Minerály České republiky

RNDr. Tomáš Kadlec

mindat WebArchiv Google Plus logo youtube logo footerfacebookicon

 

Kadlec T., Pauliš P., Pour O. (2019): Nové mineralogické nálezy na lokalitě Ovesná Lhota u Ledče nad Sázavou. - Minerál, 27, 6, České Budějovice.

Charakteristika a mineralogie lokality

Obec Ovesná Lhota se rozkládá přibližně 8 km sv. od Ledče nad Sázavou a 5,5 km s. od Světlé nad Sázavou. Oblast s výskytem Sn-W zrudnění leží mezi Ovesnou Lhotou a Vlkanovem u Žebrákovského potoka v místě zvaném Bahenice. V lesním porostu se především na levé straně od potoka nacházejí rozsáhlé pozůstatky po středověké těžbě cínu. Vlastní lokalitu s primárním výskytem Sn-W zrudnění u Ovesné Lhoty jako první lokalizoval a popsal Jurák (1963, 1965), který mapoval výskyty Ag-Pb-Zn rud mezi Ledčí n. S. a Leštinou. V roce 1964 následoval podrobný geologický průzkum, který měl za pomoci dvou vrtů a několika strojně kopaných sond ověřit zdejší výskyt cínu a wolframu (Tenčík et al. 1970). Šráček (1984) se zabýval proveniencí scheelitu v místních vodotečích v rámci šlichové prospekce. Chemismus minerálních asociací zdejšího výskytu nově studovali Losertová et al. (2014). V rámci naší republiky je toto zrudnění vzácné a Bernard et al. (1981) je přiřazují k asociaci wsn (bez lithia) jakožto typomorfní lokalitu této asociace v České republice.

02

Medově zbarvený krystal scheelitu o délce 3 mm na křemeni v asociaci s wolframitem a kasiteritem. Sběr a foto T. Kadlec.

Po geologické stránce spadá lokalita a její blízké okolí do monotónní skupiny moldanubické oblasti v blízkosti moldanubického plutonu, která je budována sillimaniticko-biotitickými pararulami, místy s cordieritem, až migmatity. Vložky v pararulách tvoří nejčastěji erlány, ovšem jen v bezvýznamných mocnostech, ale často rytmicky se střídající s pararulou. Málo hojný je amfibolit, vzácností je granátický skarn se scheelitem a malayaitem u Nezdína (Švestka a Pauliš 2010) a výskyt eklogitu u dvora Petrovce 0,5 km j. od Ovesné Lhoty. Poměrně hojné jsou křemenné žíly bez zrudnění, vzácně s rutilem. Východně od sousední vesnice Sázavky (dříve Smrdov) se nachází nově zdokumentovaný výskyt Sn zrudnění. Pauliš et al. (2018) odsud uvádějí až 4 cm velká nepravidelná zrna kasiteritu zarostlá v křemenu, arzenopyrit, pyrit, skorodit a bariofarmakosiderit. Kadlec et al. (2019) tento výčet doplnili o sfalerit, rutil a malachit. Scheelit je na lokalitě vzácný v podobě drobných zrn zarostlých v křemenu (ústní sdělení S. Kopecký 2018).

03

Krystal ferberitu v křemeni, šířka záběru 6 cm. Sběr a foto T. Kadlec.

Na lokalitě Ovesná Lhota byly postupnými výzkumy vyčleněny tři typy zrudnění: 1 – křemen-wolframitové žíly s muskovitem, apatitem, scheelitem a pyritem (Jurák 1963, Jurák a Tenčík 1970, Tenčík et al. 1970), 2 – křemen-muskovitové žíly s apatitem a kasiteritem (Tenčík et al. 1970) a 3 – křemen-kasiterit-wolframitové žíly se scheelitem, turmalínem a muskovitem (Losertová et al. 2014).

Jurák (1963, 1965) popisuje 2–4 cm velké krystaly hojného wolframitu, 1 cm velká zrna hnědého kasiteritu a světle zelené až nahnědlé sloupcovité krystaly apatitu sdružené do nepravidelných agregátů o rozměrech 2 × 10 × 20 cm. Žlutý až žlutohnědý scheelit uvádí jako jádra krystalů wolframitu. Přítomen je i turmalín – skoryl. Ze sulfidického zrudnění zmiňuje značně zvětralý pyrit, chalkopyrit a arzenopyrit. Křemenné žíly s prvním typem zrudnění mají mocnost několika decimetrů a směr S-J. Tento typ studoval i Malec (1985), který upozornil na hojné zatlačování wolframitu scheelitem a stanovil sukcesi popsaných minerálů apatit – arzenopyrit – křemen – wolframit – muskovit – scheelit. Tenčík et al. (1970) vyčlenili druhý typ zrudnění se sekcesní posloupností minerálů apatit – křemen I – kasiterit – křemen II – muskovit; tyto vzorky pocházejí pouze z průzkumných vrtů.

04

Scheelit na křemeni, šířka záběru 18 mm. Sběr a foto T. Kadlec.

Nově studovali lokalitu Losertová et al. (2014), kteří definovali poslední typ zrudnění. Kasiterit uvádějí jako dominantní rudní minerál (do 10 obj. %), tvořící světle hnědá xenomorfně omezená zrna o velikosti 0,5–2 mm zarůstající do žilného křemene či wolframitu. Jako zvláštnost popisují izometrická („kuličkovitá“) zrna kasiteritu o velikosti 10–20 μm, zarostlá v lupenitém agregátu muskovitu. Po chemické stránce je kasiterit velmi čistý s nepatrnou příměsí Ti a Ta. Tmavě hnědý až černý wolframit tvoří hypautomorfně omezená tabulkovitá zrna nebo krystaly 1–3 mm velké, s převažující ferberitovou složkou (61–88 %) nad hübneritovou (8–35 %); nepatrně je zastoupena i komponenta huanzalaitová (do 3 %). Scheelit popisují jako xenomorfně omezená zrna o velikosti do 0,5 mm, srůstající s kasiteritem. Losertová et al. (2014) si také všímají drobně jehličkovitého hnědého turmalínu, tvořícího deformované agregáty v křemenu s kasiteritem a ferberitem, a jemně lupenitých agregátů fluorem bohatého muskovitu.

05

Zelenožluté pseudokubické krystaly farmakosideritu na limonitu, šířka záběru 4 mm. Sběr T. Kadlec, foto B. Bureš.

Metodika výzkumu

Jarosit byl určen za pomoci práškové rentgenové difrakce na přístroji Bruker D8 Advance v laboratořích Národního muzea v Praze-Horních Počernicích na základě porovnání hlavních difrakčních linií s daty uvedenými v databázi. Chemické složení farmakosideritu, skoroditu a rutilu bylo sledováno na energiově disperzním (EDS) mikroanalyzátoru. Scheelit byl identifikován pomocí krátkovlnného UV světla.

Nové mineralogické nálezy

Při terénním průzkumu lokality v letech 2010–2014 a 2018–2019 byly identifikovány všechny doposud literaturou uváděné minerály. V rámci tohoto článku se podařilo pro lokalitu nově popsat farmakosiderit, jarosit, skorodit, dravit a rutil s anatasem. Studijní materiál pochází z koryta horního toku Žebrákovského potoka a volných křemenných úlomků nalezených v lesním porostu po obou stranách potoka do vzdálenosti 50 m. Největší nalezené bloky většinou silně kavernózního křemene dosahovaly vzácně až 1 m, zpravidla však několik prvních dm.

Wolframit odpovídající svým chemismem ferberitu je hojným minerálem a vyskytuje se v asociaci se všemi zmíněnými minerály. Byly nalezeny černé kovově lesklé, až 5 cm dlouhé lištovité krystaly zarůstající do šedého křemenu ve společnosti kasiteritu, který do ferberitu přímo zarůstá nebo lemuje jeho krystaly. Wolframit je poměrně čistý ferberit s velmi proměnlivými obsahy hübneritové komponenty (0,06–0,26 apfu Mn). Velmi často bývá postižen scheelitizací, během které došlo buď k částečné, nebo k úplné přeměně na scheelit a limonit. Scheelit je běžným, avšak velmi nenápadným minerálem. V kavernózním značně limonitizovaném křemenu tvoří světle hnědá až rezavě žlutá jednotlivá zrna o velikosti až 4 cm (!) nebo zrnité agregáty s rozměry až 15 × 10 cm. V dutinách po přeměněném wolframitu vzácně tvoří medově žluté oktaedrické krystaly o velikosti do 3 mm sdružené do drúz na ploše až několika centimetrů čtverečních. V krátkovlnném ultrafialovém světle má výraznou modrobílou luminiscenci.

06

Farmakosiderit v dutině limonitu, šířka záběru 3 mm. Sběr T. Kadlec, foto B. Bureš.

V žilném šedobílém křemenu byl také nalezen kasiterit, který je oproti ferberitu vzácnější. Tvoří automorfně omezené tmavě hnědé krystaly; největší jsou až 1 cm velké a bývají nápadně uspořádány do plošných pásků. V dutinách drúzového křemene byly velmi vzácně nalezeny nedokonale omezené rozpraskané krystaly kasiteritu o velikosti až 1,5 cm. Drobná, do 2 mm velká nepravidelná zrna kasiteritu také vzácně zarůstají do tabulkovitého ferberitu.

Světle zelený, světle žlutý až šedobílý fluorapatit tvoří až 2 cm dlouhé sloupcovité krystaly, často uspořádané do plochých agregátů v křemenu. Místy je značně zvětraný až rozpadavý. Místy je hojný jemně jehličkovitý až plstnatý turmalín šedočerné, hnědočerné až zelenočerné barvy, tvořící až několik centimetrů velké agregáty v křemenu, nebo se vyskytuje v podobě tence jehličkovitých světle hnědých až čirých krystalů až 5 mm dlouhých na krystalech křemene v asociaci s jarositem a limonitem. V souladu s novou klasifikací turmalínu (Henry et al. 2011) patří do podskupiny alkalických turmalínů a jde o turmalín s chemismem dravitu s příměsí skorylové komponenty. Ve strukturní pozici X dominuje Na + K nad vakancí a nízkými obsahy Ca. V pozici Y převládá Mg nad Fe (3 : 1). V dutinách je dravit často doprovázen se zelenočernými kulovitými radiálně paprsčitými agregáty chloritu (pravděpodobně klinochloru), který místy dutiny zcela vyplňuje. Všudypřítomný je muskovit, který tvoří drobné tabulkovité krystaly zarůstající do křemenu nebo vyplňující křemenné kaverny a dutiny spolu s limonitem. Na kontaktu křemenných žil s okolní pararulou je hojný hrubě tabulkovitý biotit (siderofylit – annit). V některých partiích žiloviny jsou hojné krystaly šedého křemene až křišťálu o velikosti do 3 cm.

07

Šedomodrý drobně krystalický skorodit v asociaci s limonitem, šířka záběru 4 mm. Sběr T. Kadlec, foto B. Bureš.

V žilném křemeni je lokálně hojné sulfidické zrudnění reprezentované arzenopyritem, pyritem a vzácným chalkopyritem. Stříbrně lesklé, na plochách rýhované krystaly arzenopyritu o velikosti do 15 mm jednotlivě zarůstají do křemene. Místy jsou alterované na světle zelenkavé mladší minerály. Méně častý je pyrit v podobě středně zrnitých agregátů o velikosti do 10 mm zarůstajících do křemene, které jsou místy částečně či zcela nahrazeny rezavě hnědým limonitem. Chalkopyrit je vzácný a tvoří drobná zlatě žlutá zrna s typickými náběhovými barvami do modra v asociaci s pyritem. V dutinách křemene byly také nalezeny krápníkovité kovově lesklé náteky limonitu.

Nově byly na lokalitě studovány minerály, které vznikly oxidační alterací sulfidů: arzenopyritu a méně pyritu. Žlutozelené až olivově zelené průsvitné a skelně lesklé pseudokubické krystaly farmakosideritu o velikosti do 3 mm narůstají v kavernách křemene na porézní agregáty limonitu. Krystaly bývají sdružené do nepravidelných drúz na ploše do 1 cm2. Po chemické stránce jde o farmakosiderit se zvýšeným a značně proměnlivým obsahem Ba (0,09–0,29 apfu) na úkor K a s příměsí Al (do 0,85 apfu) v pozici Fe3+. Jarosit tvoří drobné klencovité krystaly o velikosti do 1 mm nebo jemně zrnité agregáty, které mají světle hnědou až světle žlutou barvu a skelný lesk. Vyskytuje se v okolí alterovaných zrn pyritu a arzenopyritu zarůstajících do křemene nebo vzácně porůstá tence jehlicovité krystaly dravitu. Chemismus odpovídá jarositu s příměsí P (do 0,26 apfu) a Ba (do 0,02 apfu). Skorodit byl nalezen ve formě světle zelenkavých, žlutých a šedomodrých mikroskopických krystalů a jemně práškovitých agregátů na puklinách křemene v blízkosti alterovaného arzenopyritu. Chemicky jde o poměrně čistý skorodit blížící se k ideálnímu vzorci Fe3+AsO4 ‧ 2H2O, se stopovými obsahy K, Ca, Al a Ba.

08

Žlutohnědý jehlicovitý dravit na krystalech křemene, šířka záběru 5 mm. Sběr T. Kadlec, foto B. Bureš.

V dutinách kavernózního křemene byly nově identifikovány drobné krystalky rutilu, často sdružené do složitých agregátů o velikosti do 3 mm. Mají hnědočernou barvu a silně kovový lesk. Běžné jsou kolenovité srůsty dvou či více krystalů. Rutil obsahuje vedle Ti a O poměrně vysoké obsahy Zr (až 0,25 apfu) a stopově Sn (0,05 apfu) a Fe (0,03 apfu). Do jemně zrnitého muskovitu v křemenných dutinách zarůstají drobné (do 0,5 mm) dipyramidální krystaly černého anatasu, který je chemicky velmi homogenní.

Diskuze

Losertová et al. (2014) diskutují úzkou asociaci kasiteritu a wolframitu, která může naznačovat současnou krystalizaci, což není na většině ložisek Sn-W obvyklé. Dále uvádějí, že zkoumaná minerální asociace indikuje hydrotermální původ žil z fluid se zvýšenou salinitou a aciditou a ke krystalizaci došlo pravděpodobně za teplot 300–400 °C. Za původní zdroj Sn-W bohatých fluid lze podle Juráka (1965) považovat blízký granit moldanubického plutonu.

Nápadná je podobnost plstnatých jemně vláknitých turmalínů z Ovesné Lhoty s turmalíny z lokality kasiteritu a sulfidického zrudnění u Sázavky. Kadlec et al. (2019) tyto turmalíny klasifikovali dle chemismu na rozhraní dravitu a magnesiofoititu. Podobný výskyt vláknitých turmalínů odpovídajících dravitu až oxy-dravitu také uvádějí Kadlec et al. (2013) z hald stříbrného dolu v Ledči n. S. v těsné blízkosti křemenných žil s arzenopyritem, pyritem a galenitem. Obdobné nálezy pocházejí rovněž z okolí obcí Prosíčka (4,5 km z. od Ovesné Lhoty) a Číhošť (4 km zsz. od Ovesné Lhoty), kde se také v minulosti těžilo polymetalické zrudnění. Turmalinity nalezl první z autorů také u Cetorazi na Pacovsku, odkud je popsán výskyt ferberitu, arzenopyritu a pyritu. Z výše uvedených výskytů je nápadná afinita jemně vláknitých turmalínů ke křemenným žilám se sulfidickým či oxidickým zrudněním.

Celkem bylo na lokalitě Ovesná Lhota zjištěno 17 minerálů: anatas, arzenopyrit, biotit, dravit, farmakosiderit, ferberit, fluorapatit, chalkopyrit, jarosit, kasiterit, limonit, křemen, muskovit, pyrit, rutil, scheelit a skorodit.

Další informace o lokalitě včetně fotografií minerálů naleznete na internetových stránkách www.mineralogist.cz.

09

Dravit na limonitem potaženém křemenu, šířka záběru 8 mm. Sběr T. Kadlec, foto B. Bureš.

Poděkování

Rádi bychom poděkovali Bohouši Burešovi z Prahy za kvalitní fotografie minerálů, Marku Chvátalovi za stylistickou úpravu textu a Stanislavu Kopeckému za informace o lokalitách Sázavka a Vysoká u Havlíčkova Brodu.

Literatura

Bernard J. H., Čech F., Dávidová Š., Dudek A., Fediuk F., Hovorka D., Kettner R., Koděra M., Kopecký L., Němec D., Paděra K., Petránek J., Sekanina J., Staněk J., Šímová M. (1981): Mineralogie Československa. – Academia, Praha.

Henry D. J., Novák M., Hawthorne F. C., Ertl A., Dutrow B. L., Uher P., Pezzotta F. (2011): Nomenclature of the tourmaline-supergroup minerals. – Am. Mineralogist, 96, 895–913.

Jurák L. (1963): Geologie stříbrno-olověno-zinkových ložisek v moldanubiku mezi Ledčí n. S. a Leštinou. – MS, diplomová práce, PřF UK, Praha.

Jurák L. (1965): Nový nález wolframu a cínu na rudních žilách u Ovesné Lhoty na Českomoravské vrchovině. – Věstník ÚÚG, 40, 4, 301–302, Praha.

Jurák L., Tenčík I. (1970): Přehled cínové a wolframové mineralizace v prostoru Českomoravské vysočiny. – Vlast. Sbor. Vysočiny, Odd. věd. přír. 6, 21–27, Jihlava.

Kadlec T., Čopjaková R., Gadas P. (2013): Turmalinity z Ledče nad Sázavou. – Minerál, 21, 3, 241–246.

Kadlec T., Pauliš P., Pour O. (2019): Nové mineralogické nálezy na lokalitě Sázavka u Světlé nad Sázavou. – Minerál, 27, 2.

Losertová L. (2015): Přehled wolframitové mineralizace vázané na centrální moldanubický pluton a na ortorulová tělesa v moldanibiku. – Acta Mus. Morav., Sci. geol., C, 45–67.

Losertová L., Buřival Z., Losos Z. (2014): Minerální asociace Sn-W zrudnění z Ovesné Lhoty u Světlé nad Sázavou, Česká republika. – Acta Mus. Morav., Sci. geol., 99, 1, 69–76.

Malec J. (1985): Geneze scheelitu na vybraných lokalitách. – MS, Ústav nerostných surovin Kutná Hora.

Pauliš P., Kopecký S., Pour O., Vrtiška L. (2018): Nový nález kasiteritového zrudnění od Sázavky u Světlé nad Sázavou. – Minerál, 26, 2.

Šráček O. (1984): Posouzení výskytu stratiformního scheelitového zrudnění v oblasti Světlé a Ledče nad Sázavou. – MS, diplomová práce, Ostrava.

Švestka J., Pauliš P. (2010): Malayait z Horního Nezdína u Ledče nad Sázavou. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 18, 2, 96–98.

Tenčík I., Grym V., Štefl F., Bártů J. (1970): Závěrečná zpráva úkolu Stopové a vzácné prvky Českomoravská vrchovina. Dílčí zpráva: Vlkanov, Ovesná Lhota a Sázavka. – MS, Geoindustria, Jihlava.

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.