Minerály České republiky

RNDr. Tomáš Kadlec

mindat WebArchiv Google Plus logo youtube logo footerfacebookicon

 

Kadlec T. (2017): Žíla alpského typu s krystalickým arzenopyritem, scheelitem a Ti – minerály z kamenolomu Pohled u Havlíčkova Brodu. - Minerál, 23, 4, České Budějovice.

Činný šestietážový kamenolom (Českomoravský štěrk, a.s.) je v provozu s krátkými přestávkami od roku 1939 a je situován asi 1 km jv. od obce Pohled a 4 km v. od Havlíčkova Brodu. Rozkládá se na levém břehu řeky Sázavy mezi železniční tratí Havlíčkův Brod–Přibyslav a silnící Pohled–Dlouhá Ves. Geomorfologicky lze území kamenolomu zařadit v rámci Českomoravské vrchoviny do Hornosázavské pahorkatiny a její dílčí části Havlíčkobrodské pahorkatiny (Demek 1965).

Po regionálně-geologické stránce náleží okolí lokality do východní pruhu pestré skupiny moldanubika Českého masivu v blízkosti východního okraje moldanubického plutonu (Mísař a kol. 1983). Charakteristické pro širší okolí jsou různě intenzivně migmatitizované pararuly, hojná jsou tělesa amfibolitů. Magmatické horniny jsou zastoupeny dvojslídným granitem typu Eisgarn („pohledská žula“) a žílami aplitů a pegmatitů (Beneš 1963). Poměrně častým jevem jsou uzavřeniny ultrabazických hornin v rule. Na lokalitě byly nalezeny dva typy uzavřenin; první typ byl klasifikován jako dunit a druhý jako hornblendit (Turek 2006). Mastíková (2009) určila některé uzavřeniny jako amfibolit, eklogit či pyroxenit.

Poměrně časté jsou polohy polymetalického zrudnění, které lze přiřadit k havlíčkobrodskému rudnímu revíru. Hydrotermální rudní žíly, jejichž mocnost dosahovala vzácně až 1 m, pronikají tektonické, místy značně mylonitizované zóny a pukliny v pararulách, amfibolitech a granitu. V rudní mineralizaci dominují pyrhotin, sfalerit a pyrit, méně jsou zastoupeny arzenopyrit, galenit a chalkopyrit; žilovinu reprezentují křemen, kalcit, chlorit a muskovit. V některých žilách byla pozorována zrna scheelitu. V galenitu se vyskytují mikroskopické inkluze bismutu, gustavitu a joséitu-A a joséitu-B (Mastíková 2011). Ze supergenních minerálů je znám rozenit (Dobeš a Malý 2001), mimetezit, cerusit, malachit, akantit, devillin a linarit (Pauliš a kol. 2013). Hybler a kol. (2016) popisují nález 3 cm mocné pyritové žilky, která pronikala migmatitizované pararuly v blízkosti dvojslídného granitu a obsahovala až 3 mm velké krystalky vzácného cronstedtitu.

Pararuly a amfibolity jsou pronikány pegmatity, jejichž mocnost dosahuje až 1,5 m. Ojediněle byla sledována vnitřní zonalita pegmatitových jednotek. Jsou tvořené živci, křemenem, biotitem a ojediněle turmalínem, který se na lokalitě vyskytl na šestém lomovém patře v roce 2016 v podobě šedočerných, značně chloritizovaných krystalů a o délce až 20 cm a tloušťce 3 cm. Vzácné jsou až 10 cm velké agregáty černého turmalínu, který graficky srůstá s křemenem či K-živcem. V některých pegmatitech byla nalezená až centimetrová zrna světle zeleného až modrozeleného fluorapatitu (Welser a Záruba 2004). V dutinách pegmatitových žil bývá na křemenu pyrit, pyrhotin, chlorit, kalcit a jemně vláknitý až tence sloupcovitý olivově zelený aktinolit, často postižený pyritizací.

Mastíková (2011) popisuje ojedinělé žíly alpského typu, které jsou tvořeny křemenem, kalcitem, pyritem a chloritem; vzácněji byl zjištěn pyrhotin, molybdenit, muskovit, palygorskit, živec (adulár), titanit, markazit, scheelit, allanit-Ce, churchit a rabdofán. Venclík a kol. (2013) publikovali z pukliny alpského typu až 5 mm velké krystalky vivianitu v asociaci s chloritem, křemenem a Mg-sideritem. Kopecký a kol. (2015) nalezl na třetí lomové etáži drobné krystalky anatasu a brookitu ve společnosti křemene, aduláru, klinochloru a limonitu. Mastíková (2009) popisuje z kalcitových žil modrozelený a fialový fluorit, vyskytující se v podobě povlaků a drobných krystalků.

Popis nálezu

V první polovině roku 2017 byla v jižní části severozápadní stěny nejspodnějšího patra kamenolomu zastižena rozsáhlá poloha pyrhotinového zrudnění. Tektonická porucha pronikající dvojslídné pararuly měla v nejširším místě mocnost kolem 2 m, směr SZ–JV a úklon 70–90° k SV. Byla tvořena tmavě hnědými až tmavě šedými jemně zrnitými mylonitizovanými rulami, které pronikal složitý žilník několika hlavních a podřadných rudních žil. Žilník se skládal z téměř monominerálních pyrhotinových žil s nepatrným zastoupením sfaleritu, scheelitu, galenitu, pyritu a křemene, křemenných žil s lokálními akumulacemi pyrhotinu, pyritu a scheelitu, kalcitových žil se světle zeleným fluoritem a pyritem a žíly alpského typu, která je předmětem tohoto článku. Hojné byly také projevy křehké deformace se striacemi na kluzných plochách.

Alpská žíla měla stejný směr i sklon jako tektonická porucha. Její mocnost kolísala od několika prvních centimetrů do 15 cm. V profilu lomové stěny měla žíla délku asi 3 m. Kontakt s okolním horninovým prostředím měla ostrý, místy tektonický. Žíla místy diskordantně pronikala žíly s pyrhotinovou mineralizací.

Mineralogie

Křemen se vyskytuje ve formě až 20 mm dlouhých světle šedých až bezbarvých sloupcovitých krystalů. Na některých krystalových plochách má křemen kostrovitý vývoj a některé krystaly uzavírají drobné hnědé šupinky blíže neurčeného minerálu. Křemen v některých partiích pukliny zcela chybí, jinde je dominantním minerálem.

Draselný živec ve varietě adulár je hojným minerálem popisovaného výskytu. Krystaly mají klasický tvar podle [110] a [101] a na plochách jsou rýhované. Starší generace I má světle hnědorůžovou barvu a její krystaly dosahují velikosti až 15 mm. Krystaly mladšího aduláru II jsou šedobílé nebo často bezbarvé a jsou veliké do 3 mm. Jejich lesk je skelný až matný. Adulár I narůstá na sukcesně nejstarší křemen, mladší generace na klinochlor.

Nedokonale vyvinuté dipyramidální krystaly scheelitu jsou až 12 mm velké a mají nažloutlou nebo šedobílou barvu. Na hranách jsou průsvitné a na plochách mastně lesklé. Vyznačují se výraznou modrobílou luminiscencí v krátkovlnném ultrafialovém světle. Scheelit narůstá na krystaly aduláru a je často porostlý klinochlorem. Občas se vyskytuje ve formě drobně zrnitých agregátů o velikosti až 3 × 1 cm.

Titanit tvoří klínovitě čočkovité krystaly o velikosti do 4 mm, které bývají kontaktně zdvojčatělé. Lesk má skelný a je světle hnědý, v okrajových částech krystalků téměř bezbarvý nebo lehce nazelenalý. Nejčastěji narůstá na adulár a téměř vždy je v asociaci s klinochlorem a fluorapatitem. Titanit má v krátkovlnném UV světle žlutou luminiscenci.

Zajímavým minerálem výskytu je fluorapatit, který tvoří drobné, do 2 mm dlouhé šestiboké hojnoploché krystaly, které mají skelný lesk a jsou bezbarvé s jemným nádechem do modra. Oboustranně ukončené krystaly fluorapatitu zarůstají do šedozeleného klinochloru nebo narůstají na adulár.

Arzenopyrit vytváří kosočtverečné nebo krátce sloupcovité krystaly, které jsou na plochách výrazně rýhované a až 12 mm velké. Mají ocelově šedou barvu s odstínem do žluté, místy s náběhovými barvami. Lesk arzenopyritu je kovový, v odraženém světle má téměř čistě bílou barvu s velmi jemným narůžovělým odstínem. Vyskytuje se ve formě jednotlivých krystalů, ale běžnější jsou dvojčatné srůsty nebo křížovité či hvězdicovité prorostlice. Seskupení krystalů jsou velká až 6 × 6 cm, nasedají na krystaly křemene a aduláru a často jsou porůstána drobně krystalickými agregáty zelenošedého klinochloru. V asociaci s arzenopyritem je místy hojný pyrit. Drobné krystalky pyritu velikosti do 3 mm jsou světle mosazně žluté s kovovým leskem a obrůstají arzenopyrit. Mají tvar krychle nebo pětiúhelníkového dvanáctistěnu; některé krychlové krystaly jsou dlouze protaženy pravděpodobně kolmo na plochu krychle do tence sloupcovitých, až 5 mm dlouhých čtyřbokých tvarů.

Chlorit odpovídající svým chemismem klinochloru (Mastíková 2011) je všudypřítomným minerálem. Má bledě zelenou, olivově zelenou, žlutavou až světle hnědavou barvu, matný až perleťový lesk a vytváří jemně porézní agregáty o rozměrech až 6 × 6 × 3 cm, které jsou složeny z drobných pseudohexagonálních krystalků a šroubovitě či červovitě zkřivených sloupečků.

V asociaci s klinochlorem se vyskytl poměrně hojný anatas. Tvoří až 1 mm velké dipyramidální krystaly s polokovovým leskem a černošedou až šedomodrou barvou. Některé krystaly mají rýhované plochy ve směru kolmém na osu c. Krystaly anatasu jsou nahodile roztroušeny na agregátech klinochloru nebo se sdružují do seskupení několika jedinců. V blízkosti anatasu se velmi vzácně objevil drobný, max. 0,5 mm velký tence tabulkovitý brookit, který je žlutohnědý a jehož krystalky jsou průsvitné, vertikálně rýhované a vysoce lesklé.

Nově zjištěným minerálem pro lokalitu je další modifikace TiO2 – rutil, který doprovází anatas a brookit. Vyskytuje se jako tence jehličkovité krystaly, které jsou tmavě hnědé až hnědočerné a mají kovový lesk. Jednotlivé krystalky se vzájemně prorůstají pod zákonitým úhlem (65°35″) a tvoří tak mřížkovité agregáty o velikosti až 3 × 3 mm, které nasedají na klinochlor nebo adulár.

Vzácný je fluorit, nalezený v několika drobných, max. 1 mm velkých krystalcích. Krychle fluoritu jsou barevně zonální od středu k okrajům od světle fialové k čiré. Světle zelenkavý až bezbarvý drobně zrnitý fluorit je hojný mezi zrny hrubě štěpného kalcitu. V krátkovlnném UV světle je fluorit světle modrobílý.

Kalcit je nejmladší výplní nalezené pukliny. Hrubě štěpný šedobílý, místy téměř bezbarvý kalcit některé části pukliny zcela vyplňuje. Vzácné jsou skalenoedrické čiré krystalky o velikosti do 5 mm. V krátkovlnném UV světle má kalcit výraznou růžově červenou barvu (tzv. „děsivec“).

Rutil, titanit a chlorit byly určeny za pomoci práškové rentgenové difrakce na přístroji Bruker D8 Advance v laboratořích Národního muzea v Praze Horních Počernicích na základě porovnání hlavních difrakčních linií s daty uvedenými v databázi. Scheelit byl identifikován na základě typické luminiscence v krátkovlnném UV světle. Ostatní minerály byly identifikovány podle tvarů krystalů, barvy a pro jednotlivé minerály typických znaků.

Shrnutí

Alpská parageneze je společenství minerálů, které vznikly na puklinách hornin krystalizací z nízkoteplotních roztoků za přítomnosti různých plynů při tlacích odpovídajících hloubce uložení příslušných hornin v době vzniku v zemské kůře. Asociace minerálů na žilách je silně závislá na složení okolních hornin (Fišera 2000). Pro alpskou paragenezi je příznačné, že minerály na trhlinách krystalizují v určitém pořadí, které bývá na různých lokalitách shodné. Pořadí krystalizace závisí na stabilitě jednotlivých minerálů za určité teploty a tlaku a také na složení fluid (Novák 2008). Studovaná žíla alpského typu pronikala silně mylonitizované dvojslídné pararuly s rudními žílami (pyrhotin, křemen, sfalerit, scheelit, arzenopyrit) a vyskytly se na ní minerály v následující krystalizační posloupnosti: křemen – adulár I – scheelit – titanit – fluorapatit – arzenopyrit – pyrit – klinochlor – adulár II – anatas – brookit – rutil – fluorit – kalcit. Mineralogie výskytu je chemicky ovlivněna především rudními žilami, na což poukazuje přítomnost arzenopyritu, scheelitu a pyritu. Vznik aduláru, titanitu, fluorapatitu, klinochloru a Ti-oxidů je pravděpodobně spjat s okolními pararulami. Na základě studia stabilních izotopů usuzuje Mastíková (2011) u alpské mineralizace v pohledském kamenolomu o intenzivní látkové výměně mezi matečným roztokem a okolními horninami. Směr alpských žil určila na SZ–JV, což odpovídá i směru studovaného výskytu. Alpská žíla je geologicky mladší než rudní žíly s pyrhotinem a sfaleritem, které diskordantně pronikala.

Poděkování

Rád bych poděkoval Lubošovi Vrtiškovi za určení minerálů pomocí práškové rentgenové difrakce, Markovi Chvátalovi za stylistickou úpravu textu a Petrovi Paulišovi za technické připomínky.

01

Krystalický adulár se scheelitem, arzenopyritem a titanitem, rozměry vzorku: 14 × 8 × 4 cm. Sběr a foto T. Kadlec

02

Předchozí vzorek v krátkovlnném UV světle s hojným scheelitem s modrobílou luminiscencí, rozměry vzorku: 14 × 8 × 4 cm. Sběr a foto T. Kadlec

03

Šedobílý adulár s krystalickým arzenopyritem a pyritem, rozměry vzorku: 10 × 5,5 × 3 cm. Sběr a foto T. Kadlec

04

7 mm velký krystal arzenopyritu v asociaci s křemenem, adulárem a klinochlorem. Sběr a foto T. Kadlec

05

11 mm velký arzenopyrit v asociaci s křemenem, adulárem a pyritem. Sběr a foto T. Kadlec

06

Vzorek výplně alpské žíly s krystaly aduláru, arzenopyritu a titanitu, rozměry vzorku: 7 × 5 × 3 cm. Sběr a foto T. Kadlec

07

Světle hnědý titanit o velikosti 6 mm na aduláru. Sběr a foto T. Kadlec

08

Krystalický křemen s klinochlorem, adulárem, arzenopyritem, anatasem, brookitem a rutilem, rozměry výřezu: 5,5 × 4 cm. Sběr a foto T. Kadlec 

Použitá literatura

Beneš K. (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000, list M-33-XXII. – ÚÚG, Praha.

Demek J. (1965): Geomorfologie Českých zemí. – NČAV, Praha.

Dobeš P., Malý K. (2001): Mineralogie polymetalických rudních výskytů ve střední části havlíčkobrodského revíru. – Vlastivědný sborník Vysočiny, 15, 51–85, Jihlava.

Fišera M. (2000): Alpská parageneze – klasifikace, typy a naleziště v České republice. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 8, 23–37, Praha.

Hybler J., Sejkora J, Venclík V. (2016): Polytypism of cronstedtite from Pohled, Czech Republic. – European Journal of Mineralogy, 28, 765–775.

Kopecký S., Pauliš P., Havlíček J., Pour O. (2015): Anatas a brookit z alpské žíly a další novinky z kamenolomu Pohled u Havlíčkova Brodu. – Minerál, 22, 2, 112–122, České Budějovice.

Mastíková E. (2009): Geologická dokumentace lomu Pohled (moldanubikum). – MS, bakalářská práce, Univerzita Palackého, Olomouc.

Mastíková E. (2011): Mineralogie a podmínky vzniku vybraných mineralizací v lomu Pohled (moldanubikum). – MS, diplomová práce, Univerzita Palackého, Olomouc.

Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I., Český masív. – SPN Praha.

Novák M. (2008): Alpská parageneze. – Minerál, 16, 4, 291–294, České Budějovice.

Pauliš P., Kopecký S., Jebavá I., Havlíček J. (2013): Nové mineralogické nálezy z kamenolomu Pohled u Havlíčkova Brodu. – Minerál, 21, 4, 317–322, České Budějovice.

Turek K. (2006): Charakteristika ultrabazických uzavřenin v horninách moldanubika na lokalitách Polnička a Pohled. – MS, bakalářská práce, Masarykova Univerzita, Brno.

Venclík V., Sejkora J., Škácha P., Pauliš P. (2013): Vivianit z lomu Pohled u Havlíčkova Brodu (Česká republika). – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 21, 2, 191–194, Praha.

Welser P., Záruba J. (2004): Biotitický pegmatit s fluorapatitem od Pohledu u Havlíčkova Brodu. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 12, 216–219, Praha.