš pravděpodobné spekulace byly těžební práce zahájeny již ve 12. století. Podle nových archeologických nálezů v Kostelních Střimelicích byla těžba prokázána snad již ve století 13. (Králová et al. 2017). Ve skaleckém revíru se s velkou pravděpodobnosti pracovalo na počátku 15. století, kdy zdejší pozemky patřily Sázavskému klášteru. Podle tradovaných zpráv se na dolování podíleli sázavští řeholníci. První písemné doklady o zdejším dolování pocházejí až z roku 1536, kdy jsou připomínány doly Limburský a sv. Michala. Ve druhé dochované listině pak povoluje Ferdinand I. staroměstským Pražanům razit mince ze skalického stříbra. Tyto menší dodávky suroviny do pražské mincovny trvaly až do druhé poloviny 16. století (Brůha 1935). Podle dalších písemných pramenů byla počátkem 40. let 16. století zahájena těžba mědi u Kostelních Střimelic (dř. Horní Střimelice) a Hradových Střimelic (dř. Dolní Střimelice).  V roce 1568 již pracovaly doly se ztrátou. Obecně pokračovalo důlní podnikání velmi nepravidelně a s různou intenzitou. Podle zprávy Lazara Erckera pracovalo před rokem 1552 ve skalickém revíru na 300 horníků, na počátku 90. let 16. století však byly s výjimkou jedné jámy doly opuštěny. Tento úpadek dolování trvá po celé 17. století (Wurm 1957). Během 17. a 18. století se tu kutá jen v malých objemech, střídavě na několika místech. Ke krátkém vzepětí došlo v roce 1720, kdy nová majitelka černokosteleckého panství Marie Terezie Savojská povolala do skalického revíru německé horníky z Jáchymova a ze Stříbra. V roce 1726 pak byla Skalice povýšena na svobodné hornické město s názvem Skalice Hor Stříbrných. V roce 1750 jsou všechna důlní díla již opuštěna. V roce 1803 byl učiněn nový, opět však neúspěšný pokus o obnovu těžby, když byly západně od města raženy dvě štoly, které dodnes slouží jako zdroj pitné vody. Další práce byly zahájeny v roce 1854, kdy se opět začalo dobývat stříbro a měď mezi Hradovými a Kostelními Střimelicemi. Několik pokusů o těžbu bylo provedeno i později (např. v roce 1882 - ražba dědičné štoly Karolina a obnova stejnojmenné jámy u Voděrad). Roku 1903 bylo město přejmenováno na Stříbrnou Skalici (např. Bufka 1996; Velebil 1999).

Odvaly u štoly za domem čp. 111 (2017), foto P. Pauliš.

Jedna z propadlých jam v okolí Žežule (2017), foto P. Pauliš.

Odvaly v okolí Žežule (2017), foto P. Pauliš.

Ve 40. letech minulého století studoval revír J. Koutek. Řadu průzkumných prací zde především v sz. části revíru prováděl po válce Geologický průzkum n. p. Praha. Začátkem 60. let minulého století byly obnoveny šachta Karolina u Voděrad, štola Milan se šachtou Josef u Hradových Střimelic, prohlédnuta byla stříbrnoskalická štola a vyhloubena nová šachta Jan u Kostelních Střimelic. Celkem bylo vyraženo několik set metrů nových chodeb a překopů. Obsahy mědi se pohybovaly mezi 0.X-X %. Vzhledem k malé mocnosti rudních struktur a nízkým a nepravidelným obsahům kovů (Cu 0.X-X %) bylo ložisko vyhodnoceno jako nebilanční (Bufka 1996; Velebil 1999).

Drúza drobných krystalů azuritu z odvalu štoly za domem čp. 111, šířka záběru 3,8 mm. Foto B. Bureš.

Okolí rudného revíru má velmi pestrou geologickou stavbu. Je budováno horninami choceradského metamorfovaného ostrova a moldanubika, kterými od jihovýchodu prorážejí výběžky středočeského plutonu. Na severu je revír překryt permokarbonskými sedimenty českobrodské pánve (slepence, arkózy, pískovce a jíly). Nejběžnější horninou je amfibolický a amfibolicko-biotitický křemenný diorit s hojnými žilami aplitu, pegmatitu, křemenného dioritového porfyritu a silně stlačené dvojslídné žuly. Převládající směr horninových žil je SV-JZ. Na mnoha místech je patrno silné usměrnění křemenného dioritu ve směru V-Z, které je někdy tak intenzivní, že křemenný diorit má vzhled amfibolitu. Vyvřeliny jsou často silně drceny a někde nabývají mylonitový charakter. Od západu zasahují ke Stříbrné Skalici zbytky choceradského metamorfovaného ostrova, tvořeného zejména erlany, krystalickými vápenci, kvarcity, rohovci, rohovcovými břidlicemi a fylitickými horninami. Do jv. okraje revíru zasahují moldanubické biotické pararuly (Nouza 1988).

Drúza drobných krystalů azuritu z odvalu štoly za domem čp. 111, šířka záběru 11 mm. Foto T. Kadlec.

Metalogenetická situace rudního revíru je komplikována vedle žilného polymetalického zrudnění soustředěného při jz. okraji Stříbrné Skalice přítomností měděné mineralizace v sz. části revíru. Pásmo polymetalických rudních žíl probíhá přibližně ve směru sz.-jv., a to z jv. a. jižního okolo Stříbrné Skalice přes severní okolí Hradových Střimelic až ke Kostelním Střimelicím, kde probíhají žíly i směrem severojižním. Většina žil upadá prudce k severovýchodu, resp. východu. Žíly prostupují horninami krystalinika a částečně českobrodského permokarbonu. Jejich mocnost kolísá od několika cm do několika desítek cm.

Jehlicovité krystaly cerusitu a azuritu na křemeni z odvalu štoly za domem čp. 111, šířka záběru 5 mm. Foto P. Fuchs.

Mineralogickým poměrům revíru se v minulosti věnovala řada autorů. Z těch nejstarší jmenujme F. Andriana, který popisuje 5 žil, z nichž tři obsahují stříbronosný galenit, chalkopyrit a bornit (Andrian 1863). V podobném duchu se nese i popis Katzera (1895), který též popsal nález půlkilogramového čistého bornitu s tenkou kůrou chalkozínu a povlakem malachitu (Katzer 1887). Podrobněji se zabýval touto oblastí J. Koutek při mapování sekcí speciální mapy listů Benešov a Kutná Hora. Zmiňuje se o 15 žilách a jejich mineralizaci (Koutek 1942). V poválečném období se zabýval revírem Štemprok (1951), který popsal a odlišil rozdílné typy zrudnění v jihovýchodní a severozápadní části revíru. Polymetalickému zrudnění jv. části revíru se věnoval Bernard (1967), který stanovil základní minerální sukcesi zdejší mineralizace.

Modré krystalky linaritu s malachitem na křemenné a barytové žilovině z odvalu štoly za domem čp. 111, šířka záběru 6 mm. Foto P. Fuchs.

Jalovinovou výplň tvoří křemen několika generací a baryt, méně je ankeritu a kalcitu. Na žilách s brekciovitou výplní tmelí křemen úlomky hydrotermálně rozložených hornin. Na jeho krystaly pak narůstají sfalerit a galenit. Křemen je též obsažen v šedavých žilných výplních rohovcovitého charakteru, které bývají někdy zbarveny chlority do zelena. Baryt tvoří výplň monominerálních žilek či štěpné agregáty nebo drúzovité výplně křemenné žiloviny. Zdejší světle hnědý zrnitý ankerit, který tvoří vedlejší složku žil, byl poprvé analyzován Bukovským (1903). Kalcit, který je oproti ankeritu na žilách přítomen v menším množství, tvoří zrnité agregáty či drobné skalenoedry.

Drobně krystalické povlaky linaritu na křemeni z odvalu štoly za domem čp. 111, šířka záběru 7 mm. Foto P. Fuchs.

Z rud převládají galenit a sfalerit, oba ve dvou generacích. Starší sfalerit je žlutozelený či žlutý, mladší je tmavohnědý. Galenit tvoří až 2 cm velké zrnité agregáty zarůstající do žiloviny, vzácnější jsou jeho nedokonalé krystaly. Tetraedrit tvoří tmavošedé zrnité agregáty a zrna do 1 cm velikosti. Z dalších nerostů jsou na žilách v menší míře zastoupeny pyrit, arsenopyrit, chalkopyrit a hematit. V sz. části revíru mezi Hradovými Střimelicemi, Kostelními Střimelicemí a Černými Voděrady výrazně převládají minerály mědi chalkopyrit a tennantit nad galenitem a sfaleritem, v menší míře jsou zastoupeny pyrit, markazit, arsenopyrit aj. Zjednodušeně lze konstatovat, že směrem od JV k SZ v revíru ubývá barytu, galenitu a tetraedritu a přibývá křemene a chalkopyritu (Bernard 1961, 1965).

Modré krystaly azuritu, bílý krystal barytu a nazelenalý jehlicovitý srůst krystalů mimetitu z odvalu štoly za domem čp. 111, šířka záběru 3 mm. Foto P. Fuchs.

Minerály se obvykle vyskytují v zrnité formě, vzácné jsou až několik mm velké tmavošedé krystaly tetraedritu a bílého a načervenalého barytu, které mají tabulkovitý a krátce sloupcovitý habitus (Bernard 1949). Drobné krystaly tvoří pyrit. Tetraedrit obsahuje kolem 5 % As a 1-5 % Ag (Bernard 1965) a 6,5 % zinku (Velebil et al. 2016). Měděné minerály chalkopyrit a bornit, vzácné na žilách mezi Stříbrnou Skalicí a Hradovými Střimelicemi, se hojněji uplatňují na severojižních žilách, zvláště v Černých Voděradech, kde převládají nad Pb-Zn rudami. Bornit tvoří až několik cm velké jemně zrnité agregáty obvykle tombakové barvy na čerstvém lomu, rychle nabíhající do modrofialových odstínů. Spolu s bornitem se v cementační zóně uplatňují namodrale šedý chalkozín, indigově modrý covellin a ryzí měď.

Azurit s tabulkovitým krystalem barytu z odvalu štoly za domem čp. 111, šířka záběru 2 mm. Foto P. Fuchs.

Z minerálů stříbra je ve starší literatuře uváděn bez bližších údajů argentit (in Kratochvíl 1963). Z nových sběrů na haldách po kutacích pracích z let 1960-1963 situovaných cca 250 m s. od kostela v Kostelních Střimelicích (šachtice Jan) pochází ryzí stříbro, tvořící několik desetin mm mocné žilky v chalkopyritu (Trdlička a Janovský 1975). V minulosti byl významným nositelem stříbrného zrudnění spolu s tetraedritem i stříbronosný galenit, obsahující 0,1 až 0,5 % Ag (Bernard 1965). Galenit obsahuje hojné mikroskopické inkluze Ag-minerálů (miargyrit, akantit, Ag-tetraedrit) (Stehlík 2011).

Jehlicovité krystaly mimetitu s azuritem z odvalu štoly za domem čp. 111, šířka záběru 3 mm. Foto P. Fuchs.

Supergenní nerosty jsou v revíru nepříliš rozšířené, jde především o drobné krystalky a snopky malachitu, azuritu a hnědé agregáty limonitu. Jako nejistý uvádí Štemprok (1951) tenorit a smithsonit. Ve sbírce Národního muzea v Praze je uložen vzorek ze Stříbrné Skalice s několik cm velkým modročerným plochým kusem celistvého azuritu v ploché dutině žiloviny. Z haldy v roklině nedaleko štoly za domem čp. 111 uvádějí Velebil a Sejkora (2007) až 1 mm velké krystaly azuritu a až 5 mm velké krystaly cerusitu.

Nově byly na této haldě (GPS: 49°53'39.59"N, 14°50'30.67"E) zjištěny vedle krystalů azuritu a malachitu i další supergenní minerály.

Malachit z odvalu štoly za domem čp. 111, rozměry vzorku 7×4 cm. Foto T. Kadlec.

Jde o vzácné modré, velmi drobné krystaly linaritu, které jsou velmi podobné azuritu. Odlišují se snad pouze světlejšími tóny modrého zbarvení. Poměrně časté jsou bílé, jemně jehličkovité krystaly cerusitu, vyskytující se v asociaci s krystaly azuritu a vzácněji též s poněkud hrubšími, až 1,5 mm dlouhými bílými a slabě nazelenalými jehlicemi mimetitu a kolem 1 mm velkými bílými průhlednými tabulkami barytu. Vzácně byly v žilovině s navětralým galenitem zjištěny i drúzy drobných (0,X mm) bílých krystalů anglezitu. Vedle toho je tu možné objevit barytovou žilovinu, jejichž dutiny vyplňují drobné krystaly křišťálů. Z primárních rudních minerálů se tu též vyskytuje tennantit tvořící ocelově šedá až 1 cm velká zrna nebo vzácně drobné nedokonale omezené krystaly narůstající na křemen. Bývá často potažen tenkou vrstvou malachitu.

Drúza drobných anglezitových krystalů na barytové žilovině z odvalu štoly za domem čp. 111, šířka záběru 2 mm. Foto P. Fuchs.

Krystaly anglezitu z odvalu štoly za domem čp. 111. BSE foto O. Pour.

Štola za domem čp. 111 je jedinou doposud přístupnou štolu celého revíru. Tato skalecká štola byla zřejmě ražena jako dědičná k podsednutí dvou starých štol. Její celková délka s odbočkou dosahuje 215 m. Štolu zmapoval Babuška (1960). Na haldách této štoly, které se od ní rozkládají asi 150 m jz. směrem, je možné vedle sekundárních také sbírat hojně rudní minerály. Dominantní je světle žlutohnědý sfalerit a méně častý galenit, chalkopyrit, tennantit a pyrit. Tyto haldy jsou v současné době nejnadějnějším místem pro sběr rudních, a především kvalitních ukázek sekundárních minerálů. Důležité je zmínit, že se haldy rozkládají na soukromém pozemku a sběratelé by se podle toho měli také chovat a případné výkopové práce konzultovat s majitelem.

Z dalších novinek revíru byly na odvalech v okolí Žežule zjištěny šedé porézní kůry smithsonitu centimetrových velikostí, které narůstají na alterovanou žilovinu s hojným sfaleritem a galenitem. Posledním nově zjištěným minerálem je hydrozinkit. Nalezen byl R. Jandou z Prahy v rokli při silnici z Hradových do Kostelních Střimelic, severně od Hradových Střimelic (GPS: 49°54'28.528"N, 14°48'43.331"E), v místech označených na mapě ČGS-Geofondu jako doly pod Chlumem (č. 13338). Tento supergenní minerál zinku tvoří tenké bílé povlaky na úlomcích žiloviny zrudněné zrnitým sfaleritem, v menší míře galenitem. Uvedené minerály byly určeny na základě studia jejich chemického složení (EDA) a pomocí rtg. práškové difrakce.

Šedé porézní kůry smithsonitu z hald v okolí Žežule, šířka záběru 3 mm. Foto P. Fuchs.

Bílé povlaky hydrozinkitu z odvalu dolů pod Chlumem, rozměry vzorku 35×40 mm. Foto P. Fuchs.

Další místa možného sběru minerálů

Sbírkové ukázky zdejší žiloviny je dosud možné objevit na několika dalších místech. Vzorky krystalovaného barytu jsou i v dnešní době poměrně hojné na haldách sv. od vrchu Žežule (432 m) (1 km jz. od Stříbrné Skalice) v okolí staré jámy Jíchov, která byla v 19. století vyčištěná na dno v hloubce 44 m. Část hald byla aplanována a žilovinu je dosud možné objevit na polích, část je dosud zachována. Bělošedé až světle růžové tabulkovité krystaly barytu o velikosti do 5 cm bývají často seskupené paralelně nebo do radiálně paprsčitých agregátů. Vzácně jsou porůstány až 1 cm velkými krystaly mladšího křemene, které mají barvu záhnědy, vzácněji jsou bezbarvé. Obdobné vzorky pocházejí také z hald v. od vrchu Chlum mezi Kostelní a Hradovou Střimelicí, kde se též nacházejí krystalické ukázky ankeritu a kalcitu. Klencovité béžové či světle hnědé až 1 cm velké krystaly ankeritu a dlouze skalenoedrické šedobílé kalcity o délce do 1 cm tu tvoří vzácně drúzovité výplně barytových dutin. Především na barytovou a méně často karbonáto–křemennou žilovinu, vyskytující se na výše uvedených místech, je vázáno sulfidické zrudnění. Místy je hojný galenit, který tvoří hrubě štěpná olověně šedá zrna o velikosti až do 5 cm. Nově byly druhým autorem nalezeny na haldách kolem vrchu Žežule hrubě štěpné agregáty světle hnědožlutého sfaleritu o rozměrech až 8×7×4 cm. Se sfaleritem se na těchto haldách vyskytuje chalkopyrit, který je často doprovázen malachitem a azuritem. Z dalších sulfidů lze na haldách sbírat drobně krystalický pyrit a arsenopyrit.

Ukázka masivního tennantitu, rozměry vzorku 8×5,5 cm. Foto T. Kadlec.

Na haldách dolu pod Chlumem jsou poměrně časté bornit a covellin, tvořící izolovaná drobná zrna či zrnité agregáty zarůstající do barytu či karbonátů. Typické jsou jejich výrazné náběhové barvy.

Dalším místem, které patřilo v minulosti k významným částem revíru, jsou Havírky, rozkládající se vlevo od cesty z Hradových Střimelic na sever k vodní nádrži. Byly zde situovány jámy Johann (Jan), Josef a Jaroslav, které podsedávala štola Karolína (Milan). Lokalita se nachází v poli a v přilehlých křovinách, haldy jsou zcela aplanované. Dědičná štola Karolína z roku 1882 byla založena mělce (prvních 15 m byla hnána jako otevřený příkop), což dokazuje řada propadů u vodní nádrže. V propadech se objevuje horninový materiál impregnovaný zeleným malachitem. V místě nádrže se nacházel výchoz pískovců s malachitem a azuritem.

Poměrně velkou haldu objevíme na severním okraji Kostelních Střimelic. Vznikla na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století při hloubení 50 m hluboké šachty Jan. Po šachtě dnes zůstala propadlina a zbytky betonových základů na ohlubni. Halda je zarostlá a sběr na ní předpokládá rozsáhlejší kopání. Z této haldy pochází výše zmiňovaný nález ryzího stříbra.

Za zmínku stojí, že zrudnění jižního okraje rudního revíru bylo zastiženo v činném kamenolomu Na Marjánce. Kadlec a Malý (2019) zmiňují z 2. patra drobné křemen-barytové žíly nesoucí až 1 cm velká zrna chalkopyritu, na která narůstají až 5 mm dlouhé jehlicovité krystaly malachitu. Na barytových žilách se v minulosti v tomto kamenolomu vyskytovaly vedle chalkopyritu a pyritu také vzácně sfalerit a galenit. 

Žíla tennantitu pronikající barytem a potažená limonitem, azuritem a malachitem, rozměry vzorku 12×6 cm. Foto T. Kadlec.

Krystalický baryt posetý pyritem z hald v okolí Žežule, rozměry vzorku 17×7 cm. Foto T. Kadlec.

Poděkování

Autoři by chtěli poděkovat Petru Fuchsovi a Bohouši Burešovi za fotografie vybraných minerálů a Miroslavu Šedinovi za informace ohledně výskytu minerálů na haldách rudního revíru.

Literatura

Andrian F. (1863): Beiträge zur Geologie des Kouřimer und Taborer Kreises in Böhmen. – Jb. geol. Reichsanst., 13.

Babuška V. (1960): Geologické a ložiskové poměry okolí Stříbrné Skalice. – MS, diplom. práce PřF Ku Praha.

Bufka A. (1996): Revír Stříbrná skalice a jeho současný stav. - Krasová deprese, 3, 2-6. Praha.

Bernard J. H. (1949): Crystallography of the barite from Stříbrná Skalice in Bohemia (Czechoslovakia). - Spisy vydávané Přírodovědeckou fakultou University Karlovy, 195, 1-14.

Bernard J. H. (1961): Mineralogie a geochemie rudních žil v okolí Stříbrné Skalice a Hradových Střimelic. Výroční zpráva úkolu III/14 za rok 1960. – MS Geofond Praha, P 12174/5.

Bernard J. H. (1965): Mineralogie polymetalických rudních žil ve Stříbrné Skalici a Hradových Střimelicích. - Sbor. geol. Věd, Technol. Geochem., 5, 183-209.

Bernard J. H. (1967): Závěrečná zpráva o základním geologickém výzkumu blanické brázdy a severovýchodní části středočeského plutonu. – MS Geofond Praha (P 19354).

Brůha F. (1935): Dějiny Stříbrné Skalice. – Stříbrná Skalice, Praha.

Bukovský A. (1903): Kuttenberger Manganmineralien. – N. Jb. Mineral. Geol. Pal., 2, 338-339.

Kadlec T., Malý M. (2019): Nové mineralogické nálezy v kamenolomu Stříbrná Skalice. - Minerál, 27, 6, 483-493.

Katzer B. (1887): Příspěvky k minerálnímu zeměpisu Čech. – Vesmír, 115.

Katzer B. (1895): Příspěvky ku poznání permu českobrodského a černokosteleckého. – Rozpr. Čes. Akad., tř. matem. - přír., 4, 23. 

Koutek J. (1942): Ag Cu Pb Stříbrná Skalice. – MS Geofond Praha, P 2567.

Králová J., Šreinová B., Schweigstillová J., Šrein V. (2017): Výzkum strusek a geologických vzorků z archeologického nálezu v Kostelních Střimelicích. – Bull. Mineral. Petrolog., 25, 2, 183-190.  

Kratochvíl J. (1963): Topografická mineralogie Čech VI. - NČSAV, Praha.

Nouza R. (1988): Prognózní ocenění Ag-Pb-Zn mineralizace blanické brázdy. – MS, Disertační práce, PřF UK Praha, 143 str.

Stehlík J. (2011): Mineralogicko-geochemicka charakteristika vybranych hydrotermálních mineralizaci v blanicke brazdě. – MS, Dipl. Práce PřF UK Praha.

Štemprok M. (1951): Mineralogie rudního ložiska u Hradových Střimelic. - Věst. Čes. spol. nauk, tř. MP, 3, 1-14.

Trdlička Z., Janovský Z. (1975): Ryzí stříbro z Kostelních Střimelic. - Čas. Nár. Muz., Odd. přírodověd., 144, 1-4, 70-72.

Velebil D. (1999): Polymetalický rudní revír Stříbrná Skalice - Hradové a Kostelní Střimelice. - Minerál, 7, 3, 214-220.

Velebil D., Macek I., Soumar J. (2016): Příspěvek k poznání chemismu tetraedritů z českých lokalit: Příbram, Obecnice, Zvěstov, Mníšek pod Brdy, Ratibořské Hory, Stará Vožice, Jáchymov, Kutná Hora a Stříbrná Skalice. – Bull. mineral. - petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 24, 1, 132-143.

Velebil D., Sejkora J. (2007): Výskyty supergenních Cu-minerálů ve středních Čechách. – Minerál, 15, 5, 404-409.

Wurm V. (1957): O skalickém dolování. – Vlastivědný sborník Českobrodska, díl 1. – Muzeum v Čes. Brodě, KNV, Praha.