Minerály České republiky

RNDr. Tomáš Kadlec

mindat WebArchiv Google Plus logo youtube logo footerfacebookicon

 

Kadlec T. (2017): Výskyty granátů ve Vlastějovicích. - Minerál, 25, 4, České Budějovice. 

Granáty jsou nejhojnějšími minerály vlastějovických skarnů, v nichž tvoří celistvé granátovce nebo pásky s pyroxenem, případně epidotem či amfibolem. Sběratelsky atraktivní jsou krystaly o velikosti až 6 cm, vyskytující se na puklinách skarnů. Skarnovými granáty se v minulosti zabývala řada mineralogů a petrologů, například Koutek (1950), Žáček (1985, 1991, 1997, 2003) a Potužák (1996). Vedle toho se s granáty setkáváme v kontaminovaných pegmatitech pronikajících skarny (Vavřín 1962, Ackerman 2004, Kadlec 2007) a v okolních horninách skarnů, jako jsou pararuly či erlany, i v je pronikajících pegmatitech (Kadlec 2009). Podle geologické pozice, ve které se vyskytují, odpovídají vlastějovické granáty svým složením andraditu, grosuláru, almandinu, spessartinu nebo pyropu.

Granáty vlastějovických skarnů

Koutek (1950) charakterizuje skarnový granát jako hnědočervený, ve výbruse narůžovělý a zpravidla celistvý bez vnitřní zonality. Podrobnější analýzy nezmiňuje a granáty souhrnně nazývá andraditem.

Podrobněji se krystalochemií granátů skarnu ve Vlastějovicích zabývali Žáček (1985) a Žáček a Povondra (1991). Granáty rozdělili na granáty hlavní skarnové hmoty a granáty okoloskarnových hybridů (horniny rulového charakteru mineralogicky ovlivněné skarnem). Největší podíl zaujímají granáty vlastního skarnového tělesa. Vytvářejí celistvé, masově červené granátovce nebo pásky v asociaci s pyroxenem (hedenbergit, diopsid) a epidotem. Granáty „monominerálního“ granátovce se vyznačují převahou grosulárové složky (grs 47–52 %) nad andraditovou (and 35–44 %) a nízkým podíl složky almandinové (alm 7–14 %). Nejvyšší podíl andraditové složky (and 48 %) má krystalovaný granát, který je chudý almandinovou (alm 6 %) a pyropovou (prp 0,7 %) složkou. Granát s epidotem z drobně páskovaných skarnů je zřetelně zonální. Podíl almandinové složky kolísá od 25 do 31 % s maximem na okraji xenoblastů, převažuje však grosulárová složka (grs 51–58%); andraditová je přítomna v množství 11–17 % s maximem ve středů xenoblastů.

obr.1

Pohled na vlastějovický lom k severovýchodu; březen 2017. Foto T. Kadlec

Výraznou skupinu tvoří granáty z pestrého komplexu hybridních hornin při okraji skarnového tělesa. Z jejich analýz vyplývá nárůst podílu almandinové složky směrem k okraji skarnu. Podíl almandinové složky také vzrůstá výrazně od středu (alm 49 %) k okraji zrn (alm 76 %), a to hlavně na úkor složky grosulárové (grs 33–19 %). Podíl spessartinové složky je nejvyšší ve středu a prudce klesá směrem k okraji zrna až skoro na nulu, ale u samého kraje opět narůstá na 3–4 %; podíl pyropové komponenty klesá od okrajů prudce a ve středu je již vyrovnaný. Granát z okrajových granát-křemen-biotitových hybridů obsahuje 89 % almandinové a 7 % grosulárové složky.

Potužák (1996) rozdělil ve své diplomové práci skarnové granáty do tří skupin. Granáty z kontaktních hybridních hornin mají výrazný podíl almandinové + spessartinové složky. Z analýz vyplývá, že podíl almandinové složky v granátech přibývá od partií vzdálenějších od okraje k partiím tvořící přechodné horniny mezi skarnem a okolní horninou. Typický granát z této skupiny má převahu almandinové (až alm 53 %) a spessartinové složky (až sps 14 %). Obsah grosulárové složky je 20–36 % a andraditová složka kolísá od 7 do 25 %. Chemismus granátů hlavních skarnových typů závisí především na jejich vzdálenosti od okraje skarnového tělesa nebo od poloh, v nichž je přítomen mladší epidot. Průměrný granát této skupiny má převahu grosulárové složky (grs 47–52 %) nad almandin-spessartinovou (alm-sps 32–40 %) a andraditová složka je zastoupena velice málo (and 0–15 %). Granáty magnetitového skarnu tvoří akumulace s neostře ohraničenými zrny, masově červené barvy. Pro granáty v blízkosti magnetitu je typický velmi nízký obsah almandin-spessartinové složky (alm-sps 0–12 %) a vysoký podíl andraditové složky (and 76 %); grosulárová složka je v rozmezí 14–44 %. Granáty z této skupiny neobsahují žádnou pyropovou složku.

obr.2

Grosulár-andradit v masívním granátickým skarnu ze 4. patra; březen 2017. Foto T. Kadlec

Žáček (1997) vyčlenil pět generací granátů, které se liší chemickým složením a vztahem k vlastnímu skarnovému tělesu. Skarny jsou formovány třemi generacemi granátu. Nejstarší granát I má chemismus grosuláru (grs 79–87 %), je bezbarvý a velmi homogenní a tvoří mikroskopické relikty v granátech II a III. Generace II je dominantním typem v masivních granátových polohách, ale také se vyskytuje na puklinách skarnu v podobě červených až červenohnědých krystalů. Granát II má proměnlivé složení; andraditová složka kolísá mezi 34–65 % a grosulárová v rozmezí 26–60 %. Granát III, chemickým složením andradit (and 71–84 %), je tmavě hnědočervený a často vytváří dokonale omezené krystaly na puklinách skarnu. Generace IV představuje drobně krystalický (0,1–1 mm), hypautomorfně až automorfně mezený oranžový granát, který tvoří s olivově zelených epidotem tence páskované polohy ve skarnových tělesech. Granát IV má chemické složení grs 27–56 and 7–27 alm 22–50 sps 1–8,5 prp 0–2,5 %. Granát V obsahuje 89 % almandinové a 7 % grosulárové složky a vyskytuje se jako xenomorfně ohraničená zrna asociovaná amfibolem (hastingsit) a biotitem (annit, siderofylit) v okrajových granát-křemen-biotitových hybridech mezi skarnem a ortorulami.

Při úpatí východní stěny 5. lomové etáže vlastějovického lomu byl v roce 2009 zaznamenán hojný výskyt wollastonitu na kontaktu pegmatitu a mramoru (Houzar, Kadlec a Sejkora 2009). Hnědočervený granát tvořil v jemně vláknitém wollastonitu zrna velikosti do 5 mm. Mikroskopicky byl oscilačně zonální; v hypautomorfně omezených zrnech převládala andraditová složka (and 47–62 %) nad složkou grosulárovou (grs 20–35 %) a almandinovou (alm 10–13 %). Objemově malá část některých zrn či spíše jen jednotlivé zóny odpovídaly grosuláru (grs 75 %) s podílem andraditové složky (and 25 %) s mírně zvýšeným podílem F (0,52 hm. %; 0,126 apfu).

Kadlec, Pauliš a Jebavá (2013) uvádějí z wollastonit-grosulárového erlanu na 5. patře vlastějovického lomu hojný granát se složením odpovídajícím poměrně čistému grosuláru. Ten tvořil nejčastěji zrna o velikosti až 3 cm, která byla v některých případech seskupena do pásků uložených v hornině souběžně s kontakty s okolními horninami. Byl bezbarvý, narůžovělý až světle hnědý, vzácně s krystalovými, mělce rýhovanými plochami. V grosuláru byla zjištěna pouze přítomnost almandinové složky (cca 10 hm. %). S grosulárem se vyskytoval hojný scheelit a diopsid.

obr.3

Tmavě hnědočervená zrna andraditu zarostlá ve wollastonitu a kalcitu z 5. patra; nález 2009. FOV 8 cm. Foto a sběr T. Kadlec 

Na jižní stěně 4. lomové etáže je těžbou zastižen masivní granátický skarn s hojnými křemennými a karbonátovými žílami. Křemen a karbonát jsou zde ve vztahu ke skarnu mladšími minerály a tvoří výplně skarnových puklin. V roce 2000 byly na tomto místě a zčásti na příjezdové cestě na pátou lomovou etáž odstřelem otevřeny hojné skarnové dutiny, vzniklé s největší pravděpodobností po rozkladu jejich karbonátové výplně. V dutinách byly hojné krystaly andraditu, hedenbergitu a epidotu. Andradit měl tmavě hnědočervenou barvu, na hranách byly krystaly průsvitné a měly velikost až 6 cm. Krystalové plochy byla skelně lesklé a místy stupňovitě vyvinuté. Na andradit nahodile narůstal tence jehličkovitý světle zelený epidot a drobně krystalický šedý křemen. Unikátní také byly až 10 cm dlouhé krystaly starší generace epidotu a až 5 cm velké tabulkovité krystaly hedenbergitu. Obdobný výskyt, avšak v menším měřítku byl zaznamenán u severozápadní stěny lomu Magdaléna v roce 2007. Hojné krystaly andraditu o velikosti do 1 cm se vyskytly v asociaci s černozelenými tabulkovitými krystaly hedenbergitu velkými až 3 cm.

obr.4

2,5 cm velký krystal andraditu v křemenu ze 4. patra; nález 2000. Foto a sběr T. Kadlec

obr.5

Paralelní srůst krystalů andraditu o velikosti do 4 cm na puklině skarnu ze 4. patra; nález 2000. Foto a sběr T. Kadlec

obr.6

Krystalický andradit s mladším epidotem na vzorku velkém 6,5 × 5 × 3,5 cm ze 4. patra; nález 2000. Foto a sběr T. Kadlec

Granáty pegmatitů pronikajících skarny

Vavřín (1962) popisuje granáty blízké svým složením andraditu ze složitých pegmatitových žil obsahujících vedle základních minerálů (křemen, K-živce, plagioklasy) kalcit, epidot a mladší albit. Andradit tvořil červenohnědé útržky lemované světle hnědým granátem odpovídajícím grosuláru. V křemeni na těchto žilách nalezl světle hnědé automorfně omezené krystaly andraditu. Z kontaktních lemů kontaminovaných pegmatitů s fluoritem, hedenbergitem a epidotem popisuje Ackerman (2004) granát andradit-grosulárového typu s malým podílem almandinové a spessartinové komponenty.

Kadlec (2009) popisuje pegmatit zastižený těžbou v březnu 2007 na východní stěně čtvrté lomové etáže lomu na Holém vrchu. Žíla byla mocná 25 cm, dlouhá 10 m a vycházela z granit-pegmatitového komplexu na rozhraní skarnů a migmatitizované ortoruly. Vedle zelenkavého ortoklasu, šedého křemene, černého skorylu a černozeleného siderofylitu (sk. biotitu) obsahovala automorfně omezená až 1 cm velká zrna spessartinu (sps 53 alm 37 grs 10 prp 0 %). Spessartin má zvýšené obsahy Y (až 0,033 apfu) a průměrný empirický vzorec Mn1,63Fe1,18Ca0,33Mg0,01Al1,88Y0,02Si2,99O12. Spessartin byl asociován s drobnými zrny scheelitu a minasgeraisitem-(Y) (sk. gadolinitu-datolitu).

obr.7

Tmavě červená zrna spessartinu s černým skorylem v pegmatitu ze skarnu na 4. patře; nález 2007. FOV 8 cm. Foto a sběr T. Kadlec

V roce 2003 byla prvně odstřelena na východní stěně 5. lomového patra až 2 m mocná pegmatitová žíla s turmalínem (Ca,Mg-skoryl), která měla na kontaktu s okolními skarny vzácně granát (and 61 grs 39 %) v podobě tmavě červenohnědých nepravidelných zrn o průměru do 2 cm. Andradit je charakteristický vyšším obsahem F (0,11–0,22 apfu) a má průměrný vzorec Ca2,88Mn0,06Fe1,40Al0,88Si3,03O12F0,14. Autor na této žíle studoval chemismus granátu v profilu pegmatit-skarn, ale významnější rozdíly v chemismu nebyly pozorovány. Jinak řečeno, novotvořený, kontaminací pegmatitové taveniny vzniklý andradit má stejné složení jako skarnový granát.

Velmi zajímavý byl výskyt granátu v silně hydrotermálně postiženém pegmatitu nalezeném v lomu Magdaléna v roce 2011. Pegmatit pronikal granátický skarn ve směru SZ–JV pod sklonem 80° k SV a jeho mocnost kolísala od 15 do 60 cm. Světle zelenkavý prehnit a křídově bílý fluorapofylit-(K), které vznikly na úkor K-živců, uzavíraly až 2,5 cm velká nepravidelně omezená zrna tmavě hnědočerveného andraditu, do kterého zarůstaly psaníčkovité až 5 mm velké krystalky tmavě hnědého titanitu. V prehnitu se vedle andraditu vyskytl epidot, bastnäsit-Ce, fluorit, skoryl, křemen a chlorit.

obr.8

Tmavě červenohnědý andradit (2 cm) zarostlý v prehnitu v asociaci s fluoritem, titanitem, epidotem a bastnäsitem-Ce v hydrotermálně alterovaném pegmatitu ze skarnu v lomu Magdaléna; nález 2011. Foto a sběr T. Kadlec

Granáty pegmatitů pronikajících pararuly

Hnědočervené granáty vyskytující se v pegmatitech pronikajících pararuly mají převahou almandinové komponenty (alm 65 sps 28 prp 5 grs 2 %) a průměrný empirický vzorec Fe1,96Mn1,01Mg0,09Ca0,02Al1,98Si2,95O12 (Kadlec 2009). Automorfně omezené krystaly almandinu o velikosti až 15 mm zarostlé v křemenu nebo živcích jsou hojné v pegmatitu na levém břehu řeky Sázavy 100 m jižně od osady Březina a 600 m severozápadně od obce ve skalním defilé na pravé straně Sázavy nedaleko tzv. Nosaté skály. Další výskyty granátických pegmatitů v rulách byly lokalizovány například u osady Hamry (1,5 km jv. od Vlastějovic), Pavlovic (3,5 km sv.), Budčic (1 km jv.) či Laziště (1 km sz.).

obr.9

Almandiny zarostlé do sillimanitu a muskovitu z pegmatitu u osady Březina; nález 2005. FOV 5 cm. Foto a sběr T. Kadlec

Ostatní výskyty

Akcesoricky se granáty vyskytují i dalších horninách v okolí obce. Jsou to dvojslídné pararuly vystupující na pravém břehu řeky Sázavy severně od Vlastějovic, dvojslídné ortoruly v zářezu železniční tratě u osady Budčice, amfibolity mezi Vlastějovicemi a Kounicemi, erlany na pravém břehu Sázavy mezi Vlastějovicemi a Březinou a ve štole nad lesní cestou vedoucí z Vlastějovic do Pertoltic či eklogity v nadloží ortorulového tělesa u osady Skala pod silnicí vedoucí z Vlastějovic do Kounic.

Závěr

Granáty představují hlavní horninotvorný minerál skarnů a setkáme se s nimi ve všech horninových prostředích v blízkém i širším okolí Vlastějovic. Nejhojnějším granátem skarnů je grosulár a andradit; ve skarnových pegmatitech se nejčastěji setkáme s andraditem a vzácně spessartinem. V pegmatitech pronikajících dvojslídné pararuly a pyroxenické ruly (erlany) dominuje almandin. V ortorulách, pararulách a amfibolitech jsou granáty s převahou almandinové, v erlanech s převahou grosulárové a v eklogitech s převahou pyropové komponenty.

Poděkování

Rád bych poděkoval Markovi Chvátalovi za stylistickou úpravu textu.

Použitá literatura

Ackerman L. (2004): Pegmatity ve Vlastějovicích. – Diplomová práce, PřF UK Praha, 142 s.

Houzar S., Kadlec T., Sejkora J. (2009):Výskyt wollastonitu ve skarnu ve Vlastějovicích, střední Čechy (Česká republika). – Bull mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 17/1, 34–40.

Kadlec T. (2007): Turmalín jako indikátor stupně kontaminace granitických pegmatitů z okolí Vlastějovic nad Sázavou. – Diplomová práce, PřF MU Brno, 79 s.

Kadlec T. (2009): Chemismus turmalínu v granitických pegmatitech pronikajících Fe-skarn a ruly ve Vlastějovicích; vliv okolní horniny pegmatitu na složení turmalínu (kontaminace). – MS, rigor. práce, PřF MU Brno, 95 s.

Kadlec T., Pauliš P., Jebavá I. (2013): Wollastonit-grosulárový erlan z Vlastějovic u Zruče nad Sázavou. – Minerál, 21, 4, 296–298, České Budějovice.

Koutek J. (1950): Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví, Rozpr. ČSAV, Ř. mat. přír. Věd, 60, 27.

Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – SPN Praha. 336 s.

Potužák M. (1996): Skarn ve Vlastějovicích na Holém vrchu, Diplomová práce, PřF UK Praha.

Vavřín I. (1962): Pegmatity magdalénského skarnového ložiska u Vlastějovic nad Sázavou. – Sbor. Nár. Muz., ř. B, 18, Praha, s. 89–105.

Žáček V. (1985): Mineralogie skarnu u Vlastějovic. – Diplomová práce, PřF UK Praha.

Žáček V. (1997): Compositional evolution of garnet in regionally metamorphosed Moldanubian skarn, Vlastějovice, Bohemia – evidence of the preservation of early stages pre-dating regional metamorphism. – Věst. Čes. Geol. Úst., 72, 1, 37–48.

Žáček V., Novák M., Raimboult L., Zachariáš J., Ackerman L. (2003): Locality No. 8: Vlastějovice near Ledeč nad Sázavou. Fe-skarn, barren fluorite pegmatite. Minerals of interest: garnet (F,OH), hastingsite (F), titanite (F,OH), fluorite. – International symposium on light elements in rock forming minerals LERM 2003, Nové Město na Moravě, June 2003, Field trip guidebook (Novák, M. ed.): 61–70.

Žáček V., Povondra P. (1991): Krystalochemie minerálů skarnu z Vlastějovic nad Sázavou. – Acta Univ. Carol., Geol., 1–2, 71–101.