Minerály České republiky

RNDr. Tomáš Kadlec

mindat WebArchiv Google Plus logo youtube logo footerfacebookicon

 

KADLEC, Tomáš. Granáty vlastějovických skarnů. Mineralogist.cz [online]. Ledeč nad Sázavou, 2015 [cit. 2015-12-4]. Dostupné z: www.mineralogist.cz

Granáty jsou nejhojnějšími minerály vlastějovických skarnů; tvoří celistvé granátovce nebo pásky s pyroxenem případně epidotem či amfibolem. Sběratelsky atraktivní jsou krystaly o velikosti až 6 cm na puklinách skarnů. Skarnovými granáty se v minulosti zabývala řada mineralogů a petrologů jako např. Koutek (1950), Žáček (1985, 1991, 1997b, 2003) nebo Potužák (1996). Vedle toho se s granáty hojně setkáváme v kontaminovaných pegmatitech pronikajících skarny a také v okolních horninách skarnů jako jsou pararuly či erlány.

Shrnutí poznatků o granátech vlastějovických skarnů

Koutek (1950) charakterizuje skarnový granát jako hnědočervený, ve výbruse narůžovělý a zpravidla celistvý. Podrobnější analýzy nezmiňuje a granáty souhrnně nazývá andraditem.

Podrobně se krystalochemií granátů skarnu z Vlastějovic zabývali Žáček (1985) a Žáček a Povondra (1991). Granáty rozdělili na granáty hlavní skarnové hmoty a granáty okoloskarnových hybridů. Největší podíl zaujímají granáty vlastního skarnového tělesa. Vytvářejí celistvé, masově červené granátovce nebo pásky v asociaci s pyroxenem a epidotem. Granáty „monominerálního“ granátovce se vyznačují převahou grosulárové (47-52%) složky nad andraditovou (35-44%) a nízkým podíl složky almandinové (7-14%). Nejvyšší podíl andraditové složky (48%) má krystalovaný granát, který je chudý almandinovou (6%) a pyropovou (0,7%) složkou. Granát páskovaných skarnů s epidotem je zřetelně zonální. Podíl almandinové složky kolísá od 25 do 31% s maximem na okraji xenoblastů, převažuje však grosulárová složka (51-58%); andraditová je přítomná v množství 11-17% s maximem ve středů xenoblastů. Výraznou skupinu tvoří granáty z pestrého komplexu hybridních hornin při okraji skarnového tělesa. Z jejich analýz vyplývá nárůst podílu almandinové složky směrem k okraji skarnu. Podíl almandinové složky také vzrůstá výrazně od středu (49%) k okraji zrn (76%), a to hlavně na úkor složky grosulárové (33-19%). Podíl spessartinové složky je nejvyšší ve středu, prudce klesá směrem k okraji zrna až skoro na nulu, ale u samého kraje opět narůstá na 3-4%; podíl pyropové komponenty klesá od okrajů prudce a ve středu je již vyrovnaný. Granát z okrajových granát-křemen-biotitových hybridů obsahuje 89% almandinové a 7% grosulárové složky.

IMG 2634

Krystal andraditu o velikosti 3 x 3 cm na puklině skarnu v asociaci s křemenem, epidotem a hedenbergitem. Foto a sběr T. Kadlec

Potužák (1996) rozdělil ve své diplomové práci skarnové granáty do tří skupin. Granáty z kontaktních hybridních hornin mají výrazný podíl almandin + spessartinové složky. Z analýz vyplývá, že podíl almandinové složky v granátech přibývá od partií vzdálenějších od okraje k partiím tvořící přechodné horniny mezi skarnem a okolní horninou. Typický granát z této skupiny má převahu almandinové (až 53%) a spessartinové složky (až 14%). Obsah grosulárové složky je 20-36% a andraditová složka kolísá od 7 do 25%. Chemismus granátů hlavních skarnových typů závisí především na jejich vzdálenosti od okraje skarnového tělesa, nebo od poloh, v nichž je přítomen mladší epidot. Průměrný granát této skupiny má převahu grosulárové složky (47-52%) nad almandin-spessartinovou (32-40%) a andraditová složka je zastoupena velice málo (0-15%). Granáty magnetitového skarnu tvoří akumulace s neostře ohraničenými zrny, masově červené barvy. Pro granáty v blízkosti magnetitu je typický velmi nízký obsah almandin-spessartinové složky (0-12%) a vysoký podíl andraditové složky (76%) a grosulárová složka v rozmezí 14-44%. Granáty z této skupiny neobsahují žádnou pyropovou složku.

Žáček (1997b) vyčlenil 5 generací granátů, které se liší chemickým složením a vztahem k vlastnímu skarnovému tělesu.

Při úpatí východní stěny 5. lomové etáže vlastějovického lomu byl v roce 2009 zaznamenán hojný výskyt wollastonitu na kontaktu skarnu a mramoru (Houzar, Kadlec a Sejkora 2009). Hnědočervený granát tvořil v jemně vláknitém wollastonitu zrna velikosti do 5 mm. Mikroskopicky byl oscilačně zonální; v hypautomorfně omezených zrnech převládala andraditová složka (47 – 62%) nad složkou grosulárovou (20 – 35%) a almandinovou (10 – 13%). Objemově malá část některých zrn či spíše jen jednotlivé zóny odpovídaly grosuláru (75%) s podílem andraditové složky (25%) s mírně zvýšeným podílem F (0,52 hm. %; 0,126 apfu).

IMG 2636

Krystal andraditu o velikosti 3 x 2,5 cm na puklině skarnu v asociaci s křemenem. Foto a sběr T. Kadlec

Kadlec, Pauliš a Jebavá (2013) uvádějí z wollastonit – grosulárového erlanu na pátém patře vlastějovického lomu hojný granát se složením odpovídajícím poměrně čistému grosuláru. Ten tvořil nejčastěji zrna o velikosti až 3 cm, která byla v některých případech seskupena do pásků uložených v hornině souběžně s kontakty s okolními horninami. Byl bezbarvý, narůžovělý až světle hnědý, vzácně s krystalovými, mělce rýhovanými plochami. V grosuláru byla zjištěna pouze přítomnost almandinové složky (cca 10 hm. %).

Výskyt krystalů granátů ve vlastějovickém lomu

Na jižní stěně čtvrté lomové etáže je těžbou zastižen masivní granátický skarn s hojnými pegmatity a křemennými a karbonátovými žílami. Křemen a karbonát jsou zde ve vztahu ke skarnu mladšími minerály a tvoří výplně skarnových puklin. V roce 2000 byly na tomto místě a zčásti na příjezdové cestě na pátou lomovou etáž odstřelem otevřeny hojné skarnové dutiny, vzniklé s největší pravděpodobností po rozkladu jejich karbonátové výplně. V dutinách byly hojné krystaly granátu (andradit), pyroxenu (hedenbergit) a epidotu. Andradit měl tmavě hnědočervenou barvu, na hranách byly krystaly průsvitné a velikosti do 6 cm. Krystalové plochy byla skelně lesklé a místy stupňovitě vyvinuté. Na andradit nahodile narůstal tence jehličkovitý světle zelený epidot a drobně krystalický šedý křemen. Unikátní také byly až 10 cm dlouhé krystaly starší generace epidotu a až 5 cm velké tabulkovité krystaly hedenbergitu. Obdobný výskyt avšak v menším měřítku jsem zaznamenal u severozápadní stěny lomu Magdaléna v roce 2007. Hojné krystaly andraditu o velikosti do 1 cm se vyskytly v asociaci s černozelenými tabulkovitými krystaly hedenbergitu velkými až 3 cm.

IMG 2626

Seskupení krystalů andraditu na puklině skarnu; největší krystal je veliký 5 cm. Foto a sběr T. Kadlec

Použitá literatura

Houzar, S., Kadlec, T., Sejkora, J. (2009):Výskyt wollastonitu ve skarnu ve Vlastějovicích,střední Čechy (Česká republika). - Bull mineral. - petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 17/1, 34-40.

Potužák, M. (1996): Skarn ve Vlastějovicích na Holém vrchu, Diplomová práce, PřF UK Praha

Kadlec, T., Pauliš, P., Jebavá, I. (2013): Wollastonit-grosulárový erlan z Vlastějovic u Zruče nad Sázavou. -Minerál, 21, 4, 296-298, České Budějovice.

Koutek, J. (1950): Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví, Rozpr. ČSAV, Ř. mat. přír. Věd, 60, 27

Žáček, V. (1985): Mineralogie skarnu u Vlastějovic, Diplomová práce, PřF UK Praha

Žáček, V. (1997b): Compositional evolution of garnet in regionally metamorphosed Moldanubian skarn, Vlastějovice, Bohemia – evidence of the preservation of early stages pre-dating regional metamorphism, Věst. Čes. Geol. Úst., 72, 1, 37-48

Žáček, V., Novák, M., Raimboult, L., Zachariáš, J., Ackerman, L. (2003): Locality No. 8: Vlastějovice near Ledeč nad Sázavou. Fe-skarn, barren fluorite pegmatite. Minerals of interest: garnet (F,OH), hastingsite (F), titanite (F,OH), fluorite. – International symposium on light elements in rock forming minerals LERM 2003, Nové Město na Moravě, June 2003, Field trip guidebook  (Novák, M. ed.): 61-70

Žáček, V., Povondra, P. (1991): Krystalochemie minerálů skarnu z Vlastějovic nad Sázavou, Acta Univ. Carol., Geol., 1-2, 71-101

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.