Kadlec T. (2026): Pseudokras Nosatá skála u Vlastějovic v Posázaví. – Pod Blaníkem, 30, 2, 2-3, Vlašim.
Krajinný reliéf v okolí Vlastějovic po mnoho miliónů let modelovala řeka Sázava, která zde vytvořila hluboká údolí s vysokými skalisky na nárazových březích. Čas od času stály tekoucí vodě v cestě krystalické vápence, které snadněji podléhají erozním procesům, ve kterých vznikaly zajímavé geomorfologické útvary – pseudokrasy.
Co je to pseudokras? Tímto termínem se nazývají soubory povrchových i podzemních tvarů a jevů, které jsou morfologicky obdobné nebo velmi podobné tvarům a jevům krasovým, ale mají odlišnou genezi. Vznikají převážně jinými procesy než rozpouštěním v různých typech usazených, vyvřelých i přeměněných hornin. Hlavními modelujícími pochody jsou mechanická činnost proudící vody nebo větrů (eroze), řícení a rozpad skalních masivů, vyplavování částic z podzemí (sufóze) atd.
Pseudokras Nosatá skála nalezneme v rámci rozsáhlého skalního defilé na pravém břehu řeky Sázavy při silnici z Vlastějovic do Březiny na červené turistické trase zvané Cyrilometodějská (GPS: 49.7347017 N, 15.1649189 E). V místě pseudokrasu jsou skály tvořeny stykem sillimanit-biotitických a pyroxenických pararul s drobnými vložkami erlanů a mramorů, vzácné jsou amfibolity a kvarcity. Světle béžovými až šedohnědými pararulami často pronikají pegmatitové nebo vzácněji křemenné žíly. Výrazná vnitřní foliace jemně až hrubě zrnitých sillimanit-biotitických pararul má směr SZ-JV se sklonem přibližně 45 stupňů k JZ. Masivnější pyroxenické pararuly přecházející do erlanů mají našedlou až šedozelenou barvu a méně výraznou foliaci. Pseudokrasu dominuje dutina, nazveme jí „Komůrka“, o rozměrech 2,8 × 2 m ve výšce 7 m nad úrovní silnice, která má dva vstupy o velikosti 1,4 × 1,2 m a 0,8 × 0,7 m. Mezi vstupy je zachován pilíř, dno Komůrky je značně zešikmené dolů ve východním směru. Stěny Komůrky tvoří navětralé sillimanit-biotitické pararuly s mělkými oválnými prohlubněmi. V blízkosti Komůrky se vyskytuje dalších asi 20 menších dutin, z nichž největší jsou hluboké 100, 75 a 55 cm. Zbylé jsou často velké jen několik decimetrů. Dle dobových fotografií lze předpokládat, že byl rozsah pseudokrasových prostor Nosatá skála podstatně větší, k jejich zredukování došlo při stavbě nové silnice a následovně i blízkých rekreačních objektů. Tomu nasvědčují i zbytky vrtů na stěnách dnešních, 14 m vysokých skal.
Pseudokras Nosatá skála, hlavní dutina – Komůrka, 2026 (foto autor)
Situace pseudokrasu Nosatá skála, 2026 (foto autor)
Skály s pseudokrasem Nosatá skála (vlevo) a lom s patrnou pegmatitovou žílou (vpravo) u vlastějovického meandru, 1925 (archiv autora)
Vznik pseudokrasu úzce souvisí s erozní činností Sázavy, která zde tvoří mohutný vlastějovický meandr se zbytky pleistocenních teras, což referuje o dynamickém vývoji vodního toku, který zde utvářel geomorfologický vzhled krajiny. Podle morfologie širšího okolí a lokalizace říčních sedimentů je možné, že skály s pseudokrasem byly v dávné historii nárazovým břehem řeky. Profesor Koutek ve svém článku Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví (1950) uvažoval, že dutiny ve skaliscích pyroxenické ruly vznikly vyvětráním krystalických vápenců. V dnešní době nebyly nalezeny žádné relikty mramorů, rozsah pseudokrasových dutin vznikl i na úkor pararul, které byly modelovány také říční erozí (turbulentní pohyb vody). Tomu nasvědčují i drobné prohlubně a omleté hrany na skaliscích.
V blízkosti pseudokrasu (100 m proti proudu Sázavy) se rozkládá starý stěnový lom nazývaný Nosatá skála, který byl ve 20. letech minulého století založen v pyroxenické pararule až erlanu tvořící v sillimanit-biotitických pararulách mohutnou vložku. Pyroxenická pararula obsahuje slabé pásky a čočky mramorů. Pararulu zde proniká mohutná pegmatitová žíla, kterou se detailně, po mineralogické stránce, zabýval Kadlec (2007). V lomu bylo také pozorováno několik drobných pseudokrasových dutin.
Přírodovědná poznámka autora mimo téma. Během mapování pseudokrasu zaznamenal autor u řeky Sázavy v únoru 2026 skupinku 7 volavek bílých (Ardea alba), 16 kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo), 8 kachen divokých (Anas platyrhynchos), překvapivě 4 hoholy severní (Bucephala clangula), strakapouda velkého (Dendrocopos major), káně lesní (Buteo buteo) a bobra evropského (Castor fiber), který v oblasti ve velké míře okusuje a kácí olše a vrby.
Tomáš Kadlec
Literatura
Kadlec T. (2007): Turmalín jako indikátor stupně kontaminace granitických pegmatitů z okolí Vlastějovic nad Sázavou. – Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. Brno.
Koutek J. (1950): Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví. - Rozpr. ČSAV, ř. mat. přír. věd., 60, 27, 1-30. Praha.