Minerály České republiky

RNDr. Tomáš Kadlec

mindat WebArchiv Google Plus logo youtube logo footerfacebookicon

 

Kadlec, T. (2009): Pegmatity Vlastějovic. - čas. Minerál, 6, 467-479, České Budějovice.

Pegmatity jsou pro svoji mineralogickou pestrost a výskyt mnohdy vzácných minerálních druhů v kvalitních ukázkách odnepaměti vyhledávány sběrateli minerálů i profesionálními mineralogy.

Na území České republiky jsou tyto horniny hojné, a to hlavně v moldanubiku a v kutnohorském krystaliniku (v geografickém smyslu kraj Vysočina, jižní část Jihočeského kraje, jihozápadní část Plzeňského kraje a jihovýchodní část Středočeského kraje); k významným lokalitám patří Nová Ves u Českého Krumlova, Dobrá Voda u Velkého Meziříčí, Rožná, Věžná, Pokojovice, Dolní Bory, Čejov, Cyrilov, Bobrůvka, Pikárec a mnohé další.

Také nejbližší okolí obce Vlastějovice patří k moldanubiku, a to k jeho pestré sérii. Více než sto pegmatitových žil zde proniká pestrou horninovou škálou zahrnující různé typy pararul, ortorul a skarnů. Jednotlivé žíly se od sebe liší rozměry a tvarem, charakterem hostitelské horniny, minerálním složením, vnitřní stavbou, stupněm alterace, stupněm diferenciace atd. Rozmanitost pegmatitů a více než 60 druhů minerálů, které byly z těchto pegmatitů popsány, řadí Vlastějovice mezi významné pegmatitové lokality České republiky.

Zvláště typické jsou pro Vlastějovice skarnem kontaminované pegmatity s allanitem-(Ce), fluoritem, bastnäsitem-(Ce), titanitem a amfibolem (hastingsit). Jediný náš elbaitový pegmatit pronikající Fe-skarny pochází rovněž z Vlastějovic; v něm nalezené agregáty bavenitu patří k nejlepším ukázkám tohoto minerálu u nás. V případě vzácného milaritu K2Ca4Al2Be4Si24O60 · H2O jde o pátý výskyt na území naší republiky.

Shrnutí dosavadních poznatků

Studiem pegmatitů vázaných na skarnová tělesa ve Vlastějovicích a na jejich nejbližší okolí se v minulosti zabývalo množství autorů, zejména Vavřín (1960, 1962), Bouška (1960), Čujan (1966), Mrázek a Vrána (1984), Čech (1985), Rezek a Kryst (1985), Povondra a kol. (1985), Žáček (1985), Novák a Hyršl (1992), Staněk a Schnorrer (1993), Novák a Povondra (1995), Selway (1999), Selway a kol. (1999), Novák (2000), Goliáš (2002), Žáček a kol.(2003), Ackerman (2004), Novák (2005, 2007), Ackerman a kol. (2006) a Kadlec (2005, 2007, 2009).

01

Zrno allanitu (15 mm) s klasickým alteračním lemem zarostlý v plagioklasu, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

02

Černé sloupce hastingsitu (největší 20 cm) zarostlé v plagioklasu na kontaktu pegmatitu se skarnem, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

03

Černé hastingsity na kontaktu pegmatitu se skarnem, rozměry vzorku 7x7 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

Katzer (1904) se zmiňuje o pěkně fialových krystalech ametystu (?), které tvořily výplně v dutinách mezi živci a záhnědami v blocích pegmatitů s hojnou grafickou strukturou, nalezených na svazích vrchu Fiolníku. Koutek (1950) jako první lokalizoval autorem tohoto článku studované pegmatity, a to žíly Březina a Nosatá skála, zastižených západně a jihozápadně od obce; řadí je k větším pegmatitům oblasti a do skupiny biotitických pegmatitů. Z mezipatří nad pertoltickou síní magnetitového dolu na Fiolníku popsal týž autor vzorek pegmatitu, který obsahoval převažující draselné živce, lamelovaný kyselý plagioklas (oligoklas) často silně zakalený produkty rozkladu a hojný křemen. Z „barevných součástí“ pozoroval místy chloritizovaný biotit, skoryl a akcesorický zirkon. Vzorek neobsahoval fluorit.

Bouška a kol. (1960) se zaměřili na allanit, přítomný hlavně v pegmatitech s černofialovým fluoritem, kde tvoří silně alterovaná zrna až 1cm velká.

04

Tabulkovité krystaly černého annitu v pegmatitu ze skarnu, rozměry vzorku 9x7 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

Na 10. patře magdalénského ložiska zachytil Vavřín (1962) sedmdesát pegmatitových žil, které podle složení rozdělil do tří skupin (typů):

1. plagioklasové pegmatity: plagioklas ± K-živec ± křemen ± fluorit v kolísavém množství, reakční lem tvoří amfibol ± biotit ± allanit ± titanit;

2. pegmatit s albitem: pouze jedna žíla; albit je metasomatický, žíla je tvořena převážně mikroklinem a oproti ostatním obsahuje hodně křemene. Přítomen je slabý reakční lem, místy je patrné silně drcení a vyhojení kalcitem. Zjištěná parageneze: (1) mikroklin + biotit + turmalín + fluorit, (2) metasomatické zatlačování mikroklinu albitem, (3) tektonické porušení a následné vyhojení kalcitem;

3. pegmatity s granátem, epidotem a kalcitem: velmi vzácné, granát je zarostlý v křemenu poblíž karbonátových poloh, epidot je zarostlý v křemenu, kalcit je nejmladším minerálem. Vavřín (1962) referuje o dvou skarnových pegmatitech s turmalínem (epitaktické srůsty s křemenem o velikosti do 2 cm); turmalín byl chloritizován podél puklin a v některých případech proběhla chloritizace téměř úplně.

Koutek (1964) popsal 1,5–2 m mocnou pegmatitovou žílu odkrytou při ražení překopu na pátém patře dolu, jež pronikla pyroxenicko-granátickým skarnem. Pegmatit tvořil symetrickou žílu. Vnější zóna byla tvořena písmenkovým pegmatitem (obsahovala skoryl), vnitřní měla charakter blokového pegmatitu s mohutnou drúzovou dutinou o rozměru asi 75×75 cm, vystlanou krystaly ortoklasu a záhnědy. Pegmatit obsahoval fialový fluorit, žíla byla z části postižena slabou albitizací.

05

Tmavě zelený krystal epidotu délky 8 cm v pegmatitu ze skarnu, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

V roce 1966 referoval Čujan o nálezu velkých krystalů záhnědy a ortoklasu z roku 1964, učiněnému na pátém patře magdalénského ložiska; šlo zřejmě o stejnou žílu, kterou popsal Koutek (1964). Čujan (1966) uvádí nehojné krystaly fluoritu o velikosti kolem 5 mm.

Čech a kol. (1981) rozdělili vlastějovické pegmatity podle různého stupně vývoje pegmatitového procesu:

1. plagioklasové: nejnižší stupeň vývoje, nejvíce kontaminované;

2. pegmatity s hojným K-živcem a křemenem: vyšší vývojový stupeň, přítomny písmenkové a blokové struktury;

3. pegmatity s modrozeleným cleavelanditem: nejvyšší vývojový stupeň, silně diferenciované.

Mrázek a Vrána (1984) určili vysoké obsahy Al2O3 (7,81–9,3 hmot. %), fluoru a vody v titanitech z vlastějovických pegmatitů; heterovalentní substituce podle nich probíhá dle schématu Al3+ + (F,OH) → Ti4+ + O2–. Tento pevný roztok obsahuje jednu třetinu složky CaAlSiO4(F,OH), což byl v té době nejvyšší známý obsah hliníku v titanitu vůbec.

06

Světle až tmavě fialový fluorit v pegmatitu ze skarnu, rozměry vzorku 10x8 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

Žáček (1985) studoval při okraji skarnového tělesa na Holém vrchu vyvinuté hojné kontaminované pegmatitové žíly s běžným fluoritem a amfibolem v reakčních lemech.

Pegmatit s minerály asociace U-Th, Ti-Zr a Nb-Ta popsali Rezek a Kryst (1985), kteří v něm identifikovali uraninit, thorit, zirkon, ananas a pyrochlor. Uraninit tvořil až 5 mm velká alotriomorfní zrna, nejvzácnějším ze jmenovaných minerálů byl pyrochlor v podobě izometrických alotriomorfních zrn o velikosti až 4 mm, hnědých s tmavě zeleným odstínem a lasturnatým lomem. Z těžkých prvků byly v pyrochloru přítomny Nb, Ta > Sn > U.

Čech (1985) nalezl a popsal na třetím patře lomu na Holém vrchu dodnes ojedinělé těleso s Li - mineralizací. Tento pegmatit tvořil příkře upadající žílu s kolísavou mocností, jež v naduřelé partii dosahovala až 2 m. Kontakt žíly s okolním skarnem byl ostrý, pouze místy se vyskytoval biotit a fluorit v přikontaktních zónách. Hrubozrnný křemen-živcový pegmatit na okrajích rychlým hrubnutím krystalů K-živce (až na velikost 10 cm) přecházel do blokové zóny s četnými dutinami. Písmenkový typ tvořil pouze izolovaná hnízda mezi těmito dvěma typy. Slabá albitizace se projevovala drúzami až 1 cm velkých namodralých krystalů albitu v dutinách blokové zóny. V blokovém pegmatitu byly nalezeny až 5 cm velké zonální krystaly turmalínu s jádrem tvořeným růžovým elbaitem, na něž ostře nasedá až 5 mm mocná obalová zóna tvořená černým skorylem. Elbait také vytváří samostatné krystaly velikosti až 3×1 cm. Časté epitaktické srůsty skorylu a křemene zatlačují K-živec. Posloupnost krystalizace turmalínu stanovil Selway (1999) následovně: Ca-bohatý skoryl → Ca-skoryl → (Ca, Mn)-skoryl → (Ca, Mn)-elbait-skoryl → Mn-bohatý elbait-skoryl →Mn-bohatý Fe-elbait → (Ca, Mn)-bohatý elbait → elbait-liddicoatit. V blokovém živci byly identifikovány magnetit, fluorit a vzácně bismutem bohatý pyrochlor a manganocolumbit (Novák a Černý 1998). Živce v dutinách byly porostlé pozdním bavenitem, danburitem a datolitem (Novák a Hyršl 1992). Tento pegmatit je označován jako elbaitový subtyp (Novák a Povondra 1995) a patří k LCT pegmatitům (pegmatity skupiny vzácných prvků s typickými stopovými prvky Li, Cs a Ta). Ackerman a kol. (2006) na základě studia fluidních inkluzí stanovili teplotně-tlakové podmínky vzniku tohoto pegmatitu na 500–560 °C a 310–430 MPa.

07

Tmavě červené almandiny (do 1 cm) zarostlé ve vláknitém sillimanitu v pegmatitu pronikající pararuly, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

08

Světle zelené krystaly prehnitu a křídově bílý apofylit v pegmatitu ze skarnu, rozměry vzorku 8x6 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

Staněk a Schnorrer (1993) popsali nález fenakitu Be2SiO4 a buergeritu NaFe3+3Al6Si6O18(BO3)3(O)3F (skupina turmalínu) z křemen - živcového pegmatitu. Pegmatit dále obsahoval akcesorický apatit-(CaF).

Goliáš (2002) studoval produkty alterace allanitu a identifikoval fosfáty LREE-Th (LREE = Light Rare Earth Elements, lehké prvky vzácných zemin) o složení rabdofán až brockit, fluorokarbonát LREE bastnäsit, karbonát LREE-Th kalcioancylit, thorogummit, seladonit, montmorillonit, apatit a kalcit. Při vývoji alterace allanitu se nejdříve uplatňovaly roztoky bohaté F(CO32–) za vzniku bastnäsitu, později byly hlavními alteračními fluidy roztoky bohaté CO32– a PO43–, jejichž působením vznikl rabdofán-brockit.

Žáček a kol. (2003) poukázali na rozdílné složení fluoritu z pegmatitu a z kontaktu pegmatitu se skarnem: fluority z okrajových partií pegmatitových žil jsou výrazně ochuzeny o REE (hlavně HREE = High Rare Earth Elements, těžké prvky vzácných zemin)  oproti fluoritům z centrálních částí. Žáček a kol. (2003) se zabývali pegmatity pronikajícími skarny a došli k závěru, že pegmatitová tavenina vznikla natavením metapelitů, jež se vyskytují v okolí skarnových těles. Primitivní tavenina pronikla křehké Fe-skarny během vrcholu metamorfózy nebo těsně po něm.

Ackerman (2004) uvádí tři základní důvody, proč není fluorit ve vlastějovických pegmatitech hydrotermálního původu, ale je produktem kontaminace pegmatitu okolním skarnem:

1. Hlavním důkazem pro magmatický (ne hydrotermální) původ fluoritu jsou texturní znaky: fluorit často písmenkově srůstá s ostatními minerály a tvoří rovněž inkluze v některých minerálech pegmatitu.

2. Zonálnost fluoritu, která je často velmi typická pro fluority hydrotermálního původu, nebyla pozorována pod mikroskopem, a to ani s použitím katodové luminiscence.

3. Distribuce prvků vzácných zemin ukazuje výrazné ochuzení REE u vzorků fluoritu z kontaktu pegmatit-skarn oproti vzorkům fluoritu z centrálních partií pegmatitu. To jasně ukazuje, že došlo k silné frakcionaci prvků vzácných zemin, která je možná pouze v taveninách.

Teplotně-tlakové podmínky primitivních a vzácno-prvkových LCT pegmatitů byly odhadnuty na 550–640 °C a 450–680 MPa, resp. 500–560 °C a 430–530 MPa. Fluida spojená s taveninami primitivních a vzácno-prvkových LCT pegmatitů mají složení H2O-CO2-NaCl a H2O-CO2/N2-H3BO3-NaCl (Ackerman 2004, Ackerman a kol. 2005). Nově Ackerman a kol. (2006) upřesnili podmínky vzniku primitivních pegmatitů na 600–640 °C a 420–580 MPa.

Ackerman (2005) odhaduje teplotu vzniku fluoritu v pegmatitech z teplot homogenizace pseudosekundárních inkluzí na 308–372 °C a soudí, že fluorit pravděpodobně vznikl během závěrečných fází konsolidace pegmatitů na rozhraních magmatických a hydrotermálních podmínek.

Pegmatity s hojným amfibolem, allanitem a fluoritem, popř. i biotitem, granátem, titanitem a epidotem, jež pronikají vlastějovické Fe-skarny, řadí Novák (2005) mezi primitivní kontaminované pegmatity amfibol-allanit-fluoritové třídy, jediný pegmatit elbaitového subtypu pak mezi frakcionované kontaminované pegmatity.

Kadlec (2005, 2009) referuje o časté hydrotermální alteraci pegmatitů pronikajících vlastějovický skarn. Alterací plagioklasu (oligoklasu) vzniká apofylit, prehnit, kalcit a halloysit. Hrubě krystalický světle zelený prehnit patří mezi nejlepší výskyty vzniklé hydrotermální alterací u nás. Hojná je alterace turmalínu na minerály skupiny chloritů (chamosit a klinochlor).

Kadlec (2005, 2007, 2009) sledoval projevy a procesy kontaminace granitických pegmatitů s turmalínem, jež pronikající skarny a okolní horniny (ruly). Na základě studia minerálů skupiny turmalínu dokládá přínos Ca, Fe a F z hostitelské horniny (skarnu) do pegmatitu. Rozlišuje dvě skupiny pegmatitů, a to nekontaminované a kontaminované. Pro turmalíny nekontaminovaných žil stanovil frakcionační trend Fe-dravit → Mg-skoryl → skoryl → foitit, pro turmalíny kontaminovaných žil trend Mg-skoryl → Ca-Fe skoryl → skoryl-feruvit.

Kadlec (2009) dělí pegmatity s turmalínem z oblasti Vlastějovic podle přítomnosti akcesorií a geologické pozice do tří skupin:

1. pegmatity s turmalínem, granátem, primárním muskovitem a biotitem, jež pronikají pararuly;

2. pegmatity s turmalínem a biotitem, jež pronikají skarny;

3. pegmatity obsahující turmalín, biotit a granát, jež pronikají skarny.

Dále poukazuje na zákonitost mezi tvarem žíly a stupněm kontaminace primitivních pegmatitů s turmalínem skarnem. Na základě studia morfologie pegmatitových žil ve vlastějovickém lomu konstatuje, že silně kontaminované pegmatity s allanitem-(Ce), fluoritem a amfibolem jsou starší než méně kontaminované pegmatity s turmalínem.

Současný stav lokality (říjen 2009)

Ve vlastějovickém lomu jsou pegmatity pronikající skarny stále hojné, běžné jsou zejména žíly silně kontaminované, charakteristické výskytem tmavě fialového fluoritu, tmavě hnědého až černého allanitu, černého amfibolu a tmavě hnědého titanitu (vedle základních horninotvorných minerálů, tj. oligoklasu, ortoklasu a křemene). Od roku 1990 je při levé straně příjezdové cesty na pátou lomovou etáž odkryta cca 30 cm mocná pegmatitová žíla se jmenovanými i dalšími minerály. Hlavně „psaníčkovité“ krystaly titanitu o velikosti až 15 mm a až 10 mm velké zemité agregáty bastnäsitu-(Ce) jsou na poměry lokality velmi kvalitními ukázkami.

V pegmatit-granitovém tělese na rozhraní skarnu s ortorulami lze nalézt hezké ukázky epitaktického srůstu černého skorylu s šedým křemenem (až 5×5 cm), sloupce černého skorylu až 6 cm dlouhé i hypautomorfně omezené tabulkovité krystaly biotitu (annitu) s typickým zlatavým odstínem způsobeným pokročilou alterací (chloritizací). Z dalších minerálů je přítomen pyrit, rutil, apatit-(CaF), amfibol hastingsitového složení a kalcit.

Na severovýchodní stěně třetího patra lomu je snadno přístupná složitě rozvětvená, až 1,5 m mocná pegmatitová žíla vycházející z biotitického granitu na kontaktu skarnu s ortorulou. Vedle základních minerálů (ortoklas, křemen, oligoklas, albit) obsahuje alterovaný biotit a vzácně turmalín. Černé turmalíny z této žíly se svým složením silně blíží velmi vzácnému hydroxy-feruvitu CaFe3MgAl5Si6O18(BO3)3(OH)3(OH). Dále tento pegmatit vzácně obsahuje amfibol (hastingsit), titanit, zirkon a apatit-(CaF), raritní je zde allanit-(Ce).

09

Tmavě hnědý krystal titanitu (11 mm) v pegmatitu pronikající skarn, Vlastějovice. Foto. T. Kadlec

V silně migmatitizovaných ortorulách v blízkosti skarnového tělesa na Holém vrchu jsou běžné pegmatity s těmito horninami geneticky spjaté (tj. nemající vůči okolní ortorule ostrý kontakt a mající stejné minerální složení jako ortorula). Konkordantní pegmatitová tělesa čočkovitého tvaru dlouhá kolem 1 m obsahují vedle hlavních minerálů hojný černý turmalín (skoryl - dravit), muskovit, biotit (málo chloritizovaný annit), šedozelený apatit-(CaF) a pyrit. Mikroskopicky byl zjištěn zirkon, xenotim-(Y), monazit-(Ce) a rutil.

10

Sloupec černého skoryl-dravitu (6 cm) v pegmatitu geneticky spjatého s biotit-muskovitickou ortorulou v blízkosti skarnu, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

V pararulách v blízkém okolí Vlastějovic jsou hojné pegmatity s turmalínem, biotitem, muskovitem a granátem. Mezi největší tělesa patří těleso „Nosatá skála“, zastižené ve stěnovém lůmku západně od obce při silnici do osady Březina. Tři metry mocná žíla s nevýraznou vnitřní zonálností vertikálně (tj. diskordantně) proniká pyroxenickou pararulou s vložkami mramorů. Pegmatit je tvořen ortoklasem, oligoklasem, křemenem a dále muskovitem, jenž vytváří až 5 cm velké lupenité krystaly, biotitem (siderofylitem, lupeny do 5 cm), černým turmalínem dravit-skorylového a foititového složení (krystaly délky až 5 cm) a tmavě červeným granátem almandinového složení (krystaly do 1 cm). Akcesoricky se v tomto pegmatitu vyskytuje šedozelený apatit-(CaF), mikroskopický xenotim-(Y), monazit-(Ce), zirkon, pyrit, rutil a diaspor.

Seznam minerálů vlastějovických pegmatitů

Albit, allanit-(Ce), almandin, anatas, andradit, annit, apofylit, arzenopyrit, bastnäsit, bavenit, buergerit, danburit, datolit, diaspor, dravit, elbait, epidot, fenakit, ferropargasit, axinit-(Fe), apatit-(CaF), fluorit, foitit, grosulár, halloysit, hastingstit, hedenbergit, ilmenit, kalcioancylit, kalcit, kasiterit, křemen, liddicoatit, magnetit, magneziohornblend, kolumbit-(Mn), mikroklin, milarit, minasgeraisit, monazit, montmorillonit, muskovit, oligoklas, ortoklas, prehnit, pyrhotin, pyrit, pyrochlor, rabdofán, rutil, seladonit, sericit, siderofylit, sillimanit, skoryl, spessartin, thorit, thorogummit, titanit, uraninit, xenotim, zirkon.

Poděkování

Poděkování patří Marku Chvátalovi za fotografie minerálů a jazykovou úpravu textu a dceři Ivě Kadlecové za zapózování u vzorku ortoklasu.

Poznámka

Vstup do vlastějovického lomu je možný pouze po dohodě s vedoucím provozovny (společnost Silnice Čáslav a.s.).

11

Záhněda na krystalech ortoklasu, rozměry vzorku 9x7 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

12

Dokonale omezený krystal ortoklasu o hmotnosti 9 kg, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

Literatura

Ackerman, L. (2004): Pegmatity ve Vlastějovicích, Diplomová práce, PřF UK Praha, 142 stran

Ackerman, L., Zachariáš J., Pudilová M. (2006): P-T and fluid evolution of baren and lithium pegmatites from Vlastějovice, Bohemian Massif, Czech republic, Int J Earth Sci, Springer

Bouška, V., Čech, F., Johan, Z. (1960): Study of some Czechoslovak metamict orthites, Acta Univ. Carol., Geol., 3-22

Čech, F. (1985): Mineralogie žulových pegmatitů české části Českého Masívu, Doktorská rigorózní práce, PřF UK Praha

Čujan, J. (1966): Nález velkých krystalů záhnědy na skarnovém ložisku ve Vlastějovicích szs. od Ledče nad Sázavou, Čas. Nár. Muz., Odd. přírodověd., 135, 232-233

Goliáš, V. (2002): Thoriová mineralizace Českého Masívu, Doktorská práce, PřF UK Praha

Kadlec, T. (2005): Kontaminace granitických pegmatitů se zaměřením na pegmatity pronikající skarnová tělesa, Bakalářská práce, PřF MU Brno, 33 stran.

Kadlec, T. (2007): Turmalín jako indikátor stupně kontaminace granitických pegmatitů z okolí Vlastějovic nad Sázavou, Diplomová práce, PřF MU Brno, 79 stran.

Kadlec, T. (2009): Chemismus turmalínu v granitických pegmatitech pronikající Fe-skarn a ruly ve Vlastějovicích; vliv okolní horniny pegmatitu na složení turmalínu (kontaminace), Rigorózní práce, PřF MU Brno, 95 stran.

Mrázek, Z., Vrána, S. (1984): Highly aluminian titanite from plagioklase-fluorite pegmatite in skarn at Vlastějovice, Czechoslovakia, N. Jb. Min. Mh., S, 251-256

Novák, M. (2005): Granitické pegmatity Českého masivu (Česká republika); mineralogická, geochemická a regionální klasifikace a geologický význam. Acta Mus. Moraviae, Sci. Geol., 90, 96 stran

Novák, M. (2007): Contamination in granitit pegmatites; Examples from the Moldanubicum, Czech Republic. Granitit Pegmatites: The State of the Art – International Symposium. Porto, Portugal.

Novák, M., Hyršl, J. (1992): Vlastějovice near Zruč nad Sázavou, pegmatites with fluorite penetrating skarn. In.: Lepidolite 200, field trip guidebook, Nové Město na Moravě, 33-37

Novák, M., Povondra, P. (1995): Elbaite pegmatites in the Moldanubicum: A new subtype of the rare-element class, Mineral. Petrol., 55, 159-176

Rezek, K., Kryst, P. (1985): Předběžná zpráva o výskytu nerostů U-Th, Ti-Zr a Nb-Ta v pegmatitu na Holém vrchu u Vlastějovic, zsz. od Ledče nad Sázavou, Čas. Miner. Geol., 30, 434

Selway, J. B. (1999): Compositional evolution of tourmaline in granitic pegmatites, PhD. Thesis, University of Manitoba, Canada

Selway, J.B., Novák, M., Černý, P., Hawthrone, F.C. (1999): Compositional evolution of tourmaline in lepidolite-subtype pegmatites, Eur. J. Mineral., 11, 569-584

Staněk, J., Schnorrer, G. (1993): Phenakit und Buergerit aus dem Skarnsteinbruch Vlastějovice bei Zruč nad Sázavou in Böhmen, Aufschluss, 44, 161-164

Vavřín, I. (1960): Pegmatity na magdalenském skarnovém ložisku, Diplomová práce, PřF UK Praha

Vavřín, I. (1962): Pegmatity magdalénského skarnového ložiska u Vlastějovic nad Sázavou, Sbor. Nár. Muz. (Praha), Ř. B, 18, 89-105

Žáček, V., Novák, M., Raimboult, L., Zachariáš, J., Ackerman, L. (2003): Locality No. 8: Vlastějovice near Ledeč nad Sázavou. Fe-skarn, barren fluorite pegmatite. Minerals of interest: garnet (F,OH), hastingsite (F), titanite (F,OH), fluorite. – International symposium on light elements in rock forming minerals LERM 2003, Nové Město na Moravě, June 2003, Field trip guidebook (Novák, M. ed.): 61-70

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.