Minerály České republiky

RNDr. Tomáš Kadlec

mindat WebArchiv Google Plus logo youtube logo footerfacebookicon

 

Kadlec T. (2019): Pyroxeny a jejich výskyty ve Vlastějovicích. - Minerál, 27, 6, České Budějovice.

Vlastějovice představují jednu z mineralogicky nejvýznamnějších lokalit v Českém masivu. V Fe-skarnech a doprovodných horninách, odkrytých dvěma kamenolomy spravovanými firmou Silnice Čáslav a.s. (na Holém vrchu a Fiolníku), bylo zjištěno přibližně 140 minerálů, z nichž některé jsou vzácné a jiné se vyskytly v kvalitních sběratelských ukázkách. Po nedávném článku o vlastějovických amfibolech se v tomto textu zaměřím na jim příbuznou skupinu minerálů, jíž jsou pyroxeny.

Pyroxeny jsou ve vlastějovických lomech a blízkém okolí lokálně hojnými minerály, jejichž výskyty jsou vázány především na Fe-skarny. Na základě geologické pozice a minerálních asociací lze vlastějovické pyroxeny zjednodušeně rozdělit do pěti skupin: 1 – pyroxeny skarnů, 2 – pyroxeny epigenetických skarnových puklin, 3 – pyroxeny skarny kontaminovaných pegmatitů, 4 – pyroxeny mramorů, erlanů a pyroxenických rul a 5 – pyroxeny eklogitů. Jmenovitě jde o hedenbergit (sk. 1–3), diopsid (sk. 1, 2 a 4) a omfacit (sk. 5). Do článku je zahrnut také pyroxenoid wollastonit, který je pyroxenům po krystalochemické stránce blízký. V literatuře jsou sporadicky dále zmiňovány jeffersonit (Zn a Mn varieta augitu) a johannsenit (Mn analog diopsidu), jejichž výskyty nebyly novodobějšími pracemi ověřeny, a proto nejsou v textu dále zmiňovány.

Podle platné klasifikace (Morimoto et al. 1988) patří hedenbergit a diopsid mezi monoklinické Ca-klinopyroxeny a omfacit mezi monoklinické Ca-Na-klinopyroxeny. Hedenbergit a diopsid jsou vzájemně mísitelné a představují koncové členy izomorfní řady. Ve skarnu vznikly během regionální metamorfózy společně s granáty.

01

Tlustě tabulkovité krystaly hedenbergitu s limonitem na puklině skarnu (neleptáno), rozměry vzorku 10,5 × 6,5 cm, Vlastějovice 2003. Sběr a foto T. Kadlec

02

Černozelené krystaly hedenbergitu s andraditem na puklině skarnu (leptáno), rozměry vzorku 10 × 10 cm, Vlastějovice 1999. Sběr Ing. Kašpárek, foto T. Kadlec

03

Velké krystaly hedenbergitu na puklině skarnu (leptáno), rozměry vzorku 19 × 11 cm, Vlastějovice 1992. Sběr Ing. Kašpárek, foto T. Kadlec

Pyroxeny a jejich výskyty

Hedenbergit CaFe2+Si2O6 představuje vedle granátů hlavní součást vlastějovických skarnů, ve kterých je jemnozrnný až hrubozrnný a tvoří monominerální partie nebo pásky spolu s ostatními skarnovými minerály (granát, epidot). Žáček (1985) rozlišuje tři makroskopicky i chemicky odlišné typy skarnových pyroxenů; 1 – cukrovité jablečně až olivově zelené s poměrem hedenbergitové a diopsidové složky přibližně 1 : 1, 2 – černé, makroskopicky podobné amfibolu, ve kterých zcela převládá hedenbergitová složka, a 3 – hrubě štěpné agregáty epigenetického pyroxenu s krystaly v dutinách, které se od předchozích liší zvýšenými obsahy Pb a Zn. Na epigenetických skarnových puklinách tvoří hedenbergit tlustě tabulkovité tmavě zelené až černozelené krystaly až 5 cm velké, často sdružené do plošných drúz. Největší část skarnových pyroxenů odpovídá hořečnatému hedenbergitu s 20–40% podílem diopsidové složky (Žáček a Povondra 1991). V kontaminovaných pegmatitech pronikajících skarny tvoří tmavě zelený hedenbergit hypautomorfně až automorfně omezené krátce sloupcovité krystaly velikosti až 4 cm nebo hrubě štěpné agregáty zarůstající do oligoklasu či K-živce v asociaci s fluoritem a epidotem. Po chemické stránce tento hedenbergit obsahuje 10–40 % diopsidové složky a do 6,6 % egirinové komponenty (Ackerman 2004). Vavřín 1962 také zmiňuje hedenbergit z pegmatitů, kde proniká po štěpných plochách do amfibolů. Jako vzácnou uvádí uralitizaci, tj. přeměnu hedenbergitu na jemně vláknitý bledě zelený amfibol. Po chemické stránce jsou hedenbergity z pegmatitů totožné se skarnovými (viz ternární diagram). Pěkné sběratelské ukázky hedenbergitu pocházejí z hojných skarnových dutin, které byly těžbou zastiženy v roce 2003 na jižní stěně 4. patra lomu na Holém vrchu. Až 4 cm velké tlustě tabulkovité krystaly hedenbergitu se vzájemně nahodile prorůstaly a nasedaly na hladké plochy dutin v asociaci s andraditem a epidotem. Podobné nálezy pocházejí z lomu Magdaléna z let 2010–2013, kde na krystalický hedenbergit narůstaly šedobílé tabulkovité, až 2 cm velké krystaly fluorapatitu. Epigenetické skarnové pukliny s krystaly hedenbergitu jsou často vyplněny mladším hrubě štěpným šedobílým kalcitem, který sběratelé odstraňují pomocí kyseliny chlorovodíkové.

04

Diagram chemismu Ca-Mg-Fe klinopyroxenů (podle Morimoto et al. 1988). Di – diopsid, Hd – hedenbergit, En – enstatit, Fs – ferrosillit, Wo – wollastonit. Žluté body – hedenbergit ze skarnů (Žáček a Povondra 1991), zelené body – hedenbergit z kontaminovaných pegmatitů (Ackerman 2004)

Diopsid CaMgSi2O6 je ve vlastějovických lomech a jejich blízkém okolí méně běžným pyroxenem. Nachází se v mramorech a erlanech, ve skarnech jsou pyroxeny s převahou diopsidové složky poměrně vzácné. Koutek (1950) popisuje hojný nazelenalý diopsid z mramorových čoček zastižených v dobývkách mezi I. a IV. patrem dolu na Holém vrchu a ze zaniklého lomu v pyroxenické rule mezi Vlastějovicemi a osadou Březina. Kadlec et al. (2013) popisují hojný diopsid z wollastonit-grosulárového erlanu zastiženého v roce 2013 na jihovýchodní stěně 5. patra lomu na Holém vrchu. Tmavě zelený až černozelený diopsid tvořil až 5 mm dlouhá sloupcovitě protažená zrna zarůstající do křemene, kalcitu nebo wollastonitu. V roce 2017 se vyskytl diopsid v mramoru na východní stěně 2. patra lomu Magdaléna. Tvořil světle až olivově zelené zrnité agregáty a vzácně až 2 mm velké automorfně omezené krystaly zarůstající do křemene v asociaci grosulárem, titanitem a scheelitem (Kadlec 2018). Bledě zelený až světle žlutozelený diopsid se vzácně vyskytuje v podobě hojnoplochých krystalů o velikosti do 5 mm na epigenetických puklinách ve skarnu na Holém vrchu ve společnosti černozeleného hedenbergitu, tmavě zeleného epidotu a tmavě červeného andraditu (Žáček 1985, Potužák 1996). Diopsidová složka je také součástí skarnových pyroxenů, jejíž podíl se pohybuje v rozmezí 7–54 % (Žáček a Povondra 1991).

05

Šedobílé krystaly fluorapatitu (do 2 cm) na hedenbergitu (neleptáno), Vlastějovice 2012. Sběr a foto T. Kadlec

Omfacit (Ca,Na)(Mg,Fe2+,Al)Si2O6 s vysokým podílem jadeitové komponenty tvořil podstatnou část všesměrně zrnitého granátického eklogitu s ilmenitem v nadloží ortorulového tělesa u osady Skala, vzdálené 800 m jv. od Vlastějovic (Koutek 1950). Měl bledě zelenou barvu a byl drobně zrnitý až celistvý. Dnes je malý lůmek zasypaný, bez jakékoliv možnosti sběru.

Pyroxenoid wollastonit CaSiO3 tvoří masivní agregáty bílé a béžové barvy. Má hedvábný lesk a místy až vzhled jemně vláknitého azbestu. Vyskytuje se na kontaktu primitivních hrubě zrnitých pegmatitů se středně zrnitou až hrubozrnnou karbonátovou horninou. Spolu s ním se vyskytuje hnědočervený granát, křemen, kalcit a fluorit (Houzar et al. 2009). Koncem roku 2013 se vyskytl wollastonit v erlanu na východní stěně 5. patra lomu na Holém vrchu, kde tvořil béžové vláknité agregáty ve společnosti grosuláru a diopsidu (Kadlec et al. 2013). Nově byl wollastonit nalezen v listopadu 2017 v lomu Magdaléna v mramorové čočce ve formě světle okrových až béžových jemně vláknitých agregátů, které zatlačovaly kalcit (Kadlec 2018).

06

Tmavě zelený diopsid ve wollastonit-grosulárovém erlanu, šířka záběru 25 mm, Vlastějovice 2013. Sběr a foto T. Kadlec

Shrnutí a závěr

Krystalické ukázky hedenbergitu nejsou v České republice příliš běžné. Ty vlastějovické patří mezi nejlepší u nás, na ostatních lokalitách Fe-skarnů se nacházejí většinou hrubě štěpné agregáty (Bystřice nad Pernštejnem, Líšná, Věchnov, Županovice, Měděnec, Přísečnice nebo Malešov). V kontaminovaných pegmatitech se hedenbergit vyskytuje především v centrálních partiích skarnových těles, na okrajích v pegmatitech dominují amfiboly. Často je hedenbergit postižen mladším procesem amfibolizace, během nějž je nahrazován hastingsitem či vláknitým feroaktinolitem. Pyroxen s dominantní diopsidovou složkou je ve Vlastějovicích oproti hedenbergitu vzácnější a vyskytuje se hlavně v drobných čočkách mramorů či erlanů v sousedství skarnů.

Poděkování

Rád bych poděkoval Markovi Chvátalovi za stylistickou úpravu textu.

Literatura

Ackerman L. (2004): Pegmatity ve Vlastějovicích. – MS, dipl. práce, PřF UK Praha, 142 s.

Houzar S., Kadlec T., Sejkora J. (2009): Výskyt wollastonitu ve skarnu ve Vlastějovicích, střední Čechy (Česká republika). – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 17, 1, Praha, s. 34–40.

Kadlec T. (2018): Nový nález scheelitového zrudnění ve Vlastějovicích. – Minerál 24, 2, České Budějovice.

Kadlec T., Pauliš P., Jebavá I. (2013): Wollastonit-grosulárový erlan z Vlastějovic u Zruče nad Sázavou. – Minerál, 3, 296–298, České Budějovice.

Koutek J. (1950): Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví. – Rozpr. ČSAV, ř. mat. přír. věd, 60, 27, Praha, 30 s.

Morimoto N., Fabries J., Ferguson A. K., Ginzburg I. V., Ross M., Seifert F. A., Zussman J. (1988): Nomenclature of pyroxenes. – American Mineralogist, 73, 1123–1133.

Potužák M. (1996): Skarn ve Vlastějovicích na Holém vrchu. – MS. dipl. práce, PřF UK Praha, 138 s.

Žáček V. (1985): Mineralogie skarnu u Vlastějovic. – MS, dipl. práce, PřF UK Praha, 82 s.

Žáček V., Povondra P. (1991): Krystalochemie minerálů skarnu z Vlastějovic nad Sázavou. – Acta Univ. Carol., Geol., 1–2, Praha, s. 71–101.

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.