Minerály České republiky

RNDr. Tomáš Kadlec

mindat WebArchiv Google Plus logo youtube logo footerfacebookicon

 

Kadlec, T. (2009): Antimonová mineralizace ve Vlastějovicích. - čas. Minerál, 3, 220-228, České Budějovice.

Lokalitu Vlastějovice vedle minerálů pegmatitů a skarnů mezi sběrateli a vědci pravděpodobně nejvíce proslavila epigenetická antimonová mineralizace. Především ukázky berthieritu patří mezi nejlepší v České republice a první nálezy gudmunditu a tripuhyitu v ČR význam Sb-mineralizace ve Vlastějovicích jen umocňují.

5

Paprsčité seskupení stébel berthieritu zarostlé v solně alterované ortorule, sběr srpen 2004, rozměry výřezu 5x4 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

 

Od roku 1996 do současnosti jsem měl možnost výskyty minerálů a s nimi spojené výskyty dalších minerálů podrobně sledovat, obrazně řečeno, dnes a denně. Během více než deseti let jsem v kamenolomu zachytil odhadem 30 výskytů a nasbíral několik set mineralogických a petrologických ukázek tohoto zrudnění. Proto mi dovolte z pozice sběratele znalého místních poměrů informovat o výskytech těchto zajímavých a krásných minerálů na předmětné lokalitě.

Shrnutí dosavadních poznatků

Poprvé byla Sb-mineralizace ve Vlastějovicích zastižena dr. Koutkem a dr. Žákem při geologickém průzkumu 8. a později 9. patra magnetitového dolu na Holém vrchu v roce 1951. Šlo o složitou slepou rudní polohu tří dílčích žil, vázanou na celistvý, tmavě zelený skarnový mylonit. Hlavní rudní žíla měla přibližně severojižní směr a upadala se sklonem cca 80° k východu; mocnost zrudněného mylonitového pásma dosahovala na 8. patře 40–60 cm, vzácně téměř 1 m. Zrudnění mělo charakter vtroušenin, závalků a pásků i velmi plochých, vykliňujících čoček v křemen-karbonátové žilovině. Zrudnění bylo velmi nepravidelné, žíly se často smršťovaly a vytrácely. Koutek a Žák (1951, 1953) popisují minerály žiloviny (kalcit, křemen, fluorit) a rudní minerály, konkrétně berthierit, pyrit, antimonit, gudmundit, pyrhotin, arzenopyrit a chalkopyrit. V případě gudmunditu šlo o první nález v České republice (Žák, 1953).

1

Žíla s rudami na 9. patře hl. dolu Holý vrch. 1. skarn, 2. skarnový mylonit, Sb = žíla s antimonových zrudněním (černé). Výška profilu 2 m. Upraveno podle Koutek a Žák (1953).

2

Žíla s rudami na 8. patře hl. dolu Holý vrch. 1. skarn, 2. skarnový mylonit, 3. rudní žíla s antimonovými rudami (černé). Upraveno podle Koutek a Žák (1953).

Po nálezech v letech 1951–1953 došlo k nálezům dalších významnějších výskytů vlastějovické Sb-mineralizace až v 90. letech minulého století. Oproti prvním zmínkám o zrudnění, které bylo zastiženo v podzemí, pocházejí nálezy z 90. let z kamenolomu založeného v roce 1967 na Holém vrchu. O Sb-mineralizaci tiskem informovali Pauliš (1994), Pauliš a Haake (1995), Litochleb a kol. (1995), Potužák (1996), Žáček (1997) a Brabec (2002).

Pauliš (1994) se zmiňuje o supergenních minerálech vznikajících z berthieritu: v prvním stupni přeměny berthieritu vzniká senarmontit, který tvoří světle až temně červenohnědé jemnozrnné až zemité agregáty. Červené zbarvení je způsobeno obsahem až 10 % Fe2O3. Ve druhé fázi vzniká stibikonit ve formě sytě žlutých až žlutohnědých jemnozrnných a práškovitých agregátů. Až 2 mm velká cínově bílá nepravidelně omezená zrna antimonu s charakteristickým nažloutlým odstínem popsali Pauliš a Haake (1995). Antimon se vyskytl v asociaci s pyritem, pyrhotinem, gudmunditem, berthieritem a antimonitem na tenkých křemen-karbonátových žilkách pronikajících skarnový mylonit. Na puklinách mylonitu a rudních akumulací se v roce 1994 vyskytly jablečně zelené zemité povlaky a kůry pravděpodobného chapmanitu (Žáček 1997). Ze stejného roku popisuje Žáček (1997) až několik desítek kilogramů těžké monominerální závalky a žilky berthieritu a stébla berthieritu až 22 cm dlouhá. V drúzové dutince v karbonátové žilovině nalezl Žáček (1997) jako vzácnost 3 mm velký dokonale vyvinutý krystal antimonu, izometrického tvaru s fasetovým povrchem. Litochleb a kol. (1995) řadí k unikátním nález masivních nebo hrubě paprsčitě stébelnatých agregátů berthieritu (délka stébel až přes 10 cm) na 4. lomové etáži z roku 1994. Velmi podrobně se vlastějovickou Sb-mineralizací ve své diplomové práci zabýval Brabec (2002), který kromě z lokality již publikovaných minerálů (antimonu, antimonitu, arzenopyritu, berthieritu, fluoritu, gudmunditu, chalkopyritu, kalcitu, křemene, pyrhotinu, pyritu, limonitu, senarmontitu, sfaleritu, stibikonitu) popsal ze zdejších Sb-žil řadu nových minerálních druhů (jamesonit, kermezit, kobaltin, markazit, opál, siegenit, siderit, tetraedrit, tripuhyit, ullmannit, valentinit, willyamit, fáze CdS). Nález vzácného tripuhyitu je prvním a ullmannitu třetím v ČR. Brabec (2002) dělí vývoj mineralizace do čtyř stádií. Do prvního stádia zahrnul procesy předcházející Sb-zrudnění (impregnační a závalkovité Fe, Zn, Cu – zrudnění), druhé a třetí stádium patří vlastnímu Sb-mineralizačnímu hydrotermálnímu procesu a čtvrté stádium představuje supergenní etapu mineralizace.  Nepublikovaný je nález ryzí síry v podobě žlutozelených dokonalých krystalků na stéblech berthieritu (Kadlec, srpen 1999). Celkem je ze žil Sb-zrudnění popsáno 31 minerálů.

3

Částečně přeměněný berthierit na stibikonit (žlutý) a senarmontit (červený); sběr srpen 2004, rozměry vzorku 11x9 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

Nálezy v letech 1996–2009

V září roku 1996 se na severní stěně páté lomové etáže (počítáno od shora) objevila nejmocnější žíla se Sb-mineralizací, kterou jsem ve Vlastějovicích zaznamenal. Vlastní žíla s rudními minerály, dlouhá 2 m, dosahovala mocnosti až 25 cm a pronikala silně alterovanou žlutozelenou ortorulou, která obsahovala hojné oktaedrické krystalky pyritu velikosti cca 1 mm. Dominantním Sb-minerálem byl tmavě šedý zrnitý berthierit, který tvořil převážnou část žíly. Antimonit byl vzácný, velmi běžný byl naopak zemitý supergenní okrově žlutý stibikonit a červenohnědý senarmontit. Oba supergenní minerály se vzájemně prolínaly v krásných sběratelských ukázkách spolu s rezavým limonitem. Nález se svým charakterem velmi podobal výskytu berthieritu v Poličanech.

Také rok 1997 byl na výskyty Sb-zrudnění bohatý. Na 4. a především 5. lomové etáži bylo možné několikrát hojně sbírat berthierit, antimonit, stibikonit a senarmontit, všechny ve sbírkových ukázkách. Na čtvrté etáži se vyskytl berthierit na puklinách mylonitového pásma pronikajícího ortorulou, vyvinutý v krásných vějířkovitých agregátech decimetrových rozměrů. Doprovázen byl stibikonitem a senarmontitem, které jej místy zcela nahrazovaly. O patro níže byl berthierit zastižen v krystalické formě se stébly až 5 mm dlouhými na puklině šedozeleného mylonitu. K unikátním patří nález až 1,5 cm dlouhých krystalů antimonitu na bílém kalcitu (xx až 3 cm) na 5. lomovém patře v srpnu roku 1997.

4

Berthierit na puklině mylonitu; sběr 1999, zorměry vzorku 6x6 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

U paty východní stěny 5. patra byl v roce 1998 odkryt výchoz silně alterovaného granitického pegmatitu, kterým po puklinách pronikalo Sb-zrudnění. Na puklinách dominoval šedomodrý antimonit ve vějířkovitých útvarech až 2 cm velkých. Berthierit byl málo hojný a druhotné Sb-minerály zcela chyběly. Tento typ výskytu zrudnění je ve Vlastějovicích výjimečný; o stejném výskytu se pravděpodobně ve své diplomové práci zmiňuje Brabec (2002). Ze dna 5. patra bylo možné (po dlouhé a těžké práci) získat hezké ukázky berthieritu. Ten vyplňoval tenké puklinky v mylonitovém pásmu, na kterých vytvářel až 10 cm dlouhá stébla seskupená do vějířovitých útvarů. Berthierit měl krásné modré náběhové barvy.

Největší a také nejlepší nález vlastějovických Sb-rud jsem zastihl v srpnu roku 1999 na 5. patře lomu. Rozsah výskytu byl neobyčejný: prakticky celý clonový odstřel byl v mylonitizovaném skarnu s hojnou Sb-mineralizací. Berthierit byl téměř všude a vyskytoval se v nejrůznějších typech. Nepřehlédnutelná byla berthieritová „zrcadla“ o ploše více než 1 m2, s metrovými stříbřitě lesklými stébly, která vznikla podélným otevřením tenkých berthieritových žilek. Dalším typem byla stébla berthieritu až 8 cm dlouhá, vyvinutá v dutinách a potažená okrově žlutým stibikonitem. Později byla na stéblech berthieritu objevena a určena ryzí síra ve formě žlutozelených, průsvitných, dokonale omezených krystalků do 1,5 mm velikosti. Vzácné byly průhledné krystalky valentinitu (až 2 mm), seskupené do vějířkovitých drúz. V neposlední řadě tvořil berthierit celistvé až „lité“ žíly mocné až 10 cm, pronikající zelenošedým mylonitem a doprovázené závalky chalkopyritu a žilkami sfaleritu. Sloupcovité krystaly antimonitu o rozměrech až 1×6 cm, zarostlé v berthieritu nebo kalcitu, patří k nejlepším z lokality. V mylonitu byl lokálně běžný šedostříbrný gudmundit v hypautomorfně omezených zrnech až 5 mm velkých. Ze sekundárních minerálů jednoznačně dominoval stibikonit nad senarmontitem. Navzdory místním poměrům byl tento rok hojný i jablečně zelenkavý chapmanit v kůrách až 1 cm mocných; nutno říci, že chapmanit patří mezi velmi vzácné vlastějovické minerály (od roku 1996 jsem jej nalezl pouze třikrát).

6

Zemitý agregát chapmanitu (zelený); sběr 1999, rozměry vzorku 7x6 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

Období let 2000 až 2003 bylo na Sb-zrudnění chudší; ojediněle se vyskytl celistvý berthierit v tenkých žilkách pronikajících alterované ortoruly nebo mylonitizovaný skarn, vzácné byly nálezy stibikonitu a senarmontitu.

Ke změně situace došlo v srpnu roku 2004, kdy bylo Sb-zrudnění opět zastiženo v celé své kráse, a to na jihovýchodní stěně 5. lomové etáže; tento nález stojí svým rozsahem a kvalitou hned za nálezem z roku 1999. Zrudnění pronikalo silně alterovanou biotit-muskovitickou ortorulou při kontaktu se skarnovým tělesem (ve skarnu jsem zrudnění nenalezl). Zrudnění, tvořené různě mocnými žilkami, vtroušeninami a čočkami, dosahovalo mocnosti cca 2 m. Největší žíla měla vertikální směr, byla 12 cm mocná a měla krásně vyvinutou horizontální alterační zonalitou. Spodní část žíly byla tvořena jemně zrnitým berthieritem, který se výše měnil v dlouze stébelnatý. Směrem vzhůru se rovněž zvyšoval podíl supergenních minerálů stibikonitu a senarmontitu, které v horních partiích primární Sb-minerály zcela nahradily. Zarostlá stébla berthieritu dlouhá 20 cm nebyla ničím neobvyklým. V ortorule byly hojné malé dutiny s krystalickým mléčným křemenem až křišťálem, na který nasedaly jehlicovité krystaly berthieritu až 1 cm dlouhé. Z těchto dutin pochází pravděpodobně nejlepší nález valentinitu z Vlastějovic, a to v podobě 8 mm dlouhých průsvitných prizmatických krystalků ve vějířkovitých útvarech. V žilovině Sb-zrudnění byl vedle křemene běžný kalcit, ze kterého šlo leptáním kyselinou chlorovodíkovou získat krásné ukázky berthieritu a antimonitu.

Od roku 2005 do současnosti jsou výskyty Sb-zrudnění opět slabší. Významnějším nálezem byla v roce 2008 zhruba 5 cm mocná a 2 m dlouhá žilka s berthieritem, antimonitem a stibikonitem na jihovýchodní stěně 5. patra kamenolomu.

7

Stibikonit (žlutý) porůstající stébla berthieritu; sběr 1999, rozměry vzorku 6,5x5 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

Shrnutí

Výskyty Sb-mineralizace ve Vlastějovicích byly v posledních 13 letech dosti hojné a občas jejich rozsah překvapil nejednoho sběratele. Naleziště je jednou z posledních lokalit u nás, kde se daly a ještě dají minerály Sb sbírat. Do budoucna to ale s výskyty tohoto zrudnění na lokalitě nevypadá dobře: jak je patrné z leteckého snímku lomu s vyznačenými výskyty , je Sb-mineralizace vázána na tektonické poruchy přibližně severojižního směru v centrální části lomu. Pokud nedojde k rozšíření lomu v tomto směru nebo nebude-li otevřeno šesté patro, budou další výskyty velice vzácné a jen drobné. Upřímně řečeno, doba berthieritu ve Vlastějovicích skončila; vy všichni, kteří máte ve sbírkách vzorky Sb-minerálů z Vlastějovic, si těchto ukázek patřičně považujte, neboť se na základě dlouholetého pozorování domnívám, že větší výskyty Sb-zrudnění již na lokalitě nebudou. (Omluvte prosím pesimistický závěr článku, který může být kdykoliv vyvrácen praxí – vždyť do skály, jak známo, nevidíme.)

Poděkování

Poděkování patří Petru Brabcovi, Petru Paulišovi a Vladimíru Šreinovi za poskytnutí literárních podkladů a Marku Chvátalovi za fotografie minerálů a technické připomínky.

8

Berthieritová žilka pronikající alterovanou ortorulu; sběr 1997, rozměry vzorku 7x5 cm, Vlastějovice. Foto T. Kadlec

9

Výskyty Sb-zrudnění na Holém vrchu: 1 - rok 1951 (Koutek a Žák 1951, 1953), 2 - rok 1996, 3 - rok 1997, 4 - 1999, 5 - 2004 a další menší výskyty (malé prázdné body).

Literatura

Brabec (2002): Antimonová mineralizace ve Vlastějovicích, Diplomová práce, PřF UK Praha

Koutek J., Žák L. (1951): Předběžná zpráva o žíle s antimonovými rudami na magnetovcovém ložisku ve Vlastějovicích v Posázaví. – Věst. Ústř. Úst. geol., 26, 358–359.

Koutek J., Žák L. (1953): Epigenetické antimonové rudy na magnetitovém ložisku skarnovém ve Vlastějovicích v Posázaví. – Sbor. Ústř. Úst. geol., Odd. geol, 20, 593–612.

Litochleb J., Šrein V., Černý P. (1995): Nález železem bohatého sfaleritu ve skarnu na Holém vrchu ve Vlastějovicích u Zruče nad Sázavou. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 3, 237.

Pauliš P. (1994): Sekundární minerály antimonu ze skarnového ložiska Vlastějovice v Posázaví. – Čas. Nár. Muz., Ř. přírodověd., 162, 91–92.

Pauliš P., Haake R. (1995): Ryzí antimon z Vlastějovic v Posázaví. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 3, 240.

Potužák M. (1996): Skarn ve Vlastějovicích na Holém vrchu, Diplomová práce, PřF UK Praha

Žáček V. (1997): Chapmanit z Vlastějovic. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz., 4–5, 227.

Žák L. (1953): Gudmundit z Vlastějovic nad Sázavou. – Rozpr. Čs. Akad. Věd, Ř. mat. přír. Věd, 61, 36, 1–9.

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.